@pavelhoudek Já to vypínám okamžitě po nastartování. Mám naftu 2.0 TDCi a tohle startování a chcípání prostě pro tenhle motor není dobrý. Baterie dostává čoudy, protože se klasicky nenabíjí z alternátoru neustále, ale udržuje se na 70-80%. Volná kapacita se využívá na rekuper.
Čtyřista let v Evropě chyběl. Teď třicet mladých ibisů skalních znovu letí na jih – a v doprovodu člověka.
Žlutý padák ultralehkého letadla se vleče nad letištěm rychlostí letící husy. Za ním se drží hejno černých ptáků s lysou, růžovou hlavou a srpovitým zobákem. Z letadla se ozývá známý hlas pěstounky. Nejde o filmovou scénu: v prvním zářijovém týdnu 2026 vede rakouský tým třicet ručně odchovaných ibisů z Německa přes Francii do Andalusie.
Ibis skalní (německy Waldrapp) je pták z jiné doby. Jeho kovově lesklé peří neobsahuje žádný barevný pigment, specifický lesk vytváří až nanostruktura per. Dospělý jedinec měří 70 až 80 centimetrů. Až do 16. století hnízdil ve skalách a na městských hradbách od Švýcarska po Salcbursko, pak ale z přírody zmizel.
Nebylo to způsobeno jen tím, že by je lidé „do posledního kusu sežrali“, ačkoliv mláďata středověkou pochoutkou skutečně byla a ptáci se běžně lovili. Svoji roli sehrála i malá doba ledová provázená mimořádně chladnými léty. V 17. století zápisy o evropských hnízdištích zcela utichly a druh přežil pouze v Maroku. Evropa na něj zapomněla tak dokonale, že jeho dochované kresby začala považovat za bájné tvory.
Problém návratu netkvěl jen v kritickém nedostatku jedinců. Ibis si tahovou trasu nenosí v genech, učí se ji od starších generací. Když rodiče vyhynuli, zmizela s nimi i celá mapa. Zoologické zahrady sice mláďata odchovávaly, ale vypuštěná hejna letěla špatným směrem nebo bloudila. Jedna skupina tak bez výcviku zamířila na sever a skončila ve Švédsku.
Originální řešení představil rakouský behaviorální biolog Johannes Fritz, který se inspiroval filmem Amy a divoké husy. Ptáčata se v prvních týdnech vtištěním fixují na lidské pěstounky a následně se učí letět za ultralehkým letadlem. Z něj je žena megafonem volá hlasem, který znají od svého vylíhnutí. Pozemní tým jim mezitím na trase zajišťuje voliéry a krmení.
Od roku 2004 takto vědci provedli patnáct tahů přes Alpy. Ptáci se po dosažení dospělosti začali vracet na sever naštěstí už sami. Do projektu však zasáhla změna klimatu: podzimní odlet zvířat se opožďoval až na listopad, kdy nad Alpami chybí termika, bez které těžký pták hory nepřeletí. Od roku 2023 proto Fritzův tým obchází Alpy delší, 1 800 kilometrů dlouhou trasou směrem do Andalusie.
Tento experiment zjevně funguje. Volně žijící středoevropská populace už čítá přes 300 jedinců. Loni na jaře uletěla samice pojmenovaná Dr. Saurier úctyhodných 3 200 kilometrů ze Španělska zpět k Bodamskému jezeru. Nově vylíhnutá mláďata již trasu přebírají přirozeně od svých rodičů, takže letadla s lidským doprovodem pomalu přestávají být potřebná.
Určitá rizika však trvají. Ibisové často hynou po zásahu proudem na sloupech vysokého napětí a v Itálii si je lovci nezřídka pletou s invazním ibisem posvátným. Na obrovském úspěchu projektu, jehož primární evropské financování z programu LIFE končí v roce 2028, se aktivně podílejí i české zoologické zahrady v Praze a Ostravě.
Baví vás zajímavé příběhy z oblasti vědy i přirody? Každý den sem dám alespoň dva. Sledujte @tkapler, aby vám nic neuniklo a nezapomeňte sdílet svým sledujícím.
Ms. Olena and her family rescued and raised a little stork. He has already set off for his wintering grounds and will surely return to Ukraine next year.
A beautiful video and a wonderful family.
📹: Olena Matviienko / Facebook
Už třetí česká vláda (ministri za Ano, ODS a Ano), ma k dispozici už 8 let snadno během minut analyzovatelná data a nezvratné důkazy v podobě videozáznamů jednoznačně prokazující úmyslné porušování zákonů a falšování emisních kontrol na všech emisních stanicích. Každý rok v důsledku toho umírá v Česku předčasně několik set lidí, milion jich v důsledku toho trápí astma a další respirační choroby. Každý z ministrů o tom ví, Každý byl mnohosetkràt konfrontovat s důkazy, Každý na to sere, což naznačuje, že nejde o pouhou neschopnost. Tyhle podvody vydělávají ročně mnoho miliard, hlavním prizivnikem je jedna konkrétní ruská mafie, ktera provozuje nejvetsí síť měřících stanic a pomocí úplatků a zastrašování se jí daří držet u moci.
Stačil by den na prokázání všech falešných kontrol, odhalení všech falešných stanic i jednotlivých inspektorů, odhalení všech aut, která nebyla řádně proměřena a třeba i nařízení jejich zákazu jízdy do správného přeměření (na náklady viníků) a snížení emisní zátěže z aut odhadem o 90 % (jeden diesel s vykuchaným filtrem dá do ovzduší víc karcinogenů než klidně stovka aut).
Co kdyby se tomu konečně začaly věnovat třeba alespoň @enkocz / @Simindr / @Pavel_Tomasek, @investigace_cz /@pafak, @hlidacipes_org / @brestan, @seznamzpravy, @rcasensky, @aktualne a další. Libor vám dodá informace, data i dalsí důkazy.
Komu to taky vadí, pomozte mi probudit české investigativce a sdílejte mou výzvu, díky.
Jiri Prochazka BRUTALLY knocking out Khalil Rountree in R3 after getting beaten up for 2 rounds straight
Easily the greatest comeback in a 3 round fight EVER
Makety zbrani a plastické trhaviny umístěné pod stolem, lidi schovaní za závěsem ve studiu při rozhovoru s naprosto neznámým člověkem v kukle.
Takto je “zajištěna” bezpečnost ministra zahraničí!
@dav_je Kupuju od malýho farmáře a cena je cca 150 Kč/kg. Váha kuřat po porážce je tak 3-3,4 kg. 250 Kč/kg bych nedal. Ale při 25 ks se to udá v pohodě.
@betyna71 Přenesená frustrace od rodičů, prarodičů, rodinných přátel,..? Je to strašný, pokud to udělá dospělec, ale když to udělá dítě je to o to horší…
Dvaadvacátého července 1938 dorazil do Oxfordu dopis z Postupimi. Německé nakladatelství Rütten & Loening v něm vyjádřilo zájem vydat překlad Hobita. Podmínka byla jediná: J. R. R. Tolkien musí úředně doložit árijský původ.
Nakladatelství dříve patřilo židovským majitelům Wilhelmu Ernstu Oswaltovi a Adolfu Neumannovi. Po přijetí norimberských zákonů však firmu v roce 1936 postihla nucená „arizace“: židovští zaměstnanci byli propuštěni a díla židovských autorů vyřazena z edičního plánu. Nový vlastník Albert Hachfeld se pouze podřídil liteře zákona – bez osvědčení o rasovém původu (arisch) kniha v třetí říši vyjít nesměla.
Tolkienovi bylo tehdy šestačtyřicet let. Žil na Northmoor Road, přednášel v Oxfordu starou angličtinu i severské jazyky a vydání Hobita mu před necelým rokem od základu změnilo život. Příjmení zdědil po prapradědovi, který v 18. století přesídlil do Anglie ze Saska. S tímto jménem sloužil v britské armádě v první světové válce. Nyní po něm cizí režim požadoval rasový dotazník.
Svému londýnskému nakladateli Stanleyi Unwinovi napsal, že tón postupimského listu shledává „poněkud příkrým“. Kladl si otázku, zda této neomalenosti čelí pouze kvůli německy znějícímu příjmení, anebo zda „jejich šílené zákony“ žádají osvědčení od občanů všech zemí bez rozdílu. Sám odmítal jakékoli potvrzení (Bestätigung) vystavit – ačkoli by formální kritéria splnil – a byl připraven německé vydání raději obětovat. Nedostatek židovské krve nevnímal jako přednost či důvod k pýše. Měl řadu židovských přátel a nechtěl budit sebemenší zdání, že schvaluje „naprosto zhoubnou a nevědeckou rasovou nauku“.
K dopisu pro Unwina přiložil dva koncepty odpovědi a ponechal na něm, který z nich do Německa odešle. Kratší verze se nepříjemné otázce zcela vyhnula. Delší, datovanou 25. července 1938, nakonec Unwin neodeslal. Právě tento text se však dochoval jako dopis číslo 30 v knize The Letters of J. R. R. Tolkien (v českém překladu vydalo nakladatelství Argo pod názvem Dopisy J. R. R. Tolkiena). Společnost The Tolkien Society (@TolkienSociety) jej připomíná dodnes.
Celé znění dopisu:
Vážení pánové,
děkuji Vám za Váš dopis. Není mi však zcela jasné, co přesně míníte výrazem arisch. Nejsem árijského – tedy indoíránského – původu. Pokud vím, žádný z mých předků nehovořil hindustánsky, persky, romsky ani žádným z příbuzných dialektů. Má-li však Váš dotaz znamenat, zda jsem židovského původu, mohu pouze konstatovat, že k své lítosti žádné předky z tohoto nadaného národa nemám.
Můj prapraděd přišel do Anglie v osmnáctém století z Německa. Převážná většina mých předků je proto čistě anglického původu a já sám jsem poddaným britské koruny – což by mělo plně postačovat. Přesto jsem své německé jméno vždy nosil s hrdostí a činil jsem tak i po celou dobu oné politováníhodné války, v níž jsem sloužil v anglické armádě. Nemohu si však odpustit poznámku: stanou-li se podobně neomalené a irelevantní dotazy pravidlem v záležitostech literatury, není daleko doba, kdy německé jméno přestane být důvodem k hrdosti.
Váš dotaz bezpochyby směřuje k naplnění zákonů Vaší země. Požadovat však jejich plnění po občanech cizího státu považuji za nepatřičné – a to i kdyby taková okolnost měla (což nemá) jakýkoli vliv na literární kvalitu mého díla či na jeho vhodnost k vydání, o nichž jste se zjevně přesvědčili, aniž byste se předem tázali na můj původ (Abstammung).
Věřím, že tuto odpověď shledáte uspokojivou, a zůstávám s úctou
J. R. R. Tolkien
Filolog zasáhl ideologii na nejcitlivějším místě: tam, kde začala překrucovat jazyk. Označení árijský neodkazuje k žádnému nordickému ideálu, nýbrž k indoíránské jazykové větvi. Urážku pak obrátil v poctu vyjádřením lítosti, že k „nadanému národu“ nepatří. Nakonec varoval, že degradace literatury na rasový kádrový posudek připraví německé jméno o veškerou úctu. Napsal to muž, který s tímto jménem protrpěl bitvu na Sommě.
Nakladatelská smlouva s Rütten & Loening nikdy uzavřena nebyla. Německý překlad Hobita vyšel až v roce 1957 pod názvem Kleiner Hobbit und der große Zauberer v převodu Waltera Scherfa. To už byl okolní svět docela jiný.
Dnes si připomínáme smutné výročí - Tolkien zemřel 2. září 1973 v nemocnici v Bournemouthu, kam byl převezen z oblíbeného hotelu Miramar. Nikdy nebyl politickým řečníkem. Byl to vědec, který nesnesl, když se znásilňuje jazyk. Ve svém dopise neburcoval zástupy. Pouze vrátil slovům jejich původní význam. A potom, zdvořile a s tečkou, odeslal formulář zpět.
P.S.: Každý den sem dávám alespoň jeden příběh, u kterého stojí za to se zastavit. Pomozte je šířit — like, komentář, sdílení, bookmark a hlavně follow, ať vám neuniknou ty příští. Kterou větu z toho dopisu byste dnes podepsali jako první?