Jiri Cimpel

Nadšený investor a poradce pro úspěšné české podnikatelské rodiny, CEO Cimpel & partneři, autor podcastu Cesta Rentiéra,

[Jiri Cimpel @jcimpel]

"Mám rád zmrzlinu Häagen-Dazs, ale manželka mi ji kupuje, jen když je v akci."
To mi řekl náš klient s majetkem 500+ milionů Kč.
Podobnou situaci vidím u movitých rodin velmi často.
Za neochotou utratit více, než byli zvyklí, stojí většinou strach a stud. Nikdy to není lakomost!

[Jiri Cimpel @jcimpel]

V Německu dnes zaplatíte daň za to, že chcete odejít ze země.

Stačila k tomu jedna malá novela zákona.

A teď ruku na srdce. Jste si jistí, že u nás něco podobného nehrozí?

Tahle otázka mi nešla z hlavy, když jsme s Marikou a Michalem Pechrovými ze švýcarského family office Honestus natáčeli o Švýcarsku jako plánu B.

Většina z nás si neumí (nebo nechce) představit, že by se naše země mohla zásadně změnit. Žijeme v jádru Evropy, ve fungující demokracii.

A pak Michal řekl jednu věc, která mě dostala. Že se i občané té nejstabilnější země na světě můžou ze dne na den probudit v jiném systému s fatálními dopady na majetek.

Je to jako s tou žábou ve vlažné vodě. Změna málokdy přijde naráz. Přijde plíživě, jednou novelou za druhou.

Přidejte k tomu překotné změny ve světě a zjistíte, že úvahy o záložním plánu jsou velmi aktuální. A pokud směřují ke Švýcarsku, měli byste vědět tohle:

Švýcarsko nefunguje ve stylu „koupím barák a kdyžtak se nastěhuju". Nemovitost tam smí vlastnit jen rezident. To znamená opravdu tam žít, dát děti do školy, vytáhnout kořeny z Česka.

Naštěstí to není jen barák, nebo nic. Dobrá příprava je účet v zahraničí nebo holdingová firma s dosahem ven. Jak to Michal hezky řekl: když se chcete napít sklenice mléka, nemusíte hned kupovat celou krávu. O krávu se totiž pak musíte starat.

A jestli o tom uvažujete, počítejte s tím, do čeho jdete. Švýcarsko je kromě jiného kulturní šok. A po pár týdnech docela nuda. :) Někomu to leze na nervy, jiný za ten klid platí majlant. Pravidla se tam drží svatě. Třeba tříděné sklo a kov nevynesete, kdy se vám zlíbí, ale jen v určené dny a hodiny. A běda, když to popletete.

Celý více než hodinový díl je na našem YouTube. Bavíme se v něm i o švýcarských daních, přímé demokracii a o tom, proč tam zrušili dědickou daň. Ten důvod vás nejspíš překvapí.

Řešíte plán B? A v jaké destinaci?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Dividendy, nebo odprodeje: jak čerpat rentu správně

Většina českých renti��rů dividendy nechce. My je s našimi klienty volíme. Vysvětlím proč.

Argument proti dividendám: 15% srážková daň z každé vyplacené koruny.

Pro odprodeje hraje časový test. Po 3 letech neplatíte nic.

Jenže ten výpočet má slepé místo… Ono to nakonec vyjde zhruba nastejno.

Aby totiž šlo prodávat v klidu i v letech, kdy trh padá, musíte mít rezervu. Klidně 3 roky životních nákladů.

Investor s odprodeji tak musí držet výrazně větší část peněz mimo trhy, a ta vydělává míň. Někdy proto dividendový model dokonce vyjde lépe i při zdanění.

Ale čísla jsou vlastně ta menší část příběhu. Spíš jde o to, co se děje v hlavě:

Máte 1 000 kusů akcií. Každý rok pár prodáváte. Hodnota roste, to jo. Ale počet kusů klesá. A jednoho dne začnete počítat, kdy akcie dojdou.

Spoustu rentiérů tohle trápí. Racionálně vědí, že na tom zas tak nezáleží. Emocionálně to vydržet neumí.

Dividendová strategie oproti tomu funguje jako pronájem bytu.

Byt pořád máte. Každý měsíc přijde nájem. Počet bytů se nemění. Žijete z toho, co majetek generuje, ne z toho, co prodáváte.

Ten klid má svoji hodnotu. Někdy větší než ušetřených pár %.

Proto naši klienti nejčastěji volí dividendy. Ne proto, že by nutně lépe vyšly na papíře. Ale proto, že se s nimi lépe spí.

Peníze sice nikdy nespí, ale vy byste dobře spát měli. :) To nakonec rozhoduje o tom, jestli si majetek opravdu užíváte.

A vy: dividendy, nebo odprodeje?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Sázkovka nabídla rekordnímu výherci psychologickou pomoc. Dobře vědí proč.

Většina výherců loterií je na tom do 5 let finančně hůř než předtím. Přichází o přátele. Vzdalují se rodině.

Proč?

Výhra v loterii je jako dát dítěti klíče od Ferrari. Auto tam je s plnou nádrží. Jenže dítě skončí v příkopu.

S náhlým bohatstvím je to stejně. A není to jen o loterii. Prodej firmy, dědictví, velký exit z nemovitosti. Rizika jsou stejná.

Rentiérem vás neudělají peníze na účtu.

Tím se stanete, když si osvojíte nový způsob myšlení. A nastavíte si systém, jak se k majetku chovat.

Jak se stavíte k lidem okolo, kteří najednou přesně vědí, jak vaše peníze utratit. Jak říkat ne. Jak nastavit pravidla pro sebe i pro rodinu.

Lidé, kteří se k majetku propracovali léty, si tenhle systém budují postupně. Udělali tisíc chyb, ze kterých mají tisíc ponaučení. Přesto jim přechod do rentiérství někdy trvá roky.

Výherce loterie skáče rovnýma nohama do hodně hluboké vody.

Zítra vyhrajete 3 miliardy… Co uděláte jako první? A jako druhé?

Tématu se věnuju ve větší hloubce na YouTube. Vysvětluju v něm, co odlišuje tu menšinu lidí, kteří se po loterii měli lépe.

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Co bych udělal s 10 miliony, kdyby mi teď přišly na účet?

V Česku padla rekordní výhra v loterii. Skoro 3 miliardy. Já se zaměřím na trochu realističtější číslo. :)

Nejdřív bych se zastavil. Dlouhá káva. A teprve pak začal přemýšlet.

Ta hlavní otázka totiž není „Kam to dát?", ale „K čemu to má být?"

To je nejčastější chyba. Ještě než si lidi odpoví na tu hlavní, rovnou řeší tu první.

Jsou 3 cesty, a každá je ok, pokud víte, proč si ji vybíráte.

1) Utratit a užít si. Zážitky mají jednu unikátní vlastnost, nikdo vám je nevezme. Procestovat svět nebo splnit si velký sen není plýtvání. Je to záměrná investice do kvality života.

2) Chránit a nechat pracovat. Zainvestovat tak, aby peníze dlouhodobě porážely inflaci a přinášely 5-10 % ročně. Za 7-10 let máte dvojnásobek. Pomalu, ale bez nočních můr.

3) Znásobit. Ale tady bych byl k sobě upřímný: jediná rozumná cesta, jak majetek skutečně rychle násobit, nevede přes „zaručené“ tipy na investice od kamarádů. Vede přes tvrdou práci a vlastní byznys. Jedno šťastné krypto z nikoho investora nedělá.

Já osobně? Šel bych cestou ochrany. Klid je nejpodceňovanější aktivum.

A co bych rozhodně neudělal: chtít od každého trochu. 10 milionů se snadno ztratí v kompromisech.

Jak byste s tou částkou naložili vy?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Tohle vám investiční guruové neřeknou…

Charlie Ellis, investorská legenda, si všiml zvláštní věci. Investování a tenis jsou v podstatě ta samá hra.

Profíci vyhrávají tím, že hrají skvěle. Esa. Přesné údery na linii. Geniální kraťasy.

Amatéři vyhrávají tím, že chybují méně. Vracejí míček. Čekají. Nechají soupeře udělat chybu.

Kdo jako amatér hraje na eso při každém podání, prohraje.

Ellis tomu říkal „The Loser's Game“. Realita, ve které se pohybuje 99,99 % investorů.

A teď ta část, která se stock-picker poradcům na sítích fakt nelíbí.

Profesor Bessembinder strávil roky analyzováním akciových výnosů za posledních 75 let. Zjistil, že veškeré čisté výnosy celého trhu vygenerovalo pouhých 2 % akcií. U zbytku by průměrný investor udělal lépe, kdyby peníze uložil na spořicí účet.

2 %.

To znamená, že každý, kdo vám říká „teď je čas koupit tyhle akcie," hraje hru, ve které musí trefit jednu ze 50 karet. Pokaždé. V tu správnou chvíli. Za správnou cenu.
A pak vydržet tu jízdu na horské dráze bez paniky, bez prodeje.

Nedokáže to více než 90 % profesionálních (!) správců fondů. Těch, kdo to dělají den co den. Mají týmy analytiků. Platí za data, která vy nikdy neuvidíte.

A přesto je porazí… nudný indexový fond.

Tady přijde moment, kdy si většina z nás v duchu řekne: „Ale já bych to dokázal lépe."

A to je přesně ten problém. Buffett a Lynch jsou slavní proto, že jsou výjimky. Jejich příběhy jsou past. Mozek si z nich vytvoří vzor a tiše začne věřit, že výjimkou může být i on. Uvěří sebeklamu o vlastní výjimečnosti. To je ta nejdražší investiční chyba. A zároveň nejtěžší k přiznání.

My s našimi klienty nehrajeme na esa. Chceme vyhrát tím, že děláme méně zbytečných chyb. Jasná disciplína.

Majetek si budovali dekády. Nechtějí nahnat poslední výnosové procento. Chtějí se vyvarovat nevynucené chybě. A chránit to, co už mají.

Až příště uvidíte zaručený tip na akcii, vzpomeňte si na ta 2 %. A zeptejte se: proč mi to ten člověk říká veřejně, místo aby tiše seděl na pláži? :D

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Módní sousloví, u kterého málokdo chápe jeho význam: family office.

Někdo tím myslí investiční poradenství pro bohatší. Někdo privátní banku s hezčím názvem. Někdo správu nemovitostí. Jiný daňové struktury. Další rodinnou ústavu.

My se na to díváme jinak.

Pro nás je to způsob, jak se dívat na rodinný majetek jako na celek.

Majetek, rozhodování, rodina. Tři vrstvy, které musí držet pohromadě.

Přesně o tom jsme připravili webinář. Řekneme si, kdy má smysl přemýšlet o celkovém obrazu majetku, ne jen o výnosu. Nebo jak spolupráce vypadá v praxi od investiční strategie až po přípravu další generace.

Začíná už v úterý 26. května v 17:00. Všichni přihlášení získají možnost pokládat mi otázky a přístup k záznamu. 🎥

Přihlášení: https://t.co/XlDxu3UnhQ

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Co když největší chyba úspěšných lidí není to, že nepomáhají…
ale že pomáhají hlavně svému egu?

Na filantropické akci Via Clarita, kterou jsme podpořili jako partneři, padlo něco, co jsem si musel hned zapsat:

„Ne každá pomoc potřebuje novou nadaci.
Ne každé dobré srdce musí mít vlastní logo.
A ne každý dar má podobu peněz.“

Viděl jsem v sále podnikatele, lékaře, dobrovolníky. Lidi, kteří dávají svůj čas tam, kde jiní jen pošlou příspěvek a jdou dál.
O to přesně jde. Čas.
Peníze vydělat znovu umíte. Čas ne.

V podnikatelských rodinách často řešíme, jak dát majetku smysl. Jak z čísla na účtu udělat něco, co rodinu spojuje a učí další generaci odpovědnosti.

Filantropie v tom může hrát obrovskou roli.
Ale jen tehdy, když nevychází z potřeby ukázat se.
Když vychází z tématu, kterému chce opravdu věnovat... čas.
A když má pokoru spojit se s těmi, kdo už roky dělají dobrou práci.

Možná nepotřebujeme víc nadací.
Možná potřebujeme víc spolupráce.

Co myslíte, pomáhá se dnes víc lidem, nebo vlastnímu pocitu důležitosti?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Každý měsíc posílal bratrovi peníze.

Prodal firmu, vydělal hodně peněz a chtěl pomoct rodině.

Zpočátku dík. Pak zvyk. Pak ticho.

Jednoho dne je neposlal. A dostal mail s dotazem, jestli se „ty poslední peníze někde nezasekly".

Ta věta ho zasáhla víc než cokoli jiného.

Z daru se stala samozřejmost. Z vděčnosti nárok.

Promluvili si. Změnil přístup.

Začal peníze darovat s příběhem.

Na Vánoce přiložil: „Doufám, že si s manželkou uděláte pěkný večer venku."

Přišla mu fotka z té večeře.

Pak vnuk. Narozeniny. Dovolená.

Pokaždé peníze s přáním. Pokaždé zpráva zpátky… s poděkováním.

Darovat peníze není lehké.

Jak to řešíte vy? Darujete? Jen tak, nebo s příběhem?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

„Zažil jsem, co dokáže nepřipravené dědické řízení. A rozhodl jsem se, že moje rodina tím projít nesmí.“

Sdílet příběh klienta je ve wealth managementu extrémně citlivé.

Nesvěřují nám jen peníze. Svěřují nám rodinná napětí, staré rány, věci, o kterých se normálně nemluví ani u rodinného stolu. Proto vždy měníme jméno, věk, čísla, … Jádro příběhu ale zůstává přesné.

Takže: Josef. Podnikatel v dopravě. Přes 250 milionů v majetku. Manželka, tři dcery.

Přišel k nám proto, že u rodiny svého obchodního partnera viděl, jak snadno nepřipravené dědické řízení vede k soudům. A vztahům v troskách.

„Tohle nechci dopustit u nás doma," tím začala první schůzka.

Dnes máme za sebou konsolidaci portfolia a svěřenský fond. A pravidelné rodinné rady, které moderuju. Na těch radách sedí i dcery, spolurozhodují o části investic, učí se nakládat s majetkem a nést odpovědnost za případn�� chyby.

„Kdyby tam Jiří nebyl, spousta věcí by se v��bec neřekla."

Vděčnost v tomhle vztahu ale nikdy není jen jednosměrná.

Pracujeme pro lidi, kteří za sebou mají desítky let budování. Kteří prošli krizemi, přestáli věci, se kterými by si většina z nás nevěděla rady. Každý rozhovor s takovým člověkem je pro mě příležitost se něco dozvědět. O rozhodování pod tlakem, o charakteru, o tom, jak vypadá skutečný nadhled.

To je pro mě pohonná hmota, která nikdy nevyschne.

Celý Josefův příběh najdete na webu. A není sám, máme jich tam víc.

[Jiri Cimpel @jcimpel]

@Janes555 Tak to si píšu také na seznam ✌️

[Jiri Cimpel @jcimpel]

„Děti nic nedostanou!
Dal jsem jim vzdělání, dál ať se starají sami.“

Tohle vídám často. Rozumím tomu. Je v tom touha, aby se děti zasloužily samy.

Jenže to je lež.

Nelžete dětem, lžete tím sami sobě.

Protože většinu svého majetku pravděpodobně neutratíte. 💡

Takže děti něco dostanou. Skoro jistě. Otázka je jiná:

Dostanou to, co jim skutečně pomůže? Ve věku, kdy to bude mít smysl? S vaším vysvětlením, jak s tím naložit?

Nebo jim to prostě jednoho dne spadne do klína? Třeba v 55 letech, kdy jsou sami zajištění a dědictví pro ně bude spíš starost než dar.

Správná otázka nezní: „Nechám jim něco, nebo ne?"

Lepší otázka je KDY a JAK to udělat, aby to jejich život obohatilo, ne zkomplikovalo.

Jak to řešíte vy? Kde máte hranici mezi motivací a pohodlností?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Peníze vám štěstí nekoupí... ale můžou vám ho vzít

Přišli na schůzku i s jejich 2letou dcerou. Obrovské portfolio. Nemovitosti. Firma.

Bavili jsme se o výnosech, strukturách, daních.

Pak jsem se zeptal na něco, co nečekali.

„Jste v tom celém šťastní?"

Manželka se otočila na dceru. Pak na mě. Zvlhly jí oči.

„Klidně bych mohla mít mnohem míň. Ale chtěla bych víc času. Tady s ní. S manželem. Ten majetek bere víc životní energie, než mi přináší."

Za každou korunu majetku platíme jednotkou pozornosti. A málokdo si spočítá, jestli se ta investice vůbec vrací.

V 8. díle Investičního vývaru jsme se @skejwin otevřeli téma, které v investičních podcastech skoro nikdo neotevře: co s těmi penězi pak? Jak je skutečně využít, ne jen hromadit.

Mluvili jsme o hedonistické adaptaci. Jachta udělá šťastným dvakrát, při koupi a při prodeji. Nemovitost u moře přestane těšit dřív, než čekáte. Mozek se adaptuje a požadavky rostou. Cesta ven? Obrácený bucket list: co bych vlastně klidně už nechtěl.

Mluvili jsme o vzorci spokojenosti. Máte dvě páky: víc mít, nebo míň chtít. Lidé skoro vždy sáhnou po první. Přitom druhá je zadarmo.

Mluvili jsme o grafu, který by měl vidět každý investor. Die with Zero. Křivka zdraví klesá s věkem. Křivka bohatství roste. Někde kolem čtyřicítky, pades��tky se protínají. To efektivní bohatství, které skutečně dokážete využít, má své maximum. Pak začne klesat.

Být nejbohatší ve věku 85 let není výhra. Může to klidně být chyba.

Po 6 hodinách společného vaření jsme Investiční vývar uzavřeli.

Tahle série vznikla proto, abychom vám dali konkrétní odpovědi na to, jak přemýšlet o rentě, portfoliu, emocích, čerpání majetku i jeho předávání. Ale taky proto, abyste přestali jen sledovat a začali konat. Začali investovat. Nebo investovat jinak.

Není všem dnům konec. Zda bude druhá série, nevím. Ale kdo ví...

Celý osmý díl najdete na YouTube a podcastových platformách.

A teď na vás: co si z celého Investičního vývaru odnášíte? 👇

[Jiri Cimpel @jcimpel]

https://t.co/PPJ8Xocds7

[Jiri Cimpel @jcimpel]

@roz_tr_zita Snad se podařilo.

[Jiri Cimpel @jcimpel]

„Vztahy jsou víc než peníze."

Kdyby to byl náhodný citát z internetu, asi mávnete rukou.

Ale tuto myšlenku vícekrát opakuje Michal Strnad, nejbohatš�� Čech. Člověk, který nad každým svým slovem přemýšlí.

A co je důležité: předal mu ji jeho otec. Mezigenerační předání je o majetku, ale především o hodnotách.

V byznysu ví, že dobré vztahy otevírají dveře, které nedokáže otevřít ani ten nejtučnější šek. Důvěra, síť lidí, dlouhodobé partnerství. To nevybudujete za týden a nejde to koupit.

V osobním životě si vědomě chrání čas na rodinu a přátele.

Většina klientů k nám přichází po letech, kdy budování pohltilo skoro všechno. Firma rostla, majetek taky, nikdy nebylo hotovo. Pak si začínají uvědomovat, že pro svůj čas mají mnohem lepší využití, než je správa vlastního kapitálu. Tak nás osloví.

A pak přijde to druhé uvědomění: že to všechno musí ochránit. A nakonec i předat. Bez silných vztahů tomu jaksi chybí smysl.

Proto s nimi vedle správy portfolia řešíme rodinné rady, nástupnictví, vtáhnutí partnerů a dětí do péče o majetek. Aby to nebyla one-man-show.

Protože největší hrozbou pro rodinný majetek nejsou podnikatelské chyby ani propady na trzích. Jsou to narušené vztahy uvnitř rodiny. Tiché konflikty, nevyřčená očekávání, peníze jako zdroj napětí.

U Strnadů to evidentně vědí.

Tento rozhovor ve Forbesu je jeden z mála momentů, kdy si můžete sednout a nahlédnout do mysli světově úspěšného člověka. Doporučuji.

Které hodnoty od svých rodičů chcete předat dál? A které vědomě ne?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

„My nejsme zase žádný boháči." … Tohle mi řekl člověk s majetkem okolo miliardy Kč.

Čím výš vyletíte, tím výš se posune váš srovnávací horizont. Milion? Koukáte na deset. Deset milionů? Na sto. Miliarda? Přijdou lidé s pěti miliardami v eurech. Strop neexistuje.

A pokud čekáte, že se jednou budete cítit „dost bohatí", budete čekat na Godota.

Čím více se s klienty bavím, tím jasnější mi to přijde: Bohatství není číslo na účtu, ale schopnost plně prožívat život.

Znám lidi s majetkem v jednotkách milionů, kteří žijí plnohodnotněji než někteří miliardáři. Mají čas. Mají vztahy. Vědí, proč ráno vstávají.

A znám lidi, kteří mají na papíře všechno. A přesto cítí, že to nestačí.

Jakou metrikou měříte bohatství vy?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

https://t.co/x8cYQbXkw7

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Před pár lety obskurní pojmy. Dnes něco, co urgentně začíná řešit celá generace podnikatelů.

▶️ Wealth management. Family office. ◀️

Více než třetina všech českých firem stojí před otázkou nástupnictví a správy rodinného majetku. Chtějí zajistit, aby to, co vybudovali, přežilo. A k tomu dobré investice nestačí.

Právě o tom bude webinář, který pořádám v úterý 26. 5. od 17:00. 📅

Představím vám Wealth management a Family office jako konkrétní způsob přemýšlení o rodinném majetku. Ukážu, kde končí běžná privátní banka, kde začíná skutečný Wealth management a kdy už dává smysl uvažovat o Family office přístupu.

Tentokrát výjimečně zdarma.

Odkaz na registraci dávám do vlákna.

Připojíte se? 👇

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Naši klienti nemovitosti nepřikupují. Prodávají je.
Končí jedna velká éra?

Češi milují cihlu. Já mám taky investice v nemovitostech. Ale postupně měním pohled.

Jste mladí, banka vám věří, chcete budovat majetek? Páka na nemovitost může dávat smysl.

Ale vídám i situace, kdy platíte 35 000 Kč hypotéku za byt, který byste pronajali za 17 000. Lépe by vyšlo jít do nájmu a ušetřené peníze disciplinovaně investovat.

Je vám 55 let, prodali jste firmu a přemýšlíte, co s kapitálem? To je úplně jiná rovnice.
Kupujete za cash. Výnos klasického bytu je dnes 2–3 %. Dividendové portfolio ze solidních akcií může generovat 3–5 % ročně v dividendách, plus 5–8 % růst hodnoty.

Bez opravářů. Bez nájemníků. Bez neděl u telefonu.
„Hmota zavazuje a svazuje." … V tom je všechno.

To neznamená, že nemovitosti do portfolia nepatří. Ale záleží na velikosti portfolia. U 30–40 milionů dává 30 % smysl. U 200–300 milionů by z toho byla nemovitostní firma.

Ta úplně nejdůležitější otázka totiž zní takto: Chcete majetek spravovat, nebo si chcete užívat život?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Trvalo mi roky, než jsem si to přiznal.

Jsou lidi, po jejichž odchodu se cítíte prázdní. Ne unavení. Prázdní.

Nemusí ani proběhnout žádná hádka. Ale prostě vám energii berou, ne dávají.

Jeden z největších benefitů úspěchu, o kterém se málo mluví: nemusíte být s lidmi, se kterými být nechcete.

Podnikatelé, se kterými pracuji, jsou v tomhle nekompromisní. Vědí, že čas je vzácnější než peníze - ty dávají svobodu zvolit, s kým ten čas strávíte.

Každý jsme prý průměr 5 lidí, se kterými trávíte nejvíc času. Kdo jsou ti vaši?

[Jiri Cimpel @jcimpel]

Na celý den jsme se zavřeli do kovárny. Symbolicky… byl svátek práce. :)

Na začátku máte jen pár kousků oceli. Na konci krásné nože a skvělý pocit: zvládli jsme to vlastníma rukama.

Pro kluky výjimečný den. Poprvé svářeli, kovali, brousili. Viděli, jak z beztvaré hmoty pomalu vznikne něco, co bude sloužit roky.

Já si v hlavě doteď nosím jednu věc:

Mistr kovář vysvětlil, proč v kovárně nikdy nelze spěchat. Kov musíte zahřát přesně na správnou teplotu. Ne míň, ne víc. Pak kovat v pravý okamžik. Pak zchladit. Pak znovu. Krok za krokem.

Jakákoli zkratka se projeví. Místo kvalitního nože vznikne šunt, který praskne při prvním krájení.

Je to jako se vším. I když tomu někteří dravci nechtějí věřit, tak i s investicemi. Klasik to kdysi řekl jednoduše: „Akciový trh je zařízení na převod peněz od netrpělivých k trpělivým."

Hodnota nevzniká rychle. Vzniká procesem. A ten je potřeba milovat.

Máte v životě něco, čemu jste museli dát čas… a teprve potom to začalo mít tvar?