Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství a začalo si povídat se zedníky.
Motala se mezi nimi a protože měli zlaté srdce, prakticky si ji
adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu, nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo.
Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí práci na stavbě a že za to má dokonce i výplatu.
"Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala", poznamenala s úsměvem.
"Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujme velikánský dům!"
"Bože můj", pokračovala paní, "a budeš na stavbě dělat i příští týden?"
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo:
"Myslím, že jo... Ale jen jestli ti čuráci ze stavebnin dovezou ty zkurvený cihly..."
Léto v plné palbě, předpověď počasí na čtvrtek/pátek výtečná, tak co někam vyrazit, protáhnout si trochu haksny a usínat pod hvězdama?
Volím mé oblíbené Žďársko, je tam vždy hezky a nemám to sockou daleko. Budík na 3:45, rychlá snídaně, do malého batůžku jen tyvek, karimatku, spacák, triko, powerbanku a pár drobností… víc toho dnes neberu. Hážu Deutera na váhu a basic weight ukazuje úúúžasných 4,6 kg! S pitím a svačinou tu bude kolem 6 kg. Tomu už se dá říkat ultralight, to se to pošlape 🤩
V půl osmé jsem na žďárském nádru, ještě rychlý nákup (dnes již druhé 😁) snídaně, promotat se napříč městem a hurá po modré TZ směrem na Plíčky a Lhotku. Fučí hodně svižný vítr, ale zatažená obloha se protrhává a dělá se krásný den. Všude kolem voňavé smrkové lesy, louky či rybníky. Obzvlášť Pivoňský rybník u Lhotky je malebné místo.
Stejně krásnou krajinou se po neznačených lesních cestách proplétám směrem ke známému Sykovci. Kolem cest všude mraky zralých borůvek a lesních jahod, takže neváhám a co chvíli se cpu. Kromě jednoho sběrače borůvek nikde ani noha, skvělé! Rybník Sykovec je letos vypuštěný z důvodu revitalizace, tak se chci mrknout, jak to vypadá. Je zvláštní vidět procházející se rodinky s kočárky v místech, kde se člověk jinak koupe (rozuměj po dně rybníka) 🙂
Moc pěknou úzkou stezkou obcházím vedlejší Medlovský rybník. Vítr je fakt silný a studený, ve vodě se koupou jen kačeny. Neznačená cesta mě vede přes nádhernou výhledovou louku na kraj obce Tři Studně. Tohle je „léto na Vysočině“ 😍
A následuje další super pasáž – modře značená cesta na Brožovu skálu, Hudeckou skalku a Fryšavský kopec je má oblíbená, šel jsem ji už mockrát a vždy se mně tam líbilo.
Z Fryšavského kopce kousek bez značky a pak po modré do Cikháje na oběd do celkem známé Tisůvky. Z Cikháje kousek lesem po modré, pak přestup na červenou a sešup do Škrdlovic. No a odtud už jen nudnější asfalt a na Velkém Dářku dnes s jednatřiceti kiláky v nohách končím u nádherného západu slunce 😍
Pár hodin spánku v trávě pod břízkama a hvězdama a Velké Dářko se budí do dalšího krásného letního dne s oparem nad hladinou a vycházejícím sluncem. Dnes mě čeká už jen 16 km a mám na to do odjezdu vlaku 4,5 hoďky, takže na pohodičku a kochačku. Balím herberk a v 6:00 vyrážím krásnými probouzejícími se lesy do Račína. Odtud stále po žluté k rozcestí Vápenice a kousek za ní se začínám proplétat lesem po neznačených stezkách. Omrkávám moje oblíbené rybníky Rejznarka, Vápenice a Mikšovec a zbývá už jen přejít pole ke Žďáru, probrodit městem k nádru a vlakem přes Brno k domovu.
Parádní letní dvoudeňák to byl, Vysočinu můžu pořád a určitě ji všem milovníkům krásné krajiny bez davů lidí doporučuji. A nechoďte pořád jen po značkách, spoustu parádních míst najdete i mimo ně 😉
Pokud máte necelých osm minut čas a chuť se virtuálně projít se mnou, tak video zde ⬇️
https://t.co/X6z91IE5yR
#výlet #léto #Vysočina
Zvrat na Slovensku: Agrofertu hrozí, že bude platit likvidaci jedů
Plán českého premiéra, aby miliardové očištění jeho bratislavských pozemků od jedů z komunistické éry zaplatili slovenští daňový poplatníci, bortí tamní opoziční politici.
Prokuratura na jejich podnět dosáhla zrušení původního verdiktu úřadů, že sanace pod Babišovou fabrikou Istrochem bude platit stát. A rozhodovat se musí znovu.
https://t.co/OLALcF3MmK
❗️Maďarská veřejnoprávní televize zastavila vysílání a omlouvá se za lži. Dnes po 16h bylo vysílání zpravodajské stanice M1 přerušeno a objevil se na ní tento text:
“Veřejnoprávní média nemůžou lhát. Omlouváme se, že jsme to přesto roky dělali! Veřejnoprávní média se nyní rekonstruují, aby byla v budoucnu nezávislá a věrohodná. Zpravodajství se dočasně přerušuje. Zůstaňte s námi!”
Zřejmě jde o první kroky přechodného vedení dosazeného novou vládní většinou strany Tisza. Péter Magyar označil “přerušení propagandy” za historický moment.
Jde o snímek z roku 2022, který pořídila ČT u slovensko-ukrajinské hranice.
Zachycuje dlouhou kolonu aut lidí vracejících se na Ukrajinu poté, co Ukrajina dočasně zrušila dovozní cla na automobily. Mnozí si v Česku a dalších zemích EU koupili ojeté vozy a vezli je domů, protože o svá původní auta přišli nebo je potřebovali pro život v zemi zasažené válkou.
Rajchl je manipulativní svině
Myslím, že vstupujeme do závěrečné fáze ruské války proti všem.
Kolaboranti tohle vědí a už se nemohou dočkat, až začnou vykřikovat: „My jsme vám to říkali, Ukrajinu jsme neměli nikdy podporovat! Teď musíme Putina odprosit na kolenou, snad nás nechá žít! Ponižme se, dokud je čas!“
Píšu proto, abyste věděli, co nás možná čeká, a nebyli jste překvapeni.
Kolaborace, kterou kolaboranti tak vehementně prosazují, samozřejmě ničemu nepomůže. Naopak: kdo se dopředu vzdá, ten dopředu prohraje. Jen si to představte: co by asi tak dělal Putin, posilněn podmaněním si Ukrajiny?
Putin nechce spáchat sebevraždu, svůj životní styl miluje, stejně jako celý jeho dvůr. Takže teď přemýšlí, jak vyvolat válku s NATO, ale ne moc velikou, aby to přežil.
Ta hlavní válka, která Evropu čeká, není nějaká raketa z Ruska na území NATO. Jsou to kolaboranti. A tahle válka už běží.
Co s kolaboranty? A že se jich teď na sociálních sítích vynořilo. Třeba Vávrova Společnost pro obranu svobody projevu kolaborantů už sundala masku a jede plnou palbu.
Co s nimi? Jak na ně reagovat?
Mírně, vlídně, fakty. Každý výstřel typu ‚Pávek…‘ zasluhuje odpověď, nejlépe otázkou — technikou turn the tables. Oni se mají hájit, ne my. Nenechme si znečišťovat veřejný prostor. Na mlčící většinu to bohužel má vliv. Lidé se dají snadno dezinformovat a obtížně se to léčí, ale léčitelné to je.
@MocnyPetr62670 V 80 letech byl poslán do Terezína se synem i vnukem, Hanuš Kolben zemřel v Osvětimi, Jindřichovi se podařilo utéct, bojoval ve Svobodově armádě, po válce mu všechno sebrali bolševici, nakonec utekl do Německa, kde byl váženým technickým konstruktérem. Naše 20. století v kostce.
Hegseth v sobě probudil vnitřního Macinku a zakňoural si: ...ten hluk v pozadí (pískot, bučení) je dokonalý. Je to zvuk nevděčníků. Zvuk nevděčnosti. Zvuk lidí, kteří jsou natolik zaslepeni ideologií, že před sebou nevidí právo a pořádek ani zdravý rozum.
Sejdeme se v sobotu, 4.července v 17:00 na Palackého náměstí v Praze.
Sebou vlajky a nápisy vyjadřující váš postoj k tomu, co dělá vláda, nebo prostě přijďte.
Pojďme říct, co si myslíme o tom, jak nám tu vláda ničí zemi.
Myslím, že jsme už dost naštvaní a nepotřebujeme pódium, obrazovky ani proslovy - přijďte prostě pokojně vyjádřit svůj názor.
(demonstrace je nahlášená, prosím o šíření)
V poslední době je v téhle zemi normou s někým vyjebat ..
No, ale ono to normální prostě není.
Je to obyčejný humus.
Zvláště pak, když jsou mezi poškozenými děti.
Pojďme tuhle bandu poslat na tábor!
A pojďme všem zmrdům říkat důrazné ne!
Dík ✌️
Syn minulý týden dokončil školku. Takový milník.
A jak nad tím přemýšlím, došlo mi něco, co mi nejde z hlavy.
Co se za ty roky ve školce dělo, to je vlastně dost neuvěřitelné. A přitom obyčejná státní školka. Platíme jen pár stovek měsíčně jako příspěvek na akce, víc nic.
Celý rok má ve školce nějaké téma, letošní rok pojali jako setkávání s uměním. Děti chodily do galerií, do parků se dívat na sochy, byly v galerii současného umění v DOXu.
Týdny syn třeba mluvil o návštěvě parku Hadovka, kde visí ve vzduchu socha Vzduchoplavec od Františka Skály. Pokaždé se na dílo nejdřív připravili, pak ho viděli naživo a pak si o něm zase povídali.
K tomu přímo ve školce vystupuje nějaké divadlo, jednou nebo dvakrát do měsíce. Doma to pak spolu rozebíráme.
Pro rodiče skoro každý měsíc nějaká akce, masopust, zahradní slavnost. Vždycky připravené jídlo, něco se tvoří, naposledy jsme malovali na kusy dřeva a byla z toho součást výstavy. Děti mají ve školce vlastní galerii a každý týden nosí domů, co namalovaly nebo vytvořily.
Syn v pěti letech několikrát stál před třiceti rodiči a prarodiči a vysvětloval, co vytvořil a jak. V pěti. A samozřejmě nebyl sám, ostatní děti také zvládnou před lidmi prezentovat výsledky své práce.
K tomu škola v přírodě, kam berou i ty nejmenší. Přespávačka ve školce, před ní zahradní slavnost s buřty a rovnou s vernisáží toho, co děti namalovaly.
A mobilní aplikace, kde každý týden dostaneme přehled, co se učily, fotky, noty na písničky i plán na další týden.
Zpívá víc písniček, než kolik jich dohromady dáme s manželkou.
A teď to hlavní. Tohle je pořád jenom obyčejná školka.
Když to vyprávím kamarádům ze zahraničí, koukají na mě jak na blázna. Pro ně je Česko sociální ráj. Veřejné vysoké školy zadarmo. Zdravotnictví, kde jdeš k doktorovi a neřešíš, kolik to bude stát a jestli si to můžeš dovolit. Rodičovská, jakou skoro nikde nemají, klidně na tři roky a jedna z nejdelších v celé Evropské unii.
A co slyšíme? Jak si lidi stěžují. Pořád. Na všechno. Přitom žijeme úplně nejlepší život ze všech generací, co tady kdy byly. A lidi si to nechtějí přiznat.
To může působit až jako nezdvořilé.
Čím to je a jak to změnit?
Tohle říkal známý americký vědec Carl Sagan před 41 lety v Senátu. Během 4 minut vám vysvětlí celý problém skleníkového efektu a příčiny dnešních veder. Smutné je, že ani dnes se tohle neučí ani na prestižních gymnáziích. Kéž by každý, kdo chce napsat něco o klimatu, musel potvrdit, že viděl a pochopil tohle video. Sdílejte, třeba to někomu docvakne, případně si to dejte do záložek, ať to můžete dávat jako odpověď těm, co tyhle základy nechápou.
„Když se zeptáte, co určuje klima Země, je jasné, že hlavní věcí, která ho určuje, je sluneční světlo. Sluneční světlo je to, co Zemi ohřívá. Ne všechno světlo, které na Zemi ze Slunce dopadá, ji ale ohřívá. Část se odráží zpět. Jde jen o tu část, která je pohlcena. A to, co se děje, je, že existuje určitá rychlost, jakou je sluneční světlo pohlcováno zemským povrchem. A existuje určitá rychlost, jakou zemský povrch vyzařuje teplo do vesmíru.
To, co přichází ze Slunce, je v běžné viditelné části spektra, na kterou jsou citlivé naše oči. To, co Země vyzařuje do vesmíru, je v infračervené části spektra — v delších vlnách než červená, na které naše oči nejsou citlivé. Ale je to stejně legitimní forma světla jako ta, na kterou jsme zvyklí.
Když nyní spočítáte, jaká by teplota Země měla být na základě toho, kolik slunečního světla je pohlceno, a porovnáte to s tím, kolik infračerveného záření by mělo být vyzařováno do vesmíru, zjistíte, že teplota Země je podle tohoto jednoduchého výpočtu příliš nízká. Je příliš nízká přibližně o 30 stupňů Celsia. A proč je příliš nízká? Protože ve výpočtu něco chybělo. Co ve výpočtu chybělo? Skleníkový efekt.
Vzduch mezi námi je průhledný — kromě Los Angeles a podobných míst. Ve viditelné části spektra se navzájem vidíme. Ale kdyby byly naše oči citlivé třeba na vlnovou délku 15 mikronů v infračerveném oboru, nemohli bychom se navzájem vidět. Vzduch by mezi námi byl černý. A to proto, že v tomto případě oxid uhličitý — CO₂ — velmi silně pohlcuje záření na 15 mikronech a na dalších vlnových délkách v infračerveném spektru. Stejně tak existují části infračerveného spektra, kde pohlcuje vodní pára — tam bychom se také nemohli vidět, i kdybychom byli od sebe jen tak daleko jako teď v této místnosti.
Když k planetě přidáte tyto plyny, které pohlcují infračervené záření, stane se to, že sluneční světlo přichází jako dříve. Ale když se povrch snaží vyzařovat teplo do vesmíru v infračerveném oboru, je to blokováno. Je to brzděno pohlcujícími plyny. A tak musí povrchová teplota stoupnout, aby nastala rovnováha mezi tím, co přichází, a tím, co odchází. Tomu se říká skleníkový efekt. Je to nepřesný název z více důvodů — mimo jiné proto, že takto zahradní skleník nefunguje —, ale to je vedlejší.
Existují i další plyny, které pohlcují v infračerveném oboru — oxid dusný, metan, halogenované uhlovodíky a další. Ty vznikají částečně zemědělstvím, hnojivy, chlazením, spreji a podobně — tedy produkty naší technologie. My sami do atmosféry moc vodní páry nepřidáváme, ale oxidu uhličitého ano — a to ve velkém množství — spalováním dřeva a fosilních paliv.
Chtěl bych zdůraznit, že skleníkový efekt dělá život na Zemi možným. Kdyby skleníkový efekt neexistoval, byla by teplota, jak už jsem řekl, přibližně o 30 stupňů Celsia nižší. A to je hluboko pod bodem mrazu vody všude na planetě. Oceány by nakonec byly pevné.
Trocha skleníkového efektu je dobrá věc. Je tu ale jemná rovnováha těchto neviditelných plynů — a příliš mnoho nebo příliš málo skleníkového efektu může znamenat příliš vysokou nebo příliš nízkou teplotu. A my zde každý rok vypouštíme do atmosféry obrovská množství oxidu uhličitého a dalších těchto plynů, aniž bychom se téměř starali o dlouhodobé a globální důsledky.“