Čaban přesně: "situace je patrná na Moravcově argumentu „slepou vyvážeností“... že byl po devíti letech... „donucen“ diskutovat... s předsedou hnutí SPD Tomiem Okamurou, ačkoli si to nepřál. Za normálních okolností by takový argument byl úplně absurdní."
https://t.co/4gfXafK6bN.
Jaká je velikost šedé ekonomiky v ČR a Evropě?
Pappadà a Rogoff ve své nové studii “Mining insights from the underground economy” přicházejí s elegantní odpovědí – a zároveň s nástrojem, který má potenciál proměnit dosavadní přístupy k měření šedé ekonomiky v EU.
Neformální ekonomika – šedá zóna podnikání mimo oficiální dohled – tvoří podstatnou část HDP mnoha zemí. Zatímco v rozvojových státech jde o známý fenomén, podstatné objemy ukrývá i ekonomika vyspělých států. Měření jejího rozsahu však dlouho stálo na improvizaci, odhadech nebo nákladných terénních studiích.
Pappadà a Rogoff přinášejí nový přístup postavený na rozdílech mezi teoreticky očekávaným a reálně vybraným výnosem z DPH.Jejich metoda – pojmenovaná EVADE (Evading Value Added Duty Economy) – propojuje spotřebitelské průzkumy s daty o sazbách a výběru DPH podle kategorií zboží a služeb. Základní princip je přímočarý: víme-li, kolik se kde spotřebovalo a jaká je na to daňová sazba, pak rozdíl mezi očekávaným a skutečným výběrem DPH ukazuje, kde daň „mizí“. Tento rozdíl tak slouží jako proxy pro velikost šedé ekonomiky – s výjimkou čistě nelegálních aktivit, jako je obchod s drogami či zbraněmi.
Co dělá EVADE silným nástrojem?Je opakovatelný, škálovatelný, každoročně aktualizovatelný a stojí na harmonizovaných datech v rámci EU. Navíc – a to je klíčové – jeho výsledky překvapivě dobře korelují s dosavadními odhady, včetně těch od Friedricha Schneidera, respektované autority v oblasti neformální ekonomiky.
Výsledky? Jejich odhady ukazují, že v letech 1999-2020 v některých státech – jako Řecko (36 % HDP), Itálie (31 %) nebo Španělsko (24 %) – je šedá ekonomika enormní. Naopak v menších a otevřenějších ekonomikách, jako je Švédsko či Belgie, je její podíl podstatně nižší (cca 5 %).
EVADE tak nejen poskytuje nová čísla, ale umožňuje i sledovat vývoj v čase a jeho vztah k hospodářskému cyklu. A právě zde přichází klíčový poznatek: Šedá ekonomika se podle autorů chová proti-cyklicky – roste během recesí. To je v rozporu s některými staršími studiemi, ale dává to smysl. Když ekonomika zpomaluje, nezaměstnanost roste a stát zvyšuje daňové tlaky, lidé hledají způsoby, jak se systému vyhnout. Jak by řekl Victor Hugo – když stát bere, lidé se začínají skrývat.
Podle studie činí velikost šedé ekonomiky v Česku zhruba 10 % HDP. Nejde tedy o extrém – máme daleko k největším hříšníkům. Pokud by se však Česku podařilo snížit tento podíl na úroveň Dánska, znamenalo by to nárůst HDP o přibližně 400 miliard korun a navýšení daňových příjmů o více než 100 miliard korun ročně. A to stále pracujeme s předpokladem, že aktuální podíl zůstává kolem 10 %. Pokud však platí hlavní závěr autorů – že v době ekonomických problémů šedá ekonomika roste – pak může být realita výrazně méně růžová. Alternativní odhady pro ČR totiž ukazují až 17% podíl šedé ekonomiky, což by při srovnání s Dánskem znamenalo potenciál zvýšit HDP o 960 miliard korun – tedy o více než 12 %.
Velikost šedé ekonomiky často ovlivňují složité a hluboce zakořeněné jevy. Nicméně mezinárodní zkušenost ukazuje, že s nimi lze účinně pracovat kombinací několika principů.
1. Digitalizace a transparentnost místo plošné kontroly: Klíčem k efektivnímu boji proti šedé ekonomice není více kontrolorů, ale lepší data. V několika zemích EU jsou zavedené elektronické fakturační systémy. Česko už v minulosti udělalo krok tímto směrem s EET, ale spálilo se na politickém odporu současné vlády. Návrat EET je možný, ale je možné použít méně neinvazivní digitální nástroje, které fungují automaticky a bez zbytečné byrokracie.
2. Zjednodušení a férovost daňového systému: Vysoké a složité daně motivují k únikům. Naopak jednoduché a předvídatelné režimy vedou k větší ochotě podnikat formálně. Vidíme, že paušální režimy pro malé podniky či snížené odvody pro nízkopříjmové skupiny mohou výrazně snížit motivaci „dělat bokovky“.
3. Posílení důvěry ve stát a kvalitu veřejných služeb: Snaha vyhnout se daním není jen ekonomická kalkulace – je to i morální rozhodnutí. A to se výrazně mění, pokud lidé vidí, že stát s jejich penězi hospodaří efektivně. Skandinávské země mají jedny z nejvyšších daňových sazeb na světě, ale také nejnižší podíl šedé ekonomiky. Proč? Protože občan ví, co za své daně dostává. V Česku je prostor pro posílení této důvěry obrovský – stačila by lepší komunikace efektivity výdajů, větší transparentnost rozpočtů a otevřenější přístup institucí k veřejnosti.
5. Podpora bezhotovostních plateb a digitalizace oběhu peněz: Platba v hotovosti je nejlepším přítelem šedé ekonomiky. Ačkoliv česká platební infrastruktura patří mezi nejlepší v Evropě, stát neumožňuje “cashless only”, nemluvě o pozitivních pobídkách pro platby kartou nebo online.
Boj se šedou ekonomikou nesmí být veden jako válka mezi státem a podnikateli. Většina lidí nechce obcházet pravidla – pokud jsou nastavená rozumně a pokud jim věří. Česko má všechny nástroje k tomu, aby se přiblížilo zemím s nejnižším podílem neformální ekonomiky. Potřebuje k tomu ale kombinaci důvěry, jednoduchosti, digitalizace a viditelné férovosti systému. Ne nové zákony, ale změnu přístupu.