Mayer 🇪🇺🇨🇿🇸🇪🇩🇰🎣

[Jiri Lobkowicz @jirilobkowicz1]

Loutka, nebo architekt? Kariéra Václava Klause mezi ruskými miliardami a oligarchy.

Václav Klaus se celý politický život prezentoval jako nekompromisní bojovník za volný trh a českou suverenitu. Realita jeho kariéry – od ministra financí přes premiéra až po prezidenta – však ukazuje opakovaný vzorec: klíčová rozhodnutí, která systematicky prospívala silným hráčům, ať už z východu, nebo z řad nově vzniklých tuzemských oligarchů.

Ruská půjčka na samém začátku.
Na přelomu let 1989 a 1990 ministerstvo financí vedené Václavem Klausem dokončilo a zprocesovalo úvěr Sovětskému svazu ve výši zhruba 1,3 miliardy dolarů. Dohodu schválila ještě poslední komunistická vláda, nová polistopadová administrativa ji však dotáhla do konce. Dokumenty ukazují, že Klausovo ministerstvo bylo o problémech varováno. Klaus později tvrdil, že si na nic podobného nepamatuje. Peníze se staly součástí ruského dluhu, z něhož se podstatná část nikdy nevrátila. Operace vytvořila dlouhodobý závazek vůči Moskvě a signalizovala, že staré vazby na východ nebyly přetrhány.

Privatizace bez pravidel a zrod oligarchů.
Jako ministr financí a premiér Klaus prosadil rychlou a minimálně regulovanou privatizaci. Výsledkem nebyl „národ akcionářů“, ale masivní tunelování, bankovní socialismus a vznik úzké vrstvy miliardářů. Státní banky poskytovaly obří úvěry na nákup privatizovaného majetku. Účet za sanaci přesáhl stovky miliard korun. Investiční fondy systematicky vysávaly aktiva. Klaus prohlašoval, že Česko potřebuje „více Kožených“. Ekonom Jan Švejnar později uvedl, že odpovědnost za tunely leží primárně na Klausovi.

Financování ODS ukazovalo na propojení: velké dary od privatizátorů (např. Milan Šrejber) byly maskovány fiktivními jmény a tajnými švýcarskými konty. Skandál z roku 1997 přispěl k pádu Klausovy vlády.
Stejný systém otevřel prostor i dalším hráčům. Andrej Babiš a Agrofert vyrůstali přesně v tomto prostředí. Lovochemie se stala jedním z prvních velkých úspěchů Agrofertu díky mechanismům 90. let – neprůhledným tendrům, úvěrům od polostátních bank a postupnému ovládnutí přes spřízněné firmy. Pozdější pokusy o Unipetrol ukazují, jak se stejná logika přenášela dál. Klaus nemusel sedět u každého stolu. Stačilo, že vytvořil a udržoval pravidla hry.

Ruská organizovaná kriminalita a varování bez odezvy.
Podle bývalých šéfů BIS byl Klaus opakovaně varován před penetrací ruské organizované kriminality. Jedním z nejvýraznějších schémat byl podvod s lehkými topnými oleji spojený se Semjonem Mogilevičem. Klaus na varování reagoval odmítavě. Jeho pozdější vřelý vztah k Putinovi (včetně Pushkinovy medaile) tento směr jen potvrdil.

Prezidentská kapitola: amnestie a sponzoři.
Jako prezident Klaus dál udržoval vliv. Vrcholem byla amnestie 2013. Aboliční článek zastavil stovky trestních stíhání, včetně velkých hospodářských kauz z 90. let s miliardovými škodami. Odhadovaná škoda dosáhla nejméně 18,6 miliardy korun. Kritici to označili za ochranu těch, kdo v transformačních letech zbohatli.
Po odchodu z Hradu Klausův institut financovala především PPF Petra Kellnera. Když PPF podporu ukončila, nastoupil Pavel Tykač. Vzor se opakoval: vlivný politik a mocní podnikatelé si vzájemně vyšli vstříc.

Loutka, nebo architekt?
Není nutné tvrdit, že Klaus byl doslova „loutkou“ řízenou jedním centrem. Platí však, že po celou kariéru – od ruského úvěru přes privatizaci bez pravidel až po amnestii a sponzoring – jeho rozhodnutí systematicky vytvářela a chránila prostor pro silné hráče. Ti, kdo v 90. letech vytunelovali státní majetek (Kožený, Šrejber, Kellner, později Babiš a Agrofert), se pohybovali v prostředí, které Klaus pomohl vytvořit. A ti, kdo varovali před ruským vlivem, naráželi na zeď.
To není náhoda. To je kontinuum.

Václav Klaus nebyl obětí systému. Byl jedním z těch, kdo ho postavil – a celý život z něj těžil.

Jiří Lobkowicz
Politický Komentář

[Dustin @r0ck3t23]

Elon Musk just named AI’s next crisis. It’s not a shortage. It’s a surplus nobody can switch on.

Musk: “By the end of this year, chip production will outpace the ability to turn chips on.”

For three years the world was starved for silicon. Every lab, every government, every company racing to secure the chips that decide who wins the AI era.

That bottleneck is ending. A harder one is replacing it.

Musk: “The chips are going to be piling up and not be able to be turned on.”

Billions of dollars in the most advanced AI hardware ever built. Sitting dark.

Not because the chips don’t work. Because there isn’t enough electricity to run them.

You can’t print a power plant the way you print a chip.

The fabs scaled. The grid didn’t. Now the hardware everyone fought over is hitting a wall capital can’t buy its way through.

Compute becomes abundant. Electricity becomes the most valuable commodity on earth.

Physics doesn’t care about your chip architecture if your data center can’t pull the megawatts.

Every mind that has ever existed was limited by what it could eat. Ours ran on grain. This one runs on the grid.

That has never been solved by thinking. Only by building.

The war isn’t about who can print the most silicon. It’s about who can plug it in.

Whoever solves energy first doesn’t just win. They own the rails everyone else has to rent.

The losers stack chips in warehouses, waiting for power that never arrives.

We built a trillion dollar engine and forgot the fuel.

[Juan Magufo @JuanMuncc]

No hacen kilómetros a nado, no ha muerto ninguno. Este es el recorrido. Hasta los huevos de los medios mentirosos y vendidos🤮🤮🤮

[Zdislava Pokorná @zdislavapokorna]

To, že mě Petr Macinka opět nepustil na tiskovou konferenci a znemožnil mi položit kritické otázky, už asi není třeba komentovat. Stalo se to už podruhé. A vypovídá to především o něm.

Chci ale ukázat něco jiného: jak se mnou komunikuje státní instituce - Ministerstvo zahraničních věcí.

[Jura Háček 🇨🇿🇪🇺🇺🇦 (jirka maso :) @jura_haczek]

Sledujte tu řeč těla... To je řeč mstivého psychopata, který tuší, že je úplně v prdeli, nikdo ho nebere vážně a tak chce za sebou zanechat už jen obří kráter.
Neuvěřitelné neštěstí, po kterém se budeme ještě dlouho sbírat.

[Jarl Finland @jalle51]

Putin’s Bonds Rejected: Russian Treasury Bond Auction Collapses in Spectacular Way

You really have to appreciate the economic gymnastics going on in Moscow right now. The Russian Finance Ministry tried to hold its regular treasury bond auction last week to borrow money from the domestic market, and the whole thing collapsed so badly that they had to cancel it altogether.

It turns out that no one wants to hold Russian government debt anymore. This is a huge red flag. The Kremlin has already drained its enormous national wealth fund to keep the war machine going.

They’ve raised taxes, and their last remaining trick to balance the exploding budget was to borrow. Now that fallback option is officially broken. Laura Solanko, senior advisor and Russia expert at the Bank of Finland, called it “absolutely exceptional

Local banks and investors simply no longer trust the government’s financial discipline because the war budget has completely derailed. The irony is beautiful. Even though the central bank tried to adjust interest rates, the interest rate on Russia’s 10-year government bond is now skyrocketing, reaching an insane 17%. By comparison, Finland pays an average of about 2% on its loans

Investors are demanding emergency-level returns just to reach Russian bonds because the risk of total collapse is becoming a very real item. When your own banks won’t even lend you lunch money, the military-industrial complex is in deep, deep trouble.

[Jiri Lobkowicz @jirilobkowicz1]

646 984 státních zaměstnanců. Babiš říká jen polovinu pravdy.

Andrej Babiš zveřejnil video, ve kterém oznamuje, že pro stát pracuje 646 984 lidí, a vysvětluje, že za tímto číslem jsou učitelé, zdravotníci, policisté, hasiči nebo finanční správa.

To je pravda.

Ale je to jen polovina pravdy.

Protože skutečný problém České republiky není počet lidí pracujících pro stát. Skutečný problém je výkon státu.

Polopravda č. 1: Čím více zaměstnanců, tím více služeb

To neplatí.

Za posledních přibližně 15 let vzrostl počet zaměstnanců placených státem přibližně o 130 až 150 tisíc. Přibyli učitelé, vojáci i policisté, což je z velké části odůvodnitelné. Zároveň ale rostla i administrativa na ministerstvech, úřadech a v dalších státních institucích.

Přesto dnes občan:

čeká měsíce na stavební povolení,
opakovaně nosí stejné dokumenty různým úřadům,
musí vyplňovat stále více formulářů,
a stát po něm často požaduje údaje, které už dávno má ve svých databázích.

Pokud stát zaměstnává výrazně více lidí, ale občan necítí odpovídající zlepšení služeb, pak problém není v občanech.

Problém je v organizaci státu.

Polopravda č. 2: Máme příliš mnoho státních zaměstnanců

Ani to není přesné.

Česká republika se podle mezinárodních srovnání nepohybuje mezi zeměmi s mimořádně velkým veřejným sektorem. Podíl zaměstnanců veřejného sektoru na celkové zaměstnanosti je přibližně na úrovni Polska nebo Rakouska a nižší než ve Skandinávii.

Počet zaměstnanců tedy sám o sobě nevysvětluje, proč český stát funguje pomaleji než řada jiných evropských zemí.

Rozhodující není velikost státu.

Rozhodující je jeho efektivita.

Polopravda č. 3: Rozpočet je především o lidech

Ne.

Rozpočet je především o tom, jakou hodnotu stát za peníze občanů vytváří.

Soukromá firma se neposuzuje podle počtu zaměstnanců, ale podle produktivity, kvality služeb a výsledků.

Stejným způsobem musí být hodnocen i stát.

Co by udělala Renesance 21?R❤️21

Naším cílem není bezhlavé propouštění.

Naším cílem je stát 21. století.

1. Audit všech státních agend

Každé ministerstvo a každý úřad musí obhájit, proč jeho agenda existuje.

Co nevytváří měřitelnou hodnotu pro občana nebo bezpečnost státu, musí být zrušeno nebo sloučeno.

2. Princip „stát se ptá jen jednou“

Žádný úřad nesmí po občanovi požadovat informace, které stát již má.

Data musí obíhat mezi úřady.

Nikoli občan.

3. Měření produktivity veřejné správy

Stejně jako soukromé firmy měří produktivitu práce, musí stát měřit:

délku správních řízení,
počet vyřízených případů,
náklady na jednu službu,
spokojenost občanů.

Bez měření nelze řídit.

4. Digitalizace jako změna procesů, ne jen formulářů

Digitalizace není naskenovaný papír.

Je to změna celého procesu.

Nejdříve se musí odstranit zbytečné kroky.

Teprve potom má smysl je digitalizovat.

5. Posílit profese, které občan skutečně potřebuje

Renesance 21 nebude šetřit na:

učitelích,
zdravotnících,
policistech,
hasičích,
armádě,
vědě a výzkumu.

Naopak chceme uvolnit prostředky tím, že stát přestane financovat zbytečnou administrativu.

Naše filozofie

Nechceme malý stát.

Nechceme ani velký stát.

Chceme schopný stát.

Stát, který občany nezdržuje, ale pomáhá jim.

Stát, který občanům věří.

Stát, který měří výsledky, nikoli počet úředníků.

To je rozdíl mezi správou minulého století a státem pro 21. století.

Renesance 21 nebude hodnotit stát podle počtu zaměstnanců.

Budeme jej hodnotit podle toho, kolik času, peněz a starostí občanům ušetří.

RENESANCE 21

[✙ 🇨🇿 Kamil Krilov 🇺🇦 ✙ @KamilKrilov]

Nejdříve to byl "Kyjev za tři dny". Po 4,5 letech zbytečné války Rusko zvažuje doma vyhlásit stanné právo. 🤡

To by Putinovi umožnilo rychle dosáhnout jeho toužebně vysněného cíle vládnutí.

Možnost vyhlásit zákaz vycházení, omezit svobodu pohybu, totální nasazení a nucené práce v obranném průmyslu, zabavení majetku, zpřísnění cenzury, pozastavení činnosti politických stran, zákaz veřejného shromažďování, zákaz vycestovat do zahraničí, zpřísnění držení zahraničních měn a hlavně ... zrušení voleb! ☝️

Fašistické Německo 2.0, které nám jako vzor předkládají různí pornoposlanci a domácí násilníci z českého SPD Tálibánu a rudí KSČ Khmerové od Konečné.
https://t.co/iG9uvRs3JI

[DOGMA DETOX - Kian Kermanshahi - کیان کرمانشاهی @kiankerman]

DIE WAHRHEIT ÜBER WESTLICHE FRAUEN UND IHREM HELFER- SYNDROM

🔴Hat jemals ein einziges Bild den Wahnsinn unserer Zeit so auf den Punkt gebracht wie dieses? Eine Spanierin nimmt einen "Flüchtling" liebevoll in den Arm.

Habt Ihr euch jemals gefragt, warum Frauen im gesamten Westen eher dazu neigen, links zu wählen? Warum sie eher die Todesstrafe ablehnen und eher gegen Maßnahmen zur Begrenzung der Massenmigration sind – obwohl sie selbst häufiger negativ davon betroffen sind?

Im Jahr 2006 führten Forscher ein Experiment durch, bei dem sie eine Gruppe von Männern und eine Gruppe von Frauen ein Wirtschaftsspiel spielen ließen.
(„Empathische neuronale Reaktionen werden durch die wahrgenommene Fairness anderer moduliert“ von Tania Singer und ihrem Team am University College London, die im Januar 2006 im Fachjournal Nature veröffentlicht wurde.)

Im Rahmen des Experiments spielten Männer und Frauen zunächst ein Spiel um Geld mit verschiedenen Mitspielern. Dabei verhielten sich einige der Mitspieler fair und teilten das Geld gerecht, während andere unfair handelten und die Teilnehmer hintergingen. Die Versuchspersonen lernten dadurch rasch, welchen Gegenübern sie vertrauen konnten und wer sie benachteiligte.

Anschließend wurden die Teilnehmer in einen Hirnscanner gelegt und beobachteten, wie sowohl die fairen als auch die unfairen Mitspieler leichte Stromschläge erhielten. Während das Geschehen beobachtet wurde, zeichneten die Forscher die Gehirnaktivität auf. Bei den Männern aktivierte der Anblick eines fairen Mitspielers, der Stromschläge bekam, die Gehirnareale für Empathie. Wurden jedoch die unfairen Betrüger bestraft, setzte das Mitgefühl aus und stattdessen sprang das Belohnungszentrum im Gehirn an – umso stärker, je ausgeprägter der Wunsch nach Rache war.

Bei den Frauen hingegen zeigte das Gehirn weitgehend unabhängig vom Verhalten des Gegenübers eine empathische Reaktion. Sie empfanden Mitgefühl für den Schmerz anderer, egal ob die betroffene Person fair oder unfair gehandelt hatte, während eine Aktivierung des Belohnungszentrums bei der Bestrafung Unfairer ausblieb.
Mit anderen Worten: Männer empfinden keine Empathie für Menschen, die sie nicht mögen, wenn diese eine Strafe für schlechtes Verhalten erhalten. Frauen hingegen empfinden weiterhin Empathie für Menschen, die sie nicht mögen, wenn diese bestraft werden – selbst wenn sie die Strafe verdienen.

Die Empathie von Männern hängt davon ab, wie der Gegner sie behandelt hat. Die Empathie von Frauen ist im Grunde bedingungslos. Sie wollen das Leiden aller lindern, egal ob es gerechtfertigt ist oder nicht.

Das erklärt so einiges....

Die Forscher kamen zu dem Schluss, dass diese Ergebnisse auf eine vorherrschende Rolle von Männern bei der Aufrechterhaltung von Gerechtigkeit und der Bestrafung von Normverstößen in menschlichen Gesellschaften hindeuten könnten.
!!!___________________________________________________!!!
Mehr Frauen in Machtpositionen bedeutet weniger Aufrechterhaltung von Gerechtigkeit und weniger strenge Bestrafung von Normverstößen in menschlichen Gesellschaften. Mehr Chaos, mehr Kriminalität, mehr gesellschaftlicher Verfall.
!!!___________________________________________________!!!

Wir werfen im Grunde unsere gesamte Zivilisation weg, nur um die Gefühle von Frauen nicht zu verletzen. Bedingungslose Empathie, pathologischer Altruismus. Nennen Sie es, wie Sie wollen, aber das Übel ist real.

[The Curious Tales @thecurioustales]

This is the only animal on Earth that eats its own brain, and the reason why should terrify every human.

It's called sea squirt.

The sea squirt spends the first chapter of its life as something that looks almost recognizable to us. A tiny swimming creature with a tail, a light-sensing eye, a nerve cord running down its body, and a small bundle of neurons steering the whole operation. It hunts, navigates and makes decisions about current and light and direction. For a brief window, it is a mobile animal with a brain doing exactly what brains do, which is process the world in order to move through it intelligently.

Then it finds a rock, glues its face to it, and begins digesting the very organ that got it there.

Most people hear this and file it under "weird ocean facts."

But, the deeper story is one of the most quietly profound statements biology has ever made about what a brain actually is, and why anything grows one in the first place.

A brain is metabolically the most expensive tissue an animal can carry. In humans it burns roughly twenty percent of our total energy while making up about two percent of our body weight. Neurons are needy. They demand constant fuel, constant oxygen, constant maintenance, and they punish you brutally the moment supply dips. Evolution does not tolerate that kind of expense for sentimental reasons. If you are paying that bill, you are paying it for one reason and one reason only.

Movement.

The sea squirt makes this brutally literal. It keeps its nervous system for precisely as long as it needs to solve a movement problem, which is finding the right place to spend the rest of its existence. The eye, the tail, the ganglion, all of it exists to answer a single question: where do I stop? The moment that question is answered and the animal cements itself down, the equipment becomes dead weight. So it eats it. The body breaks down the neurons and recycles the raw material into the filtering apparatus it will use to eat for the rest of its stationary life.

The philosopher Daniel Dennett loved this creature for a reason that should make every knowledge worker slightly uncomfortable. He compared the sea squirt reabsorbing its brain to a tenured professor who, having secured a permanent position, no longer needs to think hard. It is a joke with a scalpel hidden inside it. The point underneath is that cognition is not a luxury the universe hands out to make animals interesting. It is a tool for navigating uncertainty. Remove the uncertainty, remove the need to move and choose and adapt, and the expensive machinery stops justifying its cost almost immediately.

Why is this important?

The thing generating your thoughts right now did not evolve to appreciate art or ponder mortality or scroll through information all day. It evolved as a movement controller. Every abstract capacity you have, memory, prediction, planning, imagination, is built on top of hardware whose original job was deciding where to place a body next. Plants do not have brains because plants do not go anywhere. Coral has no brain. The moment an organism commits to staying put, the entire logic that funds a nervous system collapses.

There is a mirror here that most people flinch away from.

The sea squirt's fate is a physical demonstration of a principle that runs through every living system including yours.

Capacity follows demand.
Biology is relentlessly economical, and it does not preserve abilities that go unused. Muscle you stop loading gets metabolized. Bone you stop stressing loses density.

Neural pathways you stop firing get pruned. Your brain is running a version of the sea squirt's calculation every single day, quietly reabsorbing the parts of you that the current shape of your life no longer requires.
The comfortable interpretation is that the sea squirt is dumb because it stopped moving. The sharper interpretation is that it stopped moving, and so it became dumb, in exactly that order, because that is the only order that makes biological sense.

Which raises a question worth being genuinely disturbed by.

What happens to a mind that finds its rock?

The stable job, the fixed routine, the environment that stopped demanding new navigation. The animal that cements itself down does not experience its own decline as a tragedy. It has no capacity left to notice. The reabsorption of the machinery that would let it register loss is precisely what it loses first.

We tend to think of intelligence as something we possess, like a trophy sitting safely on a shelf. The sea squirt suggests something colder and more accurate. Intelligence is something you rent, continuously, and the rent is paid in movement, difficulty, and the ongoing need to figure out where to go next.

Stop paying, and the universe repossesses it.

Sometimes slowly. Sometimes, if you are a sea squirt, in a single decisive meal.

[MajoMéndezCasariego ⚔️ @MJMendezCasarie]

Entrevistador:
"Si pudiera dejar un breve mensaje, algo realmente significativo que resumiera el pensamiento de Friedrich von Hayek, ¿cuál sería?"

Friedrich von Hayek:
"La civilización moderna, que hoy permite sostener a cuatro mil millones de personas en el mundo, fue posible gracias a la institución de la propiedad privada. Solo gracias a esa institución alcanzamos un orden social tan amplio y complejo que supera el conocimiento de cualquier individuo.
Si destruimos ese fundamento moral, que consiste en el reconocimiento de la propiedad privada, destruiremos también las fuentes que sostienen a la humanidad actual y provocaremos una catástrofe de hambre como jamás ha experimentado la humanidad."

[Denys Shtilierman @DenShtilierman]

Сьогодні Путін виступив із промовою до Дня ВМФ і, сам того не помітивши, озвучив головну тезу кампанії за вигнання Росії з ООН. Цитую дослівно.

«У нас ведь современный миропорядок складывался после Второй мировой войны, после Великой Отечественной войны. Складывался на основе устава объединённых наций, а устав формировался странами-победительницами – Советским Союзом, Соединёнными Штатами, Великобританией. Этот устав – это основа современного международного права.»

Усе правильно. Статут ООН формував Радянський Союз. Росії в цьому реченні немає — у 1945 році такого суб'єкта міжнародного права не існувало взагалі. Зате існувала Україна: УРСР підписала Статут у Сан-Франциско і ратифікувала його як держава-засновниця. Францію і Китай Путін звично загубив, але не відволікаємось.

«А потом, когда Советский Союз развалили, одно из государств-учредителей ООН, одно из государств-основателей ООН и создателей международного права, система международных отношений перестала существовать.»

Знову правильно. Держава-засновниця ООН припинила існування. Це не оцінка — це юридичний факт, який самі росіяни зафіксували в Біловезькій угоді. А тепер кульмінація:

«Почему это Россия, уже не Советский Союз, а Россия, которая потеряла известный потенциал, должна пользоваться такими же благами, как страна-победительница во Второй мировой войне, и начали править.»

Це найкраще питання, яке Путін поставив за чверть століття при владі. Справді: чому Росія, яка — його ж словами — «уже не Советский Союз», має користуватися правами переможниці та засновниці? Відповідаємо.

Росія ніколи не вступала в ООН. Стаття 4 Статуту передбачає чітку процедуру: заявка, рекомендація Ради Безпеки, голосування Генеральної Асамблеї. Жодного з цих кроків РФ не проходила. 24 грудня 1991 року Єльцин просто надіслав листа генсеку ООН, що Росія «продовжує» членство СРСР. Лист. Без заявки, без рекомендації, без голосування. Табличку на кріслі переклеїли — і все.

Більше того. Росія не просто не проходила процедуру вступу — це єдина країна в ООН, яка не ратифікувала її Статут. СРСР ратифікував. Україна ратифікувала. Білорусь ратифікувала. Російська Федерація — ні. Держава, що не ратифікувала установчий документ організації, тридцять п'ять років сидить у ній із правом вето.

Тобто у святковій промові Путін власноруч підтвердив нашу аргументацію: Статут писав СРСР, СРСР припинив існування, Росія — не СРСР, не переможниця і не засновниця. Саме це ми доводимо міжнародним партнерам у кампанії за вигнання РФ із Радбезу ООН. Тепер — із посиланням на першоджерело.

Дякуємо карликовому диктатору за чистосердечне зізнання.

[Aztecianus @Aztecianus]

Dlužena von Bankrot

„Fialova vláda zadlužila stát o víc než bilion.“ Oblíbená předvolební mantra ANO.

Tak ten bilion přepočítejme na stejné peníze. Protože miliarda z roku 2020 a miliarda dnes mají stejně nul, ale ne stejnou hodnotu.

Představte si nákupní vozík. Dřív stál stejný nákup 1 000 Kč, dnes 1 400 Kč. Tisícovka je pořád tisícovka – jen si za ni koupíte méně.

Takže porovnejme schodky podle skutečné kupní síly.

Stanjurovy čtyři schodky:
2022: −360 mld.
2023: −289 mld.
2024: −271 mld.
2025: −291 mld.

Nominálně 1,21 bilionu. V kupní síle korun roku 2025 asi 1,29 bilionu.

A čtyři rozpočty Aleny Schillerové:
2020: −367 mld.
2021: −420 mld.
2026: plán −310 mld.
2027: odhad −330 až −340 mld.

Ve stejné kupní síle roku 2025?
Asi 1,69 bilionu. O 400 miliard víc než Stanjura.

A to z úplně jiné startovní pozice.

Fiala nastoupil po covidu, po rekordním schodku 420 miliard a s rozjetou inflací. Za rok 2021 byla 3,8 %, ale v prosinci už 6,6 %. V září 2022 vystoupala až k 18 %.

Ani energetická krize nezačala Putinem. Bohemia Energy padla už 13. října 2021 za Babišovy vlády a ministra Havlíčka. Ceny energií v Evropě prudce rostly. A dva měsíce po Fialově nástupu napadlo Rusko Ukrajinu.

Inflace má navíc setrvačnost: drahá energie se postupně propisuje do výroby, dopravy, potravin, mezd a služeb.

Tohle přebíral Stanjura.

Schillerová naopak dostala na konci roku 2025 ekonomiku s růstem kolem 2,6 %, inflací kolem 2,5 %, rostoucími reálnými mzdami a částečně konsolidovanými veřejnými financemi.

Stanjura přebíral rozjetý požár.
Schillerová uklizenější hasičárnu s doutnajícím požářištěm.

A přesto plánuje schodek 310 miliard a pro rok 2027 ještě vyšší.

Přitom ještě nedávno obviňovala Stanjuru z „účetních triků a fíglů“.

Jenže fígle teď předvádí spíš Dlužena.

OZE přesuneme do státního rozpočtu. Z faktury zmizí, ale lidé je zaplatí dál – z daní nebo dluhu. Tvrdíme, že šetříme na provozu státu, ale schodek zvýšíme z 286 na 310 miliard.

A Stanjurův poslední schodek? Oficiálně −290,7 miliardy. Po očištění evropských projektů −249,9 miliardy. Část rozdílu tvořily projekty, které stát zaplatil, ale evropské refundace do konce roku nedorazily.

Stanjura zaplatil účet. Dlužena otevřela obálku s vratkou – a stejně rozpočet navýší.

Ale účetní triky přece dělali ti druzí…

A pak přijde trik největší: když jsou pravidla rozpočtové odpovědnosti příliš těsná, nesnížíme deficit. Změníme pravidla.

Proto prezident Pavel novelu vetoval a Národní rozpočtová rada varuje před oslabením fiskální disciplíny.

Česko před bankrotem nestojí. Dluh kolem 44 % HDP je v EU stále relativně nízký. Jenže to není pozvánka k utrácení. Je to rezerva pro recesi, krizi, válku a stárnutí populace.

Ne kasička na volební sliby v době hospodářského růstu.

A tady už Dlužena von Bankrot přestává být jen veselou karikaturou.

Když odborníci nesouhlasí? Odborníci se mýlí.
Když prezident vetuje? Prezident ubližuje občanům.
Když zákon brání vyššímu zadlužování? Změníme zákon.

Před volbami bylo 250 miliard rozvratem a „bilionem Fialy“.
Po volbách je 310 miliard prorůstovým rozpočtem - o bilionu a sedmseti miliardách se MLČÍ.

To už není jen bankrot rozpočtové odpovědnosti. Je to bankrot argumentů, politické paměti a úcty k inteligenci vlastních voličů.
Protože kouzlo Dluženy – a vlastně celého HNUTÍ – funguje jen tehdy, když si volič nevzpomene, co mu říkali včera.

A právě na tom stojí nejcennější aktivum banky Dlužena von Bankrot:

Ne zlato. Ne devizové rezervy.
Krátká paměť voličů.
Díky ní může Dlužena utrácet i peníze těch, kteří jí nikdy svůj hlas nedali.

[Sulkhan Metreveli @Sulkhan]

The West humiliated Russia in the 1990s. This war is the consequence.’

I’ve heard this in every language, from every podium. It is history rewritten backwards.

Recall what actually happened to defeated Russia: no occupation. No reparations. No tribunal. It kept its nuclear arsenal and its UN veto. Its debts were forgiven and refinanced. It was handed IMF billions and a seat at the G8 — a club of democracies admitting a wounded autocracy out of hope.

Now recall an actually humiliated nation: Germany, 1945. Occupied. Partitioned. Cities in ash, leaders hanged, guilt taught to its children by law.

Germany became the most peaceful democracy in Europe. Russia became this.

So spare me the humiliation theory. Russia was not humiliated after the Cold War. It was indulged — and it read every kindness as weakness, every gift as tribute.

The grievance was never mistreatment. The grievance was lost dominion.

Empires do not mourn their wounds. They mourn their slaves.

[Krzysztof Szczawinski 🇵🇱 @Kristof_Poland]

The gun is the most misunderstood object in Western civilization. Not a weapon. A technology. The technology that made the idea of equality physically real.

1. The longbow democratized warfare – a peasant could kill a knight with a stick and a string, and Agincourt proved it. The gun completed the process. The armored warrior class whose claim to social dominance rested on physical superiority became obsolete. The aristocratic monopoly on violence ended not with a philosophy but with a mechanism. The gun is the physical enforcement of the idea that all men are created equal. Which is why the American founders put it in the second amendment – not as an afterthought, but as the guarantee of everything else.

2. The Roman citizen had the right to bear arms. The Greek citizen had it. The English yeoman had it. The Swiss canton built its entire civilization on it. The disarming of the population has always been, in every civilization, in every century, the first act of the government that intends to stop being answerable to that population. Show me a disarmed population and I will show you a population that lost something else shortly after.

3. The Second Amendment is not about hunting. It is not about sport. It is about the relationship between the armed citizen and the state – the explicit constitutional acknowledgment that the citizen’s right to defend himself, his family, and his civilization against any threat, including the government itself, is not granted by the state and cannot be revoked by it. Power flows upward from the armed citizen, not downward from the armed state.

4. The gun defends the family. The woman alone with her children. The farmer on the edge of civilization. The shopkeeper in the neighborhood the police no longer patrol. The gun is the equalizer – the technology that makes the physical difference between a large man and a small woman irrelevant. Every argument for disarmament is, at its core, an argument that the state will protect you better than you can protect yourself. The evidence for this proposition is not encouraging.

5. In Europe, the disarmament is now nearly complete – and it happened precisely as the state’s ability and willingness to protect its citizens began to decline. The timing is not coincidental. A population that cannot defend itself must trust the state to defend it – which is a population that cannot effectively question whether the state is doing so. The dependency is the design.

6. The gun is a civilizational technology in the deepest sense: it requires responsibility, judgment, and the willingness to accept the consequences of your decisions. You cannot outsource it. You cannot have a committee fire it. It is the most anti-bureaucratic object ever invented – a direct, personal, consequential instrument that puts the full weight of the decision on the individual holding it. Which is precisely why the administrative state finds it intolerable. Not because it is dangerous. Because it is sovereign.

7. The family that can defend itself does not depend on the state for its most fundamental security. The civilization that can defend itself has not yet outsourced its survival to an institution that will negotiate the terms of that survival on its own behalf. The gun determines who controls violence – and therefore who controls everything that violence can threaten. Which is everything. The Sobieski who rode down the hill had a sword and sixty thousand horsemen. The equivalent today is the armed citizen who understands what he is defending and why. Every civilization that forgot this discovered it the hard way. The ones that remembered it are still here.

[Miroslav Kalousek🇨🇿🇺🇦🇮🇱 @kalousekm]

Diskuze o rozpočtu se točí kolem výdajů na obranu a potřebě investovat. Náš kardinální problém je ale jinde: I kdybychom nedali na obranu ani korunu, jsme pořád v deficitu v řádu stovek miliard. I kdybychom neinvestovali ani korunu, jsme pořád v deficitu desítek miliard. Každý den bezstarostně konzumujeme víc, než než jsou naše příjmy. Každý den budoucnost víc a víc projídáme, místo abychom ji budovali. Nová pravidla o rozpočtové odpovědnosti prostírají k hostině, na kterou nemáme. Nebudeme investovat, abychom zbohatli. Budeme projídat, abychom zchudli.

[Jiří Hrebenar @gisat]

Kdyby náhodou provládní podkuřovači a čeští fašounci tvrdili něco o tom, jak Petr Pavel nadužívá prezidentského veta…tak nejvíc vet vydal proruský hlasatel pravd Kremlu a podporovatel krajně pravicových subjektů Václav Klaus.

👤‼️ Klaus: veto jako nástroj politického a ideologického boje

Václav Klaus byl nejaktivnějším uživatelem prezidentské pravomoci veta v historii samostatné České republiky.

🎪🤡 Je v tom přitom značná ironie: ještě před nástupem na Hrad kritizoval Václava Havla za údajně příliš časté vracení zákonů a tvrdil, že prezident by měl veto používat jen velmi výjimečně. V prezidentské praxi však Havla výrazně překonal.

Politologicky lze Klausův přístup číst jako projev výrazného ideologického aktivismu. Veto nepoužíval pouze jako právní pojistku proti vadným zákonům, ale také jako nástroj prosazování své ekonomicky liberální, konzervativní a euroskeptické agendy vůči parlamentní většině.

Jeho veta však měla poměrně nízkou přímou úspěšnost. Pouze ve čtyřech případech se Sněmovně nepodařilo získat potřebných 101 hlasů k jejich přehlasování; několik dalších zákonů už poslanci kvůli konci volebního období znovu neprojednali.

⚠️‼️⚠️ Klausovo veto proto často nebylo prostředkem účinného zablokování zákona, ale především veřejným politickým manifestem – způsobem, jak vymezit vlastní pozici, mobilizovat příznivce a budovat značku prezidenta coby ideového protihráče vlády a parlamentu.

👤‼️ Zeman: formální veto jako „zoufalý akt“, nahrazený zákulisním vlivem

Miloš Zeman před svým zvolením prezidentské veto kritizoval jako výraz politického zoufalství či alibismu. Během deseti let na Hradě je skutečně používal podstatně méně než Klaus – Poslanecké sněmovně vrátil celkem deset zákonů.

⚠️Pouze jednou Zemanovo veto definitivně obstálo. To odpovídalo jeho celkovému stylu prezidentování. Nízký počet vet proto neznamená, že by byl Zeman politicky zdrženlivým nebo slabým prezidentem. Spíše ukazuje, že dával přednost méně formálním a hůře kontrolovatelným způsobům ovlivňování politiky.

Tam, kde Klaus posílal zákony demonstrativně zpět do Sněmovny, Zeman se častěji snažil ovlivnit jejich podobu nebo další politický vývoj ještě předtím – osobním jednáním, tlakem na vládu či veřejnou kampaní, hrou lavírující nad hranicí ústavnosti. Tento typ politiky byl spíše blízký východnímu, než demokratickému způsobu výkonu veřejné moci, kdy veřejnost nemohla kontrolovat a dávat pozor na legálnost zákulisních jednání.

👤‼️ Pavel: zdrženlivost jako součást obrazu institucionálního prezidenta

⚠️ Petr Pavel do 22. července 2026 vetoval celkem tři zákony. První rok svého mandátu přitom nevyužil právo veta ani jednou a podepsal například i politicky kontroverzní konsolidační balíček.

Třetí veto uplatnil u zákona měnícího některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. Udělal tím Babišovi čáru přes jeho raketové zadlužování státu. Podle Hradu šlo o jeho třetí veto: dvě předchozí připadaly na období vlády Petra Fialy a nejnovější na vládu Andreje Babiše.

✅‼️✅ Pavlova zdrženlivost odpovídá jeho sebeprezentaci jako nadstranického, předvídatelného a institucionálně korektního prezidenta. Nesnaží se vystupovat jako každodenní politický protivník vlády ani si prostřednictvím vet budovat vlastní opoziční program. Veto si ponechává pro situace, v nichž podle něj existuje závažný právní, institucionální nebo rozpočtový problém.

⚠️‼️ Ani u Pavla však není veto pouze technickým právním krokem. Ve chvíli, kdy jej použije, vysílá tím výraznější politický signál právě proto, že tak činí velmi zřídka. Zatímco u Klause se veto stalo běžnou součástí ideologického zápasu, u Pavla jeho výjimečnost zvyšuje jeho symbolickou váhu.

Samotný počet vet tedy nevypovídá jednoduše o tom, který prezident byl silnější. Ukazuje především rozdílné pojetí prezidentské moci: Klaus používal veto jako ideologickou zbraň, Zeman dával přednost osobnímu a zákulisnímu vlivu a Pavel jej chápe jako krajní institucionální pojistku.

[Petr Bartoň @petr_barton]

Já se moc omlouvám, je mi to upřímně líto, ale vetovaný zákon žádný z těch 4 věcí nepřináší:
• Vyšší projedené dluhy růst nezpůsobí, spíš smršťování
• Obranyschypnost bylo možno zvyšovat i před novelou
• Stejně jaderné bloky
• Transparentnost novela ničí.
Vše je PŘESNĚ NAOPAK

[Poslední skaut™ @Posledniskaut]

Petr Bartoň je Chief Economist v Natlandu. Učí ekonomii na fakultách Právnické a Matematicko-fyzikální UK. Vystudoval ekonomii na University of Cambridge a University of Chicago.

A pak tu máme Alenu Schillerovou.

Vyberte si sami, názoru koho z těch dvou budete důvěřovat víc.

[Vladimír Votápek @votapek532]

Přátelé, já vím, že se v mezinárodní politice děje spousta jiných důležitých věcí, mně to ale nedá, abych znovu neupozornil na záškodnickou činnost českého premiéra.
Poté, co mu v Paříži dali najevo, že v antibalistické koalici nemají zájem o frflající černé pasažéry, začal iniciativu pomlouvat s tím, že tam vlastně ani nechtěl být. Trochu mi to připomíná hloupoučké televizní seriály, ve kterých pubertální dívky donekonečna řeší spory o tom, kdo s kým chodí a koho pozvat na příští párty. Podobně hloupě se vyjadřuje i na adresu Koalice ochotných.

Rád bych panu prezidentovi připomenul, že Koalice ochotných sehrála klíčovou roli v organizaci pomoci Ukrajině. Pomoci, bez které by Ukrajina, přes všechno své hrdinství a obětavost, podlehla ruské agresi. A my bychom měli ruskou armádu, posílenou o ukrajinský potenciál, v Čiornoj pri Čope, nebo také u Břeclavi.

Antibalistická koalice je podobně důležitá. A navíc představuje velmi důležitou příležitost pro naše podniky, podílet se na rostoucím koláči obranné výroby v probouzející se Evropě.

Abych to shrnul:
Kromě toho, že si Andrej Babiš přikrádá dotace a další podporu pro podniky své a svých oligarchických kamarádů, ještě navíc zásadně ohrožuje bezpečnost České republiky a konkurenceschopnost české ekonomiky.

https://t.co/5LtkYBibrM