Mindráky jsou nemilá věc. Co by na to asi řekl Nespokojený občan? 🙃
Počkej, až kluk vyroste a zjistí, že tyhle a další podobný musí platit ze svých daní.
@panTelocvikar Aha takhle to chápu. Me to dělá ZF8 prediktivne podle GPS. Takze na rovince plachti, pred zatáčkou z kopce zařadí a brzdi apod. A tam mi to chování dává smysl. Takhle chápu ze je to otrava
Díky za odpověď, vážím si toho. Rozumím, že hledáte spravedlnost – to my všichni. Dovolte mi stručně vysvětlit, co si myslím, že přehlížíte. Mises by vám řekl něco jako:
„Nerovnost majetku a příjmů je podstatným rysem tržní ekonomiky. Je to nástroj, který činí spotřebitele suverénním – nutí všechny výrobce sloužit jejich přáním co nejlépe. Ten, kdo nejlépe slouží spotřebitelům, získává bohatství; ten, kdo ne, přichází o něj. Odstranit tuto nerovnost znamená opustit kapitalismus a přijmout socialismus.“
(volně podle Misese z eseje Inequality of Wealth and Incomes)
Co tím Mises myslel?
Nerovnost není problém, ale motor pokroku. Bohatství nevzniká z nějakého „koncentrovaného kapitálu“ jako zla, ale z toho, že někdo dokáže nejlépe uspokojit potřeby milionů lidí. Dědičnost majetku je přirozeným prodloužením práva vlastnit a nakládat se svým majetkem. Když rodiče předají dětem firmu nebo úspory, není to „oligarchizace“, ale výsledek spoření a riskantního investování. Stát, který to masivně zdaňuje (vysokou dědickou daní), trestá právě ty, kteří kapitál pro budoucnost vytvořili.
Problém není v nízkém zdanění kapitálu, ale v vysokém zdanění práce. Progresivní daně z příjmu a vysoké odvody odrazují lidi od práce, spoření i investic. Zdanění zisků, dividend nebo kapitálových výnosů je v podstatě zdaněním úspěchu v službě veřejnosti. Kapitálové příjmy jsou odměnou za odloženou spotřebu a risk. Když je necháte relativně nedotčené, podporujete tvorbu kapitálu → vyšší produktivitu → vyšší mzdy pro všechny. Naopak masivní zdanění práce bere motivaci a kapitál, který by mohl zvyšovat životní úroveň.
„Rovné startovní příležitosti“ zní hezky, ale pokud je prosazujete státem (přerozdělováním, regulacemi, centrálním plánováním školství), jsou to spíš iluze. Skutečná rovnost příležitostí je především absence státních bariér – regulací, licencí, vysokých daní a inflace. Státní školství a sociální systém často vytvářejí závislost a brzdí mobilitu víc, než ji podporují. Snaha o vynucené rovné starty vede k nižší produktivitě, menšímu koláči a nakonec horší situaci i pro ty chudší. Trh sám dynamicky mění pozice: dnešní boháč může zítra zkrachovat, když přestane sloužit spotřebitelům.
Pokud něco z toho, co píšu, nedává smysl, nebo si myslíte, že je to rovnou omyl, prosím, reagujte. Díky
@JanaKlopfstock@whatiswrong333 Zároveň je dostatečně velká a variabilní na to, abyste si svůj sociální okruh a kolektivy tvořila a vybírala. Byt nucen povinně sdílet uzavřený prostor s druhými se děje jen ve vězení a ve škole/skolce. Všude jinde jsou kolektivy dobrovolné.
@JanaKlopfstock@whatiswrong333 Být nucen akceptovat sdílení prostoru s někým s kým nechci a tolerovat ho není vlastnost, kterou bych chtěl svému dítěti dát. Chci aby si lidi kolem sebe vždy vybíralo