JulieJan

[Václav Maněna @VaclavManena]

Dnes jsme poprvé oficiálně představili portál https://t.co/Ef63YOR1DA veřejnosti. Je ve stavu, kdy se za něj nemusím stydět a všechny technické problémy se zdají být vyřešené. Pokud byste nám chtěli pomoci s propagací, vytvořil jsem elektronicky leták: https://t.co/xeQWVjKZKC

[moravec.cz @moravec_cz]

Vážení přátelé, vracíme vám politickou diskuzi i originální publicistiku. Naše klíčové heslo je „Fakta na prvním místě.“

Podívejte se na https://t.co/C0YzauglKJ

#vaclavmoravec

[David Rangl @rangl_david]

Vznik státu Izrael 🇮🇱 a Československá pomoc 🇨🇿

14.5.1948 byla vyhlášena nezávislost státu Izrael 🇮🇱, na jeho vzniku a možnosti se bránit se významnou měrou podílelo Československo🇨🇿 - jako jediná země na světě.

Příběh, který stojí za to znát...🇨🇿🇮🇱

za ♻️retweet♻️ díky 😎

[Jedním Hlasem @JednimHlasem]

Hrůzy 7. října překročily vše, co si dokážete představit
The Daily Mail, 12. 5. 2026

Mezi zohavenými těly mladých žen zavražděných 7. října si pracovníci márnic nejčastěji vybavují jejich nehty.

Jasné, krásné, lesklé manikúry zářící uprostřed všudypřítomné šedi smrti byly často jedinou připomínkou toho, kým ty dívky byly ještě pár hodin předtím.

Teroristé vedení Hamásem ty ženy nejen popravili. Jak ukazuje dosud nejobsáhlejší zpráva organizace The Civil Commission, ženy byly „záměrně a systematicky“ znesvěceny.

Stříleli jim do očí, obličejů a prsou. Zaměřovali se i na jejich nejintimnější partie, aby zničili jejich krásu a připravili jejich blízké o možnost posledního rozloučení.

Ženy byly svlékány, svazovány, bodány, stříleny a páleny. Byly popravovány během znásilnění i po něm, uprostřed orgie násilí, při níž bylo zavražděno 1 200 lidí a dalších 250 uneseno. Hlavy byly oddělovány od těl. Pánevní kosti rozdrceny. Sexuální násilí pokračovalo i po smrti.

Místa útoků na festivalu Nova a v kibucech poblíž Gazy nesla známky groteskní středověké posedlosti sexuálním ponižováním a ničením lidského těla.

V kibucu Be’eri byly do těla nahé a svázané ženy zabodnuté hřebíky, ostré předměty a kusy kovu. U jiné oběti byly použity granáty.

Za normálních okolností média podobné hrůzy v plném rozsahu nezveřejňují. Teď však více než 430 svědků, přeživších, expertů a zdravotníků žádá, aby svět neodvracel zrak - jakkoli těžké to je.

Dva roky poskytovali svědectví organizaci The Civil Commission - nezávislé izraelské organizaci vzniklé po 7. říjnu v reakci na selhání mezinárodních institucí řešit sexuální násilí spáchané toho dne.

Zpráva „Silenced No More“ ukazuje, že ponižovány nebyly jen ženy. Muži byli rovněž sexuálně zneužíváni a minimálně v jednom případě skupinově znásilněni.

Oběti byly zohavovány, části těl odřezávány a používány k vytváření scén určených k traumatizaci těch, kdo je později nalezli.

„Nešlo o vítězství. Šlo o ponížení,“ řekl organizaci The Civil Commission záchranář Eran Masas, který na jednu z těchto barbarských scén narazil.

Když Hamás vedl teroristické skupiny do Izraele, nesli s sebou seznamy frází přeložených z arabštiny do hebrejštiny s příkazy jako:
„Sundej si kalhoty.“
„Lehni si.“
„Roztáhni nohy.“

Zpráva má přes 180 stran důkazů a potvrzuje, že nešlo o izolované excesy, ale o opakující se vzorce: znásilnění a skupinová znásilnění, sexuální mučení, mrzačení,
cílené střelby do obličeje a genitálií, nucenou nahotu, svazování, pálení genitálií,
vkládání předmětů do intimních částí těla a popravy během nebo po sexuálním násilí.

Podle autorů zprávy šlo o „systematické a integrální násilí“ na ženách, mužích i dětech, které pokračovalo i během zajetí rukojmích.

Rukojmí byla sexuálně napadána před očima svých blízkých a někteří mladí příbuzní byli v zajetí nuceni k sexuálním aktům mezi sebou - jako součást vědomé strategie psychického ničení rodin.

Rozsáhlá a velmi explicitní svědectví jsou nekompromisní a mimořádně otřesná. A právě proto musí být tato svědectví zveřejněna v plném rozsahu.

Protože i dnes mnoho lidí stále zpochybňuje nebo relativizuje největší masakr Židů od holocaustu.

Dnes to přichází z institucí, které byly ještě donedávna symbolem seriózní žurnalistiky.

Například z The New York Times - média, které dlouhodobě formuje liberální a demokratickou část západní veřejnosti.

Večer před zveřejněním zprávy dokumentující systematické sexuální násilí Hamásu publikoval NYT článek založený mimo jiné na tvrzeních organizace spojené s Hamásem, podle nichž izraelští dozorci údajně používají psy k sexuálnímu napadání palestinských vězňů.

Pro tato tvrzení neexistují ověřené důkazy a nikdy je nepotvrdila ani OSN, ani organizace dlouhodobě kritické vůči Izraeli.

Nešlo o hledání pravdy. Šlo o vytvoření morální mlhy přesně ve chvíli, kdy začínalo být nemožné brutalitu 7. října dál popírat.

Ano, Hamás znásilňoval… ale Izrael vlastně taky.

A přesně tak dnes často funguje mediální manipulace kolem Izraele: když už nelze popřít zločin proti Izraelcům, vytvoří se falešná morální symetrie, která záměrně rozmaže rozdíl mezi pachatelem a obětí - a promění Izrael z napadené země v jednu ze „stran konfliktu“, nesoucích údajně stejnou morální vinu.

Odkaz na celý článek Daily Mail, stejně jako zprávu The Civil Commission najdete v komentáři 👇

@הנציבות האזרחית The Civil Commission @theCC07 @Daily Mail @DailyMail

#JednímHlasem #FaktaBezFiltru #SilencedNoMore

[Kyle Niemis 🔜 #ISTE26 @KyleNiemis]

Alright folks, this resource is ready to share! 😀

Last week at the @waygroundai and @ForwardEdgeOH National Tech Coach Camp, 27 amazing presenters did 20 minute sessions on all sorts of helpful topics.

Here are their resources and recordings! This sheet along with the "One Best Thing" I shared earlier should be all the #edtech PD you need for a long time. Enjoy!

https://t.co/GN49WyHZ7F

Huge thanks to all presenters:
@labs_edtech @corderj @JustRimmey @Coach_Huelse Jennifer Curtin Lauren Shelton Emilie Rio-Wawrzynski @KfromGKTechies @LHTRT76 Megan Stanush Tanya Blackwell Maggie Hernandez @MrsMarcumBGISD @techNOLIEgy @TechWarriorKES @PHausEDU @Ladylanguage411 Blasia Dunham @TheMathJedi523 Sarah Finch Susan Morrissette Bradford Harris @TechishTana Velthy Fernandes @MyEdTechLife

#edchat #teachers #letsfindaway #wayground #quizizz #teachertwitter #edutwitter

[David Rangl @rangl_david]

📖 Dovětek

Maite je smyšlená. Bombardování není.

V pondělí 26. dubna 1937 krátce po půl páté odpoledne začaly nad baskickým městečkem Guernica kroužit první bombardéry německé Condor Legion a italské Aviazione Legionaria.

Útok pod krycím názvem Operation Rügen řídil podplukovník Wolfram von Richthofen, bratranec slavného „Rudého barona” z první světové války.

Po skončení náletu si do deníku zapsal jedinou větu: „Guernica, město pěti tisíc obyvatel, doslova srovnáno se zemí. Úžasné.”

Letouny shodily na město mezi 31 a 41 tunami munice, kombinaci trhavých pum a zápalných bomb, přičemž stíhačky z nízkých letů ostřelovaly civilisty, kteří se snažili uprchnout do okolních polí.

Tři čtvrtiny budov byly zničené nebo těžce poškozené. Posvátný dub Gernikako Arbola a budova baskického parlamentu vedle něj zůstaly stát.

Přesný počet obětí je dodnes předmětem sporu. Baskická vláda tehdy oznámila 1 654 mrtvých, toto číslo se desítky let drželo v učebnicích.

Moderní výzkum ho ale výrazně koriguje, většina dnešních historiků pracuje s rozpětím 200 až 300 mrtvých.

Co je ale podstatnější než přesný počet, je význam toho, co se v Guernice stalo.

Byl to jeden z prvních systematických leteckých útoků v dějinách na bezbranné civilní obyvatelstvo - experiment, jak to později u Norimberského soudu připustil sám Hermann Göring, když řekl, že Španělsko bylo „příležitostí vyzkoušet mou mladou luftwaffe v praxi”.

Taktika vyzkoušená nad Guernicou byla o dva roky později použita nad Varšavou, o tři roky později nad Rotterdamem, a v posledních letech války se obrátila proti samotnému Německu Hamburk, Berlín, Drážďany…

Frankova propaganda událost desítky let popírala, ještě v roce 1970 jeden frankistický list uvedl, že nálet měl pouze dvanáct obětí.

Německo se k vlastní odpovědnosti veřejně přihlásilo až v roce 1997, kdy spolkový prezident Roman Herzog k 60. výročí napsal přeživším dopis s omluvou.

Až v listopadu 2025 navštívil Guernicu jako první německá hlava státu prezident Frank-Walter Steinmeier.

Picassovu Guernicu, jeden z nejslavnějších protiválečných obrazů v dějinách umění, začal malíř malovat 11. května 1937, krátce poté, co v Paříži četl zprávy o bombardování.

Plátno o rozměrech 3,5 × 7,8 metru dokončil za pět týdnů.

Picasso si vymínil, že obraz nesmí být vrácen do Španělska, dokud v něm vládne diktatura, Guernica tak po čtyřicet čtyři let visela v New Yorku a do Madridu se vrátila až v září 1981, šest let po Frankově smrti.

Strom v Guernice, posvátný dub baskických svobod, skutečně přežil.

Ten konkrétní strom z roku 1937 už dnes na náměstí nestojí, odumřel v roce 2004, ale byl podle baskické tradice nahrazen výhonkem ze své vlastní žaludové linie.

Stojí na témže místě, kde stáli jeho předkové od 14. století. A přesně dnes, 26. dubna 2026, je tomu na den 89 let, co se nad ním poprvé v dějinách Evropy ozval ten zvuk, který Maite slyšela jako jedna z prvních…

[Marek Štefan @infektolog]

Tohle je wake-up call do další respirační sezóny. Osoby nad 65 let věku by opravdu neměly zůstat neočkovány. Je potřeba, aby jim vakcinace byla nabídnuta, ideálně praktickým lékařem. Ale i ostatní věkové skupiny jednoznačně profitují z očkování. Pro zdravotníky a příbuzné velmi nemocných a/nebo starších křehkých osob by to mělo být samozřejmostí (jsou pak méně nakažliví pro tyto oslabené skupiny).
Chřipka is a bitch.

Téměř všechny oběti chřipky jsou starší 65 let. Až polovině by pomohlo očkování https://t.co/IzBhm6ls1I prostřednictvím @SeznamZpravy

[Mirka Šimková @mirka_simkova]

Halooo lidi! 😍

Dnes přichází chvíle, na kterou jsme dlouho čekali!

Veřejně představujeme nové místo budoucího Domova naděje, spouštíme nový web a otevíráme novou kampaň.

Cítíme radost, vděčnost i velký respekt k tomu, co je ještě před námi. Ale dnes si dovolujeme i na chvíli zastavit a říct nahlas: Jo! Tohle je další obrovský krok ♥️

Děkujeme, že jste u toho s námi. Prosím, sdílejte, šiřte, buďte součástí Domova naděje 🍀

Odkaz najdete v dalším příspěvku ⬇️

[David Grudl @DavidGrudl]

(Až si tohle přečtete, nebudete tomu věřit. Budete se zdráhat tomu uvěřit i potom, co si to ověříte na Wikipedii!)

Portugalsko je moje milovaná země. Portské, pastéis de nata a … další lahev portského. Tahle země má taky neskutečný talent na průsery. V roce 1755 si Lisabon zkusil tři biblické katastrofy v jednom dni (viz https://t.co/WMyZPQoN9a). Po takovém výkonu by si člověk řekl, že ten národ je už na všechno připravený.

Jenže dějiny jsou rafinované. O necelá dvě století později si Portugalsko nadělilo katastrofu číslo dvě, a tentokrát bez pomoci tektonických desek. Hlavní rekvizitou bylo skládací lehátko na zahradě.

.
Mnich, který dostal stát
------------------------

Ta katastrofa se jmenovala António de Oliveira Salazar. Nejdéle vládnoucí evropský diktátor dvacátého století. (Ano, i západní Evropa měla diktátory, dva vedle sebe, kteří si mávali přes hranici.) Za jeho vlády se vystřídali čtyři papežové. V roce 1932 se stal premiérem a zůstal jím šestatřicet let. To je dvakrát víc Orbán než Orbán.

Salazar byl profesor ekonomie. Což je detail, který se vám bude hodit, až budete vysvětlovat, proč svěřovat stát do rukou ekonomů nemusí být vždy úplně dobrý nápad.

Byl asketa. Nepil, nekouřil, nikdy se neoženil, žil ve skromném domě se svou hospodyní a dvěma adoptovanými dcerami. Na rozdíl od většiny diktátorů, kteří si obvykle kupují diamantová záchodová prkýnka 🚽, se Salazar choval jako neobyčejně nudný úředník, který má jediný koníček.

Tím koníčkem bylo udržovat celou zemi v chudobě.

Ne jako vedlejší efekt. Jako životní cíl.

Věřil totiž, že chudoba je pro Portugalce dobrá. Buduje charakter. Učí pokoře. A hlavně, chudí lidé nemají čas stávkovat, protože jsou zaneprázdnění tím, že nemají co jíst.

Tomuto ekonomickému programu se říkalo Estado Novo, Nový stát. Portugalci se z něj vzpamatovávají dodnes. U nás o jeho zavedení usilují diktátoři-čekatelé z hnutí Nerůst.

.
A pak přišlo lehátko
--------------------

Salazarův denní režim snesl srovnání s klášterním řádem: brzký oběd, jednoduchá strava, žádný alkohol, žádné ženy, žádné radovánky. Nic, co by vás mohlo nečekaně zabít.

A pak přišla sobota 3. srpna 1968.

Bylo mu devětasedmdesát a pobýval v letním sídle v São João do Estoril. V devět ráno usedl na zahradní lehátko, aby se nechal oholit.

Lehátko pod ním ruplo.

Hlavou narazil na kamennou dlažbu a ztratil vědomí.

.
Postdiktátorská hygiena
-----------------------

Zhruba měsíc po pádu se Salazarův stav dramaticky zhoršil. Chirurgové mu z mozku odstranili sraženinu, načež přišla rozsáhlá mrtvice. Diktátor upadl do kómatu a lékaři se jednohlasně shodli, že už se neprobere.

Portugalsko se tedy pustilo do běžné postdiktátorské hygieny. Prezident Américo Tomás oficiálně zbavil Salazara funkce, novým premiérem se stal loajální profesor práv Marcelo Caetano. Režim pokračoval dál, jen o kousek vlažněji. V novinách vycházely Caetanovy projevy. Státní aparát přecvakl na nového kapitána. Život šel dál.

Jediný, kdo o ničem nevěděl, byl sám Salazar. Ležel v nemocnici a tiše dohasínal.

Jenže.

.
Jenže Salazar otevřel oči
-------------------------

Salazar se probral.

A neprobral se napůl. Ožil jak svého času Zeman: mluvil, četl, přemýšlel, domáhal se novin a pudinku.

To byl okamžik, kdy se portugalské vládě zastavil dech.

Starý problém s diktátorem v kómatu byl totiž pohodinda. Člověk v kómatu je v podstatě velmi drahá pokojová rostlina 🪴. Nový problém s probuzeným diktátorem, kterému před třemi týdny sebrali zemi, byl ovšem úplně jiného kalibru.

Nejjednodušší by bývalo mu říct: "Pane Salazare, vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu jsme vás museli odvolat. Vedení převzal Caetano, dělá to slušně, odpočívejte v pokoji."

Jenže. Salazar právě přežil operaci mozku a mrtvici. Byl zesláblý, nerudný, formálně ale stále nejmocnějším mužem v zemi a nikomu se moc nechtělo riskovat, jestli mu druhá špatná zpráva nenadělá druhou mrtvici.

Sáhli tedy po jiném řešení.

Že mu to prostě neřeknou.

.
Paralelní Portugalsko
---------------------

A teď přichází ta nejneuvěřitelnější část celého příběhu.

Salazara přestěhovali zpět do jeho oficiální lisabonské rezidence. Tam za ním pravidelně docházeli ministři a předstírali u něj zasedání kabinetu. Debatovali, přikyvovali, nechávali ho podepisovat dokumenty, které potom cestou ze dveří končily v koši.

Salazar vládl. 👑

Svému pokoji.

Posílali mu i noviny. Přirozeně ne takové, jaké se skutečně tiskly. Pro Salazara vznikala jeho vlastní edice, ze které byl vygumován nový premiér Caetano, jeho projevy, fotografie i samotné jméno. Představte si tu logistiku. Každé ráno vytisknout zvláštní noviny pro jediného čtenáře. Hlídat, aby se do rádia neproplížil Caetanův hlas. Hlídat, aby se žádná návštěva neprořekla. Hlídat, aby Salazar z okna nezahlédl plakát s nesprávným premiérem.

Tohle divadlo trvalo téměř dva roky. Slovy: DVA ROKY! 🎭

Salazar mezitím dělal přesně to, co dělá každý správný státník ve stáří. Sepisoval projevy (které nikdy nezazněly). Podepisoval zákony (které nikdy neplatily). Přijímal hosty (kteří z audience odcházeli s pocitem herce v ochotnickém představení).

Korigoval rozpočty, které se jen předstíraly. Promýšlel reformy, které se nikam nedostaly. Posílal pozdravy Frankovi do sousedního Španělska a Caetanův kabinet trnul, jestli mu Franco neodpoví něčím, co by vystavěnou kulisu rozbilo.

Ale nestalo se. Kulisa držela.

.
Konec bez rozloučení
--------------------

Zemřel 27. července 1970. Do posledního dechu byl přesvědčený, že vládne Portugalsku.

V roce 1974 přišla Karafiátová revoluce, Salazarův režim padl, vojáci si dali do hlavní pušek karafiáty a Portugalsko konečně objevilo, že dvacáté století opravdu existuje.

Nejdéle vládnoucího evropského diktátora dvacátého století nesvrhla revoluce. Nesvrhly ho tajné služby. Nesvrhli ho Američané ani Sověti.

Svrhlo ho skládací lehátko.

A když bylo po všem, portugalská vláda zjistila, že nejtěžší na celé věci není diktátora odstranit. Nejtěžší je mu to říct.

[Jaroslav Benedik @Jarosla21101663]

Pokud se vám dnešní vlákno líbilo, budu rád, že ho rozšíříte a děkuji, že mě zde na X sledujete.

[Armáda ČR @ArmadaCR]

Tohle je příběh letošní Ostravské operace. Desetiletý Jirka je opravdový válečník. Bojuje se zákeřnou nemocí – Duchennovou svalovou dystrofií. Každý den je pro něj náročnější než ten předchozí.

Oba jeho rodiče zasvětili život službě vlasti v Armádě České republiky, ale teď potřebují pomoc oni. Průběh nemoci je možné zpomalit a dát Jirkovi víc času. Léčba je ale finančně velmi náročná.

V neděli jsme si na zápase mezi @fcbanikostrava a @slaviaofficial nepřipomněli jen hrdiny druhé světové války, ale zabojovali jsme i za Jirku. Pomoc může pokračovat dál.

Pokud můžeš, přispěj.
Pokud nemůžeš, sdílej. Děkujeme!

Odkaz na sbírku pro Jirku najdete ve vláknu! 👇

[Vasyl Kapustej @Lord_of_war_95]

1/10

Snad ještě nikdy na světě nebylo současnem tolik konfliktů a konfliktních zón napříč kontinenty, jako je tomu nyní v r. 2026.

A to i přesto, že Trump o sobě s oblibou tvrdí, že ukončil už 8 válek 🤡

Zde je malé vlákno o aktuálních konfliktech ve světě, mnohé jsou zapomenuté a na okraji pozornosti, byť jsou i pro Evropu důležité; a mnohé konflikty spolu mnohdy vzájemně souvisí mnohem více, než byste na první pohled mysleli.

Myslím, že mílovými kroky tak spějeme ke globálnímu konfliktu.

Inspiraci pro toto vlákno mi poskytl @clement_molin, který takové vlákno také sepsal; vzal jsem jeho postřehy a přidal k nim pár svých; mapy jsou od něj. Doporučuji všem jej sledovat.

Vlákno zde:
👇👇👇

[Dárek pro Putina @DarPutinovi]

Když jste předseda vlády, můžete připomenout Velikonoce třeba tím, že se fotíte s pomlázkou někde v Karibiku nebo na lidi ve své zemi mluvíte a dáváte jim jistotu a naději. Tak jako polský premiér @donaldtusk. Skvělá řeč. Dejte si jí. Nebudete litovat.⬇️

[Simmar @Simmar_cz]

1/

Je pátek, venku duje studený vítr, od rána jezdíme na standardní věci, které tak nějak člověk ve službě na záchrance na začátku ledna očekává – starší lidí s horečkami způsobené chřipkou, což jim způsobí srdeční oběhovou dekompenzaci, dušnost, bolesti celého těla, kolapsy atakdále. Když kolem jedné po poledni zazvoní telefon s dalším výjezdem, působí to jako další podobná rutinní záležitost v pořadí: "muž 60 let, bolesti zad, stenokardie?, naléhavost 2".

Jedeme do běžného kladenského činžáku, cestou s řidičem kecáme o počasí, peskujeme kvalitu kladenských silnic a já si v duchu sumíruju, co tak nějak nejspíš budeme dělat pacientovi za vyšetření, tj. jaké vybavení si vezmeme s sebou. U vchodu do domu na nás čeká dcera pacienta, po cestě nahoru do bytu se jí začínám vyptávat, co se vlastně stalo. Tátu začalo bolet v zádech, když se šel sprchovat, motá se mu hlava. Přicházíme do domácnosti, pacient je pan Roman, 61letý štíhlý vitální muž, leží na posteli v ložnici a kromě mírné pobledlosti vypadá vlastně úplně normálně.

Vypráví, že se šel sprchovat a najednou ho rozbolelo silně v zádech (úvodní intenzita dle verbální škály bolesti tak 7/10, pak zeslabila na cca 4/10), taky se mu malinko motala hlava. Dýchá se mu normálně, nezvracel, vědomí neztratil. Bere léky na tlak a cholesterol, ale v poslední době tlak zlobil a zkoušeli s praktičkou jinou medikaci. Od třiceti nekouří. Ptám se na charakter bolesti – stálá nebo přichází ve vlnách? Bodavá nebo tupá? Vyzařuje někam? Měl už podobnou bolest někdy? Co bere za léky? Mezitím točíme 12svodové EKG, měříme pulzní oxymetrii, teplotu, tlak. Všechny hodnoty jsou prakticky normální, na EKG nic zajímavého.

V hlavě mi bliká někde vzadu kontrolka, že tohle nebudou jen tak obyč bolesti zad, jaké každý doktor vidí tisíckrát do roka. Prostě nějaká léty nabytá intuice, kdy kouknete na člověka a víte, že to je „divný“ – myslím, že každý zdravotník tenhle pocit moc dobře zná.

Pána si pečlivě vyšetřuju, poslouchám, koukám, ťukám, prohmatávám. Celkově si všímám takové zvláštní popelavější barvy v obličeji a teď i diskrétního opocení (opocení je pro mě takový univerzální signál, že mám zpozornět); taky mám pocit, že pulsace radiální arterie je na jedné ruce o malinko slabší než na druhé (v mozku se mi rozsvěcí další kontrolka). Prosím tedy kolegyni záchranářku, aby změřila tlak i na druhé paži. Rozdíl tam je, ale jen asi 5 milimetrů rtuťového sloupce (nicméně svítí další kontrolka v mém mozku). Když si pána opatrně posadím, začne popisovat „poruchu vidění a stroboskopický efekt v očích“. To už začínám mít opravdu reálnou suspekci na diagnozu, z níž máme všichni velký respekt – aortální disekce. Neboli hlavní trubka v těle se v jednom místě natrhne a začne se odtrhávat její vnitřní vrstva a s každým úderem se krev dostává dál a dál a odtrhává další a další části vnitřní vrstvy. Obávaná, ale opravdu ne častá věc - v životě jsem řešil do té doby jen tři pacienty s touto diagnozou a z toho dva mi doslova umřeli pod rukama :/.

V hlavě mi začíná běžet několi věcí: 1) jestli je to fakt disekce, musíme spěchat, protože každá minuta zvyšuje riziko úmrtí 2) s pánem musíme manipulovat s maximální opatrností, protože každý prudší pohyb zhorší stav 3) mít pod plnou kontrolou tlak a bolest – podáváme tedy intravenozní medikaci a jedeme. Pokyn našimřidičům: rychle, ale jemně, prosím.

Na kladenském urgentu pacienta předáváme kolegyni Janě s tím, že mám suspekci na disekci, byla tam taková a maková anamnéza, předáno, odjíždíme na základnu, případ pouštím z hlavy.

🧵

[Jaroslav Benedik @Jarosla21101663]

Vážení sledující, od srdce vás zdravím z Homolky. To máte tak klidné odpoledne, 3. princ je spokojený po operaci, a z ničeho nic zazvoní hot-line telefon, kterému říkáme něžně „Mazlík“. Nabídka akutní disekce tentokráte z Kladna.🧵

[Martin Rota @rota152]

S vyšší cenou paliv teď víc lidí začalo jezdit tramvají. Problém je, že neznají tramvajovou etiketu.
Prosím, motoristé, když vstoupíte do tramvaje musíte hlasitě pozdravit a pak každému cestujícímu podat ruku.
Do komentářů prosím další pravidla, která by měli znát.

[Dr. Petr Brož @Chmee2]

Verče je 6 let. Má SMA a každý den tvrdě cvičí, aby jednou mohla stát a chodit. Na rehabilitace, které jí dávají šanci, chybí 281 000 Kč.

Sbírka je tak úplně na začátku a my máme možnost ji rozjet a pořádně s ní pomoci!

Pojďte si zas jednou zasdílet

https://t.co/HzN0bt5df7

[Václav Maněna @VaclavManena]

Na adrese https://t.co/Ef63YOR1DA najdete novou platformu pro učitele a zájemce o vzdělávání.

K úspěšnému pokračování je klíčové, aby o něm vědělo co nejvíc lidí. Prosím, dejte o něm vědět ostatním, pokud se vám myšlenka líbí.

Jestli ne, hejtujte o 106, potřebujeme dosah. ♥

[Vojtěch Gibiš @GibisVB]

14. 3. 2022. Před rokem.
Výbuch ho vyhodil z auta. Když se probral, neviděl na jedno oko. Jeho pravá noha byla pryč. Z hlavy a krku se řinula krev. Levá ruka zdeformovaná, palec mu visel. Hořel.
Britsko-americký reportér Fox News Benjamin Hall se začal válet, aby se uhasil.
1/x

[Petra Pecková @PPeckova]

Tragédie a obrovské lidské neštěstí. Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Ester a Kubu postihla tragédie, která se bohužel stane v několika českých rodinách každý rok a navždycky změní osudy těch, kteří se s ní musí vyrovnat.
Maminka devatenáctileté Ester a sedmnáctiletého Jakuba byla na začátku únoru zavražděna.

Neštěstí se stalo ve středních Čechách, v obci nedaleko Kladna, kde všichni žili v rodinném domě. Bohužel šlo o okolnosti, proti kterým se snažíme jako kraj bojovat a obětem pomáhat - domácí násilí, spojené s alkoholem. Maminka, oblíbená paní učitelka, se snažila rodinnou situaci řešit.. ale dořešit už nestihla.

To ráno před 6 hodinou volal na policii zoufalý Jakub. Policie přijela okamžitě, ale nožem pobodanou maminku už nikdo nedokázal zachránit. Otec dětí je ve vazbě a čeká ho pravděpodobně velmi vysoký trest.
A děti, které jsou sice na hranici dospělosti, ale kdo z nás má děti právě v tomhle věku ví, jak je důležité rodinné zázemí, se z pochopitelných důvodů nedokáží vrátit do rodinného domu.

Kuba je v péči prarodičů maminky, kteří jsou v šoku ze smrti dcery a Esterka teď žije u maminčiny kamarádky. Všichni kolem pro ně dělají maximum, ale oba sourozenci potřebují do budoucna daleko větší pomoc a podporu.

Proto Vás prosím, jestli můžete, přispějte jim nejen na obyčejné každodenní potřebné věci, ale i na psychologickou terapii, vzdělání, potřeby spojené s náhradním bydlením, péči o dva pejsky a kočičku, kteří po mamince zůstali.
Esterka a Jakub předčasně a drsně dospěli.
Nedovedu si ani představit, jak hrozné to pro ně teď musí být, ale příspěvek jim aspoň minimálně pomůže se zkusit postavit na nohy a snažit se začít žít svůj vlastní život, který mají celý před sebou.

A prosím Vás všechny, kteří bojujete s podobným osudem, hledejte pomoc.
Obětem domácího násilí pomůže jakékoliv krizové centrum - je jich 5 ve Středočeském kraji - ProFem o.p.s., Respondeo, ZSI Kladno. A těm, kteří bojují se závislostí, pomohou adiktologické služby, které najdete na odkazu v komentářích.

Nedopusťte, abyste podobné tragédii vystavili sebe a své blízké. Řešení existuje.🙏🏼

Ester a Kubo, myslím na Vás a posílám Vám sílu a podporu. 🙏🏼❤️

Odkaz na sbírku v komentářích.