Dnes je to 40 let od chvíle, kdy Bobby Ewing v seriálu Dallas nečekaně vstal z mrtvých. Slavná scéna, kdy se Pamela Ewingová vzbudí a najde Bobbyho živého a zdravého ve sprše, uzavřela devátou sérii. Všechno, co se v předchozích dílech celé řady stalo, byl jen zlý sen.
Karel Havlíček ve čtvrtek přišel na VŠE, posadil se před sál plný studentů a předvedl disciplínu, kterou vás nenaučí ani na Harvardu. Obor: Jak vám někdo v reálném čase dokáže, že lžete, a vy si u toho ani nepovolíte kravatu.
Marie Bastlová se ho zeptá na zákon o neziskovkách. A Havlíček - klidně, s tím svým výrazem chlápka, co vám právě střelil octávku s přetočeným tachometrem a čeká, až odjedete - řekne: "Pan ministr Tejc ho dělá a připravuje. Jak tady sedím, tak vám to můžu potvrdit."
Jasné tvrzení. Konkrétní člověk, konkrétní úkol. Jak tady sedím.
A moderátorka udělá něco neslýchaného. Vytáhne telefon. A v přímém přenosu mu přečte citát ministra Tejce. Toho samého Tejce. A ten říká doslova: "Nevím, kde jste tuto informaci vzali. Žádný takový úkol není." Bum. Čelní srážka s realitou v přímém přenosu.
Normální člověk, když mu v přímém přenosu dokážou, že si vymýšlí, tak aspoň zrudne. Zakašle. Začne listovat papíry, nebo předstírá infarkt. Cokoliv. Jakýkoliv lidský signál, že mozek zaznamenal chybu v Matrixu.
Havlíček neudělá nic.
Ani nemrkne. Podívá se do kamery a řekne větu, kterou by měli rovnou vytesat do kamene nad vchodem do Strakovky:
"Ale vždyť jsem vám říkal... My tvrdíme, že ten zákon bude."
My. Tvrdíme. Rozumíte té kráse? Je úplně fuk, že realita nebo váš vlastní ministr křičí něco jiného. Prostě: MY TVRDÍME. Jako by stačilo něco říct dostatečně pomalu, a ono se to zhmotnilo. Kdo jsou ti "my"? Havlíček a jeho odraz v zrcadle na záchodě?
A víte, co je ten absolutní majstrštyk? Svět se nezastavil. Nikdo nevyběhl ze sálu. Studenti si dál dělali poznámky, jelo se dál.
Jakmile pochopíte tenhle "My tvrdíme" software, všechno najednou dává smysl. Obranné výdaje. NATO chce dvě procenta HDP. My nemáme. A Havlíček na to? "Odmítám hon za procenty." Pak vezme devatenáct miliard na opravu kolejí a obchvat nějaké Horní Dolní a přemaluje to na obranu. Obchvat je teď vojenská infrastruktura! Tohle je genialita. Národní rozpočtová rada říká, že je to vyloučené. A Havlíček? "Byl jsem ve Spojených státech a nikdo se mě na ta procenta nezeptal. Až na posledního z nich."
Až na posledního. To je nádherné. To je jako říct: "Z deseti lidí se mě devět nezeptalo, jestli jsem vrátil ty prachy. Ten desátej jo, ale toho ignorujme."
A do třetice. Na Letné mrzne čtvrt milionu lidí. A Havlíček na to s úsměvem vytáhne historku z roku 89. Jak on chodil na demonstrace a riskoval vyhazov ze školy. Sledujte tu hodinářskou práci. Překlad: "Vy dneska riskujete tak maximálně rýmu a promočený boty. Já tehdy riskoval pendreky. Takže si tu chvíli pokřičte, ale my máme program."
Vůbec nezmíní, proč tam ti lidi stojí. Rozpočet naruby, čistky na ministerstvech, zákon o neziskovkách podle gruzínského střihu. Ne. Nenašel důvod k demonstraci. Ten chlap by nenašel problém na potápějícím se Titaniku, ani kdyby mu Leonardo DiCaprio plaval kolem kotníků. Prostě by řekl: "MY TVRDÍME, že plujeme." A pokud se někdo bojí, že se utopí, tak ať se nezlobí, ale není úplně normální.
Lidi, mě to neděsí. Já jsem upřímně fascinovanej. Tohle je čtyřtaktní metoda gaslightingu, se kterou zítra půjdu do banky přesvědčit je, že moje hypotéka už je splacená.
Krok 1: Řekni to s absolutní jistotou.
Krok 2: Když tě vyvrátí faktem, zopakuj to samé pomaleji.
Krok 3: Tvař se, že ten druhý má problém s chápáním.
Krok 4: Přesuň vinu na toho, kdo se ptá.
Proč byl tak klidný? Proto, že ví, s kým má tu čest. On nepotřebuje, abyste mu věřili. Jemu úplně stačí, když do zítřka zapomenete. Bastlová udělala přesně to, co měla. Ale za čtyřiadvacet hodin si na to nikdo nevzpomene, protože informační stoka teče dál a my v ní plaveme s otevřenou pusou.
A ruku na srdce, přátelé... my všichni mu tu službu s radostí prokážeme. Zítra ráno si otevřete zprávy, přečtete si, že se někdo s někým pohádal o záchodcích pro tři pohlaví, a na nějakýho Havlíčka si ani nevzpomenete.
Tak na tu naši paměť, přátelé. Má trvanlivost otevřeného jogurtu v srpnu. A MY TVRDÍME, že je to takhle v pořádku.
Z dezolek si dělá prdel už opravdu každý!
Éterem Rock rádia se teď line píseň, kterou jim moderátoři složili jako hymnu „Tvý rodiče byli sourozenci“ na motivy Visáčů a jejich Známka punku.
Boží👏👌😂👍
To jsou paradoxy. 😄
Nejdřív se rozbil Zůna a teď se k němu přidal i Zeman.
Ten řekl, že podporuje muniční iniciativu, opakuje, že rusko je agresor a že máme stát za Ukrajinou, protože srpen 1968.👀
Veselé Vánoce všem chcimírům.😘