Man muss sich das einfach mal vorstellen. Du bist ein ganz normaler Familienvater und völlig unpolitisch (@kueksElm). Deine Tochter Ann-Marie wird 2023 im Alter von 17 Jahren von einem palästinensischen Asylbewerber in einem Zug bei Brokstedt getötet. https://t.co/O7MBnULG4d
Die Regierung und die Mainstream-Medien reagieren mit Zurückhaltung auf das Verbrechen. Du trauerst, suchst Hinterbliebene, die eine ähnliche Tragödie erlebt haben und baust eine Community auf. Du stehst nach drei Jahren in Kontakt zu Eltern von über 300 getöteten Kindern und Jugendlichen.
Du gründest die Trauerwache Deutschland (@trauerwache_deu), damit die Schicksale nicht vergessen werden. Du organisierst ein Treffen in Frankfurt. Es kommen hunderte Menschen, die still Anteil nehmen am Schicksal der Opfer und dem Leid der Hinterbliebenen. Mainstream-Journalisten kommen nicht zur Veranstaltung, weil es politisch nicht gewünscht ist, die Geschehnisse zu thematisieren. Also berichten nur alternative Medien und die Bild zur Trauerwache. https://t.co/6wLgysoBPX
Und dann landest du von anonymen Fotografen festgehalten in einem Blog: https://t.co/Ju69xvVKoD
Man wirft dir vor, eine „rassistische Demonstration“ durchgeführt zu haben mit dem Ziel „schwere Gewalttaten und Anschläge in Deutschland zu instrumentalisieren“, um „rassistisch motivierte Stimmung gegen Geflüchtete und Menschen mit Migrationsgeschichte zu erzeugen“.
Ist das nicht widerwärtig? Du bist in Deutschland Opfer eines Verbrechens geworden und sollst einfach die Klappe halten, weil es politisch nicht in den Kram passt, offen darüber zu sprechen?
Man kann sich nur noch schämen.
Credit @FraukePetry
Foto: „Michael Kyrath ist Sprachrohr der Hinterbliebenen“, Fotograf Sven Moschitz, verlinkter Bild-Artikel
Every three years in medieval England, the king's men went from cottage to cottage cutting the toes off the peasants' dogs.
It was called lawing. The dog's forefoot went on a block of wood, a chisel was set across three claws, and they came off with one blow of a mallet. The Charter of the Forest, 1217, records the correct method: three claws of the forefoot, but not the ball.
A dog with three toes missing cannot run down a deer. That was the entire purpose. A third of England was royal forest, every animal in it belonged to the king, and a poor man's dog was the one piece of hunting equipment he could not be stopped from owning. So they left him the dog and took its feet.
If the inspectors found yours intact, the fine was three shillings, about a month's wages. Before 1217 they simply took your ox.
No law ever told that man he could not eat meat. The law took his bow, his dog's toes and his right to the wood, then left him entirely free to work out the rest for himself. He worked it out. He ate oats and beans, and he raised children who ate oats and beans.
That is how it is always done. Meat is never banned for the poor. It just becomes, by one sensible regulation after another, impossible to get.
Count the sensible regulations being drafted for your dinner this year.
‼️Muž, který vzdoroval Mladićovi a ukrajinský důstojník, od kterého by se Holanďané mohli učit ‼️
„Já sem ten Avdo Palić, kterého hledáte“, řekl vítězným Srbům velitel východobosenské enklávy Žepa plukovník Avdo Palić, když dorazil 27. července 1995 odpoledne na základnu ukrajinského praporu UNPROFOR nad Žepou.
Mladić měl za sebou dobytí Srebrenice a dva týdny tuhých bojů s obránci Žepy. Hrozilo opakování masakru. Odvaha Avdo Paliće (který za to zaplatil životem) a ukrajinského velitele malého (cca 80 mužů) kontingentu UNPROFOR Mykoly Verchogljada tomu zabránila. V atmosféře extrémního srbského tlaku ze strany Ratka Mladiće, který hrozil srovnáním Žepy se zemí, dokázali vyjednat, že civilisté budou evakuováni na bosenské území autobusech, ve kterých bude minimálně jeden ozbrojený ukrajinský voják UNPROPFOR. Získaný čas navíc muži využili k útěku na bosenské území nebo do samotného Srbska, kde byli internováni, zažili si své, ale nebyli povražděni jako jejich spolubojovníci ze Srebrenice.
Avdo Palić musel vědět, co ho čeká, přesto se vydal do rukou Srbů vyjednávat. Získal čas, zachránil civilisty a zaplatil za to životem. Srbové ho popravili 8.nebo 9. září 1995. Teprve v roce 2009 byly jeho ostatky definitivně identifikovány a mohl být pohřben. Mykoly Verchogljad zemřel ve věku 66 let v roce 2021. Holandský plukovník Karemans, který se tak neslavně proslavil ve Srebrenici, stále žije. Je mu 77 let.
Žepa byla odříznutá venkovská horská kapsa o rozloze pouhých 120 km², jejíž populace se po přílivu uprchlíků ze zmasakrovaných sousedních okresů znásobila ze 2 500 na více než 10 000 lidí. Obranu tohoto terénu zajišťovala 285. lehká brigáda ARBiH pod velením Avda Paliće – papírově čítající zhruba 1 200 až 1 500 mužů, z nichž jen polovina měla zbraň.
Avdo Palić byl inženýr a záložní důstojník, který se velitelem stal čistě díky svým schopnostem. 4. června 1992 zorganizoval skupinu pár desítek mužům vyzbrojených vesměs loveckými puškami, Molotovovými koktejly a trhavinami a v soutěsce Budučin potok přepadl srbskou kolonu o čtyřiceti vozidlech včetně obrněných transportérů a dělostřelectva. Mistrně využil neprostupného terénu a v úzké skalní soutěsce odpálením improvizovaných náloží a svržením kamení a kmenů zablokoval čelo i konec konvoje a uvízlé jednotky shora zasypal palbou, balvany a Molotovovými koktejly.
V pasti zahynulo přes 45 srbských vojáků a dalších 31 bylo zajato; Palić zabránil jejich lynčování a později je úspěšně vyměnil za životně důležité zásoby mouky, soli a nafty. Vítězství na Budčině potoku nejenže přineslo obráncům obrovské množství těžké i pěchotní výzbroje, ze které žily další tři roky obléhání, ale dalo obráncům potřebnou víru v možnost se ubránit srbské přesile.
Avdo Palić se stal velitelem enklávy, ale na rozdíl od Nasera Oriće ve Srebrenice se nestal „kabadahijou“ (warlordem), spolupracoval bez problémů s civilními orgány, s předsedou Válečného prezidia Žepy Mehmedem Hajrićem (předválečným imámem) a jeho zástupcem Amirem Bajićem. Poctivě rozdělovali humanitární pomoc, v rámci možností omezili černý trh, neobohacovali se. Všichni tři zůstali do posledního dne, aby dokončili evakuaci žen a dětí. Všichni tři byli srbskými silami společně zajati, odvlečeni a popraveni.
Palić také dbal na to, aby nedocházelo k žádným excesům vůči srbskému obyvatelstvu. Neulpělo na něm sebemenší podezření z válečných zločinů. Jeho klidné, uvážlivé a racionální chování bylo zásadně odlišné od osobně statečného, ale nevyzrálého a impulzivního velitele Srebrenice Nasera Oriće, který například jezdil po vyhladovělé Srebrenici na bílém koni a řídil místní černý trh.
Na fotce zleva Avdo Palić a Mykola Verchogljad.
Podpis kapitulace Žepy a následnou evakuaci najdete zde: https://t.co/UvaBnuJOj5
#zepa #avdopalic
An Indian grandmother pours boiling water over her 4 year old grandson after he sprays her with water.
Not a tap. A bucket Boiling. Family.
Reports say the boy suffered 45% burns and the grandmother faces upto 7 years in prison. Justice ? Or insult!
Hang that bitch
25 Srpna, před třema dnama, na Floridě úspěšně završili operaci a našli STO ŠEDESÁT TŘI pohřešovaných dětí.
Chápu, že Florida je velká, ale 163 dětí v klecích na jednom místě…
Jakej trest je adekvátní pro něco takovýho?
A hlavně, to už neudělá jeden člověk, ani pět. To vidím spíš na mezinárodní síť.
KUWA, jak je něco gakovýho možný?
Za każdym razem gdy wracam do tego wywiadu, ciary mnie przechodzą.
Kapitan policji w Milwaukee, Edward Flynn, skończył przesłuchanie przed cywilną komisją nadzorującą pracę jego departamentu, gdzie musiał tłumaczyć się z używania przemocy wobec czarnych. Podczas spotkania dostał cynk o strzelaninie, w której zginęła biała dziewczynka, Laylah Petersen. Zabójcami byli oczywiście murzyni. Jedna z reporterek spytała go, czy jest świadomy, że gapił się w telefon i nie okazywał należytego szacunku ludziom na sali. W tym momencie w człowieku coś pękło:
"Owszem, wisiałem na telefonie. Śledziłem postępy śledztwa w sprawie 5-letniej dziewczynki, postrzelonej w głowę z przejeżdżającego samochodu, kiedy siedziała na kolanach ojca! Gdyby moi krytycy nie mieli tak bardzo w dupie, co dzieje się w ich dzielnicy, traktowałbym ich uwagi poważniej. Cała okolica jest narażona na niebezpieczeństwo nie dlatego, że mężczyźni i kobiety w mundurach codziennie ryzykują własnym życiem, aby ją chronić, ale dlatego, że mamy na ulicach ogromną liczbę dobrze uzbrojonych, bezwzględnych morderców, których nie obchodzi, do kogo strzelają. Zaraz jadę na takie miejsce zbrodni. Odbieram to osobiście. Jadę na miejsce z brodni z martwym dzieckiem."
FCUK FCUK FCUKING FCUK!!!
Tento člověk byl legenda, od roku 2014 jezdil po největších bojištích a sbíral mrtvy. Nejen ukrajinský, spravedlivě všechny. Nebojoval, jen sbíral mrtvé, aby se mohli identifikovat.
Díky Oleksejovi a jeho týmu spousta rodin dostala zpět své blízké, aby je mohli pohřbít.
Byly jich tisíce.
Absolutní legenda chlap
Dnes a celý týden pijem na Alekseje
SEE YOU IN VALHALLA, BROTHER!
Před dvanácti lety zahájil Islámský stát genocidu Jezídů. Tisíce mužů zavraždil, více než 6 000 žen a dětí unesl. Když se po pádu chalífátu některým sexuálním otrokyním podařilo uprchnout do Evropy, začaly na ulicích německých měst poznávat své bývalé věznitele. Právě jejich svědectví, odvaha Nadie Murad a práce advokátky Amal Clooney vedly k tomu, že svět konečně uznal genocidu Jezídů a první pachatelé stanuli před soudem.
Před sedmi lety jsem natáčela reportáž v uprchlickém táboře v německých Brémách. Žil tam Masúd, kurdský novinář, kterého v Sýrii unesl Islámský stát. Jeho kameramana islamisté popravili. Masúda měsíce brutálně mučili. Dvakrát ho donutili vykopat si vlastní hrob. Nakonec měl štěstí. Podařilo se ho vyměnit za zajaté bojovníky ISIS a po propuštění uprchl do Německa.
Když jsme spolu natáčeli rozhovor, vyprávěl mi něco, co jsem tehdy jen těžko dokázala pochopit.
Jednoho dne potkal ve Frankfurtu na ulici svého někdejšího mučitele z věznice Islámského státu.
Člověka, který ho bil, ponižoval a čekal na den jeho popravy.
Masúd se rozhodl spolupracovat s německou policií a pomáhal identifikovat členy ISIS, kteří se po pádu chalífátu dostali do Evropy a vydávali se za uprchlíky či žadatele o azyl.
Nebyl jediný. Stejnou zkušenost zažívaly i jezídské ženy.
Dnes je to přesně dvanáct let, kdy Islámský stát zaútočil na irácký Sindžár a rozpoutal jednu z nejbrutálnějších genocid 21. století. Během několika dnů zavraždil kolem 6 000 jezídských mužů a chlapců. Více než 6 000 žen a dětí unesl. Ženy prodával na trzích v Iráku a Sýrii jako sexuální otrokyně, malé chlapce odváděl do výcvikových táborů, kde z nich chtěl vychovat další generaci džihádistů. Přes 350 000 Jezídů muselo uprchnout ze svých domovů. Dodnes bylo objeveno více než 90 masových hrobů a přibližně 2 600 lidí se stále pohřešuje.
A pak se na Jezídy téměř zapomnělo.
Jenže s rozpadem Islámského státu se některým jezídským ženám podařilo uprchnout ze sexuálního otroctví. Mnohé získaly azyl v Evropě. A právě hrstka těchto neuvěřitelně statečných žen se rozhodla nemlčet.
Stejně jako Masúd potkávaly na ulicích německých měst své bývalé věznitele. Poznávaly muže a ženy, kteří je znásilňovali, prodávali jako otrokyně nebo vraždili jejich děti. Oznamovaly je policii a znovu proti nim svědčily u soudů. Představte si tu odvahu. Po letech znovu stanout tváří v tvář člověku, který vás zotročil.
Tváří tohoto boje se stala Nadia Murad. Mladá jezídka, která sama přežila sexuální otroctví ISIS. Společně s lidskoprávní advokátkou Amal Clooney roky přesvědčovala svět, že nejde jen o další válečný zločin, ale o genocidu. Jejich práce vedla ke vzniku vyšetřovacího týmu OSN UNITAD, který začal systematicky shromažďovat důkazy o zločinech Islámského státu.
První spravedlnost ale nepřišla z Haagu. Přišla z evropských soudních síní.
Nejdále se dostalo Německo, které jako první na světě začalo soudit členy ISIS za genocidu Jezídů. Pravomocně odsoudilo nejméně osm pachatelů, mimo jiné iráckého džihádistu Tahu Al-J. nebo irácký manželský pár Twana H. S. a Asia R. A., kteří zotročovali dvě jezídské dívky.
Taha dostal doživotí za umučení a vraždu 5 leté holčičky Nory. Nora byla se svojí matkou unesena ze své vesnice v severním Iráku během nájezdů ISIS v roce 2014. Noru si i s její maminkou koupil na trhu otroků právě Taha. Dovedl je jako otrokyně k sobě domů v irácké Falúdži, kde žil se svoji manželkou - Němkou Jennifer Weinischovou. Holčička onemocněla a jednoho dne se pomočila do postele. Za trest ji Taha řetězy připoutal do okna na přímé slunce, kde ji nechal zemřít žízní. A to vše před zraky Nořiny matky, která to vše musela sledovat a která svědčila u německého soudu proti Tahovi i Jennifer. Jeho manželka Jennifer byla odsouzena za neposkytnutí pomoci na 10 let. Matku zastupovala advokátka Amal Clooneyová. Tento doživotní trest za genocidu jezdíů byl prvním, který padnul za masakry jezídů.
Taha žil od roku 2015 v Turecku v městě Saman, kde pomáhal členům ISIS, kteří hledali v Turecku útočiště. Pak se přesunul jako uprchlík v roce 2018 do řeckých Atén, kde byl v roce 2019 zatčen a předán do Německa.
Další přelomové rozsudky padly ve Švédsku, Nizozemsku a letos také ve Francii, kde byl za genocidu odsouzen francouzský džihádista Sabri Essid, jenž držel jezídské ženy jako sexuální otrokyně. Odsouzen byl v nepřítomnosti, protože jeho osud není jistý. Údajně byl zabit, důkazy ale chybí. Pokud by se vrátil do Francie, půjde okamžitě za mříže.
Je až absurdní, že nejvíce spravedlnosti se Jezídům dostalo ne v Iráku, kde byla genocida spáchána, ale ve Frankfurtu, Mnichově, Stockholmu nebo Paříži. Zatímco v Iráku byly tisíce členů ISIS většinou souzeny pouze za terorismus, evropské soudy jako první pojmenovaly podstatu jejich činů – genocidu.
A přesto ani dnes není příběh u konce.
Podle jezídských organizací zůstávají desítky až stovky jezídských žen a dětí stále v zajetí islamistů v Iráku a Sýrii. Některé byly po pádu ISIS prodány jiným ozbrojeným skupinám, jiné dodnes žijí v rodinách svých únosců. Tisíce rodin stále čekají na své pohřešované.
Na Jezídy si svět vzpomene jednou za rok. Oni ale s následky genocidy žijí každý den.
Dnes víme, že šlo o genocidu, první pachatelé sedí ve vězení. Není to ale zásluha politiků ani mezinárodních institucí. Svět nejenže Jezídy neochránil, ale ani pachatele aktivně nehledal. Nakonec je musely usvědčit samotné ženy, které přežily jejich otroctví.
Je to zásluha přeživších a důkaz, že spravedlnost, svobodu a práva si musí každý vybojovat nakonec sám.
Kniha Nadji Murad vyšla i češtině, jmenuje se Poslední dívka.
Dezinformace jsou zdarma. Kvalitní novinařina je často za paywallem. My jsme platební bránu zrušily. Otevřely jsme Reportérky všem. Jsme reportérky s odvahou, ale hledáme Spojence. Přidejte se k nám a podpořte naši práci na Doniu https://t.co/48DFwuFrcc
Nebo se staňte naším Spojencem v klubu https://t.co/IROUib36MF
Sledovat nás můžete i na platformě Hero hero https://t.co/3IepEtwXA0
Děkujeme za podporu!
Irán rozehrál s Trumpem ďábelskou partii plnou manipulací a falše. Záměrem je v polovině léta nechat Ameriku a Západ vykrvácet ze zásob ropy a potenciálně Číně usnadnit přepadení Tchaj-wanu
Válka na Blízkém východě by normálně vyhnala ceny benzínu u českých čerpacích stanic třeba nad 70 Kč/l. Místo toho ale sledujeme bizarní partii na geopolitické šachovnici, při níž se americký prezident Donald Trump i jeho úhlavní nepřítel z Teheránu snaží trh obelstít. Každý z jiného důvodu. Jenže molekuly ropy nelze vytisknout jako termínové kontrakty na barel a skutečný vítěz sedí v Pekingu.
Představme si, že bychom v učebnicích mezinárodní ekonomie hledali klasický, učebnicový příklad geopolitického šoku. Na Blízkém východě dojde k vojenské eskalaci, Írán zablokuje strategicky velevýznamný Hormuzský průliv, kudy denně protéká pětina světové ropy, a globální trhy zachvátí panika. Spekulanti, hedgeové fondy a algoritmy začnou zběsile nakupovat termínové kontrakty, protože větří snadný zisk. Výsledkem je cenový armagedon. Ropa Brent letí ke 150 dolarům za barel, benzín a nafta v Česku lámou historické rekordy a inflace kosí peněženky střední třídy.
Jenže v květnu 2026 sledujeme na displejích burz v Londýně a New Yorku naprostou anomálii. Ropa sice není levná, osciluje kolem vysokých 110 dolarů za barel, ale k žádnému apokalyptickému vzestupu nedošlo. Řidiči v Praze či Brně sice nadávají na dražší paliva, ale čerpací stanice normálně fungují.
Jak je to možné, když světová ekonomika reálně čelí největšímu fyzickému výpadku dodávek ropy v moderních dějinách?
Odpověď dává nejnovější, zevrubná zpráva Oxfordského institutu pro energetická studia. Pod povrchem se totiž odehrává asi ta nejcyničtější finanční a psychologická válka jedenadvacátého století. Je to fascinující divadlo, ve kterém se americký prezident Donald Trump a íránští ajatolláhové paradoxně snaží o totéž – verbálně srazit cenu ropy dolů. Každý z nich k tomu má však diametrálně odlišný, čistě sebestředný motiv. A v koutě mezitím tiše vyčkává Peking, který z této blamáže těží maximum a systematicky se připravuje na anexi Tchaj-wanu.
Abychom rozpletli toto klubko ekonomických paradoxů, musíme nejdříve pochopit, co se stalo s takzvaným „papírovým trhem“. To je virtuální prostor, kde se netočí reálné sudy s černým zlatem, ale obchoduje se zde s finančními deriváty – s futures neboli s termínovými kontrakty.
V minulosti to byli právě finanční spekulanti, kteří při sebemenším politickém napětí přilili olej do ohně a vyhnali cenu nahoru. Tentokrát se ale stal naprostý úlet. Množství dlouhodobě otevřených pozic na londýnské burze ICE, kde se obchoduje evropská referenční ropa Brent, absolutně zahučelo dolů. Spekulanti z trhu prchli. Důvodem je tvrdý zásah burzovních regulátorů.
Londýnská burza ICE po předchozích zlých zkušenostech s kolapsem (například když v roce 2022 kvůli válce na Ukrajině totálně zkolaboval její trh s niklem) totiž uplatnila hrubou sílu a plošně zdvojnásobila finanční zálohy (takzvané marginy), které je třeba na burze složit, aby bylo možno vůbec obchodovat. Takže kdo chce držet burzovní pozici, musí mít na účtech obří balík hotovosti, ještě násobně větší než dosud. Pro velké hráče, jako jsou hedgeové fondy a komoditní obchodníci, to byla stopka. Náklady na kapitál totiž prorazily jejich interní limity řízení rizik (VaR limity) a donutily je k ústupu.
Trh s ropou se proměnil v divokou arénu vnitrodenního obchodování. Objemy obchodů během dne sice trhaly rekordy, protože si všichni přehazovali ropu jako horký brambor, aby zrovna pod nimi nekřápl tenký led, ale nikdo neměl žaludek na to držet pozici přes noc. Investoři zkrátka nechtěli jít spát s otevřeným rizikem, že se ráno probudí do zpráv o raketovém útoku a zkrachují.
Kapitál proto z Londýna masivně utekl ke konkurenci v Chicagu (CME), která zareagovala prozíravěji a nabídla slevy na zálohách, a především k opcím. U opcí totiž člověk riskuje jen to, co zaplatí za „lístek do hry“ (opční prémii). Žádné strmé nárůsty nutných záloh přes noc, žádné nucené výprodeje. Trh začal žít vteřinou. Extrémně expandovala druh opce, tedy kontraktu, který expiruje ještě ten samý den, kdy je investor koupí. Z ropného trhu se v tom důsledku vytratil proces efektivního objevování rovnovážné ceny. Finanční svět paralyzoval strach a regulace, což paradoxně notně zchladilo nákupní horečku spekulantů.
A právě toho využili politici. Ustrašené nálady na trhu umně využívá Trump. Pro něj je cena benzínu na amerických pumpách klíčovým ukazatelem dalších vlastních politických šancí. V USA se totiž nezadržitelně blíží podzimní kongresové volby. Historická zkušenost ukazuje, že drahá paliva jsou pro vládnoucí stranu politickou gilotinou.
Trump proto nasadil svou nejsilnější zbraň: umění slovního srážení cen (tedy jakési verbální intervence, kterou uplatňují třeba i centrální bankéři, když chtějí tlumit inflační očekávání veřejnosti). S nebývalou kadencí se na síti Truth Social nebo na tiskových konferencích svět už řadu týdnů dozvídá, že „mírové rozhovory s Íránem jsou v závěrečné fázi“ a že „dohoda o bezpečném průjezdu tankerů Hormuzským průlivem je na spadnutí“. Trump dobře ví, jak citlivé jsou algoritmy obchodující s krátkodobými opcemi. Jakmile se na terminálech agentury Bloomberg objeví nadějný titulek, obchodní systémy začnou automaticky prodávat a cena klesne. Trump tak úspěšně udržuje iluzi klidu a kupuje si politický čas.
Jenže samotná slova by trh dlouho neopila. Aby Trumpova rétorika měla váhu, musí ji Washington podložit tvrdým materiálním zásahem. Spojené státy proto spustily historicky bezprecedentní operaci: pumpují na trh gigantických 10 milionů barelů ropy týdně ze svých Strategických ropných rezerv (SPR). Tento masivní proud vládní ropy fyzicky lepí díry po chybějících dodávkách z Blízkého východu.
Co na to Írán? Mohlo by se zdát, že ten bude s Trumpem bojovat a snažit se cenu ropy vyhnat co nejvýše, aby Západ ekonomicky ochromil. Jenže Teherán hraje rafinovanější, dlouhodobější a nebezpečnější hru. Íránské tajné služby a Revoluční gardy prostřednictvím arabských médií, jako je televizní stanice Al Arabiya, záměrně vypouštějí do světa falešné zprávy o tom, že „diplomatické řešení krize v Hormuzu je na spadnutí“. Příslušné posty na síti X pak po několika hodinách klidně smažou nebo popřou.
Proč to ajatolláhové dělají? Protože nechtějí, aby cena ropy vyletěla nahoru příliš rychle. Kdyby ropa okamžitě stála 150 dolarů, globální ekonomika by upadla do těžké recese, nastala by zásadní destrukce poptávky, lidé by přestali kupovat auta a paliva a západní armády by přešly k přímému vojenskému bombardování íránského území. Íránu vyhovuje, když cena osciluje kolem snesitelnějších 110 dolarů. Svět díky tomu dál spotřebovává ropu plným tempem, jako by se nic nedělo.
A to je past. Írán totiž ví, že americká vládní ropa v rezervách SPR není nekonečná. Tyto podzemní zásobníky v Texasu a Louisianě už kvůli Trumpovu masivnímu vypouštění spadly na nejnižší úroveň od roku 2024 a povážlivě krvácejí. Írán hodlá nechat USA vykrvácet, totálně zbavit ropných rezerv. Nemá už co ztratit – jeho ekonomika je kvůli dekádám sankcí zdevastovaná, domácí měna je bezcenným papírem a tamní teokratický režim se nemusí zodpovídat naštvaným voličům v demokratických volbách.
Ajatolláhové chladnokrevně čekají, až USA během letošního léta vystřílejí veškerou svou strategickou munici a komerční zásoby narazí na absolutní dno nádrží. Jakmile k tomu dojde, západní energetický štít padne, Trumpova slova už nebude mít co fyzicky krýt a Írán bude moci diktovat podmínky z pozice absolutní síly.
Svět se řítí plnou rychlostí proti zdi, zatímco uchlácholení lidé a média řeší maličkosti v porovnání s tím, co může nastat. Řeší, zda je benzín o korunu či dvě na litr dražší nebo o kolik podraží palivový příplatek letenek.
Zatímco Washington a Teherán spolu hrají toto vyčerpávající divadlo, skutečným strategickým vítězem situace se stává Peking. Čína představuje obří černou skříňkou. Na rozdíl od západních zemí striktně tají veškerá data o svých ropných zásobách. Nikdo zvenčí nedokáže přesně říct, kolik ropy se skrývá v jejích nově vybudovaných podzemních komplexech. Oficiální data americké banky Goldman Sachs sice ukazují mírný pokles čínské spotřeby, ale to je jen optický klam. Čína pouze omezila činnost svých rafinérií pro export a obrovské objemy surové ropy rovnou přelévá do svých strategických skladů.
Pokaždé, když Trumpův nebo íránský falešný titulek srazí cenu ropy na burze na chvíli dolů, Čína sedne k terminálům a začne masivně nakupovat. Peking navíc zcela ignoruje americkou námořní blokádu Hormuzského průlivu. Stal se exkluzivním odběratelem íránské „zakázané“ ropy. A protože Írán nemá komu jinému prodávat, Čína si diktuje závratné slevy, často 20 až 30 dolarů pod tržní cenou. Čínský průmysl tak paradoxně v době globální energetické krize jede na extrémně levné palivo.
Navíc, Když americké válečné lodě fyzicky uzavřely Hormuzskou úžinu, Írán a Čína bleskově aktivovaly nouzové logistické trasy. Klíčovou roli převzala nově dokončená „Ocelová stezka“ – masivní, 10 000 kilometrů dlouhá železniční trať vedoucí vnitrozemím Střední Asie přes Turkmenistán a Kazachstán. Tisíce vlakových cisteren denně vozí ropu z Íránu přímo do čínských průmyslových center. Celá tato trasa leží mimo dosah amerického námořnictva a obchody se navíc platí přímo v čínských jüanech, takže je Washington nemůže zablokovat ani přes mezinárodní bankovní systém. Co se nevejde na koleje, to Írán posílá potrubím do přístavu Jask, který leží až za zablokovanou úžinou, a odtud ropu odváží čínská „flotila duchů“ – staré tankery s vypnutými radary, které kličkují Indickým oceánem po alternativních trasách mimo americké hlídky.
Proč Čína takto zapálené hromadí ropu a tají zásoby? Nejde jen o ekonomiku. V Pekingu se hraje o Tchaj-wan. Čínské vedení si uvědomuje, že pokud by se rozhodlo pro vojenskou invazi na ostrov, USA a jejich spojenci by se okamžitě pokusili Čínu odříznout od námořních tras v Malackém průlivu. Současné masivní syslení zlevněné ropy je přímou přípravou na tuto situaci. Čína si buduje obří energetický polštář, který její armádě a ekonomice umožní přežít měsíce trvající totální námořní blokádu.
Zároveň Peking s uspokojením sleduje, jak Trump ve snaze zachránit si domácí politickou kůži dobrovolně vyprazdňuje Strategické ropné rezervy USA – tedy zásoby, které by Amerika kriticky potřebovala v případě skutečného globálního vojenského střetu v Tichomoří.
Jak dlouho může toto divadlo postavené na falešných titulcích a krvácení vládních rezerv fungovat? Podle komoditních expertů se čas neúprosně krátí. Matematika fyzického světa je na rozdíl od burzovních derivátů neúprosná – nové molekuly ropy nelze vytisknout v tiskárně cenin. Globální export ropy je kvůli blízkovýchodní krizi meziročně dole o masivních šest milionů barelů denně. Amerika dokázala díky svým rezervám a břidlicovému boomu vykompenzovat zhruba čtvrtinu tohoto výpadku. Ale tento záložní zdroj vysychá. První velké ropné uzly, jako je emirát Fudžajra v těsné blízkosti konfliktu, už hlásí, že narazily na absolutní dno svých komerčních skladů. Četní analytici předpovídají, že lámání chleba přijde na přelomu června a července. V té chvíli bude muset finanční trh do svých cen plně promítnout realitu, že americká vládní ropa došla a USA budou nuceny omezit své vlastní exporty, aby zásobovaly domácí trh.
V ten moment se zbytek světa ocitne v brutálním boji o každý volný barel. Trumpův slovní tlumič přestane fungovat, íránská past sklapne a světová ekonomika plnou rychlostí narazí do zdi, kterou se politické elity snažily posledních několik měsíců zamaskovat novinovými titulky.
Activist: "Drinking milk is for baby cows, not humans."
Farmer: "Humans have been drinking it for 10,000 years."
Activist: "We're the only species that drinks another species' milk."
Farmer: "We're also the only species that cooks food, wears clothes, and writes books. Should we pack those in too?"
Activist: "It's unnatural."
Farmer: "So are antibiotics. Refusing those next time you get pneumonia?"
Activist: "That's different."
Farmer: "How? Both are things humans do that other animals don't."
Activist: "Milk is meant for calves."
Farmer: "Wheat is meant to reproduce the wheat plant. And yet here you are eating bread."
Activist: "Most humans are lactose intolerant."
Farmer: "Most humans of European descent aren't. We evolved the trait. That's how evolution works."
Activist: "It's still weird."
Farmer: "Weirder than flying across continents in a metal tube? Weirder than arguing with a stranger on a phone you didn't build, charged by electricity you can't generate, about food produced by a farmer you've never met?"
Jede bez jízdenky, fluše na revizora jak lama, řve na policajta jak pavián a ještě je drzý jak lázeňská veverka. A klasické pokřiky o rasismu a brát si svých pět dětí jako štít taky nemohlo samozřejmě chybět!
🤦♀️
#ČeskéBudějovice