Takže cizinci z toho eee cizinecka... ano z toho cizinecka už se tu usadili a dělají nám tady z vděku Bandrostán ... a oběti chtěli prsty řezat... a měli připravenou dodávku slááávááá hrdinůůůům slááávááá
https://t.co/ekboirZsoX
Dobré den, zde je malé připomenutí. Pěkný den.
Klíčová pochybení Madeleine Albrightové během jugoslávské krize patří mezi nejkontroverznější momenty její kariéry. Její role v bombardování Jugoslávie v roce 1999, spojenectví s některými problematickými postavami a přehlížení určitých aspektů mezinárodního práva vyvolávají etické i právní otázky. Zde je výčet hlavních pochybení:
1. Nátlak na vojenské řešení (Rambouillet)
Albrightová sehrála zásadní roli při diplomatických jednáních v Rambouillet v roce 1999. Srbské delegaci byla předložena dohoda, která zahrnovala i bod 8 – právo NATO na volný pohyb po celém území Jugoslávie. To de facto znamenalo okupaci státu. Srbská delegace tento požadavek odmítla, čímž dala Západu záminku k zahájení bombardování. Kritici tvrdí, že podmínky byly záměrně nastaveny tak, aby je Jugoslávie nemohla přijmout – jinými slovy, šlo o předem naplánovanou válku.
2. Bombardování bez mandátu OSN
Pod vedením Albrightové a tehdejší administrativy Billa Clintona se NATO pustilo do 78 dní trvajícího bombardování Jugoslávie bez schválení Rady bezpečnosti OSN. To bylo v rozporu s mezinárodním právem. Během kampaně zemřelo podle odhadů až 500 civilistů, zničena byla infrastruktura a zasaženy i civilní cíle jako televizní stanice RTS, mosty, nemocnice nebo elektrárny.
3. Spolupráce s UÇK (Kosovskou osvobozeneckou armádou)
Albrightová silně podporovala UÇK, která byla ještě v roce 1998 označována USA za teroristickou organizaci. Přesto se s jejími lídry setkávala a de facto z nich učinila spojence NATO. UÇK se přitom dopustila etnických čistek vůči Srbům, Romům a loajálním Albáncům a řada jejích velitelů (např. Hashim Thaçi) čelila později obviněním z válečných zločinů a obchodu s lidskými orgány.
4. Cílené zamlčování srbských obětí
Ve veřejných vyjádřeních Albrightová důsledně zamlčovala utrpení srbské strany. Bombardování bylo prezentováno výlučně jako „humanitární intervence“ na obranu kosovských Albánců, zatímco civilní oběti na druhé straně konfliktu byly bagatelizovány.
5. Cinizmus v otázce iráckých dětí jako symptom myšlení
Ačkoli se tento výrok netýká přímo Jugoslávie, Albrightová v roce 1996 v pořadu 60 Minutes na dotaz, zda „smrt půl milionu iráckých dětí kvůli sankcím stála za to“, odpověděla: „Byla to těžká volba, ale myslíme si, že to stálo za to.“ Tento přístup naznačuje její ochotu ospravedlňovat smrt civilistů z geopolitických důvodů – což se plně projevilo i v Kosovu.
Otázka spravedlnosti: Měla by být souzena?
Z hlediska mezinárodního práva existují silné argumenty, že Madeleine Albrightová se podílela na agresi bez mandátu OSN, spolupracovala s válečnými zločinci a podpořila etnické čistky z jedné strany konfliktu. Kdyby platila univerzální spravedlnost, jak ji prosazují západní země u vůdců „nepřátelských“ států, měla by čelit mezinárodnímu tribunálu stejně jako představitelé Jugoslávie.
Žaloba by mohla zahrnovat:
– spoluvinu na vedení útočné války (bez mandátu OSN),
– porušení ženevských konvencí (cílení civilních objektů),
– napomáhání válečným zločincům (UÇK).
Otázkou je, zda by někdy mohla být souzena, pokud by nebyla Američankou a nebyla na vítězné straně. Historie ale ukazuje, že mezinárodní spravedlnost je často vítězova spravedlnost – a Madeleine Albrightová zůstala „ikonou“ pouze díky tomu, kdo konflikt vyhrál.
@P_Fiala Koalice ochotných chcimírů chrastící atomovkami je volba do pekel, jdi si prohrábnout patrony a sklidni hormon do doby než vás na podzim vyměníme.
Neodvolám! Děkuji lidem, kteří mě dnes přišli podpořit před Sněmovnu. Na základě trestního oznámení z vládní koalice mi hrozí 3 roky vězení za protiimigrační plakát…