Týdeník stavebníka aneb jak jsem „výhodně“ koupil nezasíťovaný pozemek 😄
Jak jsem slíbil minule, pojďme na příběh, jak jsem si chytře pořídil stavební pozemek bez sítí. Spoiler: levná varianta to fakt nebyla. Ale říkal jsem si, že něco málo o tom vím, znám lidi… tak co by se mohlo pokazit, že jo.
Začátek byl ještě optimistický. Našel jsem projektanta a pustili jsme se do sítí. Elektřina? Relativně v pohodě. Jen začaly odtékat první zlaťáky, ale nic dramatického.
Pak přišla voda. Místní správce sítě mi v podstatě řekl: „Studny tu nejsou moc vydatné, radši si udělejte vlastní vrt.“
Takže… nepřipojíte mě?
„Na to bychom museli udělat studii.“
Aha. Tak díky.
Po debatě s projektantem jsem došel k závěru, že vlastní studna je vlastně „lepší a jistější varianta“. Což je krásná věta, dokud nezjistíte, že projekt + schvalování = rok života navíc.
Další level: jímka a vsak. To, co platilo včera, dnes už neplatí. Legislativa jede vlastní hru. „Takhle by to nešlo…“ Komentář by byl na knihu, ale to si nechám na jindy.
A pak přišel moment, kdy jsem si poprvé říkal, jestli to celé není skrytá reality show.
Pán ze životního prostředí mi naprosto v klidu sdělil, že podle něj by to vůbec neměl být stavební pozemek. Skvělé zjištění ve chvíli, kdy už ho vlastníte. Ale prý se nic neděje, jen je potřeba udělat „pár opatření“. Takové to klasické XY, které znamená projekty, čas, nervy a peníze.
V tu chvíli už se sen o rodinném domě pro děti začal pomalu měnit na projekt pro děti… a možná i vnoučata.
Projekt cesta.
K pozemku vede něco, co bych nazval „historická komunikace pro zemědělskou techniku“. Plán byl jednoduchý. Ttrochu ji upravit, srovnat, hotovo.
Stavební úřad: „Nevhodné.“
Paní se byla osobně podívat. Verdikt: tudy ne. A projekt máte?
Takže nový plán, projekt, rekonstrukce, investice.
A teď to nejlepší:
Pozemkový fond je ochotný cestu převést na obec… ale až po rekonstrukci.
Obec do ní nechce investovat, protože není její. A mimochodem, spoluúčasti se stejně nevyhnete. Obce nejsou úplně motivované vám pomoct a situaci řešit.
Hlava 22 jak z učebnice.
A finální boss level:
Zjistilo se, že cesta, kterou všichni reálně používají, neodpovídá té v katastru. Ta „oficiální“ vede přes strouhu a má převýšení cca 1,5 metru.
Řešení? Nová cesta. Projekt. Minimálně půl milionu… nebo změna územního plánu (roky).
Jasně, nemuselo to trvat 5 let. Ale člověk v několika momentech vážně zvažoval, že stavět nebude a přestane pálit další peníze.
Moje poučení?
Dnes už se skoro nedá stavět „samodomo“. A hlavně se nedají rozumně predikovat náklady.
Všimli jste si, kolik nedokončených baráků je na prodej nebo kolik realizací stojí? Podle mě je to primárně tím, že lidé nedokázali projekt finančně naplánovat v čase. Cena dokončení mého rodinného domu vzrostla cca o 50 %. A i když jednou dostanete povolení, narazíte na další realitu. Nejsou lidi ani firmy, které by to šly hned stavět. Cena tedy roste dál.
Dělat tohle jako byznys?
Po téhle zkušenosti docela chápu, proč nekoupíte novostavbu za lidové peníze.
Řešení dostupnosti bydlení příště… 😄
Tomáš
@PajiT89
@Don_Vito007 Mne se to moc libi. Spis mi prijde, ze jsme konzervy, co neumi prijimat nove veci. Ale zaroven se divime, ze to nejde dobre, kdyz delame furt stejny veci 🤷🏻♂️