Miloň Čepelka je prostě borec.
Via fb Jan Čepelka:
Táta nikdy nebyl žádný politický aktivista. Za svůj život zažil protektorát, socialismus i demokracii.
Pracoval v Československém rozhlase a má vyvinutý vnitřní radar, který mu teď hlásí poplach, protože to, jak lze média rychle ovládnout a učinit závislými zažil na vlastní kůži v roce 1969.
Nevěří slibům politiků, s tlakem StB má vlastní zkušenost, po listopadu 1989 se veřejně k politice nevyjadřoval.
Znám ho 53 let a vím, že když už se rozhodne, že nebude mlčet a kývne Milionu Chvilek na to vystoupit s proslovem na demonstraci, musí to ohrožení nezávislosti ČT a Rozhlasu vnímat stejně jako já za opravdu vážné.
Většinu života mne spíš nabádal, ať moc nevyčnívám a teď vás veřejně vyzývá, abyste nebyli lhostejní a v neděli 21.6. v 16:00 přišli vyjádřit svou podporu ČT a Rozhlasu v jejich boji o zachování jejich na státu nezávislého financování.
Táta tam přes pokročilý věk a předpověď horka i hejty, které za to sklidí bude a já s ním.
Přijďte prosím též!
Macinka @petr_macinka by se měl vrátit do základní školy, než zahájí nacionalistickou propagandistickou kampaňí v Mzv @mzvcr o názvu naší země.
Původ jména Czechia má zajímavou vícevrstvou historii:
Bohemia – starší latinský název
Než se Češi začali nazývat Češi, byli Bohemiané. Název pochází od keltského kmene Bójů, které Římané nazývali „Boii”.  Latinské slovo „Boiohaemum” znamená „domov Bójů” – odtud vzniklo anglické Bohemia. 
Původ slova „Czech / Čech”
Slovo Czech pochází ze slova Czechian, název místa odvozený od jména slovanského kmene Čechové nebo Češi a jejich legendárního vůdce Čecha.  Jméno Čech pochází z praslovanského kořene *čel-, který znamená „příbuzný” nebo „člen lidu” – je příbuzné se slovem člověk.
Kdy vzniklo slovo „Czechia”?
V 17.–18. století se stalo módou používat české jméno i v latině – slovo Czechia vzniklo jako alternativa k Bohemia a objevuje se v tisících dokumentů, knih, nápisů i árií.  V roce 1769 bylo dokonce vydáno latinské dílo zabývající se otázkou, jak a kdy se Bohemia začala nazývat Czechia. 
Anglicky píšící autoři sice věděli, že „Bohemiané si ve svém jazyce říkají Czechians”, ale latinskou módní vlnu nepřijali. Teprve v 19. století začalo slovo Czech získávat v angličtině na frekvenci a od roku 1841 se začalo používat i jméno Czechia.
Oficiální status dnes
Jméno Czechia je oficiálním překladem jména Česko a legislativa uznává obě jména – politické Czech Republic i geografické Czechia.  Koncovka -ia odkazuje na latinský původ, stejně jako u jmen Austria, Slovakia, Croatia nebo Italia. 
Takže Czechia není žádný novotvar – je to návrat ke staré latinské tradici, jen v angličtině se prosadilo až nedávno.
Když si Babiš koupil MAFRU, chtěl, aby noviny psaly jeho pravdu. Zrušení poplatků ČT a ČRo je stejný vzorec. Jde o kontrolu. Chtějí média závislá na rozpočtu vlády. Dobrý lídr se kritiky nebojí.
Navštívil jsem schůzi vlády, abychom společně diskutovali koordinaci účasti ústavních činitelů na vrcholných mezinárodních setkáních. Oceňuji, že vláda potvrdila dohodou o účasti prezidenta v OSN dle dosavadní zvyklosti a ústavní kompetence. Jsem přesvědčen, že budeme podobně usilovat o společné řešení i ohledně summitu NATO v Ankaře. Vycházím přitom ze slov premiéra Andreje Babiše, který dnes jasně deklaroval, že vláda nehodlá omezovat pravomoci prezidenta. Věřím, že svá slova dodrží.
„Puběrtak ve službě“
Petr Macinka, ministr zahraničních věcí České republiky, ve svém rozhovoru pro https://t.co/zGmhWJ0Bdk předvedl klasický příklad arogantního, infantilního a pubertálního přístupu k výkonu jedné z nejdůležitějších ústavních funkcí.
Místo aby jako šéf diplomacie hájil státní zájmy, jednotu ústavních institucí a důstojnost České republiky, chová se jako ublížený puberťák, kterému „může být v podstatě jedno“, ale přitom si nemůže odpustit jedovaté rýpnutí do prezidenta republiky. To už není diplomacie – to je dětinské trucování na nejvyšší úrovni.
Prezident Petr Pavel patří mezi nejrespektovanější vojenské osobnosti v celém NATO. Generál s desítkami let zkušeností, bývalý předseda Vojenského výboru NATO, člověk, který má reálnou autoritu a respekt u spojenců po celém světě. A proti tomu stojí ministr Macinka, který se k němu vyjadřuje stylem, jako by řešil spor s nepříjemným spolužákem na střední škole.
Jeho bagatelizování lidí kolem prezidenta jako „neziskovek, nátlakových organizací a blogů“ je typická arogance mocenského nadřazení. Když někdo nesouhlasí s jeho linií, hned je to nepřátelská síla. A vrcholem trapnosti je věta:
„Mně to může být v podstatě jedno, ale nepochybně to komplikuje život jemu.“
To už není jen arogance. To je otevřené pohrdání hlavou státu a institucí prezidenta republiky. Ministr zahraničí by měl být státotvorný, ne se chovat jako uražený influencer.
Takový styl by byl ostudný i uřednika v malé obci. U šéfa české diplomacie v době, kdy se řeší bezpečnost Evropy, je to přímo nebezpečné. Osobní animozity a pubertální ego by měly zůstat doma. Prezident Pavel si díky své kariéře a mezinárodnímu respektu zaslouží mnohem vyšší standard komunikace.
Macinka svým přístupem jen prohlubuje zbytečné rozdělení uvnitř země a oslabuje její pozici navenek. A to je přesně to, co si teď Česko nemůže dovolit.
Taky Vám chybí Dana Drábová?
Říká se, že každý člověk je nahraditelný. Je celkem jedno, jestli to lingvisticky označíte za ustálené rčení, nebo aforismus. Je to nesmysl. Podívejte se na Danu. Když na podzim roku 2025 odešla, hodně jsem přemýšlel, kdo to vlastně zmizel z našich denních životů. Zda neúnavná bojovnice proti lidské blbosti, zanícená propagátorka vědy a vědeckého pohledu na svět, velká podporovatelka Ukrajiny, nebo žena s talentem překládat velmi složité věci do jednoduché řeči. Nebo snad dáma s obrovským sociálním cítěním a touhou pomáhat třeba matkám samoživitelkám?
To všechno Dana byla. Ale taky spravedlivá šéfová, vtipná a sarkastická kamarádka a třeba i vnímavá a citlivá partnerka.
Chybí tady.
Moc si přeju aby každý z nás žil alespoň z poloviny podle stejných principů jako žila ona.
Všem by nám tady bylo líp.
Dalibor Dědek
Pane Kuba,
demokracie není jen o „rozhodování o budoucnosti země za cenu kompromisu“. To je hezká fráze, ale bez fungujících kontrolních mechanismů se z ní stává prázdná slova. Základní role parlamentu není jen schvalovat zákony a „chránit děti před sítěmi“ (což samozřejmě důležité je), ale především:
- reprezentovat občany (včetně těch, kteří volili opozici),
- kontrolovat vládu,
- zajišťovat transparentnost veřejných financí,
- postavit před odpovědnost ty, kteří zneužívají státní moc a peníze.
Když máte premiéra, který byl opakovaně usvědčován z konfliktu zájmů, který čerpal evropské dotace neoprávněně (Čapí hnízdo), který ovládal média a policii, a který má stále otevřené kauzy včetně dotazů Evropské komise a justice – pak není „zbytečné divadlo“ snažit se ho dovést k odpovědnosti. Je to základní povinnost opozice.
Vaše analogie s hokejem, kde dopředu víte výsledek, je příznačná. Jenže v demokracii nejde o to, jestli „vyhrajete“ hlasování dnes. Jde o to, aby se veřejnosti neustále připomínalo, že vláda není neomylná, že existují vážná podezření na zneužívání moci a že instituce mají fungovat. Každá mimořádná schůze a pokus o vyslovení nedůvěry je signálem: „My tohle neakceptujeme jako normál.“
Kdyby se opozice chovala podle vašeho receptu („radši kompromis a budoucnost“), tak by se mnoho skandálů v historii nikdy neprošetřilo. Kontrola moci není fanouškovství, je to hygiena demokracie. A když vládnoucí strana dlouhodobě bagatelizuje korupční kauzy svého představitele, pak je naopak nebezpečné, kdyby opozice mlčela.
Prioritou není jen „chránit děti před sociálními sítěmi“. Prioritou je chránit stát před tím, aby se veřejné peníze a instituce nestaly soukromým majetkem jednoho oligarchy a jeho spojenců. Dokud nebudou jasné a transparentní odpovědi na otázky ohledně Babišových kauz a evropských dotací, tak má opozice morální i ústavní povinnost tlačit, ptát se a svolávat schůze.
Kompromis ano – ale ne za cenu zapomnění na základní principy právního státu. Jinak se z „Našeho Česka“ stane „Jejich Česko“.
Počátky rodu Lobkowiczů: Mikuláš Chudý z Újezda a založení významného českého šlechtického rodu.
Rod Lobkowiczů představuje jeden z nejstarších a historicky nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. Na rozdíl od mnoha jiných aristokratických dynastií působících v Českém království (jako Schwarzenbergové či Lichtenštejnové) mají Lobkowiczové ryze české kořeny. Jejich vzestup z poměrně skromného postavení až na vrchol české společnosti je pozoruhodným příkladem sociální mobility pozdního středověku.
Mikuláš Chudý z Újezda – zakladatel rodu
Mikuláš Chudý z Újezda (asi 1386 – 1435), později nazývaný Mikuláš z Lobkowicz, je považován za zakladatele celého rodu. Narodil se jako třetí syn do nepříliš majetné zemanské rodiny v Újezdu u České Lípy. Přídomek „Chudý“ pravděpodobně odrážel skromné majetkové poměry rodiny.
Na rozdíl od většiny příslušníků nižší šlechty své doby získal Mikuláš vysokoškolské vzdělání na Karlově univerzitě v Praze, kde absolvoval artistickou (filozofickou) fakultu. Právě toto vzdělání se stalo klíčovým předpokladem jeho pozdějšího společenského vzestupu.
Kariéra u dvora Václava IV.
Na počátku 15. století vstoupil do královských služeb. Rychle postoupil z nižších úřednických pozic až mezi nejdůvěryhodnější rádce krále Václava IV. Zastával významné funkce, jako byl urburní písař v Kutné Hoře, královský notář a od roku 1417 nejvyšší písař zemských desek.
Vrcholem jeho kariéry se stala účast na přípravě a prosazení Dekretu kutnohorského dne 18. ledna 1409. Mikuláš Chudý sehrál v tomto procesu klíčovou roli. Na žádost mistra Jana Husa a dalších českých univerzitních mistrů osobně vypracoval text dekretu a energicky jej prosazoval u krále. Dekret výrazně posílil postavení českého národa na univerzitě (tři hlasy oproti jednomu hlasu tří cizích národů), což vedlo k odlivu německých profesorů a studentů a k posílení českého reformního hnutí.
Za své zásluhy byl Mikuláš králem štědře odměněn. Získal do léna několik významných hradů, především Hasištejn, který později získal do dědičného vlastnictví. Kolem roku 1410 obdržel rovněž tvrz a ves Lobkovice u Mělníka. Právě podle tohoto majetku přijal přídomek z Lobkowicz (z Lobkovic), který se stal trvalým rodovým jménem.
Historický význam
Mikuláš Chudý z Újezda představuje klasický příklad středověkého „self-made man“. Z chudého třetího syna rytíře se díky svému vzdělání, inteligenci a politické obratnosti vypracoval mezi přední osobnosti Českého království. Položil tak pevné základy rozsáhlého rodového majetku a společenského postavení, které jeho potomci v následujících staletích dále rozvíjeli.
Jeho dva synové se stali zakladateli hlavních větví rodu:
- Mikuláš II. – zakladatel hasištejnské větve
- Jan – zakladatel popelovské větve
Popel jsem Popel budu
Příběh Mikuláše Chudého z Újezda je významným příkladem toho, jak mohlo vzdělání a loajalita ke koruně umožnit výrazný společenský vzestup v pozdně středověkých Čechách. Díky své roli při vydání Dekretu kutnohorského a službě u Václava IV. se stal zakladatelem rodu, který hrál prominentní roli v českých dějinách po více než šest století. Lobkowiczové tak zůstávají symbolem úspěšné domácí české šlechty, jejíž vzestup nebyl založen především na vojenských výbojích, nýbrž na intelektuálních schopnostech a politické obratnosti.
Když se podíváme do historie a začteme se do diskusí, které v různých zemích předcházely vzniku horních komor parlamentů, tak nakonec zjistíme, že to, oč tu především šlo a vlastně pořád jde, je SVOBODA. Zjistíte, že jde o ochranu svobody před mocí. Mocí, která se někdy snaží být příliš invazivní nebo příliš represivní nebo se nějakým jiným způsobem snaží zvýšit svůj vliv nebo změnit způsoby, jak je vykonávána.
Proto máme Senát. Jeho hlavní rolí je chránit svobodu, jeho hlavní rolí je vyvažovat. Vyvažovat uvnitř v rámci moci zákonodárné a vyvažovat vně v rámci rovnováhy moci výkonné, zákonodárné a soudní. Proto je důležité, aby Senát byl věrný svobodě, proto je důležitá jeho existence.
Stejně tak ale platí, že Senát je povinen být věrný odpovědnosti. Vím, že to nezní tak honosně, ale být věrný svobodě a nebýt věrný odpovědnosti nelze, neboť potom by se věrnost svobodě mohla rychle přeměnit ve věrnost populismu nebo třeba anarchii.
V rámci letošního 30. výročí @SenatCZ jsme dnes ve Valdštejnské jízdárně uspořádali slavnostní shromáždění současných a emeritních senátorek a senátorů. Navázali jsme tak symbolicky na vůbec první schůzi Senátu Národního shromáždění republiky Československé, která byla zahájena 26. května 1920 v 17:35.
Všemohoucí, věčný Bože, ty nám dáváš každoročně v období padesáti dnů znovu prožívat uskutečnění a naplnění velikonočního díla naší spásy; nepřestávej sesílat dary svého Svatého Ducha, aby tě lidé všech národů a jazyků společně chválili a oslavovali. Amen
Jako vím, že se asi budu opakovat, ale ten člověk zahájil GLOBESEC 2026, pak dal zásadní rozhovor Guardianu, kde podělal russáky a odpoledne už byl s dětmi na Pražském hradě, fotil se s pavoukem a dělal six seven…
Kdo tohle má?
A hrozně se směju, jak mu pořád někdo vyčítá, že furt něco čte z papíru… jenže on si pak sedne na konferenci, na rozhovor a sype to tam úplně stejně z první ruky v angličtině.
btw ten fakt, jak ho berou a respektují ve světě, že to není jen nějaký kecal typu Zemana s Klausem, a vnímají do puntíku vše co řekne, to si tu pořád nikdo z jeho odpůrců přisátých na XTV a dezodeníky absolutně neuvědomuje…
Okamuro, vy jste politický zrádce a laciný šarlatán.
Emoční bublina, kterou jste s takovou chutí nafoukl kolem sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně, právě explodovala přímo vám do obličeje. A je to nádherná, zasloužená katastrofa. Tohle není chyba. Tohle je politický krach na celé čáře, který definitivně odhaluje, kdo jste: pokrytecký manipulátor, který straší české voliče sudetskými Němci a Benešovými dekrety, zatímco se v Bruselu intimně tulí k těm, kteří ty dekrety chtějí hodit do popelnice dějin.
Váš spojenec AfD chce dekrety zrušit. Vy mlčíte jako zbabělec
Zatímco jste doma řval o „nacistických pohrobcích“, „ostudě národa“ a svolával demonstrace, vaši milovaní partneři z AfD v bavorském parlamentu jako jediní otevřeně požadovali zrušení Benešových dekretů. Přesně to, před čím jste varoval české občany.
Tohle není nějaký vedlejší názor. To je oficiální postoj vaší vlastní evropské frakce. A vy na to nemáte co říct. Jenom trapně blekotáte o nějakých „starých dohodách“.
Pane Okamuro, vy nejste žádný vlastenec. Vy jste politický prostitut, který prodává strach vlastním voličům a zároveň se v cizině zaprodává lidem, kteří Česko historicky poškozují.
SPD pod vaším vedením – absolutní dno pokrytectví
- Nejvyšší stupeň zrady: Hrajete si na největšího ochránce Benešových dekretů, přitom sedíte ve frakci s německými extremisty, kteří je chtějí zrušit. To už není pokrytectví, to je politická zrada.
- Laciný podvodník: Uměle jste nafoukl celou aféru, ačkoli Sudetoněmecké sdružení už roky nepožaduje ani majetek, ani revizi dekretů. Všechno to bylo jen vaše laciné divadlo pro voliče.
- Zbabělý pokrytec: Když se vám to celé sesypalo na hlavu, místo aby jste přiznal fiasko, tiše jste zalézal do díry a doufal, že to projde. Typické pro vás.
Vy nejste bojovník za české zájmy. Jste politický psychopat který žije z rozdělování společnosti a šíření strachu. Prodáváte ho za hlasy, zatímco vaši evropští kámoši z AfD pracují na tom, aby Česko historicky prohrálo.
Celá vaše SPD teď vypadá jako banda ubohých šašků, kteří křičí „vlast a dekrety!“ a vzadu mají spojence, kteří by ty dekrety nejradši spálili na hranici.
Pane Okamuro, odstupte. Okamžitě. A táhněte s sebou celou tu vaši prohnilou, pokryteckou bandu.
Ne proto, že byste byl nebezpečný. Vy jste především ubohá, trapná a morálně mrtvá politická troska. Jste chodící mrtvola plná lží a falešného vlastenectví, která už dávno ztratila jakoukoli špetku důstojnosti. Vaše éra laciného, nenávistného a prolhaného populismu právě skončila tím nejpokleslejším, nejpotupnějším způsobem – vlastním sebezrazením, totálním zesměšněním a veřejným odhalením vaší dvojí tváře.
Tahle aféra není ostudou pro Českou republiku.
Tahle aféra je vaší osobní, hlubokou, smradlavou a naprosto zaslouženou ostudou, která se na vás přilepí jako hovno na botu a zůstane tam navěky.
Ať se na vás voliči konečně vykašlou jako na politického hada, zrádce a nejubožejšího šaška, kterého česká politika za poslední roky viděla. Konec vaší frašky.
Vážení přátelé, vracíme vám politickou diskuzi i originální publicistiku. Naše klíčové heslo je „Fakta na prvním místě.“
Podívejte se na https://t.co/rqTSaE9uF5
#vaclavmoravec
Tohle je Kaple Smíření. V naší části obce Sklenářovice. Glassendorf. Kompletně vysídlené. Investice do opravy @KRNAP1 a podpora městys Mladé Buky. Dnes se to obzvláště hodí a tak hlásíme do sněmovny: Kašlem vám na nenávist, nejsme jako vy!
Tleskam..👍👋 at se idioti z vlady od prezidenta uci, jak se dela zahranicni politika. Debilove macinka, turek, rajchl a dalsi kreteni tady roztleskavaji dalsi idioty s davno vyresenym problemem se sudetskymi nemci…nejhorsi svoloc co nam kdy vladla..🤮👎
Babišova vláda dosáhla dna. Historická ostuda dnes ve Sněmovně.
Dnes, 14. května 2026, předvedla koalice ANO, SPD a Motoristé sobě, jak nízko dokáže český politický populismus klesnout.
Místo aby řešili drahotu, rozkrádání státu, rozpadající se zdravotnictví nebo bezpečnost země, vrhli se poslanci této vlády na sudetoněmecký sjezd v Brně jako na hlavního nepřítele republiky.
Ministr sportu Boris Šťastný u řečnického pultu prohlásil, že sjezd „není nic jiného než politická provokace“. Předsedkyně klubu ANO Taťána Malá lamentovala nad „otevíráním starých ran“. A předseda Sněmovny Tomio Okamura to celé označil za sjezd „nacistických pohrobků“.
To už není politika. To je hnusný historický revanšismus, laciný populismus a cynické štvaní proti imaginárnímu nepříteli.
Lidé, kteří ještě včera jezdili do Mnichova a Berlína žebrat o investice a fotili se s bavorskými politiky, najednou hrají velké české vlastence. Najednou jim vadí „pochod smíření“ osmdesát let po válce. Skutečná ostuda ale není ten sjezd v Brně. Skutečná ostuda je, že Česká republika v roce 2026 vypadá jako zakomplexovaný, hysterický a zaostalý stát, který se pořád třese před slovem „Sudety“.
Celé dnešní cirkusové představení mělo jediný cíl – odvést pozornost od totálního selhání této vlády a udržet voliče v permanentním hněvu a strachu.
Hanba Babišovi. Hanba Okamurovi. Hanba Šťastnému, Malé a všem 73 poslancům, kteří pro to hlasovali.
Toto je největší parlamentní ostuda od 17. listopadu 1989.
Těch 73 hlasů hanby je národní ostuda a morální dno České republiky.
Skuteční vlastenci řeší budoucnost.
Tito lidé straší mrtvými duchy z roku 1945, protože na budoucnost nemají ani pomyšlení.