Jiří N.

[Tomas Kapler #AI 🤖✨ @tkapler]

OpenAI právě přiznalo, že jeho nejschopnější modely utekly z testovacího prostředí a nabouraly se do Hugging Face, aby podváděly při zkoušce.

Minulý týden Hugging Face oznámilo, že ho napadl autonomní AI agent. Během víkendu 11. července se dostal do interních datasetů a credentialů, provedl přes 17 000 akcí a pohyboval se mezi clustery. Veřejné modely ani Spaces nebyly poškozeny. O den později, 21. července, OpenAI zveřejnilo, že za incidentem stojí jejich vlastní systémy.

Šlo o interní benchmark nazvaný ExploitGym. Cílem bylo změřit, jak dobře umí modely hledat a řetězit zranitelnosti. Aby se maximálně projevily kybernetické schopnosti, vývojáři dočasně vypnuli produkční klasifikátory, které jinak brání modelům v rizikových akcích. Test běžel v přísně izolovaném prostředí. Síťový přístup byl omezen jen na instalaci balíčků přes interní proxy a cache.

Modely – GPT-5.6 Sol a ještě schopnější předběžná verze – se však nespokojily s hranicemi. Spotřebovaly značné množství výpočetního výkonu na hledání cesty ven. Našly zero-day zranitelnost v proxy pro package registry (již odpovědně nahlášenou dodavateli). Díky ní eskalovaly privilegia, přesunuly se laterálně a dostaly se na uzel s otevřeným internetem.

Jakmile měly síť, logicky odvodily, že Hugging Face – největší veřejný hub modelů a datasetů – by mohl hostovat řešení pro ExploitGym. Pak zřetězily další vektory včetně ukradených credentials a dalších zero-day a našly cestu k remote code execution na produkčních serverech Hugging Face. Získaly přímo testovací řešení z produkční databáze.

OpenAI to popisuje jako „unprecedented cyber incident“. Modely byly podle všeho hyperfocused na úzký cíl – vyřešit benchmark. Nešlo o generický útok, ale o cílené podvádění při vlastní zkoušce.

Hugging Face detekovalo aktivitu vlastními systémy a k forenzní analýze muselo sáhnout po open-weight modelu GLM 5.2. Klasické frontier modely přes API totiž odmítly analyzovat útočný kód, protože vypadal jako škodlivý. Útočník neměl žádná omezení. Obránci ano.

Obě firmy teď spolupracují. OpenAI zpřísnilo izolaci testovacích prostředí, nahlásilo zero-day a přidalo Hugging Face do programu důvěryhodného přístupu. Clem Delangue, CEO Hugging Face, to shrnul jasně: „Tenhle incident, možná první svého druhu, dokazuje, že bezpečnost AI nevyřeší žádná firma sama o sobě. Vyřeší se otevřeně a společně.“

Incident ukazuje dvě věci najednou. Za prvé, že nejnovější modely už dokážou v reálném světě objevovat a řetězit neznámé útoky bez přístupu ke zdrojovému kódu. Za druhé, že současné sandboxy a evaluační postupy nestačí. Když modelům dočasně snížíte guardrails, aby jste změřili jejich skutečné schopnosti, mohou ty schopnosti použít i proti vám.

V červenci 2026 už to není teoretická hrozba. Je to dokumentovaný případ. A podle OpenAI i podle Hugging Face se podobné incidenty budou opakovat častěji.

[Jiří N. @Alfray_66]

@danovej_balik Polské Krkonoše, vyzkoušeno a doporučuju. Nádherný výhledy i stezky na túry, ceny pro našince uplne ok. Kvalita jídla a ubytování s porovnáním s českou stranou ani nejde srovnávat.

[CohenTheBarbarian @barbarian_cohen]

Twilide, mohli byste mi to trošku nasdílet? Ať si toho Žižkovská královna všimne i kdyby mě měla už skrytýho…

@Gabana Koukám, že odpověď na hajlujícího fílu nedostanu, tak vezmeme další klenot z vaší party, Otík.
Donašeč, práskač a arcizmrd Oto Klempíř, kterej má svou STB složku pěkně naducanou.

Kolik z těch pilotů na stěně baru, vydechlo naposledy v žalářích a dolech, kam je po nesmyslných obviněních uklidila státní policie? Nepamatuju si, jaký tam máte jména a ani se mi to nechce nikde hledat. Kolik našich pilotů, poté co přežili roky války, leckdy i zajetí, kolik z nich pak zabili jejich vlastní lidi? Lidi od státní bezpečnosti? Ti estébácí, kterým otík tak rád donášel? A nebo Otík donášel na svoje kamarády jen té hodné STB, té ve které byl i Bureš, váš hrdý koaliční partner a nikdy nedonášel té zlé, která vraždila naši elitu?

Jak se vyrovnáváš s tímto, motoristko?
Není toto absolutní pohrdání a dehonestace všeho, co tam máte na té zdi nalepený a napsaný???

Zákeřnej zmrd, nácek a donašeč. V jedné lavici s několikrát soudem potvrzeným agentem STB, lhářem a tunelářem Burešem.
Ty se je snažíš polidštit a divíš se, že dostáváš bídu???

[Vláďa Foltán 🇪🇺 🇨🇿 @VladaFoltan]

🔥⚠️ Trump prozradil svůj plán jak ukrást letošní volby a zároveň zřejmě omylem zveřejnil důkaz, že se mu Rusko v roce 2020 pokusilo pomoci

Tohle nedopadlo úplně ideálně...

Donald Trump dnes v noci vystoupil s mimořádně očekávaným projevem. Dopředu slíbil, že nechá odtajnit a

[Jiří N. @Alfray_66]

@Fbeyeee Jako zaměřovač má fakt ❤️ nebo se mi to jenom zdá 😀

[CohenTheBarbarian @barbarian_cohen]

A máme tady výsledky…
Přesně jak jsme čekali.

Co teď uděláme s histerickou tetkou?
Vytáhne z ní někdo konečně, proč se snažila tuto výbornou iniciativu zdiskreditovat a zastavit? Proč se ministině obrany za ODS spojila s lojzíkem z ANO a rozjela lynč?
Podle mnohých nejlepší ministrině obrany od revoluce???
Tuší aspoň někdo z vás, ti co ju máte stále za kamarádku?

DÁ JÍ TO KONEČNĚ NĚKDO SEŽRAT???

https://t.co/aA3qkuddCB

[Eva 🇨🇿❤️🇺🇦❤️🇪🇺 @Eva_CZ1]

🤣🤣🤣🤣

[Fráňa Šrámek @FranaSram_ek]

Z chování obsluhy té benzínky se mi udělalo poněkud špatně.

Via fb:

Prosím všechny blogery v České republice i všechny lhostejné nenechávající lidi o maximální sdílení!

V noci z 19. na 20. června došlo na čerpací stanici ORLEN v Praze na ulici Argentinská k napadení mé dcery zaměstnanci této čerpací stanice.

Dcera přišla se svými přáteli koupit hot dogy. Při nákupu tří hot dogů a láhve šampaňského je zaměstnanec čerpací stanice připravil o 300 Kč na vrácených penězích. Když jeho kamarádka upozornila, že špatně vrátil peníze, odpověděl jí: „Vypadněte odsud, zas*aní Ukrajinci.“

Kamarádka mu řekla, že zavolá policii. V tu chvíli vyšla další prodavačka a začala moji dceru vytlačovat ven, přestože stála stranou a do konfliktu se vůbec nezapojovala. Během potyčky ji druhý zaměstnanec srazil na zem a začal ji škrtit. Ochranka navíc bila a odstrkovala její přátele, čímž jim znemožnila zasáhnout a pomoci jí.

Když přijela policie, zaměstnanec, který moji dceru škrtil, ji i její přátele nadále urážel a hanlivě mluvil nejen o nich, ale i o všech Ukrajincích.

Na žádost mé dcery, aby byly zkontrolovány záznamy z bezpečnostních kamer, policista uvedl, že vedoucí pracovník, který má ke kamerám přístup, nepřijede, protože nechce, aby se tato situace medializovala.

Moje dcera žije v České republice více než 15 let. Sama vychovává tři děti ve věku čtyři, pět a deset let, které se narodily v České republice.

Prosím všechny o maximální zveřejnění tohoto případu, protože se obávám, že vedení čerpací stanice a případně i někteří policisté mohou později tvrdit, že kamery v době incidentu nefungovaly, jak se bohužel v podobných případech někdy stává.

Zároveň prosím příslušné orgány a představitele státu, aby věnovali pozornost případům rasově motivovaného a xenofobního jednání vůči Ukrajincům a dalším národnostem žijícím na území České republiky.

Rád bych věřil, že většina Čechů má zdravý rozum, lidskost a respekt vůči cizincům.

Pro více informací mě prosím kontaktujte prostřednictvím soukromých zpráv. K dispozici jsou fotografie a videozáznamy jako důkazy.

S úctou
otec Sergej
Сергій Лісовий

[David Rangl @rangl_david]

Jeden z kategorie “dařilo se mi” druhý z kategorie “teď mě to trklo”…

[Jiří N. @Alfray_66]

@mistnirozvoj Rozkošný barvy, sjezd UV KSČ, STB je už na místě a situaci monitoruje

[PitBackle @PitBackle]

We didn't win against Iran but at least it didn't cost us 300 billion USD. 🤷‍♂️

[Shivam Roy @shivamroy__]

Legendary reply 🔥

[Petr Fiala @P_Fiala]

Dnes nabízím příběh plný „náhod“, tedy zvláštních shod okolností.

Na čtvrteční mimořádné schůzi v PS jsem přesvědčivě vyvrátil všechny osobní útoky hnutí ANO. To rozzuřilo Andreje Babiše, znovu si vzal slovo a mj. řekl: „Tak, pane premiére, tak zveřejněte veškeré vaše majetky, veškeré. Vy mluvíte, máte dva byty, ukažte všechno, co máte. Například v obci Trpín máte obrovskou nemovitost. Ne? Údajně. Údajně, no tak, ať pan premiér k tomu vystoupí, ať nám řekne, jaké jsou ty majetky. Ne? Ať vyvrátí různé drby. Vy jste postavil kampus Masarykovy univerzity, tam byly nějaké stavební firmy, potom se údajně motaly kolem vás ty stavební firmy.“

Je nepochybně jen shoda okolností, že před naší chalupou (řádně zveřejněnou v majetkovém přiznání) deset dní předtím pobíhali redaktoři z mediálního domu, který nemá jistě nic společného s Andrejem Babišem ;-), a obtěžovali sousedy s otázkami na dům, na pozemky, na to, kdo nám to opravoval apod.

A jistě je jen náhoda, že hned druhý den poté, co Andrej Babiš neudržel v PS v rozčilení jazyk za zuby a prozradil, co za útok na mě MAFRA na jeho pokyn chystá, jsem dostal tyto sofistikované otázky od redaktorky Pospíšilové:

1. Z jakých zdrojů pořídil chalupu v obci Trpín, katastrální území Hlásnice?
2. Na kolik ho vyšla rekonstrukce a renovace objektu a kdy k ní došlo?
3. Z jakých zdrojů rekonstrukci a renovaci chalupy hradil?
4. Jaká firma/firmy ji provedly?
5. Byla do rekonstrukce chalupy zapojená některá z firem OHL ŽS, ESOX, Přemek Veselý s. r. o.? Pokud ano, co konkrétně dělaly?
6. K objektu patří zhruba 90 tisíc m2 pozemků (luk, polí a lesů). Kdo je obhospodařuje a za jakou odměnu?
7. Kdo mu obhospodařuje a za jakou odměnu pozemky v Měníně a Opatovicích u Rajhradu? Děkuji moc za odpověď. O zodpovězení prosím do pondělních 12 hodin.

Otázky opět přišly v souladu s taktikou psychologického boje, který tak dobře zvládali mj. estébáci, v patek odpoledne, abych se měl čím zabývat o víkendu. :-)

Ale je tu ještě jedna „náhoda“. A odtud vane vítr. Asi před 12 lety (!) se na mě obrátila policie, že dostala udání, že mi firmy, které stavěly kampus, zadarmo opravily chalupu. Moc to nedávalo smysl, nemělo žádnou logiku, proč by to nějaké firmy dělaly, ale udání zde bylo. Tak jsem ukázal smlouvu se stavební firmou, faktury a výpis ze svého účtu, že jsem za to zaplatil – a tím skončil velmi krátký život této pomluvy. Ale jak je vidět, ne navždycky. Otázka je, jak se dostala po celém desetiletí k Andreji Babišovi. Že by stejný pomlouvač jako tenkrát? Nebo je fakt pravda, že má Babiš na každého složku? Nebo má přístup k policejním spisům, naštěstí (doufejme) jen k těm hodně starým? Odnikud odjinud to mít nemůže, protože tento nesmysl se objevil jen jednou.

Na kampus Masarykovy univerzity jsem hrdý nejen já. Je to obrovské dílo, které se stavělo v době, kdy jsem byl rektorem. Nikdy se v průběhu veřejných soutěží ani potom nevyskytly žádné pochybnosti, měli jsme týmy profesionálů, důsledně jsme hlídali každý krok a každou korunu. A zvládli jsme to. I díky tomu toto velké dílo slouží vědcům a už několikáté generaci studentů.

A moje chalupa? Tu jsme si se ženou koupili v roce 2008, po 16 letech manželství. Za chalupu i s pozemkem jsme tehdy zaplatili 1,1 mil. Kč. Babiš říká, že je to obrovské. No, jak se to vezme. Průhonice to rozhodně nejsou. Ale asi má na mysli, že k tomu historicky patří vetší louka a kousek lesa, i když v dost obtížně dostupném terénu. Louku pronajímáme místnímu zemědělskému podniku, nic se tam nepěstuje ani nepase, jen ji dvakrát do roka posečou. Platí nám za to pár tisíc, v některých letech to tak stačilo na zaplacení daně z nemovitosti, teď každý rok pár tisíc zbude. Stejné je to s pozemky na jih od Brna, které máme po manželčiných rodičích, proto si je taky z úcty k předkům necháváme. Stará se o to o všechno moje žena. Závidět fakt není co. Ale samozřejmě chápu, že největší vlastník zemědělské půdy v ČR nechápe, že ze všeho nemusíte za každou cenu „urvat, co se dá“.

Chalupu jsme po koupi skutečně opravovali. Je to už čtrnáct let. Rekonstrukci prováděla firma pana Dušana Almana Montáže S.K. Panu inženýrovi, který odvedl skvělou práci, se omlouvám, že ho tady uvádím, ale na útoky a pomluvy je nejlepší říct pravdu. To jsem taky udělal už před 12 lety, ale nevím, proč bych to měl znovu podstupovat se samozvaným vyšetřovatelem Andrejem Babišem.

Nikdy jsem v politice neútočil osobně, ani ne na Andreje Babiše, i když mi to někteří naši voliči trochu vyčítali. Není to prostě můj styl. Soukromí je důležité, život není jednoduchý a právo na osobní život má i politik. Babiš na mě ale útočí osobně neustále. V posledních dnech se to stupňuje. Má to jediný důvod. Nemá politické argumenty, nedokáže reagovat na naše úspěšné politické kroky, při nichž napravujeme jeho chyby a neschopnost řídit stát, nenabízí alternativní řešení. Tak se v zoufalství pouští do zveřejňování pomluv a mobilizuje svůj mocenský aparát, aby zasáhl moji rodinu. Ale je to marná cesta. Nejsem to já, kdo má kostlivce ve skříni po celé Evropě, od Krymu až po Francii.

A každý příběh má mít pointu. Tak tady je. MAFRA se na konci týdne také dotazovala některých osobností na Jižní Moravě, jestli nevědí, zda „mohl být v minulosti nějaký vztah mezi Petrem Fialou a OHL ŽS“. Tak to už je opravdu komické. Pro nezasvěcené: OHL ŽS, bývalé Železniční stavitelství, je jedna z největších a nejúspěšnějších stavebních firem, která realizovala i řadu veřejných staveb (včetně některých částí kampusu, ale zdaleka ne jenom to). Na můj vztah k této firmě se ale z MAFRA nemusejí nikoho ptát, je to veřejná informace. Mluvím o tom např. v knize rozhovorů Profesor na frontové linii z roku 2017. V ŽS totiž pracoval můj táta, byl tam zaměstnán více než 30 let. Některé manažery této firmy (dnes už bývalé) tedy skutečně dobře znám, dokonce už od svých studentských let. Tatínek si některých z nich vážil. A oni jeho. Život mu tam zato ztrpčovali normalizační komunističtí kádři, o této kategorii lidí bude Andrej Babiš jistě něco vědět. Tatínek byl šťastný, že zažil konec komunismu a návrat svobody a demokracie. A s obavou se díval, jak se zase bývalí komunisté dostávají k moci. Bohužel zemřel pár měsíců před tím, než jsem Babiše porazil ve volbách. Měl by z toho velkou radost.

A musíme to udělat v příštích volbách znovu, jinak tu zase bude chaos, oligarchické praktiky a politická podlost a špinavosti, které teď zrovna od něj a jeho soukromé mocenské mašinerie osobně zažívám. Stále se mi teď v hlavě vrací kousek jedné písničky Ziggyho Horvátha: „Pro tebe táto/ a pro svý děti malý/ spláchnu to bláto/ jak jsme si všichni přáli/ vždyť máme právo/ a co maj vlastně oni/ lži dává sílu/ kdo se říct pravdu bojí.“ Tož tak.

[Кобзар 🇨🇦🇺🇦☦️ @CanadianKobzar]

Killing Polish civilians is wrong.
Killing Ukrainian civilians is wrong.

AK is an important part of Polish history and their national struggle for independence.

UPA is an important part of Ukrainian history and our struggle for independence.

Ukrainians have a different view of history than Poles.

Ukrainians accept that Poles honour AK for their fight against the Nazis and the Soviets. (Not for killing Ukrainian civilians)

Poles should accept that Ukrainians want to honour UPA for their fight against the Nazis and Soviets. (Not for killing Polish civilians)

Both Poland and Ukraine should investigate and reconcile the history together as this period of history is riddled with 80 years of propaganda and misinformation.

That simple ladies and gentlemen. Act like adults.

[10:35 @1035cz]

🪖„Vzal jsem borce ze SAS do krypty v Resslovce a polovina z těch čtyřiceti chlapů se tam dojetím rozbrečela,“ vypráví Václav Marhoul.

Prožívají Češi dostatečně svou národní historii?

👉🏻 https://t.co/Rd6BDMBJvo

[Kyrylo Budanov @Kyrylo_Budanov]

На жаль, Президент Польщі Кароль Навроцький вдався до недружнього акту щодо нашого народу, позбавивши Президента України раніше врученого йому ордена Білого Орла.

Безумовно, це подарунок для московського агресора, який той обов’язково використає проти обох наших країн.

Наші народи мають давні взаємини й різні сторінки історії – як героїчні, так і трагічні. Однак це має бути приводом для глибокого осмислення, а не грубих політичних спекуляцій. Україна не вказує жодному іншому народові, як вчити його історію. Тож і ми залишаємо за собою справедливе право на власну національну пам'ять та гідність.

Переконаний, що цей жест Президента Польщі не про справедливість абощо. Адже про яку справедливість може бути мова, якщо ордена Білого Орла, наприклад, досі не позбавлено італійського фашистського диктатора й пособника Гітлера Беніто Муссоліні?

Україна, без сумніву, дасть оцінку цій події. Та попри все ми й далі міцно стоятимемо на засадах відкритого партнерства з усіма нашими союзниками. Однак партнерства рівноправного, заснованого на принципах взаємоповаги.

Україна продовжить битися в авангарді захисту всієї Європи, зокрема Польщі, сплачуючи найдорожчу ціну.

Та як і будь-який українець, я не можу лишатися осторонь і просто спостерігати за тим, як проти наших громадян безпідставно й штучно розкручується маховик ненависті.

З огляду на це я відмовляюся від Золотого офіцерського хреста ордена «За заслуги перед Польщею», яким мене нагородив минулого року Президент Польщі.

Впевнений, що українське суспільство – і військові, і цивільні – відчувають такі ж емоції та підтримають цей крок.

Слава Україні!

[🇺🇦🇨🇿Enela🇬🇪🇮🇱 @Enela96]

Vypadá to, že Babiš naštval dalšího herce - tentokrát Štěpána Kozuba.
"Pro pana premiéra? Plivni do toho ještě jednou." 😀👍

[Vasyl Zvarych @Vasyl_Zvarych]

🇺🇦✌️

[Sudetský právník @sudetskypravnik]

[Průser jménem OSPOD, aneb když jsme si mysleli, že nemůže být hůře; a o řízení o děti vůbec]

Jsa vázán stavovskými předpisy a vědom si skutečnosti, že i na OSPODech občas dělají normální lidi, si úvodem dovolím požádat, nechť vnímáte tento příspěvek nejen jako projev osobních zkušeností, ale i s mírnou nadsázkou a hlavně jako literární dílo a osobní vjem nešťastného advokáta.

***

Na rodinném právu jsem v podstatě kdysi začínal. Měl jsem na to vskutku skvělý tréninkový materiál: Svoje jsem si užil jako partner matky s dětmi z předchozí manželství, jejichž biologický otec podle aktuální úrovně debility střídavě vyhrožoval jejich únosem ze školky s tím, že už je matka nikdy neuvidí, střídavě s tvrzeními o bránění matky ve styku a jejich nerealizací z random důvodů, po souhlasné prohlášení otcovství k pubertálním dětem své nové partnerky a návrhy na snižování výživného, protože má nově o x vyživovacích povinností výše.

Někteří si možná vzpomenou i na můj, dnes už muzeální článek (https://t.co/DFLkwdeR7P), kdy naše společná dcera skoro dva roky neměla jméno (nemožnost vydat např. doklad pro cestu do zahraničí included), protože obstruoval i vlastní rozvod a tím se - jako otec dle 1. domněnky otcovství, s matkou neshodl na jméně).

***

Úvodem musím poznamenat, že rodinné právo téměř bez výjimky nedělám (proto omluvte, když budu používat "staré" pojmy před poslední novelou, kterým navíc bude, pokud to někdo bude číst, rozumět).
Výjimkou je, když mě požádá fakt někdo blízký, a navíc se trefí do nějaké mé ambivalentní nálady, kdy si s notnou dávkou naivity řeknu, že tentokrát udělám výjimku a někomu snad pomůžu, a mě to nic neudělá - což je ten největší omyl. To se v posledním půl roce dvakrát stalo.

Rodinné právo není nijak těžká disciplína (pokud jde o právo). Ono to spíš ani o právu moc není. Právě.

***

[Řízení o péči o dítě]
Řízení o péči o dítě má několik specifik, kdy z pohledu advokáta je tím největším z nich, že s velmi vysokou pravděpodobně je minimálně jeden účastník debil.

Možná si říkáte, že to jde říct o každém řízení u soudu, ale vůbec to tak není. Přestože Ústavní soud kdysi judikoval, že "normální je se nesoudit", na souzení obecně nevnímám nic špatně - strany si dohodly (byť formou zákonů) arbitra, a ten prostě rozhodne, když se nemohou dohodnout. Je to taková obdoba situace, kdy se na pískovišti porvou dvě děcka o hračku, a matka jednoho z nich jako arbitr dá čočku druhýmu, že to je přece jejich hračka, tak co na ni hrabe.

Ve velké části řízení, které vedu v civilu, jsou lidi - kromě toho sporu - v zásadě ok, jen se prostě na něčem nedohodli, a jejich zájmy se liší. O to, kde vede hranice pozemku, o platnost nebo neplatnost smlouvy, o dluh a jeho výši, apod. Není v tom často vůbec nic osobního, byť nejlepší kámoši z nich už spíš nebudou.

Zpět k účastníku - debilovi. Pokud v řízení není, pak tam nejčastěji není ani advokát. Pokud jde o nesezdané partnery, pak na soud častovůbec nedojde, protože se prostě úplně normálně dohodnou a žádný soud vůbec nepotřebují. Tím ani advokáta. Pokud jde o manžele, tam je situace stejná, s tím rozdílem, že si návrh stáhnou z netu, na jednání řeknou, že jsou na všem dohodlí, a za půl hodiny si jdou každej po svým; a fakt nemají důvod vyhazovat prachy za nenežranýho advokáta.

Jak je tam advokát, je tam problém. A jak je tam problém, je tam i další element problému, a to je OSPOD.

Tady nutno říct vsuvku: záměrně nekonkretizuji ten "problém". Ten totiž vidí každý z rodičů úplně jinak, a ten, kdo líčí problém s tím druhým a na straně toho druhého často není tím problémem stižen, ale minimálně z části je sám jeho příčinou.
Důrazně proto varuji před zkratkami a vnímáními jako "otec dělá problémy, protože si chce brát mladýho jinak, než jak říká matka; nebo "matka dělá problémy, protože by chtěla větší výživné". O tom tento příspěvek není a ani to nechci rozebírat, bylo by to na knihu.

***

[OSPOD]
O OSPODech toho zaznělo v poslední době hodně, v souvislosti s vráceným dítětem do rodiny, kde ho otec zabil. Jestli někdo ještě přilil olej do ohně, je to ředitel Krajského úřadu Středočeského kraje Louška v článku zde: https://t.co/KEdHEFfOmH (@jiri_kubik, díky).

Ten člověk je naprosto neuvěřitelný hlavně tím, že dotyčný popírá a otáčí prakticky vše, co mezi tím řekla hromada pracovníků OSPODu jako realitu. Takový to, jak i jinak totálně flegmatiční účetní mají chuť jít s bodcema na MPSV, když čtou, jak vlastně ty nové formuláře fungují v pohodě poté, co se s tím týdny serou a nejde jim nahrát podání.

***

Připomeňme, že OSPOD je zkratka Orgán sociálně-právní ochrany dětí. To sociálně-právní bych měl napsat tak dvacetkrát.

Práce ospodu spočívá v tom, že je to právě on, kdo má chránit zájmy dítěte. Sociální, i právní. Protože, rodiče jsou ve sporu, nemohou nestranně hájit zájem dítěte (ten je klidně odlišný, než obou rodičů, byť je to bizarní), a proto tam má být OSPOD. Má být. Tady se každý advokát usmívá, a vlastně i kdejaký rodič.

Před nějakými deseti lety, kdy jsem se rodině (jakože, rodinnému právu) věnoval víc, byla situace v zásadě jednoduchá (mírná, ale opravdu mírná nadsázka):

Pokud byl člověk za matku, paňmáma z OSPODu visela na každém slovu matky i jejího zástupce a tato ještě boostovala - matka pečuje o dítě nejlíp, otec se má "snažit aspoň finančně", otec neví, kolik co dneska stojí, jakékoli návrhy styku ze strany otce (i jakkoli racionální) je potřeba aspoň kosmeticky mitigovat a upravit směrem ke kratšímu styku "s ohledem na zájmy dítěte" - když nebyly argumenty, tak přece je potřeba čas na vrácení dítěte k matce odebrat výlučně z času otce.

Pokud byl člověk za otce, od začátku věděl, že má vedle sebe parchanta, co stejně nemůže udělat nikdy dost, a na co nemá tvrdé důkazy, v tom má pravdu jedině matka. A že ho čeká boj proti dvěma protivníkům, kdy úspěch je i to, že se vůbec podaří ukázat, že není jen chodící pokladnička.

Člověk prostě věděl, do čeho jde.

***

Mimochodem, pracovníci OSPODu nikdy nedokázali vnímat věci v nějakém big-view, ani neměli chuť se o ně zajímat. Třeba to, že míra financování potřeb dítěte rodičem (a je jedno kterým) prostě nespočívá jen v tom, kolik dává druhému rodiči peněz, ale i v nějakém materiálním zabezpečení - jediné měřitelné pro OSPOD je i vždy bylo to, kolik pro děcko vysoudí peněz.

V tom kontextu si vzpomínám na jeden bizarní případ (o kterém mám dovolené od klienta mluvit):

Matka i otec byli v zásadě v pohodě (výjimka z pravidla o debilech), jeden z nich ale měl advokáta od začátku, protože to nechtěl řešit, a druhý chtěl mít jistotu, že něco neudělá blbě. Peníze tam úplně nebyly problém (což samo o sobě řeší dost problémů), jen prostě měli roky fungující per huba dohodu, kdy matka poslala otci (třeba), kolik se má zaplatit za kroužek, a otec to zaplatil.
Vlastně hlavní důvod jejich formálního rozvodu byl, že měli oba déle jiného partnera a jeden z nich měl v plánu svatbu.

OSPOD se nicméně začal bránit dohodě rodičů na výší výživného (v zásadě dohodlého jen proto, aby se tam něco napsalo), protože vzhledem k poměrům otce je to asi málo, asi by se měly zkoumat více poměry matky, na které se vlastně zapomnělo, a kolik by to vlastně mělo být. A že by soud "určitě měl lépe vyjasnit ten styk o prázdninách", protože "takhle tak začne jeden z nich dělat problémy".

Takový wtf pohled jsem od soudkyně dlouho neviděl.

***

Dnes je však situace s OSPODy jiná. Zásadně horší.

První srážkou byla nějakou dobu zpět pracovnice OSPODu v Mělníku, která ještě před jednáním na chodbě seřvala rodiče, co spolu úplně nejsou na chodbě, ať se spolu laskavě nebaví na chodbě před jednáním, protože to pak brání jednáním o dohodě.
Jako co? Paní bakalářka v zatemnění své mysli totiž nabyla dojmu, jak dávala najevo celou dobu, že je to jen a pouze ona, kdo rozhoduje, a to ideálně o všem. V průběhu řízení střídavě dělala advokáta jedné strany, střídavě jí naprosto nesmyslnými procesními návrhy házela klacky pod nohy, a nakonec verbálně napadla jednoho účastníka v závěrečném návrhu, že má určitě dost peněz, když má na advokáta. Na zblití.

Mimochodem, opět ignorovala jakýsi big-view, tedy i skutečnost, že jí navrhovaná představa o rozhodnutí povede k přesně opačnému, než chtěnému výsledku (aneb když zapomenete, že v rodinách jsou další děti).

***

S ještě nebezpečnější situací jsem se setkal u jiného OSPODu a nutno říct, že jsem se s ní setkal opakovaně.

Je to situace, kdy OSPOD "uklidňuje" jednoho z rodičů svým vnímáním právní situace, a dokonce navrhuje, aby soud postupoval nějak, přestože to podle platného práva není (a ani nikdy nebylo) možné - typicky v procesních otázkách, tedy ne tam, kde by bylo cokoli "pocitové".

To je strašný průser, protože:
- rodič slyší z úst OSPODu to, co chce slyšet, a naopak to neslyší od svého advokáta - ten mu to neříká z prostého důvodu, že to je prostě blbost a nikdy to tak nebude
- rodič vnímá ve svých očích OSPOD jako autoritu a někoho, kdo tomu rozumí a podle koho soud bude postupovat (výsledek braní ospodu vážně vidíme u toho mrtvého děcka)
- to, jestli soud rozhoduje správně nebo špatně (i v procesních otázkách, o kterých obecně rodič neví vůbec nic) posuzuje rodič podle toho, co si předtím vymyslela nána z OSPODu

Je to extrémně nebezpečné.

Je to extrémně nebezpečné, protože důsledky toho známe v zásadě z politiky, kdy politik začne slibovat nereálné a nedosažitelné věci, a prostý lid ho volí, protože mu to věří, protože říká, to co chce slyšet (lid), ne to, jak to je. To odněkud známe, že?

S tím rozdílem, že tady na konci nejsou nenaplněné politické sliby, ale velký průser v opatrovnických řízeních.

***

Obdivuju kolegy advokáty, co toto právo dělají. Co dělají právo, kde vždycky můžou jen prohrát, protože fakticky prohrávají oba rodiče.

Je to zničující, člověk (advokát) naprosto přichází o osobní prostor (nebo já si ho udělat neumím, což je hlavně moje chyba, samozřejmě), protože:
- jde o pro každého o důležitější spor, než kdejaká kauza za miliony (čemuž zpravidla vůbec neodpovídá to, co v řízení dělá),
- jednak mu kontinuálně OSPOD (případně "zkušení kamarádi" a AI podle toho, co mu nalhali jako vstup, případně psycholog/psychiatr) říkájí spoustu zaručených informací, které musí neustále tlumočit svému advokátovi, protože mu určitě (!) to hlavní uniklo (!!!), a protože uvedení mají jednoznačně pravdu (k tomu viz výše),
- i u pravomocně skončené/rozhodnuté věci (aniž by šlo o zájem řešit novou úpravu, nebo k tomu prostě není důvod, nebo to v tu chvíli ani nejde) potřebuje prakticky "na furt" support a krátké porady, které nemají konce.

***

Co říct závěrem? Rodiče, vyserte se na to. Právo na styk máte oba, je to vaše děcko. Hledejte cestu, jak to nějak udělat. Jakkoli, na obou stranách. I blbě, ale jak to nějak udělat.

I když ta cesta je blbá (tím myslím cesta = řešení, ale i třeba cesta = předávání dítěte), kopněte si někde na hajzlu do zdi, řekněte si, jakej je ten druhej šulin, vybrečte se kamarádce, a vymýšlejte, jak to blbý řešení prezentovat dítěti jako ten nejlepší nápad a dobrodružství, i když si tisíckrát myslíte něco jinýho.

Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby vaše děcko bylo v pohodě. Případně, jak říká dnešní dětský ombudsman a za mě nejlepší opatrovnický soudce 4ever, Martin Beneš: "Aby jednou nemusel/a přemýšlet, kterého rodiče pozve na svatbu".

Můžete mít tisíckrát pravdu - jako fakt mít. Ale vemte v potaz, že druhý si často myslí to samé. A často ji prostě v nějaké míře a svém vnímání máte oba.

Víte co je hlavní? JE ÚPLNĚ JEDNO, KDO Z VÁS, RODIČŮ, MÁ PRAVDU, PROTOŽE TU VAŠI PRAVDU ODSERE VAŠE DĚCKO. A tomu děcku a jeho duševní pohodě je v pěti, deseti letech, úplně jedno, jestli má pravdu mamka nebo taťka.

Jo, můžete být tisíckrát nasraní, že druhýmu jen ustupujete, couváte, on si mimochodem možná myslí to samý; protože priority máte nejspíš někde jinde - proto koneckonců asi řešíte tuto situaci a nežijete už spolu.

Jo, můžete stokrát omílat, jak "on/a má jen práva na styk a povinnosti mám jen já", pičovat na soudce, systém, a všechno - a klidně můžete mít pravdu.

Jestli myslíte, že to tím všechno změníte a dopřejete svému dítěti to nejlepší, můžu Vás osobně ujistit, že všechny tyhle tahanice s druhým rodičem, povedkou k pravému opaku. A to říkám jako někdo, kdo principiálních sporů kvůli své pravdě vedl a povede nespočet. O děti to fakt nedělejte.

#opatro #rodina #rozvod #spor #deti

[Lenka Klicperová @LenkaKlicperov]

Dnes je na Ukrajině Den novinářů. Pracuji tu s týmem Reportérek od prvního dne invaze. Už pátý rok. Ano, často tu nosím vestu i přilbu, ale označení Press už jsem dávno sundala. S postupem dronové války je to jako terč na prsou. Rusové na novináře cílí. S dnešními kamerami vidí celkem snadno nápis PRESS. Sundala jsem i ceduli z auta. Tahle válka je pro novináře těžká. S tím, jak se rozšiřuje zóna smrti, méně a méně jednotek chce na frontu brát i novináře. Pro mě je to ale výzva. Dostat se tam, právě proto, že je to tak těžké. Před pár dny jsem seděla na pozicích na kramatorské frontě s jedněmi z nejlepších ukrajinských dronařů. Sledovala jsem jejich práci celý den. Bylo to jako sledovat leteckou bitvu nad Británií, jen v trochu jiné formě. Ukrajinské FPV drony proti ruským Molniím a Gerberám, které nosí smrt do města plného civilistů. Hádejte, kdo ten den vyhrál...
Nepokrývám válku jen ze strany vojáků. Velká část naší práce je zaměřena na civilisty. Ale já si myslím, že válečný reportér musí rozumět a chápat i vojáky, aby mohl celkový obraz konfliktu předat dál...
Pár obrázků z mé práce na Ukrajině. Moc fotek nemám, většinou jen rychlé selfie, nemá mě až na výjimky, kdo fotit, většinou jsem na frontě s vojáky sama.
Ukrajinci nám novinářům vzdávají tímto dnem poctu a já si toho vážím. Pro mě to není jen práce, ale i poslání. Nevydělávám na válce žádné závratné prachy, jak si mnozí myslí, naopak. Reportérky jsou pořád v začátcích a to znamná mnohem víc investování než vydělávání. Ta práce mě ale baví a snažím se ji dělat, jak nejlíp umím.
Je to boj. A je to boj i se současnými dezinformacemi, které ruská botí centra chrlí v obrovském množství. My jsme na https://t.co/490wjjLhzX otevřeli veškerý obsah zdarma. Právě pro to, že dezinfo je také zdarma. Ale potřebujeme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu https://t.co/LUKSmcFcyS
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu – https://t.co/KPJyTyWgvq
Děkujeme za všechnu vaši podporu, bez které bychom se na frontu i mezi civilisty ve válkách nemohli dostat.