Tomáš Černý

produkťák, bankovní vývoj, v sociálech spíše pasivní divák

[Tomáš Černý @certom24]

@MichaelPostulka @profesorkak Řada Forerunner taky fajn, 970 jsou nadupané, baterka slušná, velký displej v menším těle

[Tomáš Černý @certom24]

@TadyJeDenisa @mysikralovna Cukrárna u Budaře na Mariánském náměstí, tam bych začal s hledáním

[Tomáš Černý @certom24]

@KacenMates Jakože cože? Co to tu je za roztomilou dvacítku s copem? 😳😍

[Tomáš Černý @certom24]

@sockazbasy Noooo, na Moravě a Slezsku to dnes celkem úřadovalo

[Tomáš Černý @certom24]

@shingle_man @studenakopriva @PodSvicnem @BaraUrbanova 80km východně od Brna a slovo "slučák" slyším prvně 😲

[Tomáš Černý @certom24]

@jakub Ta diagnóza - koupím skútr, udělám papíry na velkou, koupím velkou, na skútr už nesednu, je prý taky častá, dávám vlastní čárku.
PCX fajn, nevěděl jsem, kam s koleny, šel jsem do větší 125. Na motorce mi akorát chybí ten prostor na nákupy pod sedlem

[Tomáš Černý @certom24]

@JulieMontek Ten úsměv, ty pihy 😍

[Tomáš Černý @certom24]

@Kolarovichrabe1 Její hraběcí milost a puntíky, to prostě nemohlo dopadnout špatně!

[Tomáš Černý @certom24]

@bublina25 Ještě mi k tomu chybí závoj, ale fotka a modelka jsou obě super.

[Tomáš Černý @certom24]

@KacenMates Kde jsou ty známé kudrny? Všechno je jinak, tohle pondělí nemělo nikdy začít.
Ale jinak na 17 let ten pohled stojí za všechny peníze i tatarku 😁

[Tomáš Černý @certom24]

@JulieMontek Upřímnou soustrast

[Tomáš Černý @certom24]

@davidova_z41482 Sluší vám to moc. Pěkný den

[Tomáš Černý @certom24]

@JulieMontek Jaro je otázka stavu mysli a tady evidentně jste přepnutá, navíc vám to sluší.
Za mě jednoznačně ano, už taky mrznu po ránu na dvou kolech, ale odpoledne tam to jaro prostě je a musím ho využít!

[Tomáš Černý @certom24]

@Inkatw Řekl bych, pohledem dolňáka, že tady je svět ještě v pořádku a téhle prdelce to i v plavkách ještě dost dlouho slušet bude, zvlášť takhle u moře. Na číslovky kašlat

[Tomáš Černý @certom24]

@KacenMates Teplý pudink s piškotama jako ji, ale když se vychladí, vyklopí a zakápne malinovým sirupem... No nic, jdu uvařit, ať je na snídani

[Tomáš Černý @certom24]

@ceskybiatlon Ta kolekce je skvělá. Výrazná, zajímavá, rozhodně ne nudná a uprděná. A to jsem totální módní diletant

[Tomáš Černý @certom24]

@bublina25 Víc než malé množství papriček a kousek hořké čokolády. Tady mi to přijde velmi správně

[Tomáš Černý @certom24]

@bublina25 Jako takhle: dobrý BJ květinou nenahradíš a když si můžu vybrat, je to jasné. Ale občas ta květina potěší i muže.
Valentýna neuznávám, spousta jiných příležitostí se vždy najde.
A samozřejmě to platí oboustranně, nevidím důvod se v dávání čehokoliv muži i ženě omezovat časově.

[Tomáš Černý @certom24]

@FranaSram_ek 55590 +1 a roste to dále.

[Vláďa Foltán 🇪🇺 🇨🇿 @VladaFoltan]

⚠️🔥 Kanadský premiér Mark Carney včera v Davosu přednesl projev, v němž mj zavzpomínal na Václava Havla, a který vstoupí do historie.

A protože tohle by nikomu opravdu uniknout nemělo, mám tu pro vás český překlad. Rovnou ještě dodám, že přeloženo je to volně, netahejte mě za fusekli kvůli každé vědě, díky. Význam je zachovaný na max. :)

***
Je mi potěšením – a také povinností – být zde s vámi v tomto zlomovém bodě pro Kanadu i pro celý svět.

Dnes budu hovořit o rozpadu světového řádu, o konci jedné pěkné pohádky a o začátku brutální reality, v níž geopolitika velmocí nepodléhá žádným omezením.

Zároveň vám však chci předložit tezi, že ostatní země, zejména střední mocnosti jako Kanada, nejsou bezmocné. Mají schopnost vybudovat nový řád, který ztělesňuje naše hodnoty. Úctu k lidským právům, udržitelný rozvoj, solidaritu, suverenitu a územní celistvost států.

Moc těch méně mocných začíná u upřímnosti.

Každý den jsme konfrontováni s tím, že žijeme v éře rivality velmocí. Že řád založený na pravidlech slábne. Že silní dělají, co mohou, a slabí trpí, jak musí.

Tento Thúkýdidův aforismus je nám předkládán jako nevyhnutelnost – jako znovu se prosazující přirozená logika mezinárodních vztahů. Tváří v tvář této logice mají země silnou tendenci se ve snaze přežít přizpůsobit. Vyhovět. Vyhnout se potížím. Doufat, že poslušnost jim koupí bezpečí.

Nekoupí.

Jaké jsou tedy naše možnosti?

V roce 1978 napsal český disident Václav Havel esej s názvem Moc bezmocných. Položil v ní prostou otázku: Jak se komunistický systém udržoval u moci?

Jeho odpověď začínala u zelináře. Tento obchodník dává každé ráno do výlohy nápis: "Proletáři všech zemí, spojte se!" Nevěří tomu. Nikdo tomu nevěří. Ale ten nápis tam přesto dá – aby se vyhnul potížím, aby signalizoval loajalitu, aby měl klid. A protože každý obchodník v každé ulici dělá totéž, systém přetrvává. Nejen skrze násilí, ale skrze participaci obyčejných lidí na rituálech, o nichž v soukromí vědí, že jsou lživé.

Havel to nazval životem ve lži. Moc systému nepramení z jeho pravdivosti, ale z ochoty všech hrát divadlo, jako by pravdivý byl. A jeho křehkost pramení ze stejného zdroje: když i jen jediný člověk přestane hrát svou roli – když zelinář sundá svůj nápis – iluze se začne hroutit.

Nastal čas, aby firmy i země své nápisy z výloh sundaly.

Po celá desetiletí země jako Kanada prosperovaly v rámci toho, co jsme nazývali mezinárodním řádem založeným na pravidlech. Vstoupili jsme (jako země) do jeho institucí, chválili jeho zásady a těžili z jeho předvídatelnosti. Pod jeho ochranou jsme mohli provádět zahraniční politiku založenou na hodnotách.

Věděli jsme, že onen příběh o mezinárodním řádu je částečně falešný. Že ti nejsilnější si udělí výjimku, kdykoliv se jim to hodí. Že obchodní pravidla byla vymáhána asymetricky. A že mezinárodní právo platilo s různou přísností podle toho, kdo byl obviněným a kdo obětí.

Tato fikce však byla užitečná. Zejména americká hegemonie pomáhala zajišťovat veřejné statky: volné námořní cesty, stabilní finanční systém, kolektivní bezpečnost a rámce pro řešení sporů.

A tak jsme ten nápis do výloh dali i my. Účastnili jsme se rituálů. A většinou jsme se vyhýbali zpochybňování rozdílů mezi rétorikou a realitou.

Tato vzájemná dohoda už nefunguje.

Řeknu to přímo: nacházíme se uprostřed zlomu, nikoliv přechodu.

Během posledních dvou desetiletí odhalila série krizí, finančních, zdravotních, energetických i geopolitických, rizika extrémní globální integrace.

V poslední době začaly velmoci využívat ekonomickou integraci jako zbraň. Cla jako páku. Finanční infrastrukturu jako nástroj nátlaku. Dodavatelské řetězce jako zranitelná místa, která lze zneužít.

Nemůžete "žít ve lži" o vzájemném prospěchu skrze integraci ve chvíli, kdy se integrace stává zdrojem vaší podřízenosti.

Multilaterální instituce, na které se střední mocnosti spoléhaly – WTO, OSN, COP – tedy ona architektura kolektivního řešení problémů, jsou značně oslabeny. V důsledku toho mnoho zemí dochází ke stejnému závěru. Musí si vybudovat větší strategickou autonomii v energetice, potravinách, kritických minerálech, financích i dodavatelských řetězcích.

Tento impuls je pochopitelný. Země, která se nedokáže nasytit, zajistit si energii nebo se bránit, má jen málo možností. Když vás pravidla přestanou chránit, musíte se chránit sami.

Ale uvědomme si, kam to vede. Svět plný pevností bude chudší, křehčí a méně udržitelný.

A je tu ještě další pravda. Pokud velmoci opustí i předstíranou hru pravidel a hodnot ve prospěch bezohledného prosazování své síly a zájmů, zisky z "transakčního" přístupu se stávají těžko zopakovatelnými. Hegemoni nemohou své vztahy nonstop monetizovat.

Spojenci začnou diverzifikovat, aby se zajistili proti nejistotě. Budou si kupovat pojistky. Zvyšovat počet alternativ. Tím se obnovuje suverenita. Suverenita, která byla kdysi zakotvena v pravidlech, ale která bude stále více ukotvena ve schopnosti odolat tlaku.

Jak jsem řekl, takové klasické řízení rizik má svou cenu. Ale tuto cenu za strategickou autonomii a suverenitu lze sdílet. Kolektivní investice do odolnosti jsou levnější než stavba vlastní pevnosti pro každého zvlášť. Sdílené standardy snižují fragmentaci. Komplementarita má pozitivní součet.

Otázkou pro střední mocnosti, jako je Kanada, není to, zda se nové realitě přizpůsobit. My to udělat musíme. Otázkou je, zda se přizpůsobíme prostým stavěním vyšších zdí – nebo zda dokážeme něco ambicióznějšího.

Kanada byla mezi prvními, kdo tenhle budíček zaslechl, což nás vedlo k zásadní změně našeho strategického postoje. Kanaďané vědí, že náš starý, pohodlný předpoklad, že nám naše geografie a členství v aliancích automaticky zajistí prosperitu a bezpečnost, již neplatí.

Náš nový přístup staví na tom, co (finský prezident) Alexander Stubb nazval "realismem založeným na hodnotách" – neboli, řečeno jinak, chceme být zásadoví a pragmatičtí zároveň.

Zásadoví v našem závazku k fundamentálním hodnotám: suverenitě a územní celistvosti, zákazu použití síly (pokud není v souladu s Chartou OSN) a úctě k lidským právům.

Pragmatičtí v uznání toho, že pokrok je často postupný, že zájmy se rozcházejí a že ne každý partner sdílí naše hodnoty. Angažujeme se široce, strategicky a s otevřenýma očima. Aktivně přijímáme svět takový, jaký je, a nečekáme na svět, jaký bychom si přáli mít.

Kanada nastavuje své vztahy tak, aby jejich hloubka odrážela naše hodnoty. Prioritizujeme širokou angažovanost, abychom maximalizovali svůj vliv v situaci, kdy je světový řád nestálý a sázky na to, co přijde dál, jsou vysoké.

Již nespoléháme jen na sílu našich hodnot, ale také na hodnotu naší síly.

Tuto sílu budujeme doma.

Od nástupu mé vlády jsme snížili daně z příjmů, kapitálových výnosů a firemních investic, odstranili jsme veškeré federální bariéry vnitrostátního obchodu a urychlujeme investice v hodnotě bilionu dolarů do energetiky, AI, kritických minerálů a nových obchodních koridorů. Do roku 2030 zdvojnásobíme výdaje na obranu, a to způsobem, který posílí náš domácí průmysl.

Rychle diverzifikujeme v zahraničí. Dohodli jsme komplexní strategické partnerství s Evropskou unií a zapojili se do programu SAFE pro evropské obranné zakázky. Za posledních šest měsíců jsme podepsali dvanáct dalších obchodních a bezpečnostních dohod na čtyřech kontinentech. V posledních dnech jsme uzavřeli nová strategická partnerství s Čínou a Katarem. Vyjednáváme o dohodách o volném obchodu s Indií, organizací ASEAN (sdružení národů jihovýchodní Asie), Thajskem, Filipínami a Mercosurem (jihoamerické sdružení volného obchodu).

K řešení globálních problémů využíváme "variabilní geometrii" – různé koalice pro různé otázky na základě hodnot a zájmů.

V otázce Ukrajiny jsme klíčovým členem "koalice ochotných" a jedním z největších přispěvatelů na její obranu v přepočtu na obyvatele.

V otázce arktické suverenity stojíme pevně za Grónskem a Dánskem. Náš závazek k Článku 5 je neotřesitelný. Spolupracujeme se spojenci v NATO (včetně skupiny Nordic Baltic 8 - NB8) na zabezpečení severního a západního křídla aliance skrze bezprecedentní investice do radarů, ponorek a letectva. Kanada se ostře staví proti clům uvaleným na Grónsko a vyzývá k jednání o společné bezpečnosti Arktidy.

V oblasti obchodu usilujeme o vybudování mostu mezi Transpacifickým partnerstvím a EU, čímž vznikne obchodní blok pro 1,5 miliardy lidí.

V oblasti kritických minerálů vytváříme "kluby odběratelů" v rámci G7, aby se svět mohl vymanit z koncentrované závislosti na jednom dodavateli.

V oblasti AI spolupracujeme s podobně smýšlejícími demokraciemi, abychom nakonec nebyli nuceni vybírat si mezi hegemony a hyperscalery (obřími technologickými korporacemi).

Toto není naivní multilateralismus. Ani spoléhání se na nefunkční instituce. Je to budování funkčních koalic, téma po tématu, s partnery, kteří mají dostatek shody na to, aby jednali společně. V některých případech to bude naprostá většina zemí.

Vytváří se tím hustá síť spojení v oblasti obchodu, investic, kultury, na kterou se můžeme pro budoucí výzvy i příležitosti spolehnout.

Střední mocnosti musí jednat společně, protože pokud nesedíte u stolu, jste na jídelním lístku.

Velmoci si mohou dovolit jít vlastní cestou. Mají velikost trhu i vojenskou kapacitu na to, aby si diktovaly podmínky. Střední mocnosti nikoliv. Pokud však s hegemonem vyjednáváme pouze bilaterálně, vyjednáváme z pozice slabšího. Přijímáme to, co je nám nabídnuto. Soutěžíme mezi sebou o to, kdo bude vstřícnější.

To není suverenita. To je hraní si na suverenitu při současném přijetí podřízenosti.

Ve světě soupeření velmocí mají země mezi nimi volbu: soupeřit mezi sebou o přízeň nebo se spojit a vytvořit třetí cestu, která má váhu.

Neměli bychom dopustit, aby nás vzestup hrubé síly oslepil vůči faktu, že moc legitimity, integrity a pravidel zůstane silná – pokud se ji rozhodneme používat společně.

Což mě přivádí zpět k Havlovi.

Co by pro střední mocnosti znamenalo "žít v pravdě"?

Znamená to pojmenovat realitu. Přestat se zaštiťovat mezinárodním řádem založeným na pravidlech, jako by stále fungoval tak, jak se o něm píše v učebnicích. Nazvěme systém tím, čím je: obdobím intenzivní rivality velmocí, kde ti nejmocnější využívají ekonomickou integraci jako zbraň.

Znamená to jednat konzistentně. Uplatňovat stejná měřítka na spojence i rivaly. Pokud střední mocnosti kritizují ekonomické zastrašování z jedné strany, ale mlčí, když přichází z druhé, stále tím jen "nechávají ten nápis ve výloze".

Znamená to budovat to, v co tvrdíme, že věříme. Nečekat na obnovu starého řádu, ale vytvářet dohody, které skutečně fungují tak, jak mají.

A znamená to snižovat páky, které umožňují nátlak. Vybudování silné domácí ekonomiky musí být prioritou. Diverzifikace není jen ekonomická obezřetnost; je to materiální základ pro upřímnou zahraniční politiku. Země získávají právo na zásadové postoje tím, že snižují svou zranitelnost vůči odvetným opatřením.

Kanada má to, co svět chce. Jsme energetickou supervelmocí. Máme obrovské zásoby kritických minerálů. Máme nejvzdělanější populaci na světě. Naše penzijní fondy patří k největším investorům. Máme kapitál, talent a vládu s fiskální kapacitou jednat rozhodně.

A máme hodnoty, ke kterým mnozí jiní vzhlížejí.

Jsme pluralitní společnost, která funguje. Náš veřejný prostor je hlasitý, rozmanitý a svobodný.

Jsme stabilním, spolehlivým partnerem ve sv��tě, který je čím dál více nestabilní, partnerem, který buduje a váží si dlouhodobých vztahů.

Kanada má však ještě něco. Rozpoznání toho, co se děje, a odhodlání podle toho jednat. Chápeme, že tento zlom vyžaduje víc než jen přizpůsobení se. Vyžaduje upřímnost o světě takovém, jaký je.

Ten nápis z výlohy sundáváme.

Starý řád se nevrátí. Neměli bychom pro něj truchlit. Nostalgie není strategie. Ale z těchto trosek můžeme vybudovat něco lepšího, silnějšího a spravedlivějšího. To je úkol pro střední mocnosti, které mohou ve světě pevností nejvíce ztratit a v systému skutečné spolupráce nejvíce získat.

Mocní mají svou moc. Ale my máme také něco. Schopnost přestat předstírat, pojmenovat realitu, vybudovat si vlastní sílu a jednat společně.

To je cesta Kanady. Volíme si ji otevřeně a sebevědomě. A je to cesta otevřená pro každou zemi, která je ochotna se na ni vydat s námi.

***

Originální přepis zveřejněný na profilu kanadského premiéra najdete v případě zájmu tady: https://t.co/RxFL0r1N8c