🧵 1/8
„Sešněrovala jsem svůj život tak strašně, že by to jiný nevydržel. Už ani nečtu.“
Bylo jí čtyřicet, když se stala první ženou habilitovanou na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Přednášela jako soukromá docentka – bez stálého místa a bez platu.
Vítejte u dalšího dílu mého seriálu o opomíjených ženách ve vědě. Chcete-li, abych v něm pokračoval, nezapomeňte jej sdílet, samotný like nové čtenáře nepřinese.
🧵 1/8
Koule z olova dopadaly do měkké hlíny. Ta, která dopadla s dvojnásobnou rychlostí, zanechala čtyřnásobnou stopu. Sekretář Akademie věd jí napsal, že se mýlí. Její komentovaný překlad Newtonových Principií přesto zůstal na desetiletí jedinou standardní francouzskou verzí.
Jestli se vám seriál #ZenyVeVede líbí a chcete, abych v jeho psaní pokračoval, sdílejte ho (nejlépe tenhle první příspěvek, dalším můžete dát like abyste věděli, kde jste skončili). 👇
🧵 1/9
Na střední škole jí latina nestačila. Učitel řečtiny se s ní učíval o polední přestávce. Univerzita, která jí dříve odepřela stálé profesorské místo, jí minulý čtvrtek gratulovala k Nobelově ceně za literaturu.
Pokud se vám seriál #ZenyVeVede líbí, sdílejte jej, lajkujte příspěvky, pište komentáře a hlavně dejte sledovat @tkapler, aby vám neunikl další díl.
@tkapler@gaborlubos87 Já bych měla nápad udělat to jako dvouknihu - takhle hezky textovou pro velké a komix/jiné zjednodušení pro malé
Umím si to představit dohromady s BBB Ilustrace.
🧵 1/9 Tři minuty před dosednutím na Měsíc palubní počítač zahlásil přetížení. Hrozilo, že celé přistání selže. Počítač místo toho zahodil všechny úlohy, které nebyly nutné k přežití posádky. Tuto logiku prosadila žena, které předtím všichni tvrdili, že vycvičený astronaut takovou chybu nikdy neudělá.
Médií včera proběhla zpráva o úmrtí této výjimečné osobnosti. V seriálu Ženy ve vědě si dnes připomeneme její život a úspěchy. Děkujeme za všechna sdílení a reakce – jen ty drží projekt při životě.
🧵 1/8 Posluchárna praskala ve švech. Medici si šeptali, že u přísného profesora dívka konečně narazí. Ten však její výklad doprovázel jen slovy: „Dobře. Výtečně. Dobře.“ Stala se první u nás vystudovanou ženou doktorem (slova "doktorka" a "lékařka" vznikla až díky ní a jejím následovnicím). Místo na klinice ale nedostala. MUDr. Anna Honzáková.
Pokud se vám seriál #ZenyVeVede líbí, sdílejte ho (nejlépe tento první post). Lajky můžete dát pro každý příspěvek, ať víte, kde jste skončili.
Když se v Česku řekne Nobelova cena, téměř vždy padnou jen dvě jména: Jaroslav Heyrovský a Jaroslav Seifert. O pražské rodačce Bertě von Suttnerové, vůbec první ženské laureátce ceny za mír, už řeč byla. Že se však v Praze narodili a vystudovali další dva laureáti Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství, dnes neví téměř nikdo. Cyklus, který popsali, přitom probíhá v každém svalu při intenzivním sprintu: glykogen se mění v kyselinu mléčnou a játra z ní následně znovu syntetizují glukózu. Za tento objev obdrželi Nobelovu cenu společně. On už byl řádným profesorem. Ona stála v univerzitní hierarchii šestnáct let o několik stupňů níže a pobírala pouhou desetinu manželova platu. Během přijímacího pohovoru jí dokonce vytkli, že společná laboratoř manželů je „neamerická“.
Vítejte u dalšího dílu mého seriálu o opomíjených ženách ve vědě. Dnes trochu netradičně se budeme věnovat manželskému páru. Je na něm dobře vidět, jak odlišný byl přístup k mužům a ženám ve vědě. Opět vás poprosím - pakliže se vám příspěvek líbí, sdílejte jej, samotný like má 20× menší váhu.
Gerty Theresa Radnitzová se narodila 15. srpna 1896 v Petrské ulici na pražském Novém Městě. O čtyři měsíce později, 5. prosince, přišel na svět o několik ulic dále v Salmovské Carl Ferdinand Cori. Její otec Otto byl chemik a ředitel cukrovaru, matka Martha, rozená Neustadtlová, pocházela z prostředí pražské židovské inteligence. Carlův otec Carl Isidor řídil mořskou biologickou stanici v Terstu a dědeček z matčiny strany přednášel v Praze teoretickou fyziku. Obě děti vyrůstaly v německojazyčných pražských rodinách, v nichž bylo vzdělání samozřejmostí. U dívek tomu tak v tehdejší době rozhodně nebylo.
Dívčí lycea tehdy latinu, matematiku, fyziku ani chemii nevyučovala. Gerty se proto do deseti let vzdělávala doma a v osmnácti letech vtěsnala osm let gymnaziální latiny spolu s pěti lety přírodních věd do jediného roku přípravy na reálném gymnáziu v Děčíně. Zkoušku nutnou k přijetí na medicínu později označila za nejtěžší prověrku svého života. Carl maturoval v Terstu a do rodné Prahy se vrátil na tutéž fakultu.
V roce 1914 nastoupili na lékařskou fakultu c. k. Německé univerzity v Praze. Žen tam tehdy studovalo naprosté minimum. Potkali se v anatomické pitevně. Společně podnikali horské túry, lyžovali a ještě jako studenti publikovali svou první vědeckou práci. První světová válka je načas rozdělila: Carla odvedli ke zdravotnickému sboru rakousko-uherské armády na italskou frontu, Gerty se mezitím věnovala rutinnímu fakultnímu výzkumu. Promovali v roce 1920 a 5. srpna téhož roku uzavřeli sňatek. Gerty kvůli církevnímu obřadu konvertovala z judaismu ke katolicismu. Carlova rodina přesto sňatek odmítala s varováním, že židovský původ manželky zničí synovu akademickou dráhu.
Po absolutoriu pracovala dva roky v Karolínině dětské nemocnici ve Vídni. Carl odešel do Štýrského Hradce, pro Gerty se však na tamní univerzitě místo nenašlo. Ve střední Evropě po válce panoval hlad a antisemitismus prudce sílil. Carl proto v roce 1922 přijal nabídku pracovat jako biochemik ve Státním ústavu pro studium zhoubných nemocí v americkém Buffalu (dnešní @RoswellPark). Gerty směla přicestovat až o půl roku později jako asistentka patologie.
Ředitel ústavu zastával teorii, že rakovinu způsobují paraziti, a nutil ji vyhledávat parazity ve stolici pacientů. Když odmítla, pohrozil jí výpovědí a zakázal jí vstupovat do manželovy laboratoře. Přesto za ním docházela dál – Carl o oddělený výzkum nestál. Během působení v Buffalu publikovali společně padesát vědeckých prací, dalších jedenáct podepsala Gerty samostatně. V roce 1928 oba získali americké občanství.
Když se následně poohlíželi po prestižnější univerzitě, nabídky přicházely výhradně Carlovi. Cornellova i Torontská univerzita usilovaly o něj, ji však odmítly. Při pohovoru na Rochesterské univerzitě si ji dokonce vzali stranou a tvrdili jí, že manželovi kazí kariéru a že je neamerické, aby muž pracoval s vlastní ženou. Gerty se rozplakala. Carl však všechny nabídky, které vylučovaly účast jeho ženy, striktně odmítal. Bez ní neměl zájem odejít nikam.
V roce 1931 je oba přijala lékařská fakulta Washingtonovy univerzity v St. Louis (@washumedicine). Kancléř Arthur Compton kvůli nim obešel univerzitní předpis zakazující zaměstnávání manželských párů. Carl získal vedení katedry farmakologie, zatímco Gerty pouze pozici výzkumné asistentky a desetinu manželova platu. Znovu ji varovali, že ohrožuje jeho odbornou reputaci. Později se svěřila kolegyni, že si nízkou výplatu přestala vyčítat až v době, kdy ji těžká nemoc začala vyřazovat z laboratorního provozu.
Mechanismus přeměny energie, který dnes nese jejich jméno, popsali v hrubých rysech již v roce 1929. Sval při zátěži rozkládá zásobní polysacharid glykogen až na kyselinu mléčnou. Ta je krví transportována do jater, kde z ní enzymatickými procesy znovu vzniká glukóza, kterou krevní oběh vrací zpět pracujícím svalům. Organismus si tak dokáže vypůjčit energii i při dočasném nedostatku kyslíku a dluh splatit až po zklidnění dechu. Bez tohoto mechanismu by sprinter po stu metrech vyčerpal veškeré palivo. Objev patřil oběma stejným dílem: v laboratoři měřili se stejnou precizností, články psali společně a o interpretaci výsledků diskutovali, dokud nedospěli ke shodě.
V St. Louis pronikli ještě hlouběji do buněčné biochemie. V žabím svalu objevili meziprodukt glukóza-1-fosfát, později nazvaný Coriho ester. Identifikovali klíčový enzym fosforylázu, který glykogen současně štěpí i syntetizuje, a vůbec poprvé demonstrovali jeho funkci ve zkumavce, mimo živou tkáň. Gerty vzápětí prokázala, že dědičné střádavé choroby glykogenu nepředstavují nejasný syndrom „špatného metabolismu“, nýbrž konkrétní vrozený deficit jediného enzymu. Šlo o jeden z prvních důkazů přímé souvislosti mezi poruchou konkrétního enzymu a lidským genetickým onemocněním – poznatek, z něhož moderní diabetologie a metabolismus čerpají dodnes.
V laboratoři si byli rovni, v univerzitní hierarchii nikoli. Mimořádnou profesorkou byla Gerty jmenována až v roce 1943, celých třináct let po svém příchodu. Řádnou profesorkou biochemie se stala teprve v roce 1947, tedy v roce udělení Nobelovy ceny (@NobelPrize) za fyziologii a lékařství. Polovinu ocenění obdrželi manželé Coriovi rovným dílem, druhou polovinu získal argentinský fyziolog Bernardo Houssay za výzkum hormonů předního laloku hypofýzy. Gerty Cori se stala první ženou oceněnou v této kategorii a historicky třetí laureátkou v přírodních vědách po Marii Curie-Skłodowské a Irène Joliot-Curieové. Přesto ji ve slavnostním stockholmském sále představovali pouze jako doktorku po boku profesora.
Téhož roku u ní lékaři diagnostikovali myelofibrózu, vzácné a nevyléčitelné onemocnění kostní dřeně. Přesto pokračovala ve výzkumu dalších deset let. Když kvůli slabosti neudržela rovnováhu, Carl ji mezi laboratorními stoly přenášel v náručí. Zemřela 26. října 1957 v jedenašedesáti letech. Carl Cori ji přežil o téměř tři desetiletí; zemřel v roce 1984.
Z Prahy mezitím nenávratně zmizela většina její rodiny. Otec zemřel v lednu 1939 ještě před okupací, sestře Charlottě, nadané malířce, se podařilo včas emigrovat. Matka Martha zůstala a v březnu 1942 zahynula v koncentračním táboře v Terezíně. Svazek s rodnou vlastí však manželé nezpřetrhali – svému synovi, který se narodil v roce 1936, dali druhé jméno Thomas na počest Tomáše Garrigua Masaryka.
Po únoru 1948 se v Československu o pražských laureátech působících na americké univerzitě prakticky nepsalo; nezapadali do ideologických osnov. Pamětní desky na rodném domě Gerty v Petrské 29 a na Carlově rodném domě v Salmovské 6 byly odhaleny až 26. října 2000, přesně v den 43. výročí jejího úmrtí, za osobní přítomnosti syna Carla Thomase. Pamětní deska připomíná její odkaz také na gymnáziu v Děčíně a společná deska visí ve vestibulu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde oba získali lékařský diplom. Jméno Cori nese kráter na Měsíci i na Venuši a Coriho cyklus zůstává pevnou součástí učebnic biochemie po celém světě. V českém povědomí však toto jméno stále chybí.
Coriho cyklus spolehlivě běží v každém svalu vystaveném maximálnímu vypětí. Popsali jej dva pražští lékaři, kteří si nejvyšší vědeckou poctu zasloužili rovným dílem. Přesto akademické instituce držely ženu celá léta v podřadném postavení, s desetinovým platem a s předsudkem, že překáží manželově kariéře. Až příště uslyšíte, že české země daly světu pouze Heyrovského a Seiferta, vzpomeňte si na Petrskou a Salmovskou ulici. A na vědkyni, které v Americe tvrdili, že společná práce muže a ženy je neamerická.
P.S.: Každý den publikuji příběh o opomíjené osobnosti vědy. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – lajkem, komentářem, sdílením či sledováním profilu @tkapler, ať vám neunikne další pokračování. Věděli jste, že máme v Česku 2 laureáty Nobelovy ceny za lékařství a dokonce i vůbec první ženu, která toto prestižní ocenění získala?
Čtyři čeští středoškoláci přivezli z Itálie jedenáct medailí. Mimo geologickou komunitu o tom skoro nikdo neví.
Koncem srpna skončila v Turíně 19. mezinárodní olympiáda věd o Zemi (IESO). Do laboratoří Turínské univerzity a do piemontských geoparků přijelo 166 studentů ze 42 zemí. Česká čtveřice v silné konkurenci posbírala dvě zlata, sedm stříbrných medailí a dva bronzy. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (@muni_cz) to oznámila na sociálních sítích. Jména studentů zatím nezveřejnila a hlavní sdělovací prostředky mlčely.
IESO není běžná zeměpisná olympiáda. Je to týdenní prověrka znalostí Země jako jednoho komplexního systému, který zahrnuje horniny, počasí, oceány, ledovce, vesmír i jejich vzájemné souvislosti. Každý stát smí vyslat pouze čtyři středoškoláky a dva mentory. Českou účast dlouhodobě zaštiťuje Ústav geologických věd v Brně a výběr reprezentantů probíhá prostřednictvím národní Geologické olympiády.
Osm dní soutěže mělo přesný rytmus. Po slavnostním zahájení zamířili studenti do terénu a následně lanovkou Skyway Monte Bianco k ledovcům pod Mont Blancem. V neděli absolvovali až šestihodinový písemný test z geologie, geofyziky, meteorologie, oceánografie, astronomie a životního prostředí. V pondělí je ��ekaly čtyři laboratorní úlohy a v úterý obhajoba výzkumného projektu o alpských ledovcích.
Jak může jeden tým získat jedenáct medailí? Soutěž totiž probíhá v několika disciplínách současně: hodnotí se individuální test, praktická část, mezinárodní terénní výzkum – v němž je český reprezentant losován do týmu například s Indem a Indonésanem – a týmový výzkumný projekt. Nestačí tedy jen napsat test. Studenti musejí měřit v terénu, zpracovat data a své závěry obhájit v angličtině před odbornou porotou.
Práce v terénu nebyla žádný výlet. Mezi oficiální lokality patřily Sacra di San Michele nad údolím Susa, římská zlatá rýžoviště Bessa u Bielly, geopark Valsesia s jedním z nejlepších řezů zemskou kůrou na světě a ledovce pod Mont Blancem. Klášter Sacra di San Michele stojí na skalním ostrohu, kde na povrch vystupují horniny z horního pláště Země. Právě zde se mezinárodní týmy učily číst krajinu v praxi, nikoli jen z učebnic.
Loni v čínském Ťi-ningu získalo Česko osm medailí a vedení výpravy to označilo za jeden z nejlepších výsledků v historii. Letos je cenných kovů jedenáct. Od prvního startu v Japonsku v roce 2016 česká stopa na IESO sílí, mimo odbornou veřejnost o tom však téměř nikdo neví.
Rozdíl v přístupu ukazuje Indie. Tamní tým vybojoval devět medailí. Dne 4. září studenty osobně přijal ministr pro vědy o Zemi a o jejich úspěchu informovaly deníky The Times of India i The Indian Express. Indonésie zveřejnila jména, školy i podrobnosti o tom, kdo získal zlato v terénním výzkumu. Írán ohlásil vítězství v reportérské soutěži. Česko se muselo spokojit s příspěvkem na fakultním profilu.
Dne 1. září zahájil ministr školství Robert Plaga (@RobertPlaga) školní rok na učilišti v Kutné Hoře. Mluvil o řemesle i o tom, že se nechce fotit s prvňáčky. O jedenácti medailích z Turína, jejichž výpravu jeho resort prostřednictvím Masarykovy univerzity hradí, však neřekl nic. Ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (@msmtcr) výsledek nepředalo médiím. Zatímco sportovní medaile z Itálie plnily v únoru hlavní zprávy, tento vědecký úspěch z téže země zcela zapadl.
Není to vina čtyř úspěšných studentů, ale dlouhodobý problém našich škol, univerzit i ministrů. Česká věda umí vychovat světovou špičku, ale málokdy dokáže své úspěchy veřejně prezentovat. Dokud si takový úspěch nevydobude tiskovou konferenci, zůstane zavřený ve fakultním zpravodaji. A my se pak divíme, že o české geologii mimo obor nikdo neslyšel.
P. S.: Příběhy o mimořádných úspěších českých studentů by měly rezonovat daleko za hranicemi sociálních sítí jedné fakulty. Lajk, komentář, sdílení i sledování pomohou dostat tento příběh k dalším čtenářům. Víte někdo další detaily? Znáte jména této úspěšné čtveřice? Napište je do komentářů. Pomozte dostat do médií celý příběh.
@segra_netopyra Fyzioterapeuti specializovaní na pánevní zdraví varují - můžete-li si položit něco na břicho, je pravděpodobné, že nemáte úplně dobře pohyblivý hrudník
@paniKadrnozkova@PekiSpace Mně moje znalosti Cimrmana (a prof., který to o mně věděl) pomohly u maturity. K. Světlou jsem rozhodně četla, když vím, kolik má Kříž u potoka stran 😁