12 years ago, pro-russian militants brutally tortured and murdered 16-year-old Stepan Chubenko from Kramatorsk.
They knocked out his teeth, bound his hands and feet with tape, removed his sneakers, pulled a T-shirt over his head, and forced him to his knees. One by one, three militants shot him in the head. His body was then wrapped in tarpaulin and buried by the river.
Before his execution, Stepan was tortured. Witnesses recalled how he was strangled with a towel, beaten so savagely that someone begged, “let’s finish it quickly.” They promised to spare his life if he joined the so-called “DNR,” but he refused.
His parents searched everywhere — hospitals, trenches, checkpoints. In Donetsk, Stepan’s mother, Stalina, once managed to speak to the then-DNR deputy interior minister Zakharchenko. The next day, he called her back and said: “Stepan was executed.”
The body was returned only in the fall of 2014. His grave shows the date of death as July 27; the court recorded July 28; his mother believes it may have been July 29. No one knows for certain. In 2022, vandals smashed his headstone. His parents disguised the grave so that strangers would not find it.
After 2022, they fled to Poltava. During air-raid sirens, Stalina carries two boxes of her son’s belongings into the corridor: a Shakhtar Donetsk mug, sports pants, a hoodie with “Glory to Ukraine,” and the T-shirt that militants pulled over his head before the execution. “Behind two walls, I hide Stepa’s things,” she says.
His parents later published his poetry collection, “I Understood the Meaning of Life.” “Stepa wanted Kramatorsk to be Ukraine. Let him guard his city,” his mother said.
In 2017, a Ukrainian court sentenced his three killers — Pogodin, Moskalyov, and Sukhomlinov — to life imprisonment in absentia.
Source: translated and adopted from Tymofiy Mylovanov
Following a Russian attack, the administrative building in Odesa is engulfed in flames.
There are injuries.
Russia is attacking only civilian targets.
And Europe looks on cowardly.
Bakhmut before and after the russian “liberation.”
Nearly 80,000 people once lived here. They made plans, worked, spent evenings with loved ones, and raised their children. Then the russians came with their “liberation” — and left behind nothing but dead ruins.
Vracím se z Ukrajiny.
Poslední čtyři dny jsem pobýval v Kyjevě, zúčastnil jsem se mimo jiné konference „YES Ukraine“ s heslem Mír skrze sílu a setkal se také s řadou zajímavých lidí. O tom však dnes psát nechci.
Chci sdílet ten nejobyčejnější lidský pocit, který jsem si odtud odnesl. A také zamyšlení nad tím, co z něj pro nás vyplývá.
Situace na Ukrajině je napjatá.
Válečnou Ukrajinu jsem navštívil mnohokrát, ale poprvé jsem téměř z každé mezilidské interakce cítil dost dusnou atmosféru. Příčinou je nekonečný ruský letecký teror.
Putin změnil taktiku. Útočí za bílého dne i ve dvě ráno. Útočí pořád. Obrovské ruské výrobní kapacity tuto nepřetržitou leteckou kampaň drží v chodu.
Vlastně všichni lidé, se kterými jsem zde mluvil, se shodují, že situace takto náročná ještě nikdy nebyla. A každý se s dronovou hrozbou vyrovnává po svém.
Ve firmě na drony se při poplachu jdeme okamžitě ukrýt do sklepa. Šéf firmy jenom mezi regály se součástkami suše poznamená: „Tady nejsme úplně v bezpečí.“
Kluk na hotelové recepci za zvuku výbuchů protiletecké obrany lakonicky zahlásí: „Welcome to Ukraine.“
Novinář mi popisuje scénu z divadla. Poplachy zvonily, herci hráli. Nikdo neodešel. Představení se dohrálo. Lidé chtějí žít, ne přežívat.
Většina lidí už poplachy víceméně ignoruje. I ti otrlejší se ale přesto strachují o své blízké, děti, rodiče či přátele.
Někdo má přístup ke zprávám od armády a může si tak dovolit rozlišovat závažnost jednotlivých poplachů. Když mi jiný novinář píše, že teď je skutečně vážný „červený poplach“, odpovídám mu, že jsme dobře ukrytí ve sklepě restaurace. Přichází odpověď: „Výborně, tak si objednejte láhev červeného.“
Z Putinovy války jsou samozřejmě všichni unavení.
Nikdo se však nehodlá vzdát svých svobod. A tak Ukrajinci bojují dál. I když všichni vědí, že se blíží zima. A že Putin buduje novou milionovou armádu.
A tady je otázka, kterou si musíme položit i my ostatní Evropané. Co když Putin své nové síly nepošle znovu na Ukrajinu? Co když otevře další frontu?
Rusko mobilizuje další statisíce lidí, vyrábí tisíce dronů, rakety, munici a připravuje se na dlouhou válku.
V Evropě si mezitím pořád namlouváme, že se s Putinem nějak domluvíme.
Jenže mír nevznikne tím, že ho budeme chtít víc než Putin.
Musíme počítat i s tím, že se jednoho dne statisíce ruských vojáků, tisíce dronů a stovky raket neobrátí proti Ukrajině, ale proti jiné evropské zemi.
Ukrajina nám dnes ukazuje, co by to znamenalo.
Stovky dronů během jediného útoku. Balistické a křižující rakety. Útoky na elektrárny, železnici, továrny, domy i nákupní centra. Poplachy ve dne i v noci. Život přerušovaný tím, že se znovu musíte jít schovat do sklepa.
Chceme čekat, až něco podobného zažijeme sami?
Já ne.
Proto se musíme připravit.
Potřebujeme protivzdušnou a protiraketovou obranu schopnou čelit masovým útokům. Potřebujeme prostředky proti dronům. Potřebujeme funkční civilní ochranu. Potřebujeme zásoby, infrastrukturu a stát schopný fungovat i během krize. Potřebujeme se zbavit ruské páté kolony. Potřebujeme získat převahu v informační válce. Potřebujeme bránit ruským sabotážím.
A potřebujeme lidi, kteří vědí, že svoboda se sama neubrání.
A právě proto potřebujeme Ukrajinu.
Nejen jako zemi, které pomáháme. Ale jako spojence, od kterého se máme co učit.
Ukrajinci mají zkušenosti s válkou, jaké dnes nemá nikdo jiný v Evropě. S drony. Elektronickým bojem. Protivzdušnou obranou. Ochranou energetiky a kritické infrastruktury. Fungováním státu pod každodenními útoky.
Tyto zkušenosti musíme dostat do české armády, českých firem i našeho systému civilní ochrany.
Naši vojáci mají jezdit na Ukrajinu a ukrajinští vojáci k nám. Naše firmy mají společně s ukrajinskými vyvíjet a vyrábět zbraně. Máme společně testovat technologie proti dronům a raketám. Máme být u evropských projektů protivzdušné a protiraketové obrany.
A Ukrajině musíme zase začít posílat zbraně.
(1/2)
💔 Another horrific day in Ukraine.
russia struck an apartment building in Odesa - at least 12 people were injured.
In Zaporizhzhia, a strike on a private home killed two people. In Kryvyi Rih, one person was killed and three injured. In Kharkiv, another life was taken.
And in the Kherson community, 16 people were wounded in just one day.
This is a rare photo of Donald Trump from 1934, helping Albert Einstein finish the theory of relativity. According to Trump, Einstein had been stuck for weeks.
“Very smart guy. Terrible with numbers. I looked at the board and said, Albert, put a little 2 up there. He loved it."
Nepoužívejte cizí termity, pokud je suterénně neovládáte.
Je veliké rizoto, že to skončí fiatem.
SPD se tváří jako suvenýr, ale vrátí se jí to jako buzerant.
On September 10, 2022, Ukraine liberated Izium after nearly six months of russian occupation.
Investigators later exhumed 447 bodies: 425 civilians, including five children, and 22 Ukrainian servicemembers. Many had died violent deaths, while dozens showed signs of torture and execution.
So when people suggest that Ukraine should surrender its territory to russia, they are talking about abandoning millions of Ukrainians to the same occupation, violence, torture and terror we have already witnessed.
Russian officials have repeatedly made it clear that their idea of victory is not peace. It is the destruction of Ukraine as an independent nation.
Tomio Okamura si z rozpočtu vybral jedinou kolonku a zamlčel celý účet. Ano, humanitární dávka stála loni 8,8 miliardy. Podle MPSV ale za první tři čtvrtletí uprchlíci přinesli rozpočtu 23,2 miliardy, zatímco veškerá pomoc včetně dávek, zdravotnictví, školství a ubytování stála 11,5 miliardy. Stát tak získal o 11,7 miliardy víc, než vydal.
Letos navíc výdaje na dávku klesly o 22 % a dvě třetiny příjemců tvoří zranitelné osoby. Osm miliard tedy není čistá ztráta. Je to jen populisticky vyříznutá jedna strana účetnictví.
A novější celková čísla vláda s účastí SPD raději přestala zveřejňovat.