Please stop scrolling for a moment and bookmark this documentary film if you can’t watch it right now.
https://t.co/wLBDcwJ73K
Legendary filmmaker Pierre Rehov triggered absolute hysteria among Muslims, woke anarchists, and other Nazis by releasing his powerful documentary “Pogrom(s)” online.
The mainstream media and industry censored and rejected it because it shows the raw, savage atrocities, rapes, tortures, beheadings, and massacres committed by Arab Muslims against Jews on October 7.
Instead of suppressing the truth, Rehov made it freely available for the world to see the horrors that Hamas and its supporters openly celebrate.
This is the truth they cannot handle.
Please share before you start watching it, so others will see it by the time you finish. Bookmark if you can’t watch now, and follow the brave filmmaker @rehoov.
Hrůzy 7. října překročily vše, co si dokážete představit
The Daily Mail, 12. 5. 2026
Mezi zohavenými těly mladých žen zavražděných 7. října si pracovníci márnic nejčastěji vybavují jejich nehty.
Jasné, krásné, lesklé manikúry zářící uprostřed všudypřítomné šedi smrti byly často jedinou připomínkou toho, kým ty dívky byly ještě pár hodin předtím.
Teroristé vedení Hamásem ty ženy nejen popravili. Jak ukazuje dosud nejobsáhlejší zpráva organizace The Civil Commission, ženy byly „záměrně a systematicky“ znesvěceny.
Stříleli jim do očí, obličejů a prsou. Zaměřovali se i na jejich nejintimnější partie, aby zničili jejich krásu a připravili jejich blízké o možnost posledního rozloučení.
Ženy byly svlékány, svazovány, bodány, stříleny a páleny. Byly popravovány během znásilnění i po něm, uprostřed orgie násilí, při níž bylo zavražděno 1 200 lidí a dalších 250 uneseno. Hlavy byly oddělovány od těl. Pánevní kosti rozdrceny. Sexuální násilí pokračovalo i po smrti.
Místa útoků na festivalu Nova a v kibucech poblíž Gazy nesla známky groteskní středověké posedlosti sexuálním ponižováním a ničením lidského těla.
V kibucu Be’eri byly do těla nahé a svázané ženy zabodnuté hřebíky, ostré předměty a kusy kovu. U jiné oběti byly použity granáty.
Za normálních okolností média podobné hrůzy v plném rozsahu nezveřejňují. Teď však více než 430 svědků, přeživších, expertů a zdravotníků žádá, aby svět neodvracel zrak - jakkoli těžké to je.
Dva roky poskytovali svědectví organizaci The Civil Commission - nezávislé izraelské organizaci vzniklé po 7. říjnu v reakci na selhání mezinárodních institucí řešit sexuální násilí spáchané toho dne.
Zpráva „Silenced No More“ ukazuje, že ponižovány nebyly jen ženy. Muži byli rovněž sexuálně zneužíváni a minimálně v jednom případě skupinově znásilněni.
Oběti byly zohavovány, části těl odřezávány a používány k vytváření scén určených k traumatizaci těch, kdo je později nalezli.
„Nešlo o vítězství. Šlo o ponížení,“ řekl organizaci The Civil Commission záchranář Eran Masas, který na jednu z těchto barbarských scén narazil.
Když Hamás vedl teroristické skupiny do Izraele, nesli s sebou seznamy frází přeložených z arabštiny do hebrejštiny s příkazy jako:
„Sundej si kalhoty.“
„Lehni si.“
„Roztáhni nohy.“
Zpráva má přes 180 stran důkazů a potvrzuje, že nešlo o izolované excesy, ale o opakující se vzorce: znásilnění a skupinová znásilnění, sexuální mučení, mrzačení,
cílené střelby do obličeje a genitálií, nucenou nahotu, svazování, pálení genitálií,
vkládání předmětů do intimních částí těla a popravy během nebo po sexuálním násilí.
Podle autorů zprávy šlo o „systematické a integrální násilí“ na ženách, mužích i dětech, které pokračovalo i během zajetí rukojmích.
Rukojmí byla sexuálně napadána před očima svých blízkých a někteří mladí příbuzní byli v zajetí nuceni k sexuálním aktům mezi sebou - jako součást vědomé strategie psychického ničení rodin.
Rozsáhlá a velmi explicitní svědectví jsou nekompromisní a mimořádně otřesná. A právě proto musí být tato svědectví zveřejněna v plném rozsahu.
Protože i dnes mnoho lidí stále zpochybňuje nebo relativizuje největší masakr Židů od holocaustu.
Dnes to přichází z institucí, které byly ještě donedávna symbolem seriózní žurnalistiky.
Například z The New York Times - média, které dlouhodobě formuje liberální a demokratickou část západní veřejnosti.
Večer před zveřejněním zprávy dokumentující systematické sexuální násilí Hamásu publikoval NYT článek založený mimo jiné na tvrzeních organizace spojené s Hamásem, podle nichž izraelští dozorci údajně používají psy k sexuálnímu napadání palestinských vězňů.
Pro tato tvrzení neexistují ověřené důkazy a nikdy je nepotvrdila ani OSN, ani organizace dlouhodobě kritické vůči Izraeli.
Nešlo o hledání pravdy. Šlo o vytvoření morální mlhy přesně ve chvíli, kdy začínalo být nemožné brutalitu 7. října dál popírat.
Ano, Hamás znásilňoval… ale Izrael vlastně taky.
A přesně tak dnes často funguje mediální manipulace kolem Izraele: když už nelze popřít zločin proti Izraelcům, vytvoří se falešná morální symetrie, která záměrně rozmaže rozdíl mezi pachatelem a obětí - a promění Izrael z napadené země v jednu ze „stran konfliktu“, nesoucích údajně stejnou morální vinu.
Odkaz na celý článek Daily Mail, stejně jako zprávu The Civil Commission najdete v komentáři 👇
@הנציבות האזרחית The Civil Commission @theCC07@Daily Mail @DailyMail
#JednímHlasem #FaktaBezFiltru #SilencedNoMore
Ve Francii vyšla kniha, která by měla znervóznět každého, komu ještě něco říká slovo demokracie. Jmenuje se Les Nouveaux Antisémites (Noví antisemité) a její autorkou je investigativní novinářka Nora Bussigny.
Nejde o akademickou esej ani o komentář z bezpečné vzdálenosti, ale svědectví z podsvětí radikální levice. Z míst, kde se dnes antisemitismus nešeptá, ale skanduje.
Bussigny se na více než rok infiltrovala do francouzského antiizraelského hnutí. Pod falešnou identitou chodila na demonstrace, univerzitní akce, feministické a LGBT protesty, účastnila se workshopů organizací napojených na terorismus. Skandovala slogany o „genocidě“, tleskala davům oslavujícím Hamás a 7. říjen. Ne proto, že by tomu věřila, ale aby pochopila, jak hluboko se nenávist zakořenila a jaký jazyk dnes používá.
To, co popsala, je děsivé svou banalitou. Islamisté, radikální levice, samozvaní „progresivisté“, ekologičtí aktivisté i části feministického a LGBT hnutí dnes nacházejí společný jazyk: nenávist k Izraeli a „sionistům“ - starý antisemitismus v novém kabátě. Konspirační teorie o „sionistickém vlivu“, démonizace Izraele, oslava terorismu. Vše zabalené do slovníku lidských práv.
O to silnější je, kdo tu knihu napsal. Nora Bussigny není Židovka. Je Francouzka s marocko - arabskými kořeny, která vyrůstala v prostředí, kde se se Židy téměř nesetkala. Sama přiznává, že bez rodičů, kteří ji včas varovali, mohla snadno sklouznout k antisemitismu jako mnozí kolem ní. Právě proto má její svědectví takovou váhu, protože jej nelze smést ze stolu jako „židovskou hysterii“ nebo „izraelskou propagandu“.
Za pravdu ale platí vysokou cenu. Výhrůžky smrtí, policejní ochrana, bojkot knihkupectví, obvinění ze zrady a ze spolupráce s „genocidním režimem“. Přesto se kniha stala bestsellerem, získala prestižní politickou cenu a čtou ji především nežidovští Francouzi. Lidé, kteří si začínají uvědomovat, že toto už dávno není jen „konflikt na Blízkém východě“.
Bussigny ve své knize nemoralizuje. Jen říká: teď už nemůžete tvrdit, že jste nevěděli. Antisemitismus ve Francii nemizí. Metastazuje. A kdo si myslí, že se ho to netýká, bude jednou velmi nemile překvapen.
#rudozelenákoalice #jednímhlasem #celýobraz #faktabezfiltru
"A právě proto levice mlčí: Hamás jejich narativ posiluje, zatímco íránský lid ho rozbíjí.
Protože islamistické násilí proti Izraelcům lze převléct za „odpor“, zatímco islamistické násilí proti Íráncům odhaluje skutečnost.
Skandují „Free Palestine“, ale nikdy neřeknou „Free Iran“, protože by to vyžadovalo jedno nepohodlné přiznání: že politický islám není osvobození – je to nadvláda. A mimochodem, totéž se dnes odehrává i na Západě.
Nelze předstírat, že vám záleží na Palestincích, a zároveň ignorovat Íránce, kteří jsou Islámskou republikou stříleni, mučeni a zabíjeni.
Mlčení západní levice je volba: volba hájit ideologii, omlouvat islamismus a odvracet zrak od utrpení milionů lidí jen proto, že bolest íránského lidu komplikuje hesla a rozbíjí ideologickou fantazii, kterou si vybudovali."
👇
Žádné zdravotnictví, žádné řešení životních nákladů ani pomoc pracující třídě.
První kroky Zohrana Mamdaniho ve funkci starosty New Yorku: zrušil definici antisemitismu podle IHRA, zrušil exekutivní nařízení proti hnutí BDS, čímž znovu legalizoval bojkot izraelských firem a organizací, a zrušil také nařízení č. 61, které chránilo věřící před demonstranty během bohoslužeb v kostelech či synagogách.
Dobře ví, co dělá. Zohran může být starostou teprve několik hodin, ale nenávist k Židům v sobě nese už řadu let. Jeho radnice je připravena zásadně oslabit detailní zpravodajské pokrytí. Škodliví aktéři tak budou moci mnohem snadněji pronikat a rozšiřovat své sítě po celých Spojených státech, přičemž New York se pro ně stane vstřícným uzlem.
Když se moci chopí rudozelený aktivista sympatizující s islamisty, jež se ztotožňuje s heslem „Globalizujte intifádu“, následují přesně takové kroky.
New York je domovem největší židovské populace mimo Izrael. Nemalá část z nich Mamdaniho zřejmě volila. Ve své takzvané „suicide empathy“ by si měli uvědomit, že když se lidé jako Mamdani dostanou k moci, Židé jsou první na řadě — a nikdy ne poslední.
---------------------------------------
The first steps taken by Zohran Mamdani as mayor of New York: he repealed the IHRA definition of antisemitism, rescinded the executive order against the BDS movement—thereby re-legalizing the boycott of Israeli companies and organizations—and also revoked Executive Order 61, which had protected worshippers from demonstrators during religious services in churches and synagogues.
He knows exactly what he is doing. Zohran may have been mayor for only a few hours, but he has harbored hostility toward Jews for many years. Mamdani’s City Hall is prepared to significantly weaken the granular, street-level intelligence work. As a result, hostile actors will be able to operate and expand their networks across the United States far more easily, with New York becoming a permissive hub.
When a red-green activist sympathetic to Islamists—someone untroubled by the slogan “Globalize the Intifada”—comes to power, these are precisely the kinds of steps that follow.
New York is home to the largest Jewish population outside Israel. A significant portion of them likely voted for Mamdani. In their so-called “suicide empathy,” they should recognize that when people like Mamdani come to power, Jews are the first in line — and never the last.
Propalestinské pochody, vyvěšování vlajek a promítání "dokumentů" po světě se nedějí živelně. Mají organizační tým, zdroje financování, napojení na další komunikační kanály - sociální média, publikace, přednášky, pozvání zahraničních řečníků. Stojí statisíce - pokud ne přímo, tak v čase, který je organizaci věnován. U nás jejich organizátorům čas platí veřejné organizace, ve kterých jsou dotyční zaměstnaní - např. univerzity. Ale to není zdaleka vše. Finanční zdroje jdou... odkud, to je dobrá otázka. Jistě velmi dobrá otázka pro BIS.
V zahraničí je vše intenzivnější. @thetimes nedávno přinesly další analýzu, podle které je předseda "Palestine Forum in Britain" Zaher Birawi přímo členem Hamásu. Rodák ze Západního břehu žije v Británii od 90. let, a nečekaně se živí palestinskou otázkou. Organizuje pochody, akce, je "žurnalista" jednoho tématu. V životě neděla nic jiného, než pracoval na propagaci palestinského terorismu.
Aktuálně jeho Palestine Forum in Britain olepuje Londýn červenými stužkami, které jsou 100% kopií (existuje něco symbolického, co Palestinci sami vymysleli, a neukradli?) žluté stužky symbolizující propuštění izraelských rukojmí - v tomto případě jde ale o propuštění zločinců z izraelských věznic, a členů Palestine Action, teroristické organizace sabotující evropský zbrojní průmysl.
Další členové Hamásu prokazatelně žijí v Belgii, Británii...
https://t.co/Aq0i47QepK
Australský premiér je šokovaný ze střelby na Bondi Beach. Hodinu poté, co se ví, že dva teroristé skandující “Alláhu akbar!” vraždili na mírumilovné oslavě svátku Chanuka ani slovo o tom, že oběťmi jsou australští židé.
"Pohřešuje se 150 tisíc lidí. Ze satelitních snímků po masakru v súdánském Fáširu mrazí"
Co na to média?
Lidskoprávní organizace?
Greta?
Celebrity?
Politici?
OSN?
EU?
Aha. Nic. Tam nejsou žádní židé.