Čekala jsem, že vláda si došlápne na LGBT a různé woke akce. Že ale vládní zlost dopadne na festival dechové a cimbálové hudby a lidových řemesel, na to bych dopředu fakt nesázela. Ale to je tím, koho si tam pořadatelé tahají.
Dění kolem repre krásně koreluje s politickou situací u nás. Ti, co rozhodují, jsou buď úplně mimo nebo si z nás reálně dělaj prdel a když už vyleze někdo s chutí něco změnit tak schytá hejt a výsměch za formu. To se pak věci mění jedna radost zatímco svět nám mizí v dáli… 🫠
Hlavní hřeb festivalu ve Strážnici proběhl v pátek, kdy se naplno projevila zášť publika.
Od prvního kroku mezi lidmi bylo jasné, že jsem v nepřatelském prostředí, ovlivněném alkoholem a vedrem.
Názor na folk- férovku 3000:1 ať si udělá každý sám😉
Ondra Kania to napsal moc hezky. To, že se půlka sportovních novinářů (i fans) točí na tom, že to Krejčí četl z notýsku, je strašná vizitka…Hráč jim dá na zlatým podnose systémovou diagnózu celýho fotbalu a lidi řeší formu místo obsahu. Neuvěřitelný…
Tohle je ta nejdůležitější věc, kterou Kania zmínil. Kluby u nás šly strašně nahoru. Sparta, Slavia, Plzeň i Liberec do toho sypou stamiliony, budujou moderní zázemí, data, skauting. Dělají maximum pro to, aby zvedly hodnotu svých hráčů pro Evropu.
A pak tyhle vycepovaný hráče pošlou do repre, která má být tou hlavní výkladní skříní, a tam na ně dýchne amatérismus a taktickej pravěk. Ve výsledku to znehodnocuje úplně celej ten ligovej produkt.
Když se ozve hráč, Nedveď a spol. to můžou zkusit zamést pod koberec heslem „hráč má hrát”. Ale když se začnou ozývat majitelé klubů, kterým repre kazí byznys a investice, to už je pro starý struktury na Strahově mnohem větší průšvih.
A já se vlastně ani nedivím, že v repre skončili Kadeřábek, Schick, Holeš a další přijdou…
Po skandálních výrocích Koubka a Nedvěda jsem se cítil jak na jiné planetě. Vyjádření L.Krejčího mi dává naději, že my fanoušci zas takoví blázni nejsme. A zároveň mě děsí, co všechno se tam asi muselo dít, když hráči mluví takhle.
Řešme podstatu, ne jestli to četl nebo zazpíval
Trenér Uruguaye Marcelo Bielsa po prohře 0:1 se Španělskem, která znamenala pro jeho tým konec na MS už v základní skupině:
„To, co jsem uruguayskému fotbalu dal, není nic, protože jakýkoli přínos, který trenér národnímu týmu během tří let dá, je k ničemu bez pozitivních výsledků.“
„Nemám potřebu říkat víc o našem výkonu na MS. Pokud se ptáte, jak si mě budou pamatovat, budou si mě pamatovat jako toho, kdo tu nezanechal nic.“
„Novináři, uruguayští fanoušci, všichni mě chcete vinit za to, co se stalo, a já tu vinu musím přijmout. Je to jediná správná věc.“
„Pokud chcete nějaké vysvětlení, i když tuším, že to možná není to, co chcete slyšet, řeknu jen toto: měli jsme získat sedm bodů, ale odcházíme jen se dvěma.“
„Měl jsem za úkol vést tým vysoce kvalitních hráčů, ale prostě se mi nepodařilo z nich dostat to nejlepší.“
Bielsa vedl tým tři roky. S týmem skončil třetí na Copa América, v jihoamerické části kvalifikace na mistrovství světa obsadil čtvrté místo a na samotném MS získal jeho tým jen dva body a skončil už v základní skupině.
Fascinující. Pamatuje si někdo na svazu, jak trenér Šilhavý přebíral tým po Karlu Jarolímovi v prakticky totožné situaci, tedy mužstvo na úplném dně? Během jednoho roku dokázal vytvořit kostru týmu, dát mu tvář a jako třešničku na dortu porazit Anglii, pro kterou to byla první kvalifikační porážka po deseti letech. Na další čtyři roky jsme měli konkurenceschopnou reprezentaci.
Čím ten tým ale opravdu nakazil, byla odvaha a víra ve vlastní schopnosti.
Přitom si dodnes pamatuju úplně stejné řeči o špatné generaci a kdesi cosi. Současná generace přitom není o tolik horší, na některých postech je naopak výrazně kvalitnější.
Trenéři Hašek a Koubek ovšem přinesli přesně opačné smýšlení, které český fotbal pomalu, ale jistě přivádí ke kolapsu a poškozuje ho natolik, že to možná ani nepůjde vzít zpátky. O to víc mě mrzí, když tohle všechno kryjí fotbalové osobnosti, jakými byli Karel Poborský nebo Pavel Nedvěd. A to přesto, že to všichni příčetní lidé napříč fotbalovým světem – a především tím zahraničním – vidí.
Nemáme generaci, která bude hrát o medaile na závěrečných turnajích, to víme všichni. Zároveň ale všichni víme, že máme natolik kvalitní reprezentaci, která nemůže dostávat debakly od Chorvatska nebo Gruzie, prohrávat s Faerskými ostrovy, vypadat tragicky proti jednomu z nejhorších týmů na planetě, nechat se přehrávat Jihoafrickou republikou a působit jako banda amatérů proti Mexiku. A to všechno a mnohem víc se totiž událo během posledních dvou let.
Proberte se na tom svazu, protože tímhle si nikoho nepřitáhnete. Naopak ztratíte i tu poslední skupinu lidí, která za tímhle týmem ještě stojí.
That's it. That's the tweet.
New York City’s subway has a World Cup train, with each car representing a different country.
🇨🇿 Czech Republic
🇨🇮 Ivory Coast
🇸🇪 Sweden
🇮🇶 Iraq
🇹🇷 Turkey
🇨🇴 Colombia
🇪🇬 Egypt
🇩🇿 Algeria
🇺🇾 Uruguay
🇳🇿 New Zealand
Zažil jsem několik rozhodnutí Ústavního soudu, která mě bolela a se kterými jsem nesouhlasil. Nikdy mě ale nenapadlo, že by ÚS měl být zrušen. Demokracie není jen vláda většiny. Patří do ní i pojistky proti zvůli většiny. Buďme rádi, že je máme. https://t.co/TMsBkFN4Gv
Bude se teď hodně řešit, že nevychováváme kreativní hráče…
Bylo mi 18 let, když jsem se stal členem áčka Sparty. Přišel jsem s přívlastkem nový Rosický. Ofenzivní střední záložník, klasický špílmachr, extrémně kreativní, kapitán repre U19.
Během následujících tří let jsem tisíckrát slyšel věci typu: „Hraj jednoduše, nehraj patičky, hraješ moc finálky, žádný kudrlinky atd.“
A tak se ze mě během těch tří let ve Spartě a na hostování na Žižkově stal jiný fotbalista. Spíš běhavá a fotbalová osmička, jak si mě pamatujete z ligy, než nový Rosický.
Tu čistou kreativitu a sebevědomí, které jsem v sobě měl od dětství, už jsem v kariéře nikdy nenašel. Až zase nedávno na úrovni 5. ligy.
Možná jsem v tom období měl jenom smůlu na trenéry, možná jsem nebyl až tak dobrý, možná jsem si měl za svojí přirozeností víc stát, ale zkuste jít v devatenácti proti zdi.
Strašně fandím klukům jako Sochůrek, Panoš a tak dále. Moc bych si přál, aby se dokázali prosadit tím, co jim je nejvíc vlastní a přirozené.
Nejvíc samozřejmě záleží na nich samotných, ale doufám, že budou mít takové podmínky, aby mohli růst oni i český fotbal.
Nemáme trenéry. Nemáme know-how. Nemáme jasnou filozofii rozvoje hráčů.
Přestaňme si nalhávat, že to vyřeší další komise.
Udělejme důkladný mezinárodní výběr, vyberme špičkové odborníky ze zahraničí, dejme jim mandát na 10 let, rozpočet a pravomoc celý systém přestavět.
Maroko využilo zahraniční expertizu z Anglie. Katar stavěl na španělském know-how. Belgie (2001) i Německo prošly systémovými změnami vedenými jasnou vizí.
Pokud chceme vychovávat lepší hráče, musíme nejdřív získat lepší znalosti. A ty dnes v Česku v potřebném rozsahu nemáme. Když velká část fotbalového prostředí neumí ani anglicky, jak se má inspirovat tím nejlepším, co vzniká v zahraničí?
Najděme správnou filozofii. Zaplaťme kompetentní tým lidí. A pak jim deset let nelezme do práce.