@ferebauer Ochranná služba Policie vozila Pekarovou také v ojetině, po Vondráčkovi. Ale Okamura holt neví, že výběr auta je věc Policie a ne té přepravované osoby. Ochranná služba má své důvody, proč na přepravu chráněných osob používá velká těžká auta a ne Škodovku...
@ZamestnavatelH Je to tak, jak říká Pekarová. Předsedu sněmovny vozí Ochranná služba Policie a ta rozhoduje, v jakém autě bude vozit chráněné osoby. To auto nepatří sněmovně a předseda na výběr auta nemá žádný vliv.
@MamaDoma10 Souhlasím, že je Vondráček zmrd. O tom žádná. Ale předsedu sněmovny vozí Ochranná služba Policie a to BMW tedy patří Policii, nikoliv sněmovně. Předseda sněmovny nemá žádný vliv na to, v čem ho vozí Ochranná služba Policie.
Od Stanislavy Gabriel Waldštejn:
"Babiš opět ve své nedělní slovní kanonádě předvedl útoky na předchozí vládu, politické oponenty a všechny, na které je zrovna potřeba ukázat prstem.
Jenomže přes všechen ten hluk zůstává jedna jasná skutečnost.
České veřejné finance se obrovsky zhoršují.
Ne, není pravda, že každý nový dluh je proinvestovaný, a tím pádem vlastně v pořádku.
Stát se nezadlužuje pouze kvůli dálnicím, energetice nebo jiné infrastruktuře.
Máme strukturální deficit, neboli problém v samotném nastavení příjmů a výdajů státu.
Když stát dlouhodobě nemá na své běžné výdaje a rozdíl řeší dalším dluhem, není to investiční strategie.
Je to problém hospodaření. Je to problém Babiše a špatného vedení.
Problém nezmizí tím, že Babiš bude ječet a útočit na předchozí vládu.
Každá další vypůjčená miliarda znamená další úroky a další závazky do budoucna.
Účet nezmizí. Zaplatí ho další vlády, my občané a jednou i další generace.
A právě tady bychom od premiéra měli požadovat odpovědi.
Kolik utrácíme? Na co si půjčujeme? Jak chceme dluh brzdit? A kdo to všechno zaplatí?
Místo toho znovu přicházejí útoky, nálepky, urážky a hledání viníků.
Trapné grafiky a odvádění pozornosti od reality.
Nezapomínejme!!!
Politická funkce nedává nikomu licenci k hulvátství. Ani premiérovi.
Vláda se neměří podle toho, jak hlasitě dokáže nadávat té předchozí.
Měří se podle toho, jak sama hospodaří.
A to tahle vláda prohrává na plné čáře…."
Můžete chtít mír (ten chce každý) a nechat medvěda sežrat vaše dítě bez vašeho boje,budete mít "mír" bez dítěte. Nebo chcete mír,chcete své dítě vychovávat,radovat se a v rámci míru pro budoucnost svého dítěte srazite medvěda k zemi...... máte na výběr který mír uplatnite.....
Skvělý moment - reportéři Jakub Pacner a Petr Vašek si dnes nenechali líbit blbý kecy a narážky Okamury na ČT, že prý dříve nahrávala Fialově vládě.
Oba se ohradili a dali mu to tak sežrat, až začínal mít další hysteráček.
A pak ten konec, kdy Okamura nechápe otázku, redaktor ji zopakuje a on ho zjebe, proč mu jako skáče do řeči. lol😄
Zatímco Ivo Lukačovič v devadesátkách seděl někde v pokojíčku a programoval nejlepší český prohlížeč, aby z nuly postupně ovládl český internet, tak tenhle slovák zbohatl jen díky své estébácké minulosti, vyšmelením Petrimexu, trávením polí konkurenčním sedlákům, čerpáním miliardových dotací, pak záhadně kolem sebe zmizíkoval lidi a vomrdával koho mohl...
A tenhle Babiš, toho času premiér (pauza na blití), si bude brát do huby toho prvního?
To snad není možný, celý ten Babišův džihád proti Seznamu je nechutný!!!
ZEMĚDĚLSKÝ FOND LHAL. A Schillerová taky.
Evropská komise totiž NEpotvrdila správnost postupu při obnovování dotací pro Agrofert. Žádné „Brusel nám dal zelenou,“ „střet zájmů neexistuje“ nebo „Agrofert má nárok a hotovo“. Je to jen účelová lež s cílem obhájit jednání vládních agrobaronů.
Když se politika odtrhne od reality. Nežije Andrej Babiš už ve světě vlastních představ?
Demokracie neohrožuje politik, který má jiný názor.Demokracie je postavena na střetu názorů, svobodných volbách a otevřené debatě.Skutečné nebezpečí nastává ve chvíli, kdy politický lídr přestane rozlišovat mezi realitou a vlastním příběhem. Kdy uvěří, že se nemůže mýlit,že každá kritika je útok a každá instituce, která mu nastaví hranice, je součástí spiknutí proti němu.
Bývalý indický diplomat Hardeep Singh Puri ve své knize Delusional Politics popisuje, jak se někteří moderní političtí vůdci postupně uzavírají do světa vlastní neomylnosti. Obklopují se lidmi, kteří jim neodporují, ale potvrzují každé jejich přesvědčení. Výsledkem je politika založená nikoli na faktech, ale na stále silnější víře ve vlastní příběh.
Podobně již před sto lety varoval americký novinář H. L. Mencken, když politiky označil za „obchodníky s iluzemi“. Nešlo o psychiatrickou diagnózu, ale o přesné vystižení okamžiku, kdy se politická moc začne opírat více o emoce než o skutečnost.
Právě tento vývoj lze v posledních letech pozorovat u premiéra Andreje Babiše.
Ve svých veřejných vystoupeních se opakovaně staví do dvojí role – jako jediný člověk schopný zachránit Českou republiku a současně jako oběť rozsáhlého systému, který proti němu údajně působí.
Když jeho kroky kritizují média, tvrdí, že jsou zaujatá.
Když se jeho jednáním zabývají soudy nebo státní zastupitelství, označuje je za politicky motivované.
Když Evropská unie upozorňuje na možné střety zájmů nebo porušování pravidel, prezentuje to jako útok na Českou republiku.
Když nesouhlasí prezident republiky nebo jiné ústavní instituce, nejsou podle něj legitimním partnerem demokratické diskuse, ale překážkou jeho vládnutí.
Každá jednotlivá kritika může být předmětem politického sporu. Pokud se však všechny nepříjemné skutečnosti vysvětlují jediným příběhem o údajném spiknutí proti jednomu politikovi, vzniká uzavřený svět, ve kterém už fakta nehrají rozhodující roli.
Psychologie tento mechanismus dobře zná. Říká mu konfirmační zkreslení ,člověk přijímá pouze informace, které potvrzují jeho přesvědčení, zatímco všechny ostatní automaticky odmítá.Dalším jevem je motivované uvažování, kdy si jedinec vytváří vysvětlení reality tak, aby odpovídalo jeho zájmům nebo vlastnímu obrazu o sobě.
Tyto mechanismy nejsou nemocí. Jsou lidské. U člověka, který drží nejvyšší výkonnou moc ve státě, však mohou mít mimořádně závažné důsledky.
Stejně znepokojivé je postupné ztotožňování vlastní osoby se státem.
V parlamentní demokracii vláda stát nevlastní. Spravuje jej pouze dočasně na základě mandátu občanů. Prezident, Parlament, Ústavní soud, nezávislá média i kontrolní instituce nejsou nepřáteli vlády. Jsou součástí ústavního systému, který má bránit koncentraci moci.
Pokud však politik začne každé omezení své moci vnímat jako útok na sebe, přestává respektovat základní princip liberální demokracie – že žádný člověk nestojí nad institucemi a žádná vláda nestojí nad Ústavou.
Historie nabízí mnoho příkladů vůdců, kteří postupně uvěřili, že pouze oni představují národ, že pouze oni znají pravdu a že všechny ostatní instituce jsou překážkou jejich poslání. Takové přesvědčení nevzniká přes noc. Posilují jej loajální spolupracovníci, kteří místo kritického pohledu nabízejí pouze souhlas.
Není úkolem novináře stanovovat psychiatrické diagnózy. Je však jeho povinností upozorňovat na nebezpečné politické vzorce.
A právě ty dnes u Andreje Babiše vidíme stále častěji:
– přesvědčení o vlastní neomylnosti,
– systematické zpochybňování nezávislých institucí,
– proměnu každé kritiky v údajné spiknutí,
– stavění sebe sama do role věčné oběti,
– vytváření alternativního politického příběhu, který stále méně odpovídá ověřitelným skutečnostem.
Nejde o to, že se Andrej Babiš mýlí. Nebezpečné je, že stále častěji odmítá připustit, že se mýlit může.
Právě tehdy se politik stává rizikem pro demokracii.
@alex6bbc A to povědomí o problému tomu zabrání? Za vraždy, za znásilnění, bez ohledu na etnikum pachatelů, jsou několikaleté až dlouholeté kriminály a stejně se vraždy a znásilnění dějí. Jsou někde plakáty, které by veřejnost upozorňovaly, že mezi námi žijí vrazi a násilníci?