A male goose attacked a man, so the man pretended the goose knocked him to the ground!
Then the male goose proudly returned to his mate, holding his head high and showing off his strength to her. 😂😂
@PetrosKecyaPoli@vondraaczech@MartinReznicek Hlavně je neuvěřitelný, že premiérem ČR je člověk, kterýmu je obrana státu úplně u prdele. Ale ono to má svou logiku: on sem přišel z Uher, vzal to přes orientální trh v Marakéši, k tomuhle státu má nulový vztah, chce ho jen vykostit. A debilní Češi si ho zvolí. Je tohle možný?
Vladimír Gruncl se přestěhoval do Ruska. Pracuje jako ochranka a vydělává 21 000 rublů (5 500 Kč). Společnost mu dělá řidič kamionu Václav Herzinger. Oba muži našli ty tradiční ruské hodnoty a stravují se polonazí v rozpadlé kuchyni. Více v článku. 👇
https://t.co/jxGJXNKonC
Vladimír Gruncl z Odoleny Vody emigroval do Ruska na základě Putinova "humanitárního" dekretu. "Ceny v obchodech jsou přibližně stejné jako v Česku," říká Vladimír. Usadil se v Irkutské oblasti a pracuje jako ochranka budovy. Měsíčně si vydělá 21 000 rublů, což je 5 500 korun. 🤷♂️
@denz_LP@Steinitzland@grok Ve skutečnosti obě země čerpají různé typy fondů paralelně a rozdíly jsou spíš v prioritách, velikosti ekonomiky a schopnosti projekty realizovat než v takto zjednodušeném kontrastu.
Republika bez příběhu: Český stát a problém vlastního smyslu
V srdci České republiky existuje zvláštní paradox. Máme stát, fungující instituce, volby, ústavu, členství v Evropské unii i NATO, relativně stabilní ekonomiku, a přesto se stále častěji objevuje pocit, že něco podstatného chybí. Ne peníze, ne zákony, ne politici – ale smysl. Česká republika dnes stále více připomíná stát, který existuje administrativně a ekonomicky, ale ne filozoficky. Zemi, která funguje, ale neví, čím vlastně je.
Každý úspěšný stát stojí nejen na institucích a hranicích, ale také na příběhu – na vyprávění, které vysvětluje, proč stát existuje, co představuje a čeho jsou jeho občané součástí. Francie má republiku a velikost státu. Spojené státy mají svobodu a ústavu. Německo má ústavní řád a odpovědnost vycházející z historie. Tyto země se hádají, mění vlády a procházejí krizemi, ale vědí, co jejich stát v zásadě je.
Česká republika tuto odpověď hledá už více než sto let.
Tomáš Garrigue Masaryk se pokusil stát definovat filozoficky. Jeho Československo mělo být republikou vzdělanosti, mravnosti, demokracie a humanity – státem postaveným nejen na moci, ale na idejích. Jenže dvacáté století zničilo společenské základy, na nichž taková republika mohla stát. Mnichov, okupace, komunismus a normalizace vytvořily společnost, která se naučila přežít, ne přemýšlet o filozofii státu.
Po roce 1989 se o něco jiného pokusil Václav Havel. Chtěl vybudovat morální republiku – stát založený na odpovědnosti, pravdě, občanské společnosti a lidských právech. Jenže zatímco Havel měl obrovskou morální autoritu, strukturu nového státu formovali spíše ekonomové, politické strany a privatizace než filozofové. Stát, který vznikl v devadesátých letech, nebyl morální republikou, ale republikou ekonomickou a manažerskou , a korupce.
Od té doby se Česká republika pohybuje od jednoho pojetí státu k druhému, aniž by se u některého skutečně zastavila. Klaus viděl stát především jako rámec pro trh. Zeman chápal politiku jako mocenský boj a populární mobilizaci. Babiš prezentoval stát jako firmu, kterou je třeba řídit. Dnes stát často působí jako technická administrativa napojená na Evropskou unii a globální ekonomiku. Každá z těchto vizí stát nějak definovala, ale žádná se nestala trvalým národním příběhem.
Možná právě tady leží skutečná krize České republiky – ne ekonomická, ne institucionální, ale koncepční. Nevíme, čím má naše republika být ve 21. století. Slavíme rok 1918 a rok 1989, ale nedefinovali jsme rok 2026.
Když společnost neví, co její stát představuje, politika se mění buď v technokratické řízení, nebo v emocionální populismus. Lidé pak nehledají strany a programy, ale osobnosti, které působí jako ztělesnění státu – klidné, stabilní, stojící nad politikou, uklidňující. Proto v mnoha zemích v dobách nejistoty roste poptávka po silných prezidentských postavách nebo „státnících“. Ne nutně po diktátorech, ale po symbolech řádu a směru.
Nebezpečí nespočívá v tom, že by se Česká republika měla stát autoritářskou zemí. Nebezpečí je tišší a možná vážnější: že zůstane státem bez jasné představy o sobě samé, státem, který bude oscilovat mezi ekonomickým pragmatismem, morální symbolikou, populismem a byrokratickým řízením, aniž by se kdy rozhodl, čím chce být.
Stát může přežít ekonomické krize, politické skandály i střídání vlád. Co se přežívá mnohem hůře, je absence příběhu. Protože pokud národ neví, proč jeho stát existuje v podobě, v jaké existuje, dříve nebo později v něj přestane věřit.
Česká republika dnes není selhávající stát. Je něčím jemnějším a možná znepokojivějším: je to stát, který funguje, ale neví proč existuje právě tak, jak existuje. Republika s institucemi, ale bez jasného konceptu republiky. Země s minulostí a územím, která však stále hledá svůj příběh.
V tomto smyslu možná nejsme ztracený národ. Ale jsme národ, který stále hledá smysl vlastního státu.
Nejde ani tolik o to, že by @SOS_projevu byla špatná nebo nebezpečná v nějakém jednoduchém slova smyslu. Kdokoliv se zbytky vkusu, soudnosti a sebeúcty by sice raději strávil čas s rozkládající se mrtvolou v sauně než s touhle partou pokálenců, ale oni to, co dělají, dělají velmi
Koukal jsem, že Daniel Vávra vydal vlastní seznam důvěryhodných zpravodajských kanálů. Je to jeden z prvních kroků známého scénáře a dovolím si predikovat, co bude následovat:
4/2026 Daniel Vávra zakládá vlastní webové stránky a youtubový kanál Louč vědomí
5/2026 Se slovy „Lidé mě na ulici zastavují a říkají, že by mělo být v politice víc lidí jako já. Úspěšných se selským rozumem“ vjíždí do politiky. Domlouvá se na spolupráci s Motoristy.
6/2026 Rozchází se s Motoristy a domlouvá se s Trikolorou.
15/6/2026 „Došlo k zásadním programovým rozporům mezi mnou a Trikolorou, kandiduji jako nestraník za Svobodné“, oznamuje.
9/2026 Během předvolební kampaně osočí jednoho ze svých protikandidátů Jiřího Padevěta z užívání argumentů.
3/10/2026 Do Senátu na Praze 1 kandiduje nakonec sám s podporou Stačilo a Bobošíkové. Získává krásných 3,5 %. „Slušný začátek na neznámého nového politika bez stranické základny“ hodnotí svůj úspěch a ohlašuje odchod s politiky s tím, že se bude věnovat svému dalšímu projektu.
1/12/2026 Oznamuje chystaný celovečerní film s Igorem Chaunem o spiritualitě husitů Zenem a cepem
2/2027 Ukončuje spolupráci s Igorem Chaunem pro zásadní umělecké rozpory.
3/2027 Žaluje Chauna o dvacet milionů korun, které do projektu filmu vložil.
5/2027 Ve slipových plavkách zdolává společně se Sońou Pekovou bez kyslíku Kriváň
V den, kdy Václav Moravec skončil v České televizi rozhodli Švýcaři v referendu, že se nebude snižovat výše koncesionářských poplatků v jejich zemi.
Lidé nejsou všude na světě stejní.
Tohle je největší omyl, jaký se stále dokola opakuje.
Jaký národ, taková demokracie.