Zajímavé video o tom, jak fyzikální model potřebný pro správné zobrazení chování sněhu v pohádce Frozen dost možná pomohl vyřešit záhadu ohledně smrti Ďatlovovy výpravy, která nedává mnohým už pár desetiletí spát.
Dejte si.
https://t.co/xsMz0dRMKX
🧵 1/8
„Sešněrovala jsem svůj život tak strašně, že by to jiný nevydržel. Už ani nečtu.“
Bylo jí čtyřicet, když se stala první ženou habilitovanou na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Přednášela jako soukromá docentka – bez stálého místa a bez platu.
Vítejte u dalšího dílu mého seriálu o opomíjených ženách ve vědě. Chcete-li, abych v něm pokračoval, nezapomeňte jej sdílet, samotný like nové čtenáře nepřinese.
🧵 1/9
V receptu starém šestnáct set let stálo jediné sloveso: pelyněk se nemá vařit, ale namáčet. Horká voda totiž ničila účinnou látku. Extrakt číslo 191 pak u infikovaných myší a opic zabil malárii se stoprocentní úspěšností. První výsledky však vyšly anonymně a jméno ženy, která za objevem stála, zůstalo desítky let téměř neznámé.
Jestli se vám seriál #ZenyVeVede líbí, sdílejte ho (nejlépe tento první příspěvek, dalším můžete dát like ať víte, kde jste skončili). Pomůže to udržet jej při životě.
Dne 13. října 1884 se ve Washingtonu hlasovalo: dvaadvacet zemí řeklo ano, jedna byla proti a dvě se zdržely. Od toho okamžiku má planeta jediný výchozí poledník, od kterého se odměřuje zeměpisná délka na východ i na západ. Dnes tuto dohodu vnímáme jako samozřejmost.
Předtím v časovém i prostorovém určení panoval chaos, neboť každá mocnost používala vlastní nultý poledník. Francouzi odměřovali souřadnice od Paříže, Rusové od Pulkova, Španělé od Cádizu a Američané pro námořní navigaci využívali Greenwich, pro ostatní účely však Washington. Námořní mapy se musely složitě přepočítávat a telegrafní i železniční doprava narážela na minutové rozdíly mezi sousedními městy. Jen v USA v té době existovaly desítky místních časů. Převahu v námořním obchodu však držela Velká Británie – podle tehdejších odhadů využívala greenwichské mapy zhruba 72 % světové lodní tonáže.
Americký prezident Chester A. Arthur proto pozval zástupce světových vlád do Washingtonu. Od 1. října 1884 se v Diplomatickém sále ministerstva zahraničí scházelo 41 delegátů z 25 zemí. Hlasování o usnesení proběhlo 13. října. Návrh určoval, že nultý poledník povede středem pasážního přístroje (transit circle) na Královské observatoři v Greenwichi. Pro hlasovalo 22 zemí, proti bylo pouze Santo Domingo, zatímco Francie a Brazílie se zdržely. Závěrečný dokument delegáti podepsali o několik dní později. Zeměpisná délka se od té chvíle počítá v obou směrech do 180° – východním směrem jako kladná, západním jako záporná. Univerzální den byl stanoven od půlnoci na tomto poledníku v délce 24 hodin.
Francie nový systém přijala až v roce 1911. Do té doby oficiálně používala pařížský poledník a greenwichský čas označovala jako „pařížský střední čas minus 9 minut a 21 sekund“. Nakonec však převážily praktické ohledy. Greenwich nevynikal žádnou přírodní výjimečností; volba představovala kompromis, který v nejmenší možné míře narušil dosavadní mapové podklady a obchodní praxi.
Ani na českém území nenastala změna okamžitě. Rakousko-Uhersko sice ve Washingtonu hlasovalo pro návrh, středoevropský čas odvozený od 15. poledníku se však prosazoval postupně. Nejprve jej zavedly železnice, plně se ujal v letech 1891–1893. Hodiny v Praze se tehdy posunuly přibližně o dvě minuty dopředu a historický pražský poledník na Staroměstském náměstí – vyznačený mosazným páskem podle stínu Mariánského sloupu – ztratil praktický význam.
Tato linie existuje i dnes, byť neprochází přesně místem, kde si ji fotografují turisté. Moderní referenční poledník Mezinárodní služby pro rotaci Země (IERS) leží přibližně o 102 metrů východněji od původního greenwichského přístroje. Tento posun způsobila přesnější satelitní měření a rozdíl mezi astronomickou a geodetickou délkou. Globální navigační systémy i koordinovaný světový čas (UTC) dnes vycházejí z tohoto moderního rámu. Princip nicméně zůstává neměnný: jediná dohodnutá nula, od níž se odvozují všechny ostatní souřadnice i čas.
Dohoda z 13. října 1884, jež původně řešila technické sladění map a hodin, položila základy pro mezinárodní dopravu, telekomunikace i globální koordinaci. Bez sjednoceného počátku by letecké linky, datové přenosy i časová pásma dodnes narážely na nejasné výchozí body.
P.S.: Každý den přináším zajímavé příběhy ze světa vědy a historie. Pokud vás článek zaujal, podpořte jeho šíření sdílením, lajkem, komentářem nebo sledováním profilu. Co vás na této historické dohodě překvapilo nejvíce?
Obec Ratiboř nedaleko Vsetína začala podnikat systematickou úspornou strategii: od roku cca 2014 měří každý kilogram komunálního odpadu pomocí QR kódů, vybízí domácnosti k recyklaci – rodině se čtyřmi členy, která odevzdá maximálně 28 popelnic a vytřídí aspoň osm pytlů plastu, nabízí slevu až 500 Kč ročně.
Díky tomu obec dosahuje míry třídění kolem 70 % komunálního odpadu, výrazně nad celorepublikovým průměrem okolo 44 %. Svoz odpadu si Ratiboř organizuje sama včetně vlastního vozu, což jí umožňuje snížit náklady, a navíc odpadní suť i dřevo zpracovává na místě – suť se používá pro opravy silnic a chodníků, dřevo se mění na topnou štěpku.
Součástí „zelených“ opatření je také výroba (a dokonce prodej) vlastní elektřiny z fotovoltaiky – panely mají na střeše úřadu, školy, školky, hasičárny a dalších budov, přebytky se prodávají do sítě. U nového komunitního centra postaveného v roce 2022 implementovali fotovoltaiku, teplovzdušné rekuperace a systém jímání dešťové vody, která se používá na splachování či zalévání – tím výrazně ušetří vodu i energie.
Systematické kroky v oblasti odpadového hospodaření, energetiky a vodního managementu přinesly zlepšení finančního hospodaření obce, a díky tomu Ratiboř získala ocenění „Zelená obec roku“.
https://t.co/W0nq0i8seQ
Protože moje články čtou i lidi, kteří hledají ospravedlnění pro ruskou genocidní válku, tak si dovolím na to reagovat takto.
Žádná občanská válka tam nebyl. "Antimajdan", který se konec v roce 2014, nepožíval masově podpory místních.
Proto konflikt, který byl vyvolán, byl vyvolán lidmi buď přímo z ruských tajných služeb, nebo lidmi, kteří byli na ruské tajné služby napojení. Girkin počínaje, Motorolou a Zacharčenkem konče.
Girkin si v mnoha a mnoha rozhovorech stěžoval na to, že místní za "DNR" a "LNR" bojovat nechtějí. Stačí si otevřít google a YouTube.
A proto, aby Rusové napětí a boje v regionu udrželi, poslali tam nejdříve svoje proxies a následně regulérní armádu, protože bez ní by osud těchto pseudorepublik byl vyřešen nejpozději na podzim roku 2014.
Narozdíl tady od Jirky, jsem vývoj na Ukrajině sledoval od podzimu roku 2013 a pravidelně o něm psal (tehdy ještě na iDnesu).
A když v roce 2014 neměli "separatisté" masovou podporu, ale mohli počítat s vlažným vztahem Ukrajinců z východu ke vstupu do NATO, tak dnes drtivá většina právě těchto Ukrajinců chce jak do Unie, tak do Aliance.
Nikdo nepozabíjel více ruskojazyčného obyvatelstva Ukrajiny, než to udělali Rusové. V Mariupolu, Severodoněcku, Izjumu, Charkovu a dalších ukrajinských městech.
Nebuďte jako Jiří, nenechte se krmit ruskou propagandou. A pokud Vás zajímá článek, na který reaguje, tak tady.
https://t.co/Q3Q0pL1LOj
Stalinova genocida Ukrajinců
Uměle vyvolaným hladomorem ve 30. letech sledoval Josif Stalin mnohem větší cíl než "pouhé" vyvraždění milionů Ukrajinců.
Chtěl navždy změnit etnické složení východní Ukrajiny a prohlásit ji za ruskou.
🧵🔽
V reakci na článek o rasistických příspěvcích Filipa Turka se v okruhu jeho podporovatelů začaly šířit podvržené statusy vydávané za mé, jejichž cílem bylo zpochybnit věrohodnost původního zjištění Deníku N. Za svou prací a výstupy si plně stojíme.
Zítra půjdeme k volbám a uděláme rozhodnutí, které je o dost větší než jen politika.
Viděl jsem na vlastní oči, co se stane, když grázlové a tyrani dostanou, co chtějí. Viděl jsem trosky na Ukrajině. Vyrůstal jsem v zemi, kde tyran bez pravidel dokázal za spálit jakoukoli svobodu na popel. Tenhle příběh až moc dobře znám.
A ten příběh, co nám teď prodávají populisti a extrémisti zleva i zprava, je ta nejstarší lež na světě. Hrajou na náš strach. Říkají nám, že svět je moc složitý, že za naše problémy může někdo jiný a že jediným řešením je všechno to tu spálit. Chtějí, abychom opustili naše spojence, abychom vystoupili z NATO a EU.
Dovolte, abych vám to přeložil do srozumitelné řeči. Chtějí, abychom se zamkli doma, sami a bezmocní, a pak podstrčili klíče pod dveřmi Rusku.
Tohle není plán pro budoucnost. To je kapitulace před minulostí.
Silná a odolná společnost se neizoluje. Buduje spojenectví. Postaví se tyranům, neprosí je o schválení. A nikdy nevymění svobodu za iluzi bezpečí.
Až budeme zítra držet v ruce ten hlasovací lístek, položme si jedinou otázku:
"Volíme sílu, nebo volíme klec?"
Já svou odpověď znám. A já, sakra, doufám, že vy znáte tu svou.
Chceme patřit na západ nebo na východ?
Volby jsou obvykle složitý proces, kde se snažíme najít tu nejlepší alternativu, která bude hájit naše zájmy.
Letos máme tyto problémy ale ušetřené.
Hrajeme totiž o jedinou věc.
Jestli budeme i nadále západní země.
🧵🔽