Charon 🇨🇿

CARPE DIEM ET MEMENTO MORI.
NEŘÍKEJ, ŽE TO NEJDE, ŘEKNI, ŽE TO NEUMÍŠ.
KDO CHCE HLEDÁ CESTY, KDO NECHCE HLEDÁ DŮVODY.
🇨🇿 €

[Jeronym Tejc @JTejc]

Má se hranice trestní odpovědnosti za nejzávažnější trestné činy snížit z 15 na 13 let? O rostoucí brutalitě dětské kriminality a možných změnách zákona jsem diskutoval se svou předchůdkyní v úřadu v pořadu @tvnovaofficial .

[Lukáš Pollert @pollert11]

Hned po osvobození 11. května 1945 nechal americký velitel sudetoněmeckého města Wallern (česky Volary) svolat všechny místní Němce na improvizovaný pochod hanby. Všichní místní sudetští Němci museli pomalu a potichu projít kolem 30 mrtvých těl mladých dívek, která několik dní před tím zastřelili němečtí dozorci, kteří doprovázeli pochod smrti z tábora Helmbrechts přes Šumavu. Místní sudetští Němci ještě před příchodem americké armády zavražděná děvčata zahrabali do hnoje v místním statku.
Po příjezdu Američanů 7. května museli místní Němci opět vyhrabat anonymní těla mladých dívek z hnoje a naskládat je u cesty na hřbitov.

Když všichni volarští Němci procházeli kolem mrtvých mladých dívek, odvraceli zrak a tvářili se, že se jich to netýká. Žádné slzy, žádná soustrast, žádný pocit viny. Prostě mrtvé Židovky, tak co po nich ti Američané chtějí.

Američané jim pak přikázali vykopat hroby a nechali je stát na hřbitově po celý smutečný obřad, aby si laskavě uvědomili, co způsobil vražedný nacistický režim, kterému tak věrně sloužili.

Neměli bychom se dnes omluvit odsunutým volarským sudetským Němcům i za toto příkoří, které jim způsobili američtí vojáci, když je nutili vykopávat z hnoje mrtvá těla mladých dívek, která jejich soukmenovci postříleli a požádat v tom Brně o usmíření.
A co na to Milan Uhde. Hned po osvobození 11. května 1945 nechal americký velitel sudetoněmeckého města Wallern (česky Volary) svolat všechny místní Němce na improvizovaný pochod hanby. Všichní místní sudetští Němci museli pomalu a potichu projít kolem 30 mrtvých těl mladých dívek, která několik dní před tím zastřelili němečtí dozorci, kteří doprovázeli pochod smrti z tábora Helmbrechts přes Šumavu. Místní sudetští Němci ještě před příchodem americké armády zavražděná děvčata zahrabali do hnoje v místním statku.
Po příjezdu Američanů 7. května museli místní Němci opět vyhrabat anonymní těla mladých dívek z hnoje a naskládat je u cesty na hřbitov.

Když všichni volarští Němci procházeli kolem mrtvých mladých dívek, odvraceli zrak a tvářili se, že se jich to netýká. Žádné slzy, žádná soustrast, žádný pocit viny. Prostě mrtvé Židovky, tak co po nich ti Američané chtějí.

Američané jim pak přikázali vykopat hroby a nechali je stát na hřbitově po celý smutečný obřad, aby si laskavě uvědomili, co způsobil vražedný nacistický režim, kterému tak věrně sloužili.

Neměli bychom se dnes omluvit odsunutým volarským sudetským Němcům i za toto příkoří, které jim způsobili američtí vojáci, když je nutili vykopávat z hnoje mrtvá těla mladých dívek, která jejich soukmenovci postříleli a požádat v tom Brně o usmíření.

[Jeronym Tejc @JTejc]

Podmíněný trest za týrání pejska Bladea byl nepřiměřeně nízký. Proto jsem podal stížnost pro porušení zákona v neprospěch pachatele, aby soudy v takto vážných případech ukládaly tresty odnětí svobody.

[Patrik Nacher @PatrikNacher]

🏴‍☠️ Tajně, veřejně, tajně, veřejně…? Aneb pirátské priority procházející měsíční proměnou - co pofrčí v květnu? 🤔⤵️

V březnu bylo v pirátském podání „in” hlasování tajné (prý proto, aby mohli poslanci rozhodovat „podle toho, co si opravdu myslí”).

V dubnu je však najednou v pirátském světě jedinou akceptovatelnou variantou pro změnu hlasování veřejné („ať je zcela jasné, kdo koho do Rady ČT volí”).

Jednou se více hodí to, podruhé ono, proč tedy v řádu týdnů neotočit o 180 stupňů, že? Slovy @ZdenekHrib: „S takovou tu důvěru voličů v opozici moc neobnovíme, kolegové…”

#dvojimetr

⬇️⬇️⬇️
https://t.co/AWdkVwJTsF

[Martin Hájek 🇨🇿 @Sikkim76]

Vážený pane Kupko,
Se zájmem jsem si přečetl Váš post a mohu říci, respektuji Vaše obavy ohledně bezpečnosti i událostí v Pardubicích.
K Vaší tabulce a včerejším výrokům je ale nutné dodat chybějící kontext a opřít se o fakta, nikoliv o politický marketing.
Pokud se neurazíte, rád bych Vám zde napsal pár ozdrojovaných faktů: 👇

1️⃣ Rozpočty BIS, NBÚ a NÚKIB
Ve své tabulce porovnáváte aktuální stav s neprojednaným a neschváleným návrhem Vaší vlády z podzimu 2025. Nová vláda ho zkrátka přepracovala. Jaká je realita? Meziročně (2025 ➡️ 2026) dostane BIS o 231 milionů Kč více (celkem 2,597 mld. Kč). Nejde o žádné škrty, ale o reálný růst, což potvrzují i média.
🔗 iROZHLAS: https://t.co/dOKU9Xa7wA
🔗 Blesk: https://t.co/c0AqaUpfNX

2️⃣ „O 21 miliard méně na obranu“
Opět srovnáváte s Vaším nerealizovaným plánem (který počítal s mimořádnými 30,7 mld. nad rámec 2 % HDP). Schválený rozpočet stabilizuje obranu na 2,06–2,1 % HDP (cca 184,7 mld. Kč). Samo Ministerstvo obrany uvádí, že jde o „téměř identickou výši jako v roce 2025“. Upravili jsme to jen na reálné fiskální možnosti.
🔗 MO ČR: https://t.co/jo70TNjDnS

3️⃣ Kdo tu lže?
Andrej Babiš říká, že rozpočty na bezpečnost rostou – a čísla výše mu dávají za pravdu. Prezentovat Váš neschválený návrh jako současnou „realitu“ je vůči veřejnosti zavádějící. Přepracování rozpočtu s deficitem 310 mld. Kč není „chaos“, ale standardní a zodpovědný vládní proces.

4️⃣ Pardubice a strašení rozpočtem
Vyšetřování požáru probíhá. Mluvit teď o terorismu je čistá spekulace. A i kdyby se potvrdila, spojovat to s rozpočtem, který Sněmovna schválila teprve před pár týdny, nedává smysl. Bezpečnostní hrozby jsou reálné, ale rozpočet na ně nereaguje zpětně ze dne na den. Toto bylo dosti populistické prohlášení hodné Milionu chvilek pro demokracii.

5️⃣ Miliardy pro BIS
Shodneme se, že moderní tajná služba peníze potřebuje – na špičkovou techniku, kyberobranu i boj s dezinformacemi.
Jistě znáte výroční zprávy BIS: https://t.co/YFQiukZDWO
Miliardy nejsou luxus. Ale je naprosto legitimní (zvlášť u tajných služeb) trvat na tom, aby každá koruna sloužila efektivně a transparentně k ochraně občanů, nejen na papíře.

Bezpečnost ČR musí stát nad stranickými spory. Pokud máte další fakta nebo oficiální dokumenty, velmi rád je prostuduji a můžeme o nich diskutovat. Konstruktivní debata prospěje nám všem. 🇨🇿🤝

[ČT24 @CT24zive]

Dva lidé zemřeli a 11 je ve vážném stavu v nemocnici poté, co se na britské Univerzitě v Kentu rozšířila vzácná forma invazivní meningitidy.

🌐 Podrobnosti přidala zpravodajka ČT v Británii Katarína Sedláčková.

[Jeronym Tejc @JTejc]

Netuším, jak může sloučení dvou sousedních okresních soudů ohrozit jejich nezávislost. Soudci zůstávají, administriva taky. Ubyde jen dobře placených funkcionářů, správců budov, investičních techniků či bezpečnostních ředitelů. A někde se opustí draze udržovaná a vytápěná budova. Soudy s 8 či 11 soudci a plným managementem jsou zbytečně drahý luxus.

[Martin Hájek 🇨🇿 @Sikkim76]

Vážený pane Jando.

Prošel jsem si váš dnešní příspěvek i váš dlouhodobý profil. Jste ředitel Evropských hodnot, kybernetický rezervista a jednoznačný zastánce naší orientace na NATO, EU, Tchaj-wan a Ukrajinu. To je naprosto legitimní postoj. Váš aktuální text je ale bohužel už jen ukázkou přepálené hysterie. Místo věcné debaty používáte laciné nálepky jako „srab“ a „kolaborant“.

Fotka pána před Sněmovnou s cedulemi „DEJTE ZELENSKÉMU LETADLA“ a „RAKETY A VŠECHNO co POTŘEBUJE DĚKUJI“ je možná dojemná, ale dělat z něj „svědomí Česka“? Skutečné svědomí musí stát na faktech, ne na čistých emocích.

Rád bych Vám napsal, proč si na základě veřejně dohledatelných faktů mýlíte ve Vašich tvrzeních:

1/ Vláda prý přestává pomáhat

Prokazatelná nepravda. V září 2025 kabinet schválil pokračování Programu Ukrajina až do roku 2030 s roční alokací ve stovkách milionů korun. Celkově už Česko poskytlo pomoc za víc než 91,3 miliardy. A jen pro pořádek – díky spojeneckým refundacím a daním od pracujících Ukrajinců se nám do rozpočtu vrátilo přes 104 miliard. Pomoc nekončí, pouze se konečně začaly racionálně řídit rozpočtové priority.

2/ Ministr obrany je prý srab

Útočíte na ministra Jaromíra Zůnu, protože se osobně nepotkal s ukrajinským protějškem. Realita? Ministr normálně pracuje na úrovni NATO i v kontaktní skupině (UDCG) a s ukrajinským ministrem telefonoval už v prosinci. Že zatím neproběhla cesta přímo do Kyjeva (ať už kvůli logistice či bezpečnosti), z něj vážně nedělá zbabělce. Nazývat takto ministra, který reálně hájí české zájmy v Bruselu, je prostě ubohé.

3/ Zrušená pomoc ukrajinským dětem

To údajné Macinkovo „hrdé zrušení“ je zase jen půlka pravdy vytržená z kontextu. Ano, ministr zahraničí za Motoristy v lednu v rámci plošných úspor seškrtal menší projekty asi za 3,3 milionu korun (což kritizoval exministr Lipavský). Ale jaksi jste zapomněl dodat to hlavní: tento konkrétní projekt už v únoru okamžitě převzala Praha a financuje ho dál. Nejde o žádné zaříznutí pomoci dětem, ale o přesun z centrální úrovně na lokální. Běžný rozpočtový kompromis.

Když to shrnu: vojenská pomoc, munice i výcvik normálně pokračují. Jsme dál mezi největšími dárci v přepočtu na obyvatele. Křičet o „kabinetu srabů a kolaborantů“ jen proto, že vláda musí logicky vyvažovat podporu Ukrajiny s naší vlastní obranyschopností a sociálním smírem, je čistě toxická polarizace.

Váš think-tank čerpá granty na boj proti dezinformacím a rozdělování společnosti. Respekt vůči Vám. Ale když z každého škrtu v rozpočtové tabulce začnete hystericky dělat národní zradu, stáváte se úplně stejným problémem, proti kterému prý bojujete.

Věcnou debatu ano. Hysterii, lži a urážky si nechte na jindy.

S pozdravem

Martin Hájek

#PolitikaCZ #Fakta #Ukrajina #Obrana

[Martin Hájek 🇨🇿 @Sikkim76]

Vážený pane Mináři. Váš dnešní příspěvek je ukázkový příklad toho, jak se dá i oscarový úspěch zneužít k lacinému politickému lynči. Místo abyste ocenil odvahu ruského učitele, raději se pustíte do osobních útoků na Natálii Vachatovou @Natali_Vach . Jen proto, že si dovolila mít jiný názor než vy.

Pojďme se držet faktů, jsem dalek spekulací. Paní Vachatová ten film nezakazovala, necenzurovala, ani po ničem takovém nevolala. Pouze konstatovala, že dokument „Pan Nikdo proti Putinovi“ je jasně protiruský, protože dává rovnítko mezi Putinův režim a celý ruský národ. Upozornit na nebezpečí kolektivní viny a zjednodušující propagandy vážně není obhajoba diktátora. Vy ale její slova schválně překrucujete na „všichni Rusové volí Putina“, abyste jí mohl dát nálepku proruského živlu. Čistá manipulace.

Jako poradkyně premiéra pro svobodu projevu má právo – a dokonce povinnost – přesně takové věci veřejně komentovat. Že ji za to hned začnete dehonestovat a účelově vytahovat staré rozhovory pro Sputnik, to ukazuje spíš na vás. O svobodu projevu vám ve skutečnosti vůbec nejde. Respektive jde, ale jen pro ty, co vám přizvukují. Klasický útok ad hominem.

A ty vaše řeči o „zavádění nových pořádků“? To už je vyloženě podlá demagogie. Požadavek na transparentní financování politických neziskovek ze zahraničí není žádný „ruský zákon o agentech“. Je to úplně standardní nástroj k ochraně suverenity, který funguje v desítkách demokratických zemí včetně USA. Jenže vy ho potřebujete démonizovat, abyste si ospravedlnil další svolávání lidí na Letnou – proti vládě, která vzešla z normálních svobodných voleb.

Skutečný demokrat brání svobodu slova i u svých oponentů. Vy ji jen selektivně používáte jako zbraň proti komukoliv, kdo se vám zrovna nehodí do krámu. Natálie Vachatová má na svůj názor plné právo. A vy byste měl mít aspoň tolik slušnosti, abyste ho respektoval, a nedělal z filmového Oscara nástroj pro politickou popravu.

#PolitikaCZ #SvobodaSlova #Neziskovky #Letna

[Martin Hájek 🇨🇿 @Sikkim76]

Vážený pane Mináři,
děkuji za Vaše osobní pozvání na Letnou. Respektuji Vaši dlouholetou občanskou angažovanost i nezpochybnitelné právo každého z nás demonstrovat. Váš nejnovější text ale bohužel není výzvou k dialogu – je to klasický alarmistický manifest, který se při bližším pohledu na ověřitelná fakta rozpadá na atomy.
Píšete, že „demokracie vrávorá nad propastí“. Pojďme se podívat na tvrdou realitu (březen 2026), bez emocí a konspirací:

👉 Konec demokracie? Ne, jen výsledek voleb.
V prosinci 2025 vznikla vláda koalice ANO, SPD a Motoristů (108 poslanců), kterou si občané vybrali ve svobodných volbách. Prezident Pavel ji jmenoval a Sněmovna jí vyslovila důvěru. Nedošlo k žádné změně ústavy ani k ovládnutí soudů zákonem, jak to známe z „Orbánova modelu“. V roce 2019 jste na Letné demokracii oslavovali; teď, když voliči vhozením lístků rozhodli jinak, je to najednou „propast“. To není obrana demokracie, to je prosté odmítnutí jejího výsledku. (Zdroje: ČT24, https://t.co/6lVjcVbJWG, https://t.co/yA773xNZlC, https://t.co/fj6LGUuHcm)

👉 „Vykuchání“ obranyschopnosti?
Rozpočet na obranu byl schválen ve výši cca 155 mld. Kč (1,7 % HDP). Ano, je to pod 2% cílem NATO a znamená to snížení oproti plánům minulé vlády. Důvodem je prioritizace zdravotnictví a stav veřejných financí. Můžeme s tím politicky nesouhlasit (kritizuje to prezident Pavel i USA), ale modernizace armády nadále pokračuje. Nazývat to „vykucháním“ a „přímým ohrožením bezpečnosti“ je naprostá hysterie. (Zdroje: AP News, Reuters, https://t.co/ohmDkdGVFU)

👉 Hlásná trouba politiků z ČT a ČRo?
Vládní plán na zrušení koncesionářských poplatků a přechod na financování ze státního rozpočtu spojený s kontrolou NKÚ je reforma, o které se debatuje (a která funguje) i jinde v Evropě. Riziko větší závislosti tu nepochybně je a protesty radních jsou legitimní. Ale tvrdit, že jde o hotovou věc a výrobu „hlásné trouby“, je předčasná nadsázka. Žádný takový zákon zatím neprošel. (Zdroje: https://t.co/iwB3uAhy9T, Seznam Zprávy, https://t.co/qoLLDYIZWp)

👉 Oligarchizace a útoky na NGO či přírodu?
Andrej Babiš je oligarcha už 15 let – voliči to věděli a stejně ho zvolili. Agrofert je nadále ve svěřenském fondu. Připravovaná novela o registraci neziskovek je diskutabilní, ale nejde o zákaz činnosti. Vy sám jste zakladatelem spolku financovaného z darů – proč teď strašíte, když jste dříve sám volal po maximální transparentnosti? Změny v národních parcích a deregulace, které prosazují Motoristé, jsou pak naprosto klasickým sporem levice a pravice, nikoliv „každodenním útokem na občanskou společnost“.

👉 Podlézání Putinovi a Trumpovi?
Odmítnutí Babiše ručit za další ukrajinské dluhy přímo z českého rozpočtu s tím, ať Komise najde jiný mechanismus, je pragmatismus, ne zrádcovství. Lavrov sice chválí každého, kdo narušuje 100% sankční jednotu, ale Česko neopouští EU ani neblokuje pomoc jako Maďarsko. Vaše slova o „přímém ruském vlivu“ a „hulvátství“ jsou čistá emoce bez jediného reálného důkazu.

Pane Mináři, Vaše rétorika je identická jako v roce 2019 – jen ji teď míříte proti vládě, která čerstvě vzešla z demokratických voleb. Místo abyste přispěl k věcné debatě o konkrétních návrzích na půdě parlamentu či v médiích, nabízíte lidem strach a polarizaci. Letná nebude „změnou všeho“, bude jen další demonstrací proti volebnímu výsledku, která pouze posílí ty, co už teď říkají: „Vidíte, oni naši volbu neuznávají.“
Občané si vybrali. Teď je řada na tom, aby vláda dokázala, že zemi zvládne řídit, a na opozici, aby ji tvrdě kontrolovala. Ne abychom se dělili na „ty, co mají naději“ a „ty, co kradou budoucnost“.
Na Letnou nepřijdu. Jsem obyčejný občan, který věří v instituce a demokracii – a tu neubráníme tím, že budeme její výsledky popírat na ulici.

S úctou, Martin Hájek

[Pavel Blažek @blazek_p]

Při lkaní nad P. Macinkou je dobré si připomenout, že jej ministrem zahraničí nedávno jmenoval prezident republiky. Jinak by se jim nikdy nestal. Když prezident odmítl vzít odpovědnost za členství p. Turka ve vládě, na což měl podle mne právo, znamená to ovšem, že za jmenování p. Macinky členem vlády tuto odpovědnost převzal. Není správné, abychom některé představitele činili odpovědné za vše a jiné za nic jen proto, že je máme raději. A není náhoda, že všichni tři předchozí prezidenti premiérům “dělali potíže” právě u návrhů na ministry zahraničí. Nic takového jsme v procesu jmenování p. Macinky nezaznamenali. A je i obrazem doby, že tuto skutečnost žádné médium nepřipomíná.

[Pavel Blažek @blazek_p]

Místo, aby si prezident s premiérem někde špitli, že už je společná jednání s Okamurou a Vystrčilem nebaví a že Turka do vlády nedají, zjeví se tzv. SMS aféra, která přes vítězný ryk Milionářů jiné výsledky nepřinesla. Pak se hodí “do placu” třebas zákaz internetu pro děti nebo snížení hranice jejich trestní odpovědnosti. Národ se zabaví a ve stínu umně vyvolaných mediálních vln tak mají skuteční hybatelé nevídaný klid na politiku. Po starém římském způsobu dostává lid “ hry”. Teď půjde o to, aby do voleb zbyl i nějaký ten “chleba”.

[Pavel Růžička @ruzickapavel70]

⚠️ Rád bych připomněl novému morálnímu majáku @makupka, že tu ještě nedávno obhajoval kauzy svého miláčka Petra Fialy. Ať už šlo o podivné shody náhod v kampeličce, podezřelé dění v IKEMu či bitcoinovou kauzu. A co teprve silácké výroky ODS směrem k prezidentovi. ⬇️

[Jana Černochová @jana_cernochova]

1/2 Jestli si nechcete pokazit příběh o sobeckých politicích pravdou, nečtěte to dál.

Fakta k letounům L-159.

Armáda ČR provozuje všechny L-159 v jednomístné i dvoumístné verzi, má je tzv. na “živých” tabulkách a jsou potřebné. Tzv. “potřebnost” je v tomto ohledu velmi zásadní právní pojem, ze kterého vyplývá a na kterém stojí i veškeré obranné plánování. O budoucnosti letounů - zda budou modernizované a provozované až do konce jejich životního cyklu v roce 2040, či budou po roce 2030 postupně vyřazeny, rozhodnuto generalitou (ve spolupráci se Sekcí obranné politiky a strategie - dále SOPS) do dnešního dne NEBYLO. Je tedy logické, že tyto stíhačky figurují ve Zprávách o zajištění obrany státu i ve zprávách NKÚ, kde dokonce stojí, že podzvukové i nadzvukové letectvo MUSÍME dál rozvíjet. Pozn. podzvuk jsou právě L-159 a nadzvuk “rozvíjíme” nákupem F-35. Pod tzv. rozvíjením podzvukových letounů si určitě NKÚ nepředstavuje, že se jich zbavíme. Ministr obrany Zůna má v tomto pravdu.

Dne 26. 6. 2025 jsem coby ministryně obdržela dopis od náměstka ministra obrany Ukrajiny Oleksandra Kozenka, ve kterém žádal o poskytnutí nejméně 12 stíhaček L-159. Žádost má kancelář postoupila ke stanovisku SOPS a její cestou náčelníkovi GŠ AČR Řehkovi. Prakticky ve stejný okamžik jsem zároveň požádala NGŠ o ucelený seznam možných položek vojenského materiálu AČR, které ještě LZE poslat ozbrojeným silám Ukrajiny do konce roku 2025, tedy do konce funkčního období vlády Petra Fialy. Tento seznam jsem od NGŠ obdržela na konci července 2025 a byl a je v režimu D. Nevyzradím zde žádnou režimovou informaci, když napíšu, že na tomto seznamu NEBYLA jediná stíhačka L-159. Ani ťuk! Na základě tohoto materiálu pak vláda schválila poslední dar vojenského materiálu Ukrajině ze zásob AČR.

Dne 20. 8. 2025 obdržel vrchní ředitel SOPS stanovisko Velení Armády ČR, schválené NGŠ Řehkou, k červnovému dopisu náměstka ministra obrany Ukrajiny Kozenka. Ve stanovisku NGŠ se píše několik rozporuplných informací. Například že NENÍ možné uvolnit požadovaný počet 12 letounů, ale že nižší počet letounů NEDÁVÁ z operačního hlediska žádný smysl. Na konci pak stojí, že pokud by se ale uvažovalo o darování, tak za předpokladu finanční náhrady a ať SOPS zpracuje nějaký návrh. Závěrem v dokumentu stojí, že letouny NEJSOU pro AČR NEPOTŘEBNÉ. Toto zmatené armádní “stanovisko” zcela oprávněně vrchní ředitel SOPS vrátil NGŠ k přepracování.

Dne 22. 10. 2025 obdržel vrchní ředitel SOPS nové stanovisko NGŠ (pozn. volby proběhly 3. a 4. října 2025), ve kterém stále stojí zásadní a klíčová věta, že NEJSOU tyto letouny pro AČR NEPOTŘEBNÉ, ale že NGŠ je doporučuje poskytnout prostřednictvím daru. Prodej se v tomto dokumentu kupodivu už vůbec nezmiňuje. Najednou. Zvláštní. Stejně jako se v něm nezmiňuje, PROČ tedy NGŠ NEDAL tyto stíhačky L-159 na výše uvedený SEZNAM položek vojenského materiálu, který mi poslal koncem července a který byl pak vládou schválen k darování Ukrajině, přičemž jsem kolegy z vlády informovala, že toto je podle vojáků už OPRAVDU POSLEDNÍ vojenský materiál, který z našich armádních zásob můžeme Ukrajině poslat. Konec příběhu.

[venkovankaJanka @j_fajk]

"Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.
Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí peklo chybí.
To víte, nikdy nedělá dobře, když si někdo může myslet, že zlo zůstane nepotrestáno...."
S čerty nejsou žerty

[Martin Hájek 🇨🇿 @Sikkim76]

Gestapo mu rozbilo džem... bes a požadovalo jména.
Ona nemluvila.
2 500 dětí přežilo, protože odmítla mluvit.
Varšava, 1942.
Město se stalo vězením.
Židovské ghetto — uzavřená čtvrť, kde bylo na bloky nahnáno více než 400 000 lidí — bylo obklopeno barbary a nacistickými vojáky, kteří zastřelili každého, kdo se pokusil utéct.
Uvnitř děti hladověly.
Rodiny mizely.
Každý den odjížděly vlaky na místa s šeptanými jmény, kterým jsme ještě úplně nerozuměli: Treblinka. Auschwitz.
Většina obyvatel Varšavy se dívala jinam.
Bylo to tak bezpečnější. Snazší.
Ale 32letá žena, Irena Sendler, nemohla zavřít oči.
Před válkou vedla Irena obyčejný život.
Sociální pracovnice, pomáhala chudým rodinám získat jídlo a léky.
Žila jednoduše, v malém bytě, bez zvláštních ambicí, kromě té dělat dobro.
Pak přišli nacisté a postavili zdi kolem jejích sousedů.
Irenina práce na Varšavském odboru sociální péče jí dala zvláštní průkaz — jedno z mála povolení, které umožňovalo nežidům vstoupit do ghetta.
Oficiální důvod: kontrola šíření tyfu a dalších infekčních nemocí.
Skutečný důvod: něco mnohem nebezpečnějšího.
Když poprvé prošla těmi dveřmi, udeřil ji zápach:
neumytých těl, nemocí, smrti.
Děti s prázdnýma očima sedící na chodníku.
Rodiny uvězněné ve vchodech budov.
Nacisté proměnili živou čtvrť v past smrti.
Tu noc, když se vracela domů, Irena učinila rozhodnutí, které poznamenalo zbytek jejího života:
Rozhodla se dostat děti ven.
Připojila se k ifsegotě, polské podzemní síti věnované záchraně Židů.
Ale ifsegota potřebovala víc než dobré úmysly: potřebovala plán.
Irena jeden přinesla.
Začala v malém.
Vstupovala do ghetta s náramkem s Davidovou hvězdou, aby splynula s davem, a nesla si lékařskou brašnu.
Hledala rodiny s malými dětmi a šeptala nemožnou otázku:
„Nechali byste mě vzít vaše dítě?“
Představte si rodiče v tu chvíli.
Vaše dítě hladoví, je vyděšené, odsouzené k smrti jen tím, že žije v této čtvrti.
Cizinec nabízí, že ho vezme pryč — možná k životu, možná ke smrti, možná k budoucnosti, kde dokonce zapomene na vaši tvář.
A vy se musíte rozhodnout během vteřin.
Mnozí řekli ano.
Protože šance, i když malá, byla lepší než jistota ničeho.
Irena dostávala děti ven v nástrojových bednách,
v rakvích označených „oběť tyfu“,
v pytlích s bramborami,
pod kolejemi sanitky,
učila je nevydat ani hlásku, ať se děje cokoliv.
Měla psa, kterého naučila štěkat na povel.
Když se blížili nacističtí strážci, pes štěkal, aby přehlušil zvuky ukrytých dětí.
Každý průchod byl napjatý jako dech.
Jeden výkřik, jedno zakašlání, jeden pohled navíc — a všechno by se zhroutilo: poprava pro Irenu, smrt pro dítě, mučení pro ty, kdo pomáhali.
Přesto to dělala.
Ale Irena věděla jednu věc, kterou nacisté neplánovali:
tyto děti měly jméno, rodinu, příběh.
Kdyby přežily válku bez identity, ztratily by všechno, čím byly.
Takže si dělala poznámky.
Na tenké kousky papíru psala skutečné jméno každého dítěte, jeho rodiče, adresu, původ.
Tyto papíry zamkla do skleněných nádob, které zakopala pod jabloní v zahradě souseda.
Křehká mapa vzpomínek, zakopaná v zemi, čekající na nejistou budoucnost.
V roce 1943 už Irena zachránila stovky dětí.
A Gestapo začalo být podezřívavé.
20. října 1943 si pro ni přišli.
Byla vržena do věznice Pawiak — místa, kde se křik odrážel mezi kamennými zdmi a odkud se téměř nikdy nevrátilo živé.
Němci chtěli jména, adresy, společníky.
Gestapo se neptalo zdvořile.
Zmlátili ji do bezvědomí.
Pak, když viděli, že se nevzdává, jí metodicky zlomili nohy — kost po kosti.
A pak chodidla.
Bolest navržená tak, aby bylo nemožné mlčet.
Irena nemluvila.
Žádné jméno.
Žádná adresa.
Žádné dítě.
Odsouzena k smrti, její poprava byla naplánována.
Další oběť slíbena do masových hrobů.
Ale vinegota zahrála svou poslední kartu: úplatek.
Všechny peníze, které mohli sehnat, nabídli strážci Gestapa — muži, který z nějakého důvodu stále měl cenu.
V den popravy ji strážce vyvezl ven.
Ale místo aby ji zastřelil, nechal ji jít.
V nacistických záznamech byla Irena Sendlerová nyní "popravena".
Ale ve skutečnosti byla stále naživu.
S polámanýma nohama se schovávala a pokračovala ve své podzemní práci až do osvobození Varšavy v roce 1945.
Když válka skončila, Irena se vrátila na zahradu svého souseda.
Vyhrabala hlínu.
Jednu po druhé, vyhrabávala sklenice.
Papír byl křehký, ale čitelný.
Jména se vynořovala ze země jako vyslyšené modlitby.
Pak začala ta nejbolestivější práce: znovusjednocení s rodinami.
Některé děti se znovu setkaly se svými rodiči, přeživšími z táborů.
Více s vzdálenými strýci, tetami a bratranci.
Ale příliš mnoho z nich nemohlo najít nikoho.
Nicméně našli svá jména, svou identitu, důkaz, že existovali předtím, než se je válka pokusila vymazat.
Po léta Irena pracovala na tom, aby spojila rodiny a děti.
A pro sirotky se postarala o to, aby věděli, kým byli, kdo byli jejich rodiče, co jim bylo vzato.
Pracovala v tichosti.
Bez tiskové konference.
Bez medailí.
Bez slávy.
Po desetiletí téměř nikdo mimo Polsko neznal její jméno.
V 60. letech ji Izrael uznal jako Spravedlivou mezi národy — titul, který oceňuje nežidy, kteří riskovali své životy, aby zachránili Židy během Šoa.
Ale svět zůstal lhostejný.
Až do roku 1999.
Středoškoláci z Kansasu našli její jméno v jednoduché poznámce pod čarou.
Nemohli uvěřit, že jedna žena mohla zachránit 2 500 dětí.
Napsali hru: Život ve sklenici.
Hra obletěla svět.
A v 90 letech se Irena Sendlerová stala slavnou.
Nenáviděla to.
"Mohla jsem zachránit víc," řekla.
"Tato lítost mě bude pronásledovat až do dne, kdy zemřu."
Novináři naléhali:
— Jak jste našla odvahu?
Vždy odpovídala:
"Když se někdo topí, skočíme, abychom ho zachránili — bez ohledu na co.
To není odvaha. Je to povinnost."
V roce 2007, ve věku 97 let, byla nominována na Nobelovu cenu míru.
Nezískala ji.
Cenu získal Al Gore za svou práci na klimatu.
Irena neměla lék.
Nikdy nehledala uznání.
Zemřela 12. května 2008, ve věku 98 let, ve stejném městě, kde kdysi vyrvala děti smrti.
Na jejím pohřbu bylo několik z těchto dětí — nyní sedmdesátníků, obklopených svými vlastními dětmi a vnoučaty.
Jeden z nich prohlásil:
"Dala mi život.
Vše, co mám — svou rodinu, svou kariéru, svou existenci — dlužím ženě, která riskovala vše pro dítě, které neznala."
2 500 dětí vyrostlo, protože Irena Sendlerová odmítla odvrátit zrak.
Tyto děti měly děti.
A tyto děti zase měly děti.
Dnes je díky jedné ženě, lékařské sadě a jabloni naživu téměř 10 000 lidí.
Nenosit zbraň.
Bez uniformy.
Bez titulu.
Jen viděla děti topící se a rozhodla se skočit, aby je zachránila.
Znovu.
A znovu.
A znovu.
2 500 srdečních tepů vyrvaných smrti.
Gestapo jí zlomilo nohy.
Mučení.
Odsouzení k smrti.
Nemluvila.
A 2 500 dětí žilo, protože odmítla mluvit.

[Jan Betlach ✡️ 🇮🇱 @jbetlach]

“Prosím, přečtěte si tento dokument. Takhle vypadá irský institucionální antisemitismus.

V Dublinu se nachází park jménem Herzog Park. Je pojmenován po Chajimu Herzogovi (1918–1997), irsko-izraelském rodákovi, narozeném v Belfastu a vychovaném v Dublinu, který se později stal šestým prezidentem Izraele.

Chajim byl synem Jicchaka HaLevi Herzoga, vrchního rabína Irska a následně prvního vrchního rabína Izraele. Byl blízkým přítelem Eamona de Valery, nejvýraznější postavy irské politiky, a během naší války za nezávislost pevně podporoval irskou republikánskou věc.

Dublinská městská rada nyní přijala antisemitské rozhodnutí a rozhodla se Herzog Park přejmenovat — jde o jednoznačný pokus vymazat irsko-židovskou historii.

V loňském roce jsem napsala do Irish Times: „Nyní, když se židovská komunita v Irsku zmenšila na pouhý zlomek své původní velikosti, mám velký strach, že za dvacet let zmizí úplně — kvůli tomuto nedostatku přijetí v zemi, která se tak ráda prezentuje jako pohostinná. Irové budou následovat dobře vyšlapanou cestu občanů tolika jiných národů před nimi: budou procházet čtvrtěmi, kde je slyšet jen tichý šepot židovské paměti — paměti, která může časem rovněž zmizet.“

Toto vymazávání však nepřišlo postupně během dvaceti let, jak jsem očekávala. Ne — přišlo už o rok později, cíleně a záměrně, ze strany irské politické reprezentace.

Irsko je země s institucionálním antisemitismem. Popírat to tváří v tvář tak jednoznačným důkazům je čiré bláznovství.”

👇

[Střípky z minulosti 🕰️ @MocnyPetr62670]

Dne 29. listopadu 1941 došlo k popravě dvou mladých sovětských partyzánek nacisty v Moskevské oblasti.

V obci Petriševo byla nacisty zavražděna Zoja Anatoljevna Kosmoděmjanská, které bylo pouhých 18 let. Její popravě předcházelo drastické mučení.

Téhož dne a nedaleko odtud, na farmě Golovkovo, přišla o život Vera Danilovna Vološinová, další sovětská partyzánka, ve věku 22 let.

[Martin Němec @MartinuNemecius]

@Mikiferjencik

[Mirek Topolánek @MirekTopolanek]

Světový den rakoviny slinivky. Co jsem to tam vlastně povídal? Tak tady to máte: