„Dědo, mám tě rád.“
Řekl to jen tak. Jako když mi oznámí, že má žízeň nebo že někde nechal autíčko. Já jsem přitom ještě před chvílí pokukoval po hodinách, kdy už si pro něj přijede maminka.
Kdo neměl doma vnuka přes noc, mohl by si o mně pomyslet svoje. Kdo měl, ten ví.
Za námi byl celý den otázek, hraní a přesouvání věcí na místa, kde by je dospělý člověk nikdy nehledal. Taky několik pokusů vypít kávu, dokud je teplá. Fenka Eby se držela poblíž, protože s Lexíkem se pořád něco děje a byla by škoda o to přijít.
Já už trochu toužil po chvíli, kdy se nebude dít vůbec nic.
Pak přijela maminka.
„Lexíku, jedeme domů.“
Zalezl pod stůl.
Sehnul jsem se k němu. Díval se na mě z místa, kam bych se já dostával s obtížemi a ven pravděpodobně s pomocí dalších osob.
„Tak pojď, máma už čeká.“
„Jeď domů sama, ty mámo!“
Musel jsem otočit hlavu, aby neviděl, že se směju. Člověk má při výchově působit jednotně. Jenže některé věty vám to dost komplikují.
Nakonec jsme ho zpod stolu dostali. Oblékli, našli všechno, co si přinesl, a nejspíš přibalili i něco, co si nepřinesl. Před domem jsme se ještě loučili.
A tam to přišlo.
„Dědo, mám tě rád.“
„Já tebe taky, Lexíku.“
Ještě zamávat. Počkat, až odjedou. Vrátit se domů.
Ticho.
Takové to vytoužené ticho, kvůli kterému jsem před hodinou sledoval hodinky. Sedl jsem si a konečně nikdo nic nepotřeboval.
Eby se na mě podívala.
„No co? Jel domů.“
Z jejího výrazu bylo zřejmé, že tohle vysvětlení nepřijímá. Odvezli jí Lexíka a já tomu nijak nezabránil. Na nějakou vstřícnou komunikaci to zatím nevypadalo.
Chvíli jsem seděl. Dopil kávu. Pak jsem uviděl zapomenuté autíčko.
Zvedl jsem ho a položil na stůl.
Ještě před chvílí jsem chtěl mít uklizeno. Teď mi přišlo líto ho někam schovat.
Vzal jsem telefon.
„Dojeli jste dobře?“
A než přišla odpověď, už jsem přemýšlel, kdy by u mě zase mohl přespat.
A taky jsem si pustil Tlapkovou patrolu...
😂😂😂
@spratek_jan@skodova_lucie Jinak díky tomu, že na povrchu Měsíce přistálo a hopsalo 12 chlapů v rámci projektu Apollo a že nám vyjma fotek přivezli zpátky na Zem i měsíční šutry, tak víme, že Země a Měsíc kdysi dávno jedním tělesem byly...
Stalo se totiž to, že do Země nabourala planetka Theia...