Oto Klempíř zřejmě chodil do učení k sovětskému akademikovi Dmitriji Michajloviči Moskalenkovi, který tvrdil, že vědcům z moskevského ústavu v Leninských Gorkách se metodou masáže a napařování vemene podařilo rozdojit kozla. https://t.co/fzEAiasJv9
Varování: Dlouhý, vážný, zamýšlející se tweet.
Momentálně čtu román Hana od Aleny Mornštajnové, a ta kniha ve mně vyvolává pocit, jaký ve mně ještě žádná jiná nevyvolala, a to čtu poměrně dost. Jsem obrovský nadšenec do historie a období druhé světové války je pro mě z dějepisného hlediska nejoblíbenější, tudíž o holokaustu mám extrémně velké povědomí, mám nastudovanou spoustu statistik, dat, dokonce jsem se osobně účastnil organizace velké pietní akce za oběti holokaustu u nás v Chrudimi… Ale ta strašlivá čísla, 6 milionů zavražděných a miliony dalších, kteří zůstali na světě úplně sami, po 81 letech od konce války, kdy drtivá většina přeživších už není mezi námi, působí v podstatě „jen“ jako statistika. Když se ale začtete do stránek tohoto románu, který popisuje, jak Židé nejdříve byli odstrkováni, pak jim byly vzaty majetky, pak důstojnost, a nakonec i životy, uvědomí si člověk, jak strašné to bylo, jak nelidské to bylo, že to bylo tak odporné a hrozné, že si to ani neumíme v plném rozsahu představit.
Kde se v lidech vzala ta nenávist a zloba, která jim dovolila chovat se k jiným lidem, jako kdyby to byl jen otravný hmyz, kterého je třeba se zbavit? Kde se v jiných lidech vzala lhostejnost k tomu, že jejich dosavadní přátelé a sousedé ztratili veškerá práva, až najednou prostě nebyli? A nenalhávejme si, že holokaust spáchali jen Němci. Ano, ti ho vymysleli a organizovali. Ale transporty z Protektorátu nevypravoval Wehrmacht, SS ani Gestapo. Ty transporty vypravovali čeští četníci a Češi se na ty odjezdy chodili dívat jak do divadla, viz např. moje Chrudim, kde podle dobových svědectví v prosinci 1942 v 5 hodin ráno bylo nádraží plné Čechů dívajících se na to, jak 87 jejich dosavadních sousedů jede na smrt…
Mnoho lidí si dlouho myslelo, že se zlo holokaustu nemůže už nikdy opakovat. Sám jsem si to třeba před pěti lety ještě myslel taky. Dnes ale při pohledu na - za posledních 80 let naprosto bezprecedentní - celosvětovou antisemitskou vlnu, si už tak jistý nejsem... Prosím, nebuďte lhostejní, šiřte osvětu, stavte se čelem vůči nenávisti, aby se bezpráví byť jen podobné šoa nemohlo již nikdy opakovat. Zkrátka #NeverAgain ✡️🕯️
Omlouvám se za dlouhý tweet, ale ta kniha mě tak neskutečně zasáhla, že jsem se z toho potřeboval vypsat…
Všem, kdo to dočetli až sem, moc děkuju a výjimečně prosím o retweet. 🙏
Tak dnešek je fakt výživný 🫣
Ministr spravedlnosti si vykládá Ústavu ČR jako pasiáns.
Ministr zahraničí vyhlásil válku prvnímu ústavnímu činiteli ČR, aby zakryl vlastní neschopnost a neschopnost kamaráda Turka.
Ministr životního prostředí má bordel ve svém úřadu a ani neví, že tam mám „mladého Kadyrova“ s magisterským titulem v sedmnácti letech.
Ministr kultury místo práce skládá básně a písničky… asi zapomněl, že už není v kapele, ale ve vládě.
Další ministři jsou neviditelní… a tomu všemu velí pumpař, který zázračně stropuje naftu.
Zapomněla jsem na něco?
🫣🤔
Jsem furt nasraná, že už jsem dávno mohla tou rukou hejbat a jak je navíc teď to výročí, tak mám deprese už vod rána a nikdy se mi nechce sem chodit a cvičit, ale pokaždý po tý půlhodině tvýho mučení (a tady se zasmála) jsem najednou úplně happy a skoro se mi chce lítat, řekla mi dnes ta holka, co se jí už měsíc čtyřikrát nebo i pětkrát tejdně snažím pomoct rozhejbat rameno a ruku po operaci, byla na ní už někdy v listopadu, akorát jí pak zapomněli asi říct, co s tím má dělat, jasně, dostala rehabilitace, ale ty vole říká mi, ta rehabka mě jen lechtala a když jsem naznačila, že to bolí, tak toho nechala, a tuhle holku to vlastně bolelo tak, že jen spala a brala painkillery a její obvoďák jí dál a dál prodlužoval kontrolku, na rehabilitaci ji dál jen lechtali (i když mě tím slovem srala, kdysi jsem to chvíli táhla s týpkem, kterej místo chceš si zašukat říkal chceš polechtat, říkal teda i další divný slova, třeba kafíčko místo kafe, půjdeme na kafíčko, jo? a já pokaždý řekla, že nesnáším zdrobněliny, bylo mu to fuk a říkal to dál a když se pak svlíknul, tak jsem to celý pochopila, stejně to byl jen takovej úlet ve skladu učebnic a víc to za řeč nestojí, no a ta holka, co vůbec není holka, ale ženská po čtyřicítce, už tu bolest nemohla vydržet a šla do nemocnice, co teda má dělat.
V nemocnici se v ambulancích doktoři střídaj a vona naštěstí narazila na ortopeda, co kdysi operoval rameno i mně a poved se mu zázrak, vlastně větší, než sám tušil, protože hned, jak jsem se po třech hodinách na sále probrala z narkózy, tak za mnou přišel s tím, že takhle dojebaný rameno a svaly kolem ještě neviděl a že udělal maximum a: počítej ale s tím, že se ti to tak za pět let urve a já na to: a co pak budu dělat? a on: no to už ti to bude jedno, tak leda hovno, tohle celý bylo před deseti roky a mně se to nejen že neurvalo, ale jedno mi to rozhodně není a shyby dělám líp než před tou operací, jó, tenhle doktor je dost vostrej týpek, byli jsme spolu jednou na bajkovým zájezdu v Rumunsku, to bylo ještě v době, kdy jsem byla fakt dobrá a nezastavitelná a na každým kopci první a hrozně jsem ho tím srala, i když dolů jsem pak brzdila tak, že všichni měli dole v hospodě už čtvrtý pivo a já zatím někde v půlce kopce - zelená strachem, že spadnu - hystericky brečela a jela na tom kole jak na koloběžce, a tenhle doktor tý holce, co už dávno není holka, dost nevybíravě vynadal, že to má mít už dávno rozcvičený a když nezačne cvičit 10 hodin denně, tak s tou rukou už nikdy hejbat nebude.
A tahle holka, co se jí před sedmi lety rokama stala tak hrozná věc, že já bych to nepřežila, ale ona nakonec jo a žije dál i když s depresema a smutkem tak velkým, že nekonečnej vesmír je proti němu jen zrnko písku, mu to uvěřila a začala cvičit jak šílená a já jí tenkrát, kdy ještě tu ruku nezvedla ani do 45 stupňů, nabídla pomoc, houby pomoc, mučení to je, směje se vždycky, já se směju taky, i když mi často do smíchu není, protože ona, aby se nezbláznila úplně, si odpojila tělo od hlavy, nebo hlavu od těla, don´t care, každopádně cvičte s někým, kdo vůbec nevnímá, co se mu děje v těle, a tak na ni občas trochu houknu, ale tak nějak hezky a povzbudivě, protože já umím načítat pocity lidí, co mám blízko sebe a často tu jejich bolest cejtím v sobě a někdy to nejde skoro unýst, ale nakonec to vždycky unesu, i když to váží víc než pytel kamení a ona dnes už tu ruku dá až nad hlavu, ačkoli nechápe, co má udělat, když jí řeknu, ať vzpaží.
Seš takový mý antidepresivum řekla ještě ta holka a já myslela na to, že jsem si možná ráno nevzala prášek, i když tyhle prášky stejně na depresi nepomůžou, nebo ne na tu moji, ale uměj udělat lepší sex, což je fajn věc a ještě víc fajn by teda bylo, kdybych měla s kým ten lepší sex mít, mám teď takový hodně divný období, umím totiž načítat pocity i z fotek a já každej den vidím statisíce fotek ze všech míst na zemi a někdy mám až pocit, že mám v sobě bolest celýho světa a tohle už je těžší než jen pytel s šutrama, tenhle tejden mě zavalil už v pondělí a každej další den na mě padaly další balvany a když už jsem si fakt řekla, že tohle unýst nejde, narazila jsem na fotku z hollywoodskýho chodníku slávy, na který byla Donaldova dlaždice pokreslená takovým tím sprostým obrázkem, chtěla jsem napsat do článku, že na ni nějakej vandal nakreslil péro, ale nakonec jsem napsala penis, jsem přece jen slušná holka a i když vím, že to mělo ve skutečnosti znamenat, že Doník je pěknej čurák, a najednou ze mě pár balvanů spadlo, protože na mý jméno zatím nikdo píču nekreslí, i když píča je fajn a světlo na konci tunelu má vždycky tvar kosočtverce.
Pokud si chcete poslechnout (a vidět) dnešní tiskovou konferenci @DronyNemesis, a ne jen to, co z ní přinesou média, máte možnost dnes tady na X. Nikdy jsem nežádal o repost, ale tentokrát budu rád. Díky.
K dnešnímu video komentáři mě inspirovaly velevážné výrazy ve tvářích hlavních tahounů hnutí ANO. Přiznám se, že začínám mít obavu, jestli oni vůbec chtějí vládnout, jestli mají chuť a energii na to, aby naši zemi spravovali. Jestliže se 4 roky, týden co týden, ve stínové vládě připravovali na vládnutí, nemůžou být najednou tak strašně zaskočeni třeba tím, že si měl pan Babiš vyřešit střet zájmů.
Jestli se jim nevrátí úsměv do tváří, který měli v den výsledků voleb, mám fakt o osud naší země obavy. Rozhodně bych nesedl do letadla, ve kterém by se piloti tvářili před odletem stejně jako politici ANO a přitom vedli podobně pohřební řeči o katastrofálním stavu letadla… Pane Babiši, úsměv! :)
Minimálně 25 mrtvých po ruském teroristickém útoku na Ternopil.
Pro Vaši představu:
Z Ternopilu je to na frontu u Pokrovsku zhruba 850 km.
A z Ternopilu je to do Ostravy zhruba 530 km.
To až zase nějací sráči budou vyprávět, že na západě Ukrajiny žádná válka není.
Vážení sledující, další část Ozakiho cesty bych nazval: „Tak konečně přijde odborník“ 6. pokračování. V předchozím povídání jsme dostali takříkajíc přes prsty. Posuneme se nyní dále? Konečně budu v ruce držet Ozakiho nástroje.🧵
https://t.co/zO1KyWPjGc
Unique kinetic installation in Germany's Sprengel Museum
A buoy swinging in the air, it is precisely synchronized with its real double somewhere in the Atlantic and repeats its walking on the waves.
https://t.co/Opk3voVAbG