Henrymu bylo osmnáct. Šel domů z pařby s kamarády. Vickrum Digwa ho pětkrát bodnul nožem. Tam přitom už běžný člověk nesmí nosit ani pepřový sprej, natož nůže a policajti chodí bez zbraně. Ale Digwa měl velký nůž a tvrdil, že ho nosí kvůli víře, ano, to je tam běžné. Přeci ctíme tradice. Tradice těch, co přišli odjinud.
Když Henry ležel na zemi a krvácel, Digwa mu nepomohl. Natáčel ho na mobil. Pak se přidala jeho rodina. Bratr volal na policejní linku a tvrdil, že tam žádná zbraň nebyla. Matka mezitím přišla a nůž odnesla. A Digwa hrál před policií oběť. Prý ho napadli, ukazuje že prý má odřené obočí. A oni mu uvěřili. Prý byl Henry rasista. A pak policajt říká tomu klukovi, co říká, že byl pobobán: "To si nemyslím, kámo." A poslední slova, která pro něj policie, která ho spoutala na zemi, i když jim čtyřikrát řekl, že je pobodaný a devětkrát, že nemůže dýchat:
"Jsi zatčen. Máš právo nevypovídat, všechno co řekneš může být použito proti tobě."
Ano, tomu klukovi, co umíral a říkal, že nemůže dýchat, nasadili pouta. A vrahovi nabídli podporu. Než došlo policajtům, co se opravdu stalo, bylo už mrtvý. U soudu to nakonec prasklo. Celé to byla lež a Henry nikomu nic rasistického neřekl. Matku vraha odsoudili za krytí zločinu. Jenže ne, tímhle to nekončí. Protože tohle je systémový problém, problém desetiletí výchovy k falešné empatii, zvrácené korektnosti a zdánlivé laskavosti, která ale není jen sebevražedná. Je vražedná.
Henryho neuctíme minutou ticha. Uctíme ho tím, že o tom nebudeme mlčet a že budeme odmítat rasismus ve všech jeho formách, ale hlavně v té, která je pro nás nejnebezečnější: rasismus proti vlastním lidem.
@FTrojan Rovnost mužů a žen je oxymoron.
Již prvnímu páru bylo řečeno:
Evě: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství; v bolesti budeš rodit děti.“
Adamovi: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země.“
Pokud by společnost dodržovala princip, že názvy musí odpovídat činům, viděli by lidé jasně, že jim v drtivé většině vládnou socialistické strany, které se liší pouze v tom, komu nakradený majetek velkoryse rozdají. Konfuciánského principu se drží pouze námořní lupiči, protože je to jediná strana, která dokázala svůj politický program vtěsnat v celém rozsahu do svého názvu. https://t.co/uFzd3LLI9o
@BecvaJirka Koho tím koho tím konkrétně myslíte? Židé žijí na celé zeměkouli stejně jako Vy. Jsou to lidé, kteří věří v Desatero. Nerozumím Vašemu příspěvku
Zrušení veta neznamená oslabování suverenity. Zrušení veta znamená silnější EU, která bude mít sílu ochránit suverenitu svých členů. Posilování EU není zrada, pokud ano, pak jsem hrdý zrádce. Protože Česko potřebuje silnou Evropu víc než veto.
Hned po osvobození 11. května 1945 nechal americký velitel sudetoněmeckého města Wallern (česky Volary) svolat všechny místní Němce na improvizovaný pochod hanby. Všichní místní sudetští Němci museli pomalu a potichu projít kolem 30 mrtvých těl mladých dívek, která několik dní před tím zastřelili němečtí dozorci, kteří doprovázeli pochod smrti z tábora Helmbrechts přes Šumavu. Místní sudetští Němci ještě před příchodem americké armády zavražděná děvčata zahrabali do hnoje v místním statku.
Po příjezdu Američanů 7. května museli místní Němci opět vyhrabat anonymní těla mladých dívek z hnoje a naskládat je u cesty na hřbitov.
Když všichni volarští Němci procházeli kolem mrtvých mladých dívek, odvraceli zrak a tvářili se, že se jich to netýká. Žádné slzy, žádná soustrast, žádný pocit viny. Prostě mrtvé Židovky, tak co po nich ti Američané chtějí.
Američané jim pak přikázali vykopat hroby a nechali je stát na hřbitově po celý smutečný obřad, aby si laskavě uvědomili, co způsobil vražedný nacistický režim, kterému tak věrně sloužili.
Neměli bychom se dnes omluvit odsunutým volarským sudetským Němcům i za toto příkoří, které jim způsobili američtí vojáci, když je nutili vykopávat z hnoje mrtvá těla mladých dívek, která jejich soukmenovci postříleli a požádat v tom Brně o usmíření.
A co na to Milan Uhde. Hned po osvobození 11. května 1945 nechal americký velitel sudetoněmeckého města Wallern (česky Volary) svolat všechny místní Němce na improvizovaný pochod hanby. Všichní místní sudetští Němci museli pomalu a potichu projít kolem 30 mrtvých těl mladých dívek, která několik dní před tím zastřelili němečtí dozorci, kteří doprovázeli pochod smrti z tábora Helmbrechts přes Šumavu. Místní sudetští Němci ještě před příchodem americké armády zavražděná děvčata zahrabali do hnoje v místním statku.
Po příjezdu Američanů 7. května museli místní Němci opět vyhrabat anonymní těla mladých dívek z hnoje a naskládat je u cesty na hřbitov.
Když všichni volarští Němci procházeli kolem mrtvých mladých dívek, odvraceli zrak a tvářili se, že se jich to netýká. Žádné slzy, žádná soustrast, žádný pocit viny. Prostě mrtvé Židovky, tak co po nich ti Američané chtějí.
Američané jim pak přikázali vykopat hroby a nechali je stát na hřbitově po celý smutečný obřad, aby si laskavě uvědomili, co způsobil vražedný nacistický režim, kterému tak věrně sloužili.
Neměli bychom se dnes omluvit odsunutým volarským sudetským Němcům i za toto příkoří, které jim způsobili američtí vojáci, když je nutili vykopávat z hnoje mrtvá těla mladých dívek, která jejich soukmenovci postříleli a požádat v tom Brně o usmíření.