Malý krok pro dospělé, velký krok pro děti
Jestli můžeme něco udělat pro děti, je to zacházet s jejich jménem s citem. Možná si to mnoho z nás ani neuvědomuje, ale často je zvykem, že dítěti říkáme zdrobnělinou jména a jen v situaci, kdy ho napomínáme, zlobíme se na něj nebo okřikujeme apod., použijeme jméno v základní formě. Takže kluk je třeba zvyklý, že je Péťa, ale jakmile se dospělý zlobí, najednou slyší: “Petře!”.
Když tohle dítě slýchá opakovaně, bohužel si své jméno v základní podobě spojí navždy s negativní souvislostí a od svého jména se “odpojí”. Nechce, aby mu tak kdokoli říkal. Nebo je nesvůj, když ho slyší. To je veliká škoda. Neničme vztah dětí ke svému jménu. Pro nás je to možná malá změna, pro ně však velká.🤍
@libejvilonas na psychoterapeuticky oddeleni (uz si nepamatuju cislo), tam uz je to otevreny, chodi se na hodne terapii, nejvic asi na ty centralni. ja jsem po tydnu podepsala reverse, protoze mi to spis psychicky ubiralo nez pridavalo. ale strasne zalezi
@libejvilonas ja tam byla jen chvili, z toho jsem byla nejdriv na 1, kde je uzavreny oddeleni, a tam mi to teda vubec nepomohlo. nic se tam nedelalo a ani pristup osetrujicich se mi moc nelibil, ale tak to se da asi cekat, kdyz jsou tam ty vaznejsi pripady. pak me presunuli