Unpopular opinion:
Ukrajinci se měli v únoru 2022 okamžitě vzdát a vyrazit s Rusy dál na západ. Aspoň bychom si všechny ty české teorie o míru, neutralitě a neprovokování velmoci konečně vyzkoušeli doma.
Mír by přijel po D1 na pásech.
První noc by začala filtrace. Telefon na stůl. Hesla. Kontakty. Facebook. Telegram. Kdo poslal peníze Ukrajině, kdo byl na demonstraci, kdo měl ukrajinskou vlajku, kdo napsal něco o Putinovi. Pak pytel přes hlavu, ruce za záda a sklep.
Někdo by se vrátil se zlomenými žebry a bez několika zubů. Někdo by se nevrátil vůbec.
Za pár dní by se za městem objevily první jámy. Ve sklepech krev smývaná hadicí. Na nádražích transporty. U škol seznamy nových ředitelů. Na úřadech noví lidé. V televizi nové mapy a nový slovník. Okupace by se přestala jmenovat okupace, zatčení zatčením a deportace deportací.
Rodiny by obíhaly policejní stanice a velitelství a ptaly se, kam odvezli jejich syna. Nikdo by nic nevěděl. Po třech měsících by přišla zpráva z nějakého tábora několik tisíc kilometrů na východ. Nebo taky nepřišla.
A právě tehdy by začala zlatá éra českého vlastenectví.
Okamura s Kotenem by okupantům leštili holínky a vysvětlovali, že Rusko pouze chrání český národ před Bruselem. SPD by objevila, že nejlepší cestou k národní suverenitě je poslouchat Moskvu.
ANO by potřebovalo jeden víkend. Babiš by oznámil, že on válku nikdy nechtěl, hlavní je mír a za něj byl levnější plyn. Vondráček by našel dost paragrafů na to, aby vysvětlil, že přítomnost ruských vojsk je právně složitější otázka a že výraz okupace je zbytečně emotivní.
Macinka by se stal znalcem ruské duše, nové evropské reality a nutnosti přijmout svět takový, jaký je. Turek by objevil respekt k síle, impériím a přirozenému řádu. Rajchl by se postavil před kameru a s výrazem státníka vysvětloval, že za krvavý sklep může vlastně NATO, Evropská unie a nezodpovědní politici, kteří Rusko příliš dlouho provokovali.
Foldyna by byl konečně doma.
A kolem nich celý ten vlastenecký ansámbl internetových geopolitiků, bojovníků proti válce a mužů, kteří jsou neobyčejně stateční, pokud má umírat někdo jiný. Všichni by okamžitě zjistili, že Rusové vlastně nejsou okupanti, ale realita, se kterou je třeba umět pracovat.
Český dezolátní internet by na kompletní ideologický obrat potřeboval asi šest hodin.
Rusko nás nikdy nenapadne.
Rusko nemělo jinou možnost.
Sami jsme si o to řekli.
Aspoň bude pořádek.
Kdo nic neudělal, nemá se čeho bát.
A pak by jednou ve čtyři ráno zastavila dodávka i před jejich domem.
Dveře dovnitř. Otec na zem. Matka ke zdi. Synovi telefon do ruky. Ukaž Telegram. Ukaž kontakty. Kdo je tohle. Proč jsi mu psal. Trocha krve na linoleu, protože se otec zeptal, kam syna vezou.
Sousedi by koukali za záclonou.
Nikdo by nic neviděl.
Druhý den by Rajchl vysvětlil, že zásah je potřeba posuzovat v širším geopolitickém kontextu. Okamura by varoval před provokacemi. Babiš by řekl, že lidé hlavně chtějí klid. Macinka s Turkem by připomněli, že svět nikdy nebyl pro slabé.
A český vlastenec by konečně pochopil, co znamená ruský mír.
Ne že se nestřílí.
Že už nikdo nemá odvahu střílet zpátky.
Někdo je v zemi. Někdo za Uralem. Ostatní drží hubu.
Plyn je levný.
A krev už někdo spláchl.
Ten dvojí pohled na situaci. Já vidím dříve nemyslitelnou sci-fi scénu, kdy sedíte na pumpě, jíte bagetu a najednou se zjeví prezident s manželkou a jdou si koupit pití. ♥️
V tak krásný zemi žijem.
Dezoláti ale v tom jejich zoufalství a nenávisti vidí, že si prý prezidenta nikdo nevšímá a mají z toho druhý Vánoce. Vidět takhle svět musí být strašný peklo.
Dobře jim ale tak.
Stát má v rukou 3. největší distribuční síť pohonných hmot v ČR, kde by mohla vláda prosadit minimální marže a tím tlačit na nižší ceny na trhu. Ale nedělá to. Místo toho její členové natáčí výzvy na sociální sítě. To vše, zatímco se zjistilo, že na své vlastní pumpě si pan premiér pěkně mastil kapsu.