HAVEL 90: VAROVÁNÍ, KTERÉ JSME NEMĚLI ZAPOMENOUT
Václavu Havlovi by dnes bylo 90 let.
V červnu 1992 řekl občanům slova, která stojí za to číst znovu:
„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás.“
Varoval před politiky s diktátorskými sklony, před nepromyšlenými a neodpovědnými řešeními a před těmi, „pro něž je vlastní moc důležitější než osud národa“.
Uplynulo 34 let.
Změnila se země, politické strany i svět kolem nás. Jedna věc se však příliš nezměnila:
pokušení moci.
Havel přitom nevaroval jen před politiky. Varoval také nás – občany.
Protože nejnebezpečnější nabídka v demokracii může znít velmi příjemně:
Nemusíte tomu rozumět. Nemusíte se o to starat. Nemusíte nic obětovat. Dejte mi moc a já to zařídím.
A právě tehdy se občan začíná měnit v diváka.
Politik není majitelem země. Nevlastní stát, parlament, soudy ani veřejné instituce. Dostává pouze na omezenou dobu mandát spravovat naši společnou věc.
Proto parlament, soudy, opozice, svobodná média ani občanská společnost nejsou překážkou vlády.
Jsou pojistkami demokracie.
Demokracie totiž nemusí skončit převratem. Může se vyprazdňovat pomalu.
Kritika se začne považovat za nepřátelství.
Kompromis za slabost.
Nezávislost za neposlušnost.
Odbornost za elitářství.
A občan začne místo pravidel platných pro všechny hledat člověka, který mu slíbí, že všechno zařídí.
Havel nebyl neomylný. Bylo by ostatně velmi nehavlovské dělat z něj neomylnou ikonu.
Ale jedna jeho myšlenka obstála:
Svoboda není služba, kterou nám poskytuje stát. Je to odpovědnost, kterou musí nést občan.
Devadesát let od Havlova narození proto není jen příležitostí vzpomínat.
Je příležitostí položit si otázku:
Co jsme udělali se svobodou, kterou jeho generace pomáhala obnovit?
A jeho varování z roku 1992 bychom měli číst celé i dnes:
Dávejme pozor na politiky, pro něž je vlastní moc důležitější než osud země.
A dávejme pozor sami na sebe, abychom jim tu moc ze své pohodlnosti nepředali.
Protože svobodný stát může existovat jen tam, kde existuje svobodný občan.
Celá esej na mém Facebooku.
@Nerovnicecka Přečti si možná raději trilogii, Problém tří těles, Temný les, Vzpomínky na Zemi. Kosmická sociologie je zajímavá. Mně ten první díl značně zkazilo právě shlédnutí série na Netflixu. 🤔😉
@Montjoyka@JosefHab Jednotlivé tetování na vhodných místech se mi líbí.. ale mám problém už s většími plochami na ženském těle, natož s celoplošným. Ale je to otázka vkusu, respektuji. 🤔😉
Žena v nejvyšší funkci by pro nás v této překotné době byla požehnáním. Mette Frederiksen i Giorgia Meloni ukazují svou sílu a Barbora Urbanová je důkazem, že takové osobnosti máme i u nás. I Dalajláma říká, že jeho nástupkyní by měla být žena. Je čas ji najít.. souhlasíte?
Český internet je zase plný fotek košíků s triumfálním hlášením o úlovku. Tedy úlovku. Dospělý člověk vstane za tmy, jede do mokrého lesa, několik hodin se hrbí nad zetlelým listím a pak se vrátí domů s náručí organismů, které chutnají jako vlhký pařez a vypadají, jako by je příroda sama nestihla vyhodit.
Houba je mimochodem fascinující surovina. Samá voda a skoro žádná energie, zato textura od rozmočené lepenky přes gumu až po hlen. Chuťový profil? Hlína, mokré listí, sklep, lehký tón trouchniviny. V zemi postižené hladomorem by kolem toho možná prošel i žebrák a řekl si, že zase tak zle ještě není.
Pak přijde česká alchymie. Na pánev se hodí máslo, vejce, kmín a cibule, tedy několik skutečných potravin, které mají jediný úkol: zamaskovat skutečnost, že základ jídla tvoří něco s chutí mokrého lesa. A když je výsledek konečně jedlý, zásluhu samozřejmě dostane houba.
Houbaření je ostatně češství v destilované podobě. Vstát v pět ráno, něco zadarmo sebrat, zatajit před ostatními kde, doma to hodinu čistit, během deseti minut osmažit a pak část úrody pečlivě usušit, aby bylo možné tou odpornou chutí kontaminovat omáčky, polévky a maso i v měsících, kdy už les naštěstí žádné čerstvé houby nevydává.
Národ, který dokázal z mokré houby udělat sezonní svátek a ještě si její chuť konzervuje na zimu, už opravdu nepotřebuje další důkaz své houževnatosti.