Mirgi

Válka je vůl 🎗🇮🇱

[Jedním Hlasem @JednimHlasem]

Jeruzalém, 9. srpna 2001, krátce před druhou hodinou odpoledne. Jsou letní prázdniny a centrum města je rušné. Pizzerie Sbarro na rohu Jaffské a King George Street je plná rodin, mladých lidí a dětí.

Mezi nimi je i patnáctiletá Malki Rothová se svou nejlepší kamarádkou Michal Razielovou.

Do restaurace přichází palestinský atentátník Izz al-Din al-Masri. Několik minut stojí poblíž dívek a prohlíží si menu. Potom odpálí nálož doplněnou kovovými částmi, které výrazně zvyšují její ničivý účinek.

Patnáct lidí zemře, polovina z nich jsou děti. Přibližně 130 dalších je zraněno. V roce 2023 zemře po téměř dvaadvaceti letech v kómatu také Chana Nachenbergová. Počet obětí útoku tak vzroste na šestnáct.

Malki ani Michal se domů nevrátí.

Malkin otec Arnold Roth se ohrazuje proti výrazu „sebevražedný atentátník“. Podle něj odvádí pozornost od toho podstatného.

„Nemyslel na sebevraždu. Myslel na vraždu.“

Roth popisuje chaos, nejistotu a nekonečné otázky, které po útoku následovaly a navždy změnily život jeho i celé rodiny. Především jednu: proč se to stalo?

Sbarro nebylo vybráno náhodně. Významnou roli v přípravě útoku měla studentka žurnalistiky Ahlam Tamimi, která spolupracovala s Hamásem. Restauraci předem vytipovala a později uvedla, že při hledání cíle věnovala zvláštní pozornost místům, kam chodily děti.

S al-Masrim se v den útoku setkala v Ramalláhu a doprovodila ho přes kontrolní stanoviště do Jeruzaléma. Později ve vězeňském rozhovoru popsala také jejich rozhovor cestou k útoku. Al-Masri se jí zeptal na jedinou věc: zda na místě budou náboženští Židé a kolik jich tam bude. Tamimi mu odpověděla, že ano a že poblíž stojí židovská náboženská škola.

Tamimi atentátníka dovedla k cíli a odešla.

Svého činu nikdy nelitovala. Když se v televizním rozhovoru dozvěděla, že mezi mrtvými bylo tolik dětí, usmála se. V jiném rozhovoru na otázku, zda svého činu lituje, odpověděla: „Ne, rozhodně ne. Proč? Za co?“

Izraelský soud ji v roce 2003 odsoudil k šestnácti doživotním trestům. Za mřížemi však nezůstala. V roce 2011 byla spolu s dalšími palestinskými vězni propuštěna v rámci výměny celkem 1 027 vězňů za izraelského vojáka Gilada Šalita, kterého Hamás držel pět let v zajetí.

Tamimi se přitom nestala vyvrhelem, ale pro část arabské společnosti hrdinkou. Fatah v Ramalláhu ji ocenil za její „hrdinské činy“, po propuštění ji v Jordánsku čekalo přivítání vyhrazené hrdinům a celebritám a od roku 2012 téměř pět let moderovala vlastní televizní pořad.

Její glorifikace nezůstala jen na Blízkém východě. Ještě v roce 2025 ji propalestinská studentská skupina na University of Washington označila za „hrdinku“, „bojovnici“ a „symbol nezlomnosti“. Sdílený příspěvek označil vraždy ve Sbarro za „legendární operaci“ a její účast na něm za projev „odvahy“.

Spojené státy Tamimi obvinily v souvislosti s americkými oběťmi útoku. FBI ji zařadila mezi nejhledanější teroristy a americký program Rewards for Justice nabízí odměnu až pět milionů dolarů za informace vedoucí k jejímu zatčení nebo odsouzení. Jordánsko, kam po propuštění odešla, ji do Spojených států nevydalo.

Arnold Roth tak více než dvě desetiletí po vraždě své dcery neusiluje pouze o zachování její památky. Stále se snaží také o to, aby žena, která pomohla její vraždu naplánovat, stanula před spravedlností.

Útok na Sbarro se stal jedním ze symbolů druhé intifády. Roth dnes sleduje, jak ulicemi západních měst zní heslo „Globalizujte intifádu“. Pro mnohé z těch, kteří ho skandují, se intifáda stala sloganem abstraktního odporu.

Pro Arnolda Rotha abstraktní není.

Ví bolestně dobře, co druhá intifáda znamenala v praxi: záměrné útoky na civilisty v autobusech, kavárnách, restauracích a na dalších veřejných místech.

I proto je důležité Sbarro připomínat.

Foto: Arnold a Malki Rothovi, 2001, rodinné album

#jednímhlasem #faktabezfiltru #palestinskýterorismus

[Marian Jurečka @MJureka]

Je to nejhorší vláda od sametové revoluce. Nemá žádné ideje, neodvažuje se jít proti veřejnému mínění a neštítí se lhát. Marek Orko Vácha se prostě nebojí věci jasně pojmenovat. 👍

Proto jsme si ho pozvali do našeho podcastu Matador a Benjamínek. Rozhovor s ním vychází už zítra ráno, tak si ho určitě poslechněte. 😉

Můžete si ho pustit na:
🎧 Spotify 👉 https://t.co/w9ID01nlkY
🍏 Apple Podcasts 👉 https://t.co/x34Wa6W2GR
🎙️ v dalších podcastových aplikacích
🖥️ YouTube
📰 @infocz_web

[Jedním Hlasem @JednimHlasem]

Rwanda, Izrael a převrácení obvinění z „genocidy“

Obhájci Hamásu, kteří z genocidy obviňují židovský stát, kráčejí po cestě, již v roce 1993 prošlapali Hutuové.
Autor: Adam Louis-Klein

Falešná obvinění z genocidy nejsou ničím novým. V roce 1993 obvinili hutujští intelektuálové z Národní univerzity Rwandy Rwandskou vlasteneckou frontu, spojovanou s Tutsii, z páchání genocidy. V otevřeném dopise papeži Janu Pavlu II. a dalším osobnostem šířili nadsazené údaje o počtu obětí. Rwandská vlastenecká fronta se sice válečných zločinů dopustila, tato obvinění však byla propagandou. O rok později hutuský režim skutečně rozpoutal genocidu Tutsiů.

Rwandská genocida z roku 1994 byla genocidou páchanou ve jménu „antikolonialismu“. Stejně jako mnozí antisionisté oslavovali útok ze 7. října 2023 jako povstání proti západnímu imperialismu, i pachatelé rwandské genocidy využívali obvinění z genocidy k ospravedlnění genocidy vlastní.

Jsem antropolog zabývající se původním obyvatelstvem, postkolonialismem a etnickým násilím. Dne 7. října jsem byl již několik měsíců mimo dosah internetu a prováděl terénní výzkum v Amazonii. Když jsem se 9. října znovu připojil a otevřel počítač, uvědomil jsem si, do jaké míry se tento slovník proměnil ve zbraň namířenou proti Izraeli a židovskému národu.

Obvinění Izraele z genocidy se od 7. října rozšířilo do celého světa, jeho intelektuální kořeny však zůstávají jen zřídka předmětem kritického zkoumání. Zjistil jsem, že všechny jeho významné podoby vyrůstají z akademického rámce, podle něhož je obvinění z genocidy v Gaze důsledkem toho, že Izrael je údajně „osadnicko-koloniálním“ státem založeným Evropany, kteří na Blízký východ nepatří. Síť akademiků stojících za tímto výkladem, jejichž myšlenky ovlivňují neziskové organizace, jako jsou Amnesty International a B’Tselem, je obzvláště výrazně zastoupena v časopise Journal of Genocide Research.

Tento časopis dlouhodobě prosazuje změnu či rozšíření právní definice genocidy zakotvené v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, kterou formuloval židovský právník Raphael Lemkin, případně její úplné odmítnutí. A. Dirk Moses, jenž je od roku 2011 vedoucím redaktorem časopisu, tvrdí, že rozlišovat mezi úmyslným zabíjením civilistů a vedlejšími civilními oběťmi útoků proti teroristům postrádá smysl. Koloniální státy jsou podle něj založeny na vyvlastňování; když se původní obyvatelé „postaví na odpor“, bývají jednoduše zničeni ve jménu bezpečnosti.

Amnesty International proměňuje Mosesovo stírání morálních rozdílů v nový pojmový konstrukt: Izrael prý jedná s „dvojím úmyslem“, což je novotvar, který jeho počínání vykládá současně jako zákonné vedení války i jako genocidu. V případě koloniálního státu, jenž je podle této logiky trvale nelegitimní, se tedy dokonce i zákonná sebeobrana stává genocidou.

Nejvýraznějším akademikem, který Izrael obviňuje z genocidy, je Omer Bartov, izraelsko-americký historik působící na Brownově univerzitě. Odvolává se přitom na celou galerii osobností: od Raze Segala, který necelý týden po 7. říjnu popsal celé dějiny Izraele jako nepřetržitou genocidu, až po Amose Goldberga, jenž otevřeněji připustil, že líčení genocidy jako samotné podstaty Izraele není slučitelné s právními kritérii. Všichni tito autoři pohlížejí na Izraelce jako na kolonisty.

Stejně jako ve Rwandě se zde antikolonialismus propojil s převrácením obvinění z genocidy. Izrael není vykreslován pouze jako stát, který se genocidy údajně dopouští. Izraelci jsou zároveň představováni jako národ cizích osadníků, jehož samotná identita jej nevyhnutelně předurčuje k páchání genocidy.

Když hutuské hnutí v roce 1959 zahájilo násilnou revoluci, líčilo tutsijskou menšinu jako prodlouženou ruku Evropanů, která do Rwandy nepatří. Toto přesvědčení mělo své jméno i intelektuální rodokmen: takzvanou hamitskou hypotézu, teorii z koloniálního období, podle níž vyspělé africké civilizace nevytvořili sami Afričané, nýbrž vnější dobyvatelé. Tutsiové v ní vystupovali jako jakási kvazievropská rasa, která měla do Rwandy přicestovat z povodí Nilu nebo z Arábie. Tato představa si uchovala značný vliv. Během genocidy pachatelé házeli Tutsie do řeky Nyabarongo, aby je údajně „poslali zpátky k Nilu“. Evropský původ této hypotézy později posloužil k tomu, aby byla část odpovědnosti za rwandskou genocidu připsána Evropě. Tento postoj zastává například antropolog Mahmood Mamdani, jehož syn je starostou New Yorku.

Právní odborník Avraham Russell Shalev v roce 2025 argumentoval, že útok ze 7. října splňuje přísná kritéria Úmluvy o genocidě. Přestože byl útok Hamásu rozsahem menší než mnohé historické genocidy, Shalev ukázal, že definice genocidy se neopírá pouze o počet obětí, nýbrž o úmysl zničit chráněnou skupinu a o činy podniknuté za účelem jeho naplnění, včetně vraždění civilistů. Skutečnost, že izraelská armáda zamýšlenou genocidu Hamásu odrazila, na právní klasifikaci útoku nic nemění.

Po genocidě z roku 1994 označila Alison Des Forgesová, tehdy působící jako vedoucí poradkyně organizace Human Rights Watch, převrácení obvinění z genocidy za jeden z hlavních prostředků, jimiž byla genocida Tutsiů ospravedlňována. V projevech, jako bylo vystoupení hutuského extremisty Léona Mugesery z roku 1992, byli Tutsiové líčeni jako vetřelci usilující o vyhlazení Hutuů. Taková falešná obvinění, zvláště pokud připisují kolektivní vinu celému obyvatelstvu, začala být v pozdějších soudních případech považována za významné známky podněcování ke genocidě.

Mezinárodní soudy stíhají případy podněcování ke genocidě jen zřídka. Od 7. října však veřejný prostor zaplavilo nesčetné množství příkladů převracení obvinění z genocidy proti Izraeli. Ať už je tato rétorika namířena proti Tutsiům ve Rwandě, nebo proti Izraelcům, které skupina antisionistických akademiků a aktivistických neziskových organizací vykresluje jako genocidní kolonizátory, zobrazování celého národa jako cizích uchvatitelů a rozených pachatelů není neutrálním počínáním. Jde o dobře známou předehru k násilí.

Originál článku The Wall Street Journal 👇

[Vivid.🇮🇱 @VividProwess]

Afghanistan’s education minister announced that women are permanently banned from attending schools.

The United Nations? Silent.
Women’s Rights Organizations? Silent.
Greta Thunberg? Silent.

They’re too busy being obsessed with Israel and the Jews.

[Mirgi @vickerstomas]

@heart_ISR 🐷🤮🤮🐷

[Israel Heart 🇮🇱 @heart_ISR]

Palestinian students attending UNRWA schools:

“Stabbing Jews boosts Palestinian honor. We must stab Jews. We are taught that Jews are terrorists. I am ready to stab a Jew and run them over with a car. I am ready to join ISIS.”

Does this strike you as a normal society?

[Mirgi @vickerstomas]

@neubJan Machr,velký oblíbenec,👍👏👏

[Jan Neubauer🎗️ @neubJan]

4/4

I když ho obsazovali do rolí rváčů a hromotluků, např. pistolník Gripo, hostinský Palivec či Gogo v Čtyři vraždy stačí, fyzické násilí nenáviděl.

Výborně hrál na klavír a kontrabas, psal fejetony a volný čas trávil nejraději o samotě u vody se štětcem v ruce.

Pokrač. zitra

[Jan Neubauer🎗️ @neubJan]

Josef Hlinomaz 
včera r. 1978
si šel ve Splitu zaplavat.
Po koupání, kávě a cigaretě řek přátelům u stolu svou častou a typickou větu:
„A teď už můžete jít do prdele”
a za minutu si ho vzal infarkt. 

Hlinomaz byl košatá osobnost, než by napovídaly jeho drsné filmové role.

1/4

[Doron @plexaleOK]

❗️🇵🇸 No son “futuros terroristas”.
Ya los son. Son niños y niñas a los que moldearon, adoctrinaron e instruyeron para convertir el odio y la confrontación en parte de su educación. Y este video muestra hasta dónde puede llegar ese adoctrinamiento.
Y los adultos incitan a esos niños a enfrentarse a soldados de las FDI

📹 Un video de “Gazawood” muestra a niños de Gaza, alentados por adultos, enfrentándose a soldados de las Fuerzas de Defensa de Israel, gritándoles y empujándolos, mientras los soldados no reaccionan.

Por el contrario, buscan provocar, sin éxito, una reacción de los soldados, rodeados de “prensa” lista para documentar cualquier respuesta y presentarla como un “exceso de los soldados”.

[Bojkot Babišových výrobků @vyrobku]

Věčná škoda 👇

[Střípky z minulosti 🕰️ @MocnyPetr62670]

✨„Věřím v Boha a své pistole"✨

8. srpna 1904 se v Kolíně narodil Václav Morávek, voják a člen odbojové skupiny Tři králové.

[Poslední skaut™ @Posledniskaut]

Všimli si i v zahraničí.

[Mazelit Airaksinen 🎗🇺🇸 🇮🇱 @Mazelit_]

If you forgot this girl — you forgot October 7th.

"I'm just a girl, I have school tomorrow!"

Liel Hetzroni (age 12) begged the Palestinian terrorists to let her go after they abducted her during the 10/7 terror attack.

But the Hamas monsters murdered her.

It look forensic investigators nearly 6 weeks to identify her. All that remained of her innocent little body was ash and bone fragments.

Pro-Palestinian activists praised the 10/7 attack as "justified resistance". But this wasn't resistance — it was a genocide attempt.

Nearly 1,200 people, virtually all Jewish Israelis, were massacred that day.

Meanwhile, Liel's dad, Gavin Heller, told BBC that Liel and her brother were killed for one reason and one reason only: "because they were Jewish."

Liel was turned to ash. This is what her father told BBC about her remains.

"They just found remnants of Liel... initially they didn't have enough pieces to make a formal identification. They identified her literally by sieving the remnants. This will unfortunately live with me for the rest of my life."

This is a true story.
Google it.
Find the BBC's interview with Liel's dad, Gavin Heller.
Share with your friends.
Don't let Liel's flame go out 🕯️

[Josef F.S. Berchtold (Leopold IV.) @Steinitzland]

Není radno zapomínat:

[Petr Hlaváček @Europaeanus]

"S nenávistí k českému disentu a speciálně k Václavu Havlovi přišel docela brzy už Václav Klaus, který má nedaleko odsud, na Hanspaulce, svůj institut. Skoro každý den chodím k oné vile na kopci, někdy se mi nechce, ale vždy se přinutím, abych si tam před vraty odplivla," řekla mi v rozhovoru pro knihu Disidenti u moci spisovatelka Eda Kriseová. Více na FORUM 24. https://t.co/ilQYiecvL4

[Iman Sefati @ISefati]

Vor zwei Tagen, am 5. August 2026, wäre Ariel Bibas 7 Jahre alt geworden!

[Ô.Mercedes @DolceVenezia74]

Qui n'a pas vu le corps sans vie d'une femme israélienne, traînée sur une moto dans les rues de Gaza, le 7 octobre?

Mais ils osent nous parler "d'humiliation" quand les terroristes du Hamas se font prendre, les mains sur la tête, par des soldates israéliennes.

Etallha Jahja avait changé d'identité et était devenu tailleur.
Le Mossad l'a retrouvé 💥

[Yisrael official 🕎 @YisraelOfficial]

‼️

May everyone involved in Ariel's murder burn forever in hell.
With or without their virgin goats.
I don't care.

🕯

[Israel Heart 🇮🇱 @heart_ISR]

This was the situation in Gaza on October 7.

While Hamas was parading the bodies of dead Jews through the streets, Palestinians were kissing the ground in celebration.

Remember this the next time you see someone portraying them as victims.