P_E_T

[Michal Vaclavik @Kosmo_Michal]

Již není třeba držet tajemství. Český záložní astronaut ESA Aleš Svoboda (@astro_ales) bude pilotem kosmické lodi Crew Dragon při komerční misi PAM-6. Velitelem mise bude francouzský astronaut ESA Thomas Pesquet. Z evropského pohledu jde o unikátní misi a roli jejich zástupců.

[Pavel Novotný 🇨🇿 @PavelNovotnak]

1939 - Vyhnání Čechů ze Slovenska
(připomínkové vlákno)

1918. Vznik Československa. Kvůli staleté maďarizaci čelilo 🇸🇰 fatálnímu nedostatku inteligence Na území bylo jen pár desítek slovenských lékařů, právníků či profesorů. Rozhodující roli v záchraně země sehráli Češi.🧵👇

[Tomas Kapler #AI 🤖✨ @tkapler]

Ocel, která vzdoruje vlastním pravidlům. Hongkongský objev může výrazně zlevnit zelený vodík

V laboratoři na Univerzitě v Hongkongu vědci narazili na něco, co podle všeho nemělo fungovat. Vytvořili nerezovou ocel, která v extrémně korozivním prostředí mořských elektrolyzérů vydrží napětí, při němž běžná ocel selhává. A přestože ji už testovali na atomární úrovni, přesný důvod její odolnosti zatím nedokážou vysvětlit.

Jmenuje se SS-H2 a vznikla v rámci dlouhodobého projektu „Super Steel“ pod vedením profesora Mingxina Huanga. První autor studie, doktor Kaiping Yu, přiznal, že tým výsledkům zpočátku nevěřil. Mangan, který v oceli hraje klíčovou roli, je totiž v metalurgii dlouho považován za prvek, jenž odolnost proti korozi spíš zhoršuje. Tady se ale děje opak.

Ocel vytváří dvě ochranné vrstvy za sebou. Nejprve klasickou vrstvu oxidu chromitého. Při vyšším napětí (kolem 720 milivoltů) se pak neočekávaně vytvoří druhá, manganová vrstva. Díky tomu materiál zůstává stabilní až do 1700 milivoltů. Běžná nerezová ocel v chloridovém prostředí selhává už kolem 1000 milivoltů. Pro srovnání – k štěpení vody na vodík a kyslík je potřeba překročit přibližně 1600 milivoltů.

Tohle není jen laboratorní kuriozita. V květnu 2026 vědci oznámili, že se už podařilo vyrobit tuny drátu z SS-H2 ve spolupráci s továrnou v pevninské Číně. Materiál tak přechází z experimentu do fáze, kdy ho lze používat na sítě a pěny uvnitř elektrolyzérů.

Proč je to podstatné? Výroba zeleného vodíku naráží na vysoké náklady na materiály. V mořských elektrolyzérech se běžně používá titan, často ještě potažený platinou nebo zlatem. Je odolný, ale drahý. V typickém desetimegawattovém PEM elektrolyzéru mohou konstrukční díly tvořit přes polovinu celkových nákladů. Nahrazení titanu SS-H2 by podle odhadů týmu mohlo tyto náklady snížit až čtyřicetkrát.

Zelený vodík z mořské vody navíc neodebírá sladkou vodu, které je v mnoha regionech nedostatek. Právě koroze a vysoké náklady na materiály dosud brzdily širší nasazení přímé mořské elektrolýzy. SS-H2 tento problém neřeší úplně, ale odstraňuje jednu z největších překážek.

Materiál není zázrak, který by hned zítra stál v každé továrně. Stále je potřeba další inženýrská práce – převést drát na konkrétní komponenty, otestovat dlouhodobou stabilitu v reálných provozech a zajistit spolehlivou integraci do celých systémů. Tým už ale podal patenty v několika zemích a dva z nich už byly uděleny.

Za objevem stojí tým, který má za sebou sérii praktických průlomů v ocelích – od ultra-pevných slitin po antimikrobiální varianty. Tentokrát ale narazili na mechanismus, který současné modely koroze neumí vysvětlit. A přesto funguje.

Právě tady leží největší příslib i otázka zároveň. Ocel, která se sama chrání způsobem, jemuž zatím plně nerozumíme, by mohla výrazně zlevnit klíčovou technologii pro ukládání a přenos energie z obnovitelných zdrojů. A to v momentě, kdy svět potřebuje rychle rozšířit výrobu vodíku bez ohledu na to, jestli fouká vítr nebo svítí slunce.

[Střípky z minulosti 🕰️ @MocnyPetr62670]

Česká princezna Anna Lucemburská, světlo světa spatřila 11. května 1366, názorně ilustrovala tehdejší sňatkovou politiku. Dcera císaře Karla IV. a Alžběty Pomořanské byla již od svých pěti let strategicky zasnubována v reakci na proměnlivou mezinárodní situaci. Její životní pouť ji nakonec zavedla až do vzdálené Anglie, kde se stala manželkou krále Richarda II.

I když v manželstvích šlechty ve středověku city obvykle nehrály prim, svazek Anny a Richarda II. byl prý neobyčejně šťastný. Když po dvanácti letech zemřela, její ztráta pro krále znamenala hluboký zármutek. Ačkoli se později znovu oženil, jeho poslední vůlí bylo spočinout po boku své milované první manželky.

Anna, sedmé dítě císaře Karla IV., byla prvorozenou z jeho manželství s jeho čtvrtou ženou, Alžbětou Pomořanskou. Její otec jí už v pěti letech začal plánovat významnou budoucnost. Nejprve ji zasnoubil s Albrechtem, synem bavorského vévody. O dva roky později však pro ni vybral perspektivnějšího ženicha, teprve tříletého Fridricha z míšeňského markrabství. Ani z těchto záměrů nakonec sešlo a Karel IV. pro Annu zajistil ještě prestižnější sňatek – s Richardem, synem anglického krále Eduarda III. Samotné dojednání svatby však místo něj vedl jeho syn a nástupce Václav IV., jelikož Karel IV. v roce 1378 zemřel na zápal plic.

Patnáctiletá Anna se na podzim roku 1381 vydala s rozsáhlým doprovodem na cestu do Anglie, kterou málem nepřežila. Kvůli probíhající válce mezi Francií a Anglií bylo překročení francouzského území riskantní a komplikované. Jen s velkým štěstím, téměř zázrakem, se Anna vyhnula silné mořské bouři, která den poté zničila její loď. Bylo pár dní před Vánocemi a měsíc na to proběhla svatba. Dva dny poté byla Anna korunována anglickou královnou.

Richard II. byl o osm měsíců mladší než Anna. Kroniky ho popisují jako pohledného, neobyčejně chytrého a odvážného mladého muže, i když mu někteří vytýkali jistou zženštilost kvůli jeho jemné tváři bez vousů a krásným světlým vlasům. Přestože se mladí manželé před svatbou nikdy nesetkali, brzy k sobě našli náklonnost.

Náhrobní nápis o Anně tvrdí, že byla „krásná tělem a její tvář byla jemná a půvabná“. Avšak anglického krále si nejvíce získala svou laskavostí a dobrotou. Richard ji obdarovával přepychovými dary, věnoval jí několik hradů a štědrý roční příjem. S velkou tolerancí také přistupoval k tomu, že si Anna na anglickém dvoře ponechala svou českou družinu.

Někteří angličtí dvořané se navíc zakoukali do Anniných českých dvorních dam, od kterých se prý Angličanky naučily vybranému, jemnému chování. Jistý šlechtic kvůli jedné méně urozené Češce hodlal dokonce zapudit urozenou manželku, což byl tehdy nevídaný skandál. Došlo to tak daleko, že proti králi Richardovi se v parlamentu zformovala opozice a hrozilo, že bude z trůnu sesazen. Anna v těchto těžkých dobách stála věrně při manželově boku, což jí Richard nikdy nezapomněl. Královnina družina však musela Anglii opustit.

Anna si nakonec získala i srdce samotných Angličanů. Když Richard upevnil svou moc, byla to ona, na jejíž přímluvu se odpůrcům nemstil. Její pověst „dobré královny“ (měla přezdívku Good Queen Anne) rok od roku rostla. „Spory usmiřovala, nesvorné uspokojovala, mírným přála a za zarmoucené prosila,“ pěli na ni chválu doboví kronikáři. Dvorní básník Geoffrey Chaucer, autor slavných Canterburských povídek, vylíčil ve své básni Annu v postavě thrácké královny Alkesty jako symbol dobroty a věrnosti.

Královský pár se bohužel nedočkal žádného potomka. Anna podlehla ve věku 28 let morové epidemii. Richard se s její smrtí těžko smiřoval. Zámek Sheene, kde Anna zemřela, nechal zbourat. Byl agresivní vůči svému okolí. Milované ženě dal postavit ve Westminsteru monumentální hrobku, kam se později rovněž nechal pochovat.

Zobrazení manželů držících se za ruce na náhrobku podnítilo legendu o jejich hluboké lásce. V anglické historii se totiž jednalo o první případ, kdy byli královští manželé pohřbeni vedle sebe.

[Stopy Včerejška @StopyVcerejska]

Mnoho lidí pořád vidí jen konec příběhu.

Ano, Rudá armáda sehrála zásadní roli v porážce nacismu. Ale Sovětský svaz předtím pomohl otevřít dveře válce, kterou pak s obrovskými ztrátami pomáhal ukončit.

Osvobození ano.
Mýtus o čistém zachránci ne.

[P_E_T @P_E_To]

@Karca88 Ve škole to nikdy nebylo. Ale fazolky jakože lusky jsou blé. Nicméně už 15 let mám tohle jídlo ráda :)

[P_E_T @P_E_To]

@MEffenberk @DonQ_DeLaPraha A není to i tak, že si sám přesednout abi nesmíš? Že když dostaneš nějaké místo, tak na něm prostě musíš sedět, nebo oznámit pakubnímu personálu, pokud se s nějým chceš vyměnit, a on to musí schválit?

[P_E_T @P_E_To]

@EdgelordNo56 @MEffenberk Uskromnit se je jedna věc. A kdo zaplatí třeba 20 éček, který ji to sedadlo stálo?

[P_E_T @P_E_To]

@ZPouzar Zatnout zuby, pokud nemáš koule na to jim ty vejce vyhodit.

[P_E_T @P_E_To]

@AdelaKlaczak @maly_japonec @jrjelinek Ten “můj” případ byl z té vaničky - nemá to šířku od kraje do kraje, a pokud dítě polohují na bok, tak ty blbé 3-5 cm stačí, že to dítě nechytá.

[P_E_T @P_E_To]

@Hromnice2 @Oruto40141682 Václav si v Praze vesele popelaří…

[P_E_T @P_E_To]

@Oruto40141682 M.S. jako starý řezník ;)

[P_E_T @P_E_To]

@Tharsis90 Higher fertility…akorát nejsou ani tak samosnubný :(

[P_E_T @P_E_To]

@cingilingi_bom Co jsou beauty days? To asi není 20 dní řádné dovolené, co…

[P_E_T @P_E_To]

@FilipCevela @Jakubprazskej Já vim. Ono i na té ikee je to za posledních 20 let vidět, jak se to zhoršilo.

[P_E_T @P_E_To]

@FilipCevela @Jakubprazskej No a nebo je on fakt silák. Mysli pozitivně.

[P_E_T @P_E_To]

@dubovy_palec @Jakubprazskej Někdo má dražší ikeu, někdo levnější. V tom je její krása, že si vyberou všichni.

[P_E_T @P_E_To]

@Jakubprazskej Takovejch nešiků tam mají aspoň dva denně.

[P_E_T @P_E_To]

@fipa Neser :p