Erik Bartoš

Šéfredaktor magazínu

[Erik Bartoš @erik_bartos]

@DPPOficialni čelí kritice kvůli své nové kampani k 90. výročí zahájení provozu trolejbusů. Prahou brázdí autobusy a tramvaje se sloganem „Identifikuji se jako trolejbus“. Ten část veřejnosti vnímá jako problematický. Jak na to reaguje DPP? Celý článek: https://t.co/b6QA0JBs3L

[Filip Harzer @HarzerF]

Publikování v Qultu jsem odstartoval rozhovorem s Martinem Talagou, loňským nositelem Thálie. Mluvili jsme o jeho satiře na Šimkovičovou, dragu, queer umění i Slovensku a významu folkloru. Orava v Praze. A v sobotu má ve Venuši premiéru jeho PINkBUS: Hezky česky 🦄

[Erik Bartoš @erik_bartos]

Skvělý rozhovor @HarzerF s laureátem Thálie Martinem Talagou pro kvír magazín Qult. Doporučuji:
https://t.co/ZhoVZ3yHpo

[Erik Bartoš @erik_bartos]

Aktuálně jsem v minulosti považoval za jeden z nejlepších zpravodajských webů u nás. Škoda ho. 3/3

[Erik Bartoš @erik_bartos]

Jak vypadá zpravodajství podle šéfredaktora Aktuálně, který v minulosti vystupoval proti právům kvír lidí nebo proti právu na interrupci? Spojíte zprávy, které mají být z podstaty co nejobjektivnější, dohromady s názory, které jsou z podstaty 1/x

[Erik Bartoš @erik_bartos]

subjektivní. Jinými slovy - publikum může vaše názory velmi snadno chápat jako fakta. Notabene, když ještě první větu titulku rámujete zpravodajsky. Ať si o Merkel nebo komukoliv dalším myslíme cokoliv, tohle je ukázka cíleného manipulování s veřejností. 2/3

[Erik Bartoš @erik_bartos]

Někdo už to musel říct nahlas. 😀 Text mě dost pobavil, v záplavě tíživých a smutných zpráv velmi doporučuju:)
https://t.co/9ObkLlXlij

[DVTV @DVTVcz]

❗️| Kdo jsou sexuální predátoři na gay seznamkách? „Nejčastěji jsou to heterosexuálové, kteří mají partnerky, dokonce děti, a jsou velmi úspěšní. Nejde o muže z okraje společnosti, proto jsou pak všichni překvapení, když zjistí, co jejich tatínek dělá na internetu,“ říká šéfredaktor Qultu Erik Bartoš, který se v rámci svého investigativního projektu na seznamce vydával za nezletilého homosexuálního chlapce. Celý rozhovor si pusťte ZDE: https://t.co/zN3j4kU5Wj

[Erik Bartoš @erik_bartos]

@determinismus11 @zaminutusest @SeznamZpravy

[Podcast 5:59 @zaminutusest]

Vydírání, nátlak, dokonce znásilnění. Temné zážitky některých uživatelů gay seznamky NaKluky‌.cz zmapoval šéfredaktor magazínu Qult @erik_bartos. S inkognito účtem sám čelil nátlaku predátorů - a líčí i nevelkou snahu provozovatelů webu proti nim bojovat.👇https://t.co/B261oA7rnG

[Erik Bartoš @erik_bartos]

@hlediks Wtf, Stando, přečtěte si ten text a pak se vraťte do diskuze

[Erik Bartoš @erik_bartos]

Chcete neomezeně chatovat o se*u s mladistvými chlapci? Nutit je k pořizování fotek, kde budou nazí, a pak je s nimi vydírat? Queer magazín Qult zmapoval, co se několik let v tichosti odehrává na jedné z největších českých seznamem https://t.co/K9CCNjI5Vq:
https://t.co/hCAhSNmzVt

[Erik Bartoš @erik_bartos]

A pak se mě máma zeptala, jestli jí chci něco říct. Odpověděl jsem, že ani ne, ale tím jsem ji neodradil. Pokračovala: Víš, něco třeba osobního… Jsi gay?
Filip patří mezi čtyři neheterosexuální osoby, které se se mnou podělily o příběhy svého coming outu. Většina z nich už na něj vzpomíná jen jako na strašáka z minulosti, v určitých ohledech se však coming out do jejich každodenního života nepřestává vracet. Jsme vůbec někdy skutečně out? A lze coming out pojímat jinak?

Filip na máminu otázku nakonec přikývl a od rodiny se mu dostalo pochopení a podpory. Už předtím, v jeho třinácti letech, se ho na orientaci ptaly kamarádky a krátce na to i spolužáci během školního výletu. Také těm řekl, že je gay. „Pozitivní reakce okolí mi dodaly odvahu to říkat veřejně. Věděl jsem, že i doma mě budou stoprocentně respektovat, neměl jsem ale potřebu jim něco říkat, protože jsem myslel, že to tak nějak vědí,“ vysvětluje mi. „Když jsem měl pak o pár let později taneční, tak se rozkřiklo, že tam je nějaký Filip, co je gay. Dostalo se to právě až k mojí mámě, která se mě na to pak přímo zeptala,“ dodává.

S termínem gay přitom nepřišel sám. Ostatní ho tak označovali ještě předtím, než vůbec věděl, co to slovo znamená. Vysvětluje si to tím, že byl vždy feminní, a proto spolužákům nejspíš přišlo vhodné mu takto říkat. Pojem si později sám dohledal a ztotožnil se s ním.

Výzkumy ukazují, že coming out probíhá ve třech hlavních krocích, které jsou označovány jako přitažlivost, sebeoznačení a odhalení. Z české studie Michala Pitoňáka z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) vyplývá, že neheterosexuální lidé svou orientaci rozpoznají průměrně kolem třinácti let. Přibližně v patnácti letech ji poprvé pojmenují, další dva roky pak trvá, než se rozhodnou svěřit někomu dalšímu. Nejčastěji jde o kamarádstvo nebo sourozenectvo, protože v případě rodičů dospívající často pociťují větší nejistotu a strach z odmítnutí. První vnější coming out tak typicky přichází kolem sedmnácti let. Toto období je zároveň spojeno s nadměrným stresem, protože queer mládež vlastní identitu po nějakou dobu většinou skrývá.

Filip se svou orientací netají a je na ní pyšný. Dodává však, že on to měl „jednoduché“ a že akceptující reakce nejsou automatické. Tomu odpovídají i následující příběhy, které se od vyprávění Filipa liší.

Nikomu to nedlužíš

Adam stejně jako Filip svou orientaci nejprve sdělil nejbližším přátelům. „Když tahle fáze prošla celkem hladce, už nebylo moc důvodů nepostoupit k rodičům. Přesto jsem se asi půl roku zdráhal a připadal jsem si jako hrozný srab,“ popisuje. Rodiče ho vedli k respektu k druhým, včetně queer lidí. Měl tedy pocit, že půjde o formalitu a že je jeho stres iracionální.
„Tehdy jsem měl už dlouho přítele a naši společnou fotku na tapetě telefonu. Mamka si toho všimla a okomentovala to slovy, jestli spolu jako chodíme. Zasmáli jsme se tomu a odbyli to, ale nemohl jsem přestat myslet na to, jak si sám sobě připadám směšnej, že jí to nedokážu říct,“ vypráví Adam. Později ten večer se rozhodl, že si to jeho máma už zaslouží vědět. Šel za ní a řekl, že se svým přítelem opravdu chodí a že je bisexuál.

„Zareagovala hůř, než jsem si vůbec dokázal představit, a zavalila mě všemi klasikami jako třeba, že to je jen fáze nebo že se za chvíli určitě budu chtít nechat ‚předělat‘,“ říká. Na zbytek večera raději odjel za svým přítelem. Druhý den ho máma proti jeho vůli vyoutovala tátovi. Ten mu jen zklamaně řekl, že je to jeho život a ať si dělá, co chce. Následující dva roky byly pro Adama, který se nyní identifikuje jako gay, nepříjemné a o jeho sexualitě se doma nemluvilo v jiném než negativním kontextu. Nyní je podle něj atmosféra o dost lepší, konverzaci na toto téma ale raději nezačíná, protože nemá zapotřebí zjišťovat, kam by vedla. „Nikomu coming out nedlužíš, to je moje heslo,“ podotýká nakonec. Celý text Kláry Pukovcové zde: https://t.co/lWoWnhqXut

[Erik Bartoš @erik_bartos]

V mezaninu Veletržního paláce na mě čeká zahradní chatka. Když do ní vstoupím, přivítá mě bzukot hmyzu, paleta pestrobarevných kosatců a otevřená kniha. Listuji akvarely ptáků, motýlů nebo růží a také ručně psanými záznamy o vzniku tohoto místa: „Tato zahrada budiž dedikovaná queerness a lidem dobré vůle.“ Ocitl jsem se v Duhové zahradě v Kameníkách u Kyjova Barbory Lungové, laureátky letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého pro etablující se umělectvo.

Usedám do starožitného křesílka a zvedám kouzelné sluchátko, které mi hlasem Tamary Conde, partnerky vystavující umělkyně, šeptá podivné básně: „Ask Me Nicely / Just Kiss Me / Yes / Why Be Normal / Let’s Play Dress Up / Kisses Like Wine.“ Šero místnosti rozhánějí rozkvetlé záhony na podsvícených fotografiích Davida Herdina na stěně a lampička na stolku uprostřed místnosti, pod kterou leží ručně vázaná bichle. „Kosatce kvetou jedna báseň – a jako báseň je lze v záhonu číst!“ dozvídám se z ní.

„Záhonky kosatců jsem sázela nikoliv podle vzhledu, ale podle názvu odrůd. Některé jsem uspořádala tak, že se dají číst jako básně. Zajímá mě, jak ty záhonky reflektují například genderové stereotypy, jaký příběh jde z jejich názvů sestavit,“ popisuje mi Barbora Lungová, když se později sejdeme v kavárně galerie. Duhová víla, Gay Head a Here Lies Butch spolu kvetou v queer záhonu, Pussycat Pink, Cheerful Coquette a Cérka v políčku s názvem Genderové stereotypy 3. Podivné názvy odrůd kosatců, do kterých šlechtitelé a šlechtitelky nevědomě vkládají zamrzlé kulturní tropy, jsou hlavním uměleckým výrazivem projektu, který umělkyně prezentuje na výstavě ceny pro etablující se umělectvo, letos podruhé neomezené hranicí 35 let.

Instalace v Národní galerii zpřítomňuje skutečnou zahradu vysázenou na louce u jihomoravského Kyjova, kam chatka po skončení výstavy zamíří. „Na rozdíl od čistého konceptuální umění, kde vám stačí jenom skript nebo diagram, mě pořád baví i materiální složka,“ vysvětluje Lungová a připomíná své další zahradnické projekty. Pod okny svého ateliéru zkrášlila výsadbami obyčejné parkoviště a přeměnila je na umělecké dílo, které pojmenovala Nejkrásnější parkoviště v Kyjově. To funguje jako protiváha všudypřítomným autům a jako občasné květinářství. S kolegyněmi z brněnské Fakulty výtvarných umění VUT prováděla umělecký výzkum Partyzánky s motyčkou o pouličním zahradničení, v projektu Zahrádky pohádky se pak zabývala unikátností zahrádkářské osady na Žlutém kopci u Brna.

Impulzy coming outu

V Duhové zahradě v Kameníkách u Kyjova se setkávají ekologická a sociální témata s otázkami genderu a sexuality. Lungová vyučuje na FaVU mimo jiné i kurz o feministických a queer přístupech ve výtvarném umění a filmu a má obdivuhodný teoretický přehled. Když se ptám na její coming out, nejdřív se rozpovídá o četbě queer teorie už během středoškolského stipendia v Los Angeles. „Cokoliv mě zajímá, tak to nechci zažít jenom emočně, ale chci si to ohmatat z různých teoretických úhlů. Takže po coming outu postupně nakupuji do knihovny všelijaké antologie feministické a queer literatury,“ vzpomíná. Ne ovšem na středoškolská léta, ale na období, kdy si čtyřicátnice svou queerness zvědomila.

„Já jsem byla sedmnáct let v heterosexuálním vztahu a bylo mi relativně dobře. Neřekla bych, že jsem oběť heteronormativních tlaků, ale zároveň přemýšlím, jak silné jsou. Možná až mně bude osmdesát, tak budu mít jasno, jak to bylo. Zhodnotit, kde se nachází vaše vůle a kde se nachází snaha o zapadání, není na měsíce a asi ani na roky. A možná si člověk po čtyřicítce, když má základní materiální zajištění, může konečně říct, seru na vás, udělám si věci po svém. Hodně mě inspirovaly příběhy umělkyň, které ty nejlepší věci začaly tvořit až po vyoutování. Adrienne Rich psala od dvaceti, ale ty důležitější sbírky, politicky uvědomělé umění spojené s feminismem a zároveň s její lesbickou identitou, přišly až s coming outem po čtyřicítce. Podobně tomu bylo…
Celý text Matěj Hřib zde 👉 https://t.co/qE1FqLvz2K

[Erik Bartoš @erik_bartos]

Podpora ústavního zákazu rovného manželství, vazby na ultrakonzervativní hnutí, návrhy na omezování občanského sektoru nebo homofobní výroky Filipa Turka. Nová vláda teprve začíná úřadovat, už teď lze ale tušit, že se LGBTQ+ lidem v Česku na lepší časy neblýská. Co můžeme od koalice ANO, SPD a Motoristů čekat? Přinášíme analýzu postojů nové vládní koalice.

Zatímco nové složení Poslanecké sněmovny slibuje silnější hlas pro rovné manželství, v případě nové vládní koalice střídají naději na zlepšení spíše obavy. Vyplývá to mimo jiné z předvolebních průzkumů iniciativy Jsme fér, která se dlouhodobě zasazuje o legalizaci manželství i pro páry stejného pohlaví, a to včetně adopcí. 

Podle Jsme fér podporuje manželství pro všechny pouze jeden ze 13 poslanců a poslankyň za stranu Motoristé sobě, z hnutí ANO devět z 80 zvolených a z SPD žádný. Proti se naopak v předvolebním výzkumu vyslovilo 22 členů hnutí ANO, sedm z SPD a tři z Motoristů. 

Přijetí rovného manželství, nebo ústavní zákaz?

Hlasování o ústavním zákazu rovného manželství z června roku 2023 navíc naznačuje, že na místě jsou i obavy, že se Česko vydá slovenskou cestou. Ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy bylo na Slovensku schváleno v roce 2014. Letos pak prošla další novela, která uznává jen dvě pohlaví – muže a ženu. Ve zmíněném hlasování před dvěma lety téměř 80 procent přítomných poslanců a poslankyň z ANO hlasovalo pro přidání definice manželství pouze jako svazku muže a ženy do Listiny základních práv a svobod, z SPD šlo dokonce o 93 procent.

„Do hlavy Andreje Babiše samozřejmě nevidím, ale z předchozích zkušeností mám dojem, že tato témata pro něj nejsou zásadní a spíše by se chtěl vyhnout tomu, aby se jimi vláda nebo parlament zabývaly. Nemyslím si, že by sám měl ambici následovat slovenský scénář. Obávám se však, že SPD a Motoristé na něj budou v této oblasti vyvíjet tlak a že jim může být ochoten v těchto tématech ustoupit,” říká advokační specialistka Irena Hůlová působící v organizaci Lobbio.

Na hrozbu ústavního zákazu rovného manželství upozorňuje i organizace Jsme fér. „Vznikající vláda bude poprvé zastoupena stranami, které se netají otevřeně extremistickými postoji vůči LGBTQ+ lidem. V zemích, kde ústavní zákaz mají, vidíme, že je to jeden z kroků k cílené cenzuře existence LGBTQ+ lidí, párů a rodin,” uvádí mluvčí Filip Milde s tím, že cíl iniciativy zůstává beze změny. Bude dál aktivně prosazovat rovnost a zároveň vzdorovat případnému riziku, že budou LGBTQ+ lidem odebrána práva.

Obavy potvrzuje například volební program SPD, který hlásá respekt k tradičním hodnotám a rodině: „Rodina založená na vztahu muže a ženy má ve společnosti nezastupitelné místo. Podporujeme její ochranu ústavní cestou.” „Někteří nově zvolení poslanci a poslankyně již o ústavním

Celý text na 👉 https://t.co/H4cuzSUoZW

[Qult @Qult_magazin]

V Česku chybí prostor pro kvalitní qvír žurnalistiku. Podpoř vznik nového webmagazínu na 👉 https://t.co/9vt4C9ST9C

[Qult @Qult_magazin]

V Česku chybí prostor pro kvalitní qvír žurnalistiku. Podpoř vznik nového webmagazínu na 👉 https://t.co/dKl0u6WtYP 🫶🙏🏻
Děkujeme, @laurencikova_k ♥️

[Erik Bartoš @erik_bartos]

Kamarádka pracovala jako novinářka v jedné velké české redakci, kde jim tehdejší šéfredaktor říkal: “Pište o duhových tématech až když je to zpravodajsky vyhrocené. Třeba až když stejnopohlavní manželství neprojde Sněmovnou.”
Chápu, že zpravodajská média referují hlavně o “breaking news”, jenže těch se v tomto tématu opravdu moc neděje. To má za následek, že se o životech qvír lidí v médiích mluví buď málo, nebo je to vyhrocené, stereotypní či dokonce bulvární. V Česku tak chybí prostor pro kvalitní qvír žurnalistiku, která by řešila reálné problémy, zájmy a témata qvír osob. A právě proto jsem dal dohromady partu osobností z médií, publicistiky i literatury, a minulý týden byl spuštěn crowdfunding na vznik nového qvír webmagazínu v Česku. Zatím máme téměř 30 % cíle splněno, ale čeká nás ještě dlouhá cesta. Pokud vám tu takový prostor také chybí, nebo prostě jen chcete podpořit jeho vznik, budeme vám moc vděční. 🙏🏻🫶Crowdfunding běží na 👉 https://t.co/aB10sVMzj6

[Qult @Qult_magazin]

Podpořte duhovou žurnalistiku a vznik webmagazínu Qult. Crowdfunding běží na 👉 https://t.co/9vt4C9TqZa 🫶✊🙏🏻

[Erik Bartoš @erik_bartos]

@EckhardtKrystof Moc díky!:)