@drahomiraba1 Naordinuj si povinný den nic-nedělání a volno. Každý měsíc alespoň jeden pracovní den. Lépe dva. Kdy budeš mít ve svém kalendáři "dnes na všechno seru". Pomáhá to, jako fakt.. :)
Stahující se mračna nad Terezínem
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa pronesl dneska 17. května 2026 v Terezíně slova, která patří k nejsilnějším veřejným varováním zaznělým z úst vysokého ústavního činitele v novodobé české historii. Na pietní akci k 81. výročí konce druhé světové války přirovnal současnou společenskou atmosféru k „světu před devadesáti lety“ – k době, kdy se stahovala mračna a zlo přicházelo nenápadně, „není to zprvu tak viditelné a nápadné“. Mluvil o masovém šíření vědomých lží vydávaných za pravdu, o ztrátě důvěry v realitu i instituce a o politicích, kteří slibují pořádek a ochranu, zatímco pod rouškou těchto slov útočí na samotné základy svobody a práva.
Tento projev nelze číst jinak než jako přímé varování před tím, co jse nazýva Babišismem – technokratickým, oligarchickým populismem, který se neprezentuje jako otevřený fašismus, ale jako pragmatická, „rozumná“ správa věcí veřejných.
Nenápadný mechanismus autoritářství
Baxa upozornil na klíčový rys současného nebezpečí: nenápadnost. Přesně to charakterizuje Babišovu strategii. Andrej Babiš sám zůstává tváří „umírněného“ manažera, který „jen chce pořádek“. Špinavou ideologickou práci – protiimigrační hysterii, relativizaci pomoci Ukrajině, útoky na „zelený fanatismus“ nebo snahu omezit neziskový sektor – nechává na koaličních partnerech SPD a Motoristech. Tím dosahuje něčeho rafinovaného: ANO zůstává voličsky přijatelné pro střed, zatímco celá vláda se posouvá výrazně doprava. Je to klasický příklad toho, co Hannah Arendt nazývala banalitou zla v moderním, administrativním hávu – nikoli dramatický vpád barbarů, ale pomalé, racionálně vypadající požírání veřejného prostoru soukromým zájmem a mocenským pragmatismem.
Když Baxa hovoří o politicích, kteří „slibují zavedení pořádku, který ochrání společnost“, ale ve skutečnosti útočí na instituce, které nás chrání, popisuje přesně mechanismus, který vidíme: plány na ovládnutí veřejnoprávních médií, návrhy „zákonů o zahraničních agentech“, ochranu před trestním stíháním, oslabování pozice prezidenta a Senátu. Vše je podáno jako „efektivita“ a „ochrana českých zájmů“. Stejně jako norimberské zákony, na něž Baxa poukázal, i dnešní kroky jsou formálně legální – a právě proto nebezpečné.
Oligarchický rozměr
Na rozdíl od klasického fašismu nebo i Orbánova modelu není Babišism primárně ideologický. Je oligarchický. Spojuje politickou moc s obrovským ekonomickým impériem (Agrofert), které nadále profituje ze státních a evropských zdrojů. Cílem není vytvořit totalitní stát v klasickém smyslu, ale autoritářský kapitalismus, v němž jeden muž a jeho hnutí ovládají rozhodující páky ekonomiky, médií, justice, zdravotnictví, školství i obrany. To je ten „pořádek“, který je slibován – pořádek, v němž se soukromý zájem maskuje jako veřejný.
Naděje a odpovědnost
Přesto Baxův projev není jen zoufalým výkřikem. Je voláním k odpovědnosti. Připomíná, že „rolí každého z nás“ je naslouchat výrokům lhářů, nepodléhat lhostejnosti a bránit instituce. A instituce – přinejmenším zatím – ještě nepadly. Prezident Pavel, Senát, Ústavní soud (jehož předseda právě promluvil) a stovky tisíc lidí na ulicích ukazují, že česká společnost není pasivní.
Historie však učí, že autoritářství vítězí tehdy, když slušní lidé přestanou věřit, že na výsledku záleží. Baxa nám připomněl, že zlo přichází postupně, paragraf za paragrafem, lež za lží, kompromis za kompromisem. A že právě v té chvíli, kdy se zdá „ještě není tak zle“, je nejdůležitější se postavit.
Terezín není jen pietní místo. Je varováním. A dnes, v 17 květnu 2026, zní toto varování z úst předsedy Ústavního soudu České republiky bolestně jasně.
Tak tohle je naprostá účelovka! A je to téma, které skoro nikdo neřeší. Dost zásadní. Prosím, abyste dočetli do konce a popřípadě sdíleli.
❗️Babiš chce změnit nenápadný paragraf trestního řádu. Proč? Protože vrácené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z loňského června de facto uznalo jeho vinu a nařídilo městskému soudu, aby jeho i Janu Nagyovou odsoudil.
To se premiérovi, toho času schovaného za poslaneckou imunitu díky handlu s Tomiem Okamurou, samozřejmě nelibí. Změna paragrafu by zrušila tuto „závaznost”, tudíž městský soud by býval mohl rozhodnout, aniž by zohlednil názor vyšší instance.
A pozor, já nemám nic proti konstruktivní diskuzi napříč spektrem o proměnách trestního práva. Ale sorry, tohle je tak naprosto účelové, že už se to Babišova koalice ani nesnaží skrývat.
Beru. Někomu vyhovuje jeho styl. Jeho mikro-management. Jeho vystupování, jeho politika. Ok, každý máme jiné preference.
Ale přeci tohle zbabělé chování člověka, který je samou definicí ekonomického i politického establishmentu, je předsedou třetí vlády, přitom tu od začátku kariéry fňuká, jak jsou všichni proti němu, nemůže imponovat někomu. A teď si chce navíc změnit pravidla hry jen proto, že se mu u soudu nedaří vyvrátit vinu.
Já tohle téma nenechám u ledu. Článek o té připravované novele na Seznamu je týden starý. Jinak se to moc neřeší. Zvednu to jako bod schůze ve Sněmovně. A podám písemnou interpelaci na premiéra. Slibuji. Protože jedna věc je upravovat zákony dle potřeb společnosti, úplně jiná věc je upravovat zákony v prospěch zbabělého jednotlivce.
Přátelé, tohle je alarmující. Zatímco my se snažíme naši demokracii posilovat, přímo na Úřadu vlády sedí člověk, který ji systematicky oslabuje. Natálie Vachatová, poradkyně Andreje Babiše s vazbami na Rusko, se tentokrát rozhodla zaútočit na naši schopnost čelit hybridním hrozbám.
Vachatová v klíčovém dokumentu pro čerpání evropských financí (30 miliard eur) navrhuje úplně vyškrtnout posilování společenské odolnosti.
Co to znamená v praxi?
👉Peníze na vzdělávání, kritické myšlení nebo boj s dezinformacemi? Podle Vachatové „zbytečný politický aktivismus“, který má zmizet bez náhrady.
👉Zatímco ve Finsku nebo Švédsku stát, školy a neziskovky spolupracují, aby společnost nerozleptal cizí vliv, Vachatová chce tuhle spolupráci prostě zaříznout.
👉Investovat chce jen do „železa“ a technických nástrojů. Ale k čemu nám bude drahý hardware, když jako společnost nebudeme schopni rozpoznat ruskou lež?
Podle Respektu dostala Vachatová jasný úkol: rozkrývat tzv. „deep state“, tedy „temné spojení“ neziskovek a občanského sektoru. Ve skutečnosti jde o lidi, kteří prostě jen dělají svou práci a chrání naše demokratické hodnoty.
❗️O naší bezpečnosti rozhoduje žena, která označuje dokumenty o indoktrinaci dětí v ruských školách za „protiruské“ a jejíž bratr v Rusku pomáhá posílat dlužníky na ukrajinskou frontu (viz dřívější odhalení Respektu a Voxpotu).
NAŠE POŽADAVKY SE NEMĚNÍ: KONEC VACHATOVÉ!
Člověk, který otevřeně hájí zájmy Putinova Ruska a označuje občanskou společnost za nepřítele, nemá na Úřadu vlády co dělat. Je to přímé bezpečnostní riziko pro nás všechny.
Tohle si přečtěte. To je přesné a měl by to vědět každý.
Via fb Tomáš Dvořák z https://t.co/G468vtYnzm:
Kdyby dneska přišel skutečnej fašismus, většina lidí by ho vůbec nepoznala. Ne proto, že jsou hloupý. Ale proto, že čekaj, že přijde v uniformě od Huga Bosse. Že bude mít hnědou košili, pochodeň, orlici, hákáč, knírek a nějakej upocenej týpek balkóně k tomu bude řvát na celý náměstí antisemitský hesla.
Takhle nás to totiž naučili poznávat ve škole a v televizi.
Fašismus = Hitler. Fašismus = koncentrák. Fašismus = druhá světová. Fašismus = černobílý záběry ze stopadesátýho dokumentu na ČT2. Hotovo. Dějepisná škatulka. Minulost. Uzavřeno. Nezastavujeme, jedeme dál!
Jenže fašismus většinou nezačíná koncentrákem. Tam končí.
Začíná poměrně nudně a obyčejně. Začíná třeba větou: "Já nejsem rasista, ale…“ Pokračuje větou: "Někdo už by tu měl udělat pořádek.“ A po čase přijde a řekne: "Každej, kdo s náma nesouhlasí, je náš nepřítel.“ A všimněte si, že v tom pořád není žádná uniforma. Žádnej hákáč. Jenom zdánlivě normální člověk s českou vlaječkou v profilovce, kterej vám vysvětluje, že svoboda slova znamená jeho právo řvát na ostatní, že maj držet hubu.
Fašismus se totiž dávno neprodává jako fašismus. Prodává se jako "zdravej rozum", kterej jen tak mimochodem zahrnuje třeba boj proti elitám, inteligenci, neziskovkám, právnímu státu, menšinám a nakonec čemukoliv dalšímu, co "nám" stojí v cestě.
Fašismus se nepozná ani podle vnějších symbolů. Symboly si umí sundat. Umí si vzít sako a jít debatovat do televize. Umí srdceryvně mluvit o rodině, bezpečí, tradici, suverenitě a míru. Umí se tvářit jako starostlivej strejda s pivem v ruce, co to s náma myslí dobře, jen by teda občas někomu odebral občanství, zavřel hranice, zakázal demonstrace, poslal novináře do fabrik a policii vyslal "vychovávat nepřizpůsobivý“.
Ale jinak pohoda. Normální chlap.
Fašismus se nicméně pozná podle vztahu k moci. Nebo podle slovníku. Třeba když nechce soupeře ve volbách "porazit", ale "ponížit" a "zničit". Pozná se podle toho, že z občanů dělá jeden jednolitej kmen a tváří se, že jedná v jeho zájmu. Podle toho, že místo politiky nabízí voličům pomstu. Podle toho, že složitý problémy vysvětluje tak, že ukáže prstem na náhodnýho viníka, někoho, kdo se nemůže snadno bránit (menšiny, imigranti...) a slíbí, že ten problém (rozuměj toho "viníka") vyřeší.
Většina lidi tyhle nuance nevnímá, nebo si je minimálně s fašismem nespojí. Dějepis a válečný dokumenty je naučily, že když se řekne "fašismus", objeví se monstrum. Jakási karikatura zla. A jak u toho nehraje Wagner a nikdo nemá na rukávu pásku, půlka národa si řekne: "klid, to je přece normální politickej názor!" Český zákony tomu mimochodem taky moc nepomáhaj. Ty se povětšinou věnujou jenom "propagaci" symbolů nacismu, ale ne jeho reálnejm projevům. Můžete bejt klidně nacista, jenom u toho nesmíte mít symboly nacistickýho Německa.
Jenže není. Není to normální politickej názor.
Normální politickej názor je, že daně maj bejt takový nebo makový. Že stát má bejt menší nebo větší. Že důchody se maj valorizovat tak nebo onak. Normální politickej názor není, že část lidí je méněcenná a že je jim potřeba zatnout tipec. A právě tady je potřeba to nazývat od samýho začátku pravým jménem.
Protože fašismus se neurazí, když mu řeknete, že je fašismus.
On se urazí, když mu začnete krást publikum.
NEDEN ÇOĞU İNSAN VASAT KALIYOR?
Hayatınızı dizi izleyerek tüketmeyi bırakın! Sadece küçük bir azınlığın nasıl zirveye çıktığını ve diğerlerinin neden sıradanlığa mahkum olduğunu anlatan bu sarsıcı gerçeğe kulak verin.
OTEVŘENÝ DOPIS PŘEDSEDOVI VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY @AndrejBabis
Věc: Výzva k rezignaci na funkci předsedy vlády ČR
Vážený pane premiére,
obracíme se na Vás v okamžiku, kdy důvěra v český právní stát prochází vážnou zkouškou. Včerejší nepravomocný rozsudek Městského soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo, kterým byla Vaše dlouholetá nejbližší spolupracovnice Jana Nagyová uznána vinnou z dotačního podvodu, a Vaše následná reakce na tento verdikt, představují mezník, který již nelze přejít mlčením.
Jako předseda vlády jste složil slib věrnosti České republice a zavázal se dodržovat její ústavní pořádek a zákony. Vaše označení nezávislého soudního rozhodnutí za „politickou objednávku“ však tento slib vážně podkopává. Z pozice nejmocnějšího představitele exekutivy tím oslabujete důvěru občanů v justici a demokratické instituce.
Vaše setrvání ve funkci považujeme za neudržitelné především z následujících důvodů:
1. Ztráta morální legitimity
Potvrzení viny Vaší přímé podřízené v kauze, která se týká projektu realizovaného v zájmu Vaší podnikatelské skupiny, V��s staví do role osoby, jejíž morální autorita k vedení státu je vážně narušena. Skrývání se za poslaneckou imunitu, zatímco Vaši spolupracovníci nesou právní důsledky, vyvolává pocit dvojího metru.
2. Ohrožení důvěry v právní stát
Když premiér veřejně zpochybňuje integritu soudů a označuje jejich rozhodnutí za zmanipulované, vysílá nebezpečný signál celé společnosti. Takový postoj eroduje právní vědomí občanů a může vést k dlouhodobému rozvratu důvěry v základní instituce státu.
3. Trvalý střet zájmů
Holding Agrofert zůstává i nadále v systémovém konfliktu zájmů s veřejnými prostředky a evropským právem. Riziko, že případné finanční nároky plynoucí z této kauzy ponesou čeští daňoví poplatníci, podkopává důvěru v to, že vláda slouží veřejnému zájmu, nikoliv soukromým zájmům předsedy vlády.
Vážený pane premiére, demokracie není jen o parlamentní většině, ale především o respektu k pravidlům, která platí pro všechny stejně. Vaše reakce na včerejší verdikt tato pravidla vážně zpochybnila.
V zájmu stability České republiky, její mezinárodní důvěryhodnosti a zachování elementární politické kultury Vás proto vyzýváme: vyvoďte osobní politickou odpovědnost a odstupte z funkce předsedy vlády.
Dopřejte této zemi šanci vrátit se k politice, kde zákon platí pro každého stejně a kde vláda slouží občanům, nikoli zájmům jedné podnikatelské skupiny.
S úctou,
Jiří Lobkowicz
Prý dosáhl Filip Turek omluvu za jeho označení debilem.
Filip Turek je však opravdu neskutečný debil.
Prosím o Váš retvít.
Turek by se měl stát debilem pro stovky tisíc českých sledujících.
Nechci demokratické opozici radit.
Taková situace však od listopadu 1989 nebyla.
Cenzura ministerstva obrany svého vrchního velitele prezidenta republiky.
Rozkaz zavřít ústa generálovi Pavlovi.
Pro svolání mimořádného zasedání poslanecké sněmovny není větší důvod.
Prosím o RT!
Zeman 2013: Lži o Sudetech.
Zeman 2018: Lži o migrantech.
Babiš 2023: Lži o zatahování do války.
Babiš se bojí, proto vás zneužívá a straší. Pojďme se lžemi proruského světa Babiše a Zemana bojovat šířením pravdy. Prosím, sdílejte toto sdělení.
„Servilní politování: Vláda veřejně bodla do zad vlastního prezidenta kvůli Trumpovi“
Vážení pánové z Černínského paláce,
vaše dnešní prohlášení je vrchol pokrytectví, servility a politické zbabělosti.
Prezident republiky Petr Pavel – bývalý předseda Vojenského výboru NATO a člověk, který alianci zná zevnitř lépe než většina vašich úředníků dohromady – řekl nahlas nepříjemnou pravdu: Donald Trump za posledních pár týdnů poškodil důvěryhodnost NATO víc, než se to Vladimiru Putinovi podařilo za mnoho let. A vy na to místo věcné debaty reagujete jako uražené slečny z dobré společnosti – „politujeme“, „nejsou to naše slova“, „my máme jinou pozici“.
To není diplomacie. To je podlézání nové americké administrativě ještě dřív, než se stačila pořádně usadit.
Co je na tom nejsměšnější:
- Prezident říká, že Trump svými výpady proti spojencům, ultimáty a veřejným zpochybňováním článku 5 oslabuje odstrašení vůči Rusku. To není „osobní názor“, to je strategická realita, kterou vidí každý, kdo se v bezpečnostní politice vyzná.
- Vy na to odpovíte, že „vláda přikládá zásadní význam síle, jednotě a věrohodnosti NATO“. No výborně. Tak proč místo toho, abyste tu jednotu hájili, veřejně dehonestujete hlavu státu, který ji brání před Trumpovým buldozerem?
- Ještě horší je ta pasáž o „mimořádně silných“ česko-amerických vztazích a jejich „dalším prohlubování“. To už zní jako fráze z doby normalizace, kdy se muselo opakovaně ujišťovat, že „přátelství se Sovětským svazem je pevné jako skála“. Jen s tím rozdílem, že teď se podlézá Trumpovi.
Skutečný problém:
Petr Pavel neřekl nic, co by nebylo v zájmu České republiky a NATO jako celku. Řekl to na půdě Univerzity Karlovy, před studenty, otevřeně. To je přesně to, co by měl prezident dělat – mluvit pravdu, i když je nepohodlná.
Vy jste místo toho zvolili cestu veřejného distancování se od vlastního prezidenta. To není „korektní diplomacie“. To je signál slabosti a vnitropolitick��ho boje, ve kterém se vláda (nebo její část) snaží ukázat Washingtonu, že „my jsme ti hodní, Pavel je ten problémový“.
Taková politika je nejen nedůstojná. Je nebezpečná. V době, kdy se transatlantické vztahy skutečně testují, potřebujeme jednotný a sebevědomý hlas, ne veřejné hašteření a podbízivé „politujeme“.
Prezident Pavel řekl to, co si mnozí v Evropě myslí, ale bojí se říct nahlas.
Vy jste místo podpory zvolili veřejné políčkování.
To není diplomacie.
To je politická sebevražda zabalená do fráze o „pevné transatlantické vazbě“.
A je to ostuda.
@jirilobkowicz1 Máte pravdu a jen svědomí rozsoudí, kde končí lenost a začíná odvaha. Možná tak míra ne-obrany samotného konceptu Boha je tím největším proviněním. Lidé už asi nevědí, že z deseti přikázání je sedm smrtelných. Pýchu lze chápat jako porušení prvního. Víra sama je velice náročná.