Ono totiž… ono to není jen o tom, že přicházím o svojí terapeutku. Jde spíš o ty společné faktory, které v tom jsou.
Zároveň jsem na na tohle nebyl ready a bolí to pořád. Pořád doufám, že se k ní jednou vrátím, i když to bude asi za dlouho…
Myslel jsem, že mám ztrátu svojí terapeutky konečně odtruchlenou, ale ne.
Dokoukal jsem Berlin a ty ztráty vztahů se ve mně aktivovaly.
Proč mi musí ze života pořád někdo odcházet? A proč je ten člověk pro mě vždycky tak DŮLEŽITEJ?
Myslel jsem, že mám ztrátu svojí terapeutky konečně odtruchlenou, ale ne.
Dokoukal jsem Berlin a ty ztráty vztahů se ve mně aktivovaly.
Proč mi musí ze života pořád někdo odcházet? A proč je ten člověk pro mě vždycky tak DŮLEŽITEJ?
Mám pocit, že naše kočky se mě bojí, když se začnu chovat jako ony.
Začnu na ně číhat, začnu je očuchávat, začnu je nahánět, lísat se k nim.
A já si vždycky naivně myslím, že mě budou mít radši.
Tak asi nic.
Asi se teda budu chovat jako člověk, když miluje kočky.
Dneska jsem objevil na tiktoku video, kde slečna v souvislosti s ADHD medikací řeší to, že jí přijde, jako by celá její osobnost bylo ADHD.
Dost s tím souzním, protože jo, mám pocit, že s hodně vlastnosti to souvisí.
Sám nevím tu hranici mezi ADHD a osobností.
Mě vůbec nenapadlo, že bych musel být na jiném pokoji?
Nedávno mi ještě někdo říkal, že se o ty 4lůžáky bát nemusíme, že o ně zájem není a najednou…
Tak jsem zvědav, co se dozvím :D
Nějak se mi neuložilo prodloužení na školní rok a tím pádem jsem to teď řešil jako pozdní prodloužení a Kápi z ubytovací kanceláře mi nejdřív sdělila, že budu muset na jiný pokoj.
Ale když slyšela, že bych rád zůstal v našem legendárním 2. patře, tak prý to nějak udělá.
Nejdřív diabetologie, protože symptomatika hypoglykemie.
V pořádku.
Neurologie, protože možná parciální záchvaty.
Nic.
Kardiologie, symptomatika POTS.
Vše v pořádku.
Psychiatrie, těžké disociativní stavy.
Já chci vědět, co se mi děje a jak tomu mohu předcházet…
Reálně kvůli tomu je tak těžké zvládnout různé brigády. Protože nezvládám stát.
Hypermobilita.
Skoro kolabuji, když mám hlad.
Fucking migrény a jejich vedlejší projevy.
Únava.
Roztěkaná mysl.
Odpojená mysl.
Nejdřív diabetologie, protože symptomatika hypoglykemie.
V pořádku.
Neurologie, protože možná parciální záchvaty.
Nic.
Kardiologie, symptomatika POTS.
Vše v pořádku.
Psychiatrie, těžké disociativní stavy.
Já chci vědět, co se mi děje a jak tomu mohu předcházet…
Mohlo by se třeba moje tělo dát dohromady a konečně nějak fungovat?
Nebo proč mi testy vychází v pořádku a já zažívám stavy, které symptomaticky by se daly zařadit pod různé diagnózy, ale testy jsou v pořádku?:(
Co se mi teda děje?:(
Kdyby mě to tak neomezovalo, neřeším to,ale..
A je to strašně zvláštní. Truchlím pořád. Stále mě někdy zastihne vnitřní bolest, stesk. Ale zároveň se to zdá tak dávno. A tak…nereálné.
Ale ve snech se k tomu vracím i teď. Tu zkušenost si přenáším stále dál, protože se zopakovala několikrát.
A taky je 4 roky od toho, kdy jsem se mnohem víc dotkl toho, jak trauma funguje, co s námi dělá.
4 roky od toho, kdy se mi zhroutil svět a zbořily dosavadní představy o vztazích, o světě, o (mladých, dospívajících) lidech.
Znovu se mi vrací ten pocit, že život nemilosrdně utíká a protéká mi skrz prsty.
Nechápu, že je červen, léto před námi, prvák jak kdyby za mnou (ještě dodělat zkouškové)…
V září jsme se loučilx s mojí první terapeutkou. V listopadu jsem se dověděl, že budu končit i s druhou.