Šestá část
Zážitky z mojí dovolené po Ukrajině sepsal
@BohumilKartous
člověk, kterého jsem poznal na konci roku. Jeho pomoc Ukrajině je upřímná a když jsme se dohodly na cestě neměl jsem nejmenší tušení kolik textu z této cesty vznikne. Celý text je možné vidět už dnes zde: https://t.co/wLpeeVk0fL
Ředitel školy a jeho žena znovu děkují a přejí nám „ščaslivo“. Jedeme za bábuškou. Na trase do její vesnice máme nad sebou na hlavní cestě sítě, v určitém okamžiku je ale musíme opustit. Mac to bere jako příležitost nasadit evakuační tempo, letíme po děravé asfaltové cestičce dobrých 150 za hodinu. Před samotnou vesnicí nás zatáčky a terén nutí zpomalit na nějakých 20. Člověk má najednou pocit ohrožení. V tomto prostředí je to s vnímáním rychlé a pomalé jízdy určitě jinak.
Vjíždíme do vesnice, je kompletně rozjebaná. Doslova každý dům nese stopy destrukce, většinou větší než menší. V troskách vesnice přesto žijí lidé, občas je někdo vidět venku. Míjíme školu, Mac se ptá, jestli se chceme s Denisou podívat dovnitř. Škola je kompletně zničená. Projdeme vnitřek a jdeme se podívat ven. Mac jde po vyšlapané stezce dozadu a občas sebere nějakou střepinu. Ukazuje nám za nevysoký horizont, tady v těch místech zemřel český dobrovolník Michal, když odsud ukrajinská armáda vytlačovala okupanty. Ví o tom málokdo a málokdo sem přijde. Až pojedeme příště, navrhuje Mac, dovezeme sem pomník. Koukám pod nohy, kde není asfalt, není zcela vyloučeno, že tam je zapomenutá nějaká kazetová munice nebo miny. Jak tady ti lidé mohou žít.
V dálce to hřmí, obvyklá zvuková kulisa těchto míst. Terénní pickup je jak vábnička a Mac by o něj nerad přišel. Nasedáme a jedeme pár set metrů k bábušce. Říct, že jedeme vesnicí, by bylo velmi nepřesné. Jedeme ruinami toho, co dřív bývala živá obec a co dnes vypadá jako sídliště duchů s pár lidskými sousedy. Jsou mezi nimi i děti. Připadá mi to krajně neuvěřitelné, ale vidím to na vlastní oči.
Bábuška žije ve starém stavení malých rozměrů a chatrného vzhledu. Místo skel jsou v místech, kde byla okna, jen provizorní výplně. Na nová okenní skla bábuška nemá peníze. Mac by je sice rád pořídil ze sbírky, ale nemá kdo udělat asymetrické rámy a přijet je zasadit. Dostat sem řemeslníky je stále větší potíž. Skla přišla vniveč během okupace v roce 2022, kdy byl domek několik měsíců prázdný. Mac se s bábuškou seznámil tak, že jel kolem, ona stála před domem u javelinu (rakety) zapíchnutého do země a když zastavil, zeptala se, jestli by s tím neuměl něco udělat.
Na rozbahněném dvorku je polorozpadlý hospodářský přístěnek, kočka v kotci a pes na řetězu, který sice štěká, ale který ve skutečnosti touží po nějaké společnosti a po něčem k snědku. Klepeme na dveře, ale bábuška zejvně neslyší. Přichází po několika minutách, když se Mac pokouší dobýt se dovnitř z druhé strany. Stará žena kouká na mě s Denisou se zjevnou nedůvěrou a obavou, než se ale nadechneme k nějaké snaze o vysvětlení, u dveří se zjeví Mac. Stará paní se k němu vrhá a objímá ho se slovy „synček, synček“. Dvoumetrovému Macovi dosahuje zhruba po prsa, je to jako kdyby ho vítalo dítě v převleku za stařenku. Je to jedna z těch scén, na které když si vzpomenete i po dlouhé době, vžene vám zaručeně slzy do očí.
Jdeme dovnitř. Mac nejprve přendavá nákup do lednice a informuje bábušku svým roztomilým česko - ukrajinským suržikem (suržik je nářečí) o tom, co jsme dovezli. Bábuška je za to moc ráda, ostatně lednice je skoro prázdná. Mezitím nám uvaří kávu a sedneme si v obýváku. Mac je podroben milému výslechu, proč že se tak dlouho neukázal. Kontruje tím, že tu byl přece zhruba před měsícem a že nezapomene nikdy, když jede na východ. Bábuška se smiřuje se skutečností a s nadějí zkouší otevřít téma brikety. Brikety niet, říká Mac, zkoušeli jsme na různých místech v Charkově, ale neúspěšně. Většinou jsou rychle vyprodané, když se někde objeví. Bábuška říká, že prý v Izjumu teď jsou, což Macovi nedá a ptá se, proč dcera nekoupila a nepřivezla, když jsou? Bábuška na to zjevně nechce reagovat. Má dceru nedaleko, ale brikety vozí Mac.
Bábuška krásně zpívá ukrajinské lidovky. Byla třicet dva let součástí místního sboru, hlas má pořád pevný, kdy se dá do zpěvu a umí to náležitě podat. Po pěti minutách končí a směje se, že když zpívá, tak ji pak všechno bolí. Znělo to tak, že ji všechno bolí fyzicky i obrazně. Je tu sama už roky, manžel zemřel. S láskou vzpomíná na to, jak ho jednou táhla úplně opilého z traktoru přímo do postele. Jednoduchý život to nebyl a těžký zůstane až do konce. Nad chalupou staré paní každou noc létají drony, ale ona už nikam nechce.
Jedeme dál, rádi bychom dorazili do Slavjansku ještě za světla. Přemýšlím, jestli Mac více touží překonat rychlostní rekord v letu nad rozbitou ukrajinskou okreskou, nebo jestli se vážně obává útoku dronů. Ukazuje se, že je v tom kus obojího. Vraky shořelých aut válející se tu a tam u cesty jsou poměrně dobrým důkazem, že ruské drony tu lítají. Je to takové ukrajinské „dopravní značení“ namísto výstražného trojúhelníku s obrázkem dronu. Přemýšlím o tom a do toho si vedle mě Mac cynicky stěžuje, že až skončí válka, už se takhle nikdy neprojede.
Do Slavjansku přijíždíme se soumrakem, nejvíce nebezpečný úsek na spojnici mezi Slavjanskem a Izjumem dává Mac za 20 minut a pokud nepřekonal rekord, překonal určitě běžnou letovou rychlost dronů. Na smluveném místě už je velitel Michal a jeho spolubojovníci z jednotky Runy, dnes už poměrně legendární ukrajinské bojovnice. Dáme kafe ve „vijskovim“ (army shopu), krátce se potkáme s Gibonem, jiným českým dobrovolníkem a jedeme společně s jednotkou do Kramatorsku, kde má jednotka své „detašované pracoviště“. Je tma takže vím houby, kam jedeme, nicméně přepínáme mobily do letového režimu, i když máme ukrajinské sim karty a měli bychom tak být v zásadě „neviditelní“. Fronta je fakt blízko.
https://t.co/gPlWMJnZHy
Pokud se vám líbí moje práce budu rád za podporu od Vás. I prezident ČR podporuje mé aktivity tím nabíhám dojmu, že to má smysl 🫶🇨🇿🇺🇦🫶 Děkuji Vám 🫡
https://t.co/OIFCQBuqPx
Milí Slováci,
kteří mi píšete nadáváte a posíláte výhružky. Rád bych Vám řekl několik věcí.
A. Já jsem na Slovensku eurofondy nerozkradl
B. Slovensko miluji a byl bych rád, kdyby prosperovalo
C. Současná situace mě netěší
D. řešíme korupci a rozkrádání eurofondů i na Ukrajině i v jiných členských státech.
E. Výhružek a zastrašování se fakt nebojím.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Na toto miesto v Kyjive moskaľskí teroristi hodili rakety a zavraždili ukrajinských civilistov. Prečo sa bojíme veci nazývať pravým menom?
Preto z tohto miesta posielame odkaz všetkým prašivým kolaborantom, ktorí majú na svojich rukách krv všetkých ukrajinských obetí. Vždy to budeme pripomínať.
Najradšej by sme tu označili celú súčasnú plochozemskú a českú kolaborantskú vládu, ale to sa k nim dostane vďaka Vám, ak to posuniete ďalej, alebo ich označíte.
Sláva Ukrajine! Hrdinom sláva!
1/48 🇺🇦 Sekce 2.0 Ukrajina – 11. února 2026
Skvělé zprávy ze Záporožské oblasti! Ukrajinské ozbrojené síly vyčistily od okupantů vesnici Kosivceve. Obec je nyní pod úplnou kontrolou Ukrajiny.