Cvičím zdravotní tělocvik převážně se seniory a ráda kecám lidem do toho co mají a hlavně nemají jíst.
Like a retweet neznamená souhlas. Ale někdy taky jo.
"Chlapče, zabíjat nevinných ludí je svinstvo. Já to vím a ty to také víš. Ale pověz ně, jak je to možné, že sú na světe eště ludé, keří to nevijú."
Slovácko sa súdí aj nesúdí
Týdenní přehled série #ZenyVeVede (3.–9. října 2026)
Tento týden byly čtyři příběhy, tak ať vám žádný neuteče. Díky všem, co mé souhrny a příběhy sdílí, a vítám nové sledující. Začal jsem také seriál dávat na FB, takže jestli jej používáte, můžete jej podpořit sdílením i tam, díky.
Maria Margaretha Kirch
V noci na 21. dubna 1702 vzbudila manžela. Na obloze, kam se dívala po proměnné hvězdě, visela nová kometa. Do zprávy pro dvůr se dostalo jen jeho jméno. Když o osm let později zemřel, akademie zkušené astronomce jeho místo nedala. Prý aby si z ní lidé nedělali legraci.
https://t.co/ZMZXjm4RXY
Gladys Westová
Telefon v kapse ukáže roh ulice na metry přesně. Satelit přitom Zemi nevidí jako kouli – vidí nepravidelnosti, které někdo musel spočítat z radarových odrazů od mořské hladiny. Výpočet ležel desítky let v trezoru. Veřejnost se o něm dozvěděla, až když jeho autorka odešla do důchodu.
https://t.co/UTrJRkpChc
Adéla Kochanovská
Pancéřové obaly granátů praskaly ve skladu a šedesát ze sta kusů končilo ve šrotu. Žena, která v kovu pomocí rentgenu odhalila skrytou vadu, změnila způsob kalení a zmetkovitost srazila na několik procent. Titul profesorky – jako vůbec první žena na ČVUT – však získala až po padesátce.
https://t.co/6G5QiMCAmA
Margaret Hamiltonová
Tři minuty před dosednutím na Měsíc palubní počítač zahlásil přetížení. Hrozilo, že celé přistání selže. Počítač místo toho zahodil všechny úlohy, které nebyly nutné k přežití posádky. Tuto logiku prosadila žena, které předtím všichni tvrdili, že vycvičený astronaut takovou chybu nikdy neudělá. (Zemřela 30. září 2026.)
https://t.co/swmLmRxzNr
Měsíční souhrn z minulého víkendu
(1. září – 2. října, 23 příběhů):
https://t.co/WYiRVqgw5A
Pomozte prosím seriál šířit – sdílení prvního příspěvku vlákna, lajky a follow drží projekt při životě. Který příběh vás tento týden zaujal nejvíc? Napište do komentářů.
Některé chyby se napravují relativně snadno, jiné hůř a některé se nedají napravit vůbec. Chybu v plánování lze naštěstí napravit změnou plánu.
Uznat chybu není jednoduché, ale když si politik váží důvěry lidí, musí to dokázat. Vím, co je odpovědnost a že jakákoli důvěra se získává těžko, ale hrozně snadno a rychle se ztrácí. Za chyby se platí a já se z téhle vlastní poučil.
Dnešní volby nám dávají možnost ovlivnit, kdo bude rozhodovat o životě v našich obcích a jak silný a kvalitní bude Senát. Děkuji všem, kteří tuto možnost využijí.
🧵 1/9 Tři minuty před dosednutím na Měsíc palubní počítač zahlásil přetížení. Hrozilo, že celé přistání selže. Počítač místo toho zahodil všechny úlohy, které nebyly nutné k přežití posádky. Tuto logiku prosadila žena, které předtím všichni tvrdili, že vycvičený astronaut takovou chybu nikdy neudělá.
Médií včera proběhla zpráva o úmrtí této výjimečné osobnosti. V seriálu Ženy ve vědě si dnes připomeneme její život a úspěchy. Děkujeme za všechna sdílení a reakce – jen ty drží projekt při životě.
🧵 1/8 Pancéřové obaly granátů praskaly ve skladu a šedesát ze sta kusů končilo ve šrotu. Žena, která v kovu pomocí rentgenu odhalila skrytou vadu, změnila způsob kalení a zmetkovitost srazila na několik procent. Titul profesorky – jako vůbec první žena na ČVUT – však získala až po padesátce.
Jestli se vám seriál #ZenyVeVede líbí a chcete jej podpořit, sdílejte ho (nejlépe tento první post vlákna, dalším příspěvkům stačí dát like ať víte, kde jste skončili ).
Adéla Kochanovská (rozená Němejcová) se narodila 8. března 1907 ve Slezské Ostravě – ve městě, kde se na jediné ulici běžně mísila čeština s polštinou a němčinou. Otec František Němejc působil jako báňský inženýr, nikoli jako anonymní horník. Matka Eleonora (rozená Maurerová) mluvila několika jazyky, fotografovala a hrála na klavír. Pro dceru si přála hudební dráhu. Strýc, akademický malíř Augustin Němejc, ji zase táhl k malířskému plátnu.
Nejhezčí věc, jakou jsem dnes viděl.♥️
Bill Clinton vzpomíná na Václava Havla a k jeho nedožitým 90. narozeninám zahrál na saxofon.
"Byl to jeden z nejinspirativnějších lídrů, se kterým jsem kdy pracoval (...) byl to výjimečný člověk ve výjimečné době."
Happy birthday, friend.🥹
Doba kamenná se nejmenuje podle toho, jak vypadal tehdejší život. Jmenuje se podle toho, co z něj jako jediné přečkalo věky. Kámen. Provazy, sítě, vaky i troud na rozdělání ohně podlehly zkáze už před tisíci lety.
V opuštěném jílovém lomu u anglického Barnhamu narazil tým z Britského muzea (@britishmuseum) pod vedením Nicka Ashtona a Roba Davise na dva úlomky pyritu usazené v červenavé hlíně. V celém širokém okolí se přitom tento minerál přirozeně nevyskytuje. Musel ho tam někdo přinést — a to před neskutečnými 400 tisíci lety.
Důvod byl prostý. Když pyritem křesnete o pazourek, vyletí jiskra, která k zapálení suché trávy bohatě stačí. Archeologové na místě našli také ohořelé a žárem popraskané pěstní klíny a hlínu vypálenou na více než 700 °C. Oheň tu nehořel náhodou ani jednorázově, ale opakovaně. Vědcům trvalo čtyři roky, než bezpečněyloučili možnost přírodního požáru způsobeného bleskem. Popel a uhlíky sice vítr dávno odnesl, na místě ale zůstala vypálená zem a minerál, který tam neměl co dělat.
Výzkum vyšel v prosinci 2025 v časopise Nature a výrazně posunul naše dosavadní znalosti. Nejstarší jednoznačný doklad o tom, že člověk dokázal oheň sám rozdělat, pocházel z neandrtálských lokalit v severní Francii a byl starý „jen“ 50 tisíc let. Nález z Barnhamu tuto hranici posouvá o závratných 350 tisíc let zpátky. Využívat přirozený oheň z rozdmýchaného lesního požáru uměli předci už před milionem let, ale tohle je zcela jiná liga: schopnost založit tábor i tam, kde nic nehoří, a plamen kdykoli znovu zažehnout.
Vsuvka - jestli jste si vzpomněli na Lovce mamutů od Eduarda Štorcha, kde Kopčem našel "ohnivý kámen", pak vězte, že se odehrává v paleolitu (starší době kamenné), přibližně před 20 000 až 30 000 lety.
Chris Stringer (@ChrisStringer65) z Přírodovědného muzea v Londýně (@NHM_London) předpokládá, že šlo o rané neandrtálce. Usuzuje tak z nálezů lebek podobného stáří v anglickém Swanscombe a španělské Atapuerce, u nichž se dochovala raná neandrtálská DNA. Schopnost rozdělat oheň na povel tedy nebyla vynálezem až našeho druhu Homo sapiens. Jedno ohniště sice neznamená, že to uměla každá tlupa, ale jde o mimořádný nález — z pravěkých ohnišť totiž do dneška nezůstává téměř nic.
A přesně stejný problém máme se vším, co nebylo vyrobeno z kamene. V září 2026 na tuto „neviditelnou technologii“ upozornil magazín Smithsonian (@SmithsonianMag). Nicholas Conard z univerzity v Tübingenu, který vede výzkum v německé jeskyni Hohle Fels, to vystihl přesně: Doba kamenná se jmenuje kamenná jen proto, že kámen nacházíme. Ne proto, že by pračlověk nic jiného nepoužíval.
Právě v Hohle Fels se našla 35 tisíc let stará hůlka z mamutoviny se čtyřmi otvory, z nichž každý zdobila vyrytá spirála. Vědci si nejprve mysleli, že jde o odznak moci nebo rituální předmět. Vědkyně Veerle Rotsová spolu s Conardem ale zkusili otvory protáhnout vlákna orobince a kroutit jimi. Drážky jednotlivé prameny dokonale usměrnily a za pouhých deset minut měli v rukou pět metrů pevného, silného provazu. Z celé této výroby však do dnešních dnů zůstal jen ten kostěný nástroj. Provaz je pryč.
Podobně vzácné jsou i stopy po obyčejné niti. Ve francouzském skalním převisu Abri du Maras se na kamenném nástroji zachoval šestimilimetrový ústřižek trojpramenného provázku starý 50 tisíc let. Vyrobili ho neandrtálci z máčeného lýka jehličnanů. Archeolog Bruce Hardy odhaduje, že z běžného dne pravěkého člověka dnes vidíme méně než 10 procent. Většinu chybějící mozaiky představuje právě organická technologie: upevnění kamene k topůrku, sítě, vaky, tětivy nebo obuv.
Když se něco takového dochová, jde o zázrak. V německém Schöningenu udržel vlhký břeh jezera 300 tisíc let staré dřevěné oštěpy. To je ale světlá výjimka. Dřevo, kůže i rostlinná vlákna podléhají zkáze, pokud je neuchová jeskyně, rašeliniště nebo souhoda šťastných náhod. Pro představu: etnografové u novoguinejského kmene Wola zjistili, že 95 % věcí, které denně berou do ruky, je vyrobeno z rostlinných vláken. Jediná taška vyžaduje desítky hodin kroucení. V archeologickém záznamu by po ní nezůstalo vůbec nic.
Pyrit z Barnhamu vypráví stejný příběh. Křesací sadu tvořil pazourek, který přečkal věky, a troud, který shnil. Stopa po přineseném nerostu tak zůstala jediným důkazem o tehdejším zapalovači. Obraz doby kamenné v učebnicích proto není lež, ale pouhá inventura odpadu, který neshnil. Člověk před 400 tisíci lety nežil v „chladné době kamenné“. Seděl u ohně, který uměl sám zapálit, a v táboře obklopeném věcmi, které už nikdo z nás nikdy nespatří.
Zaskočilo vás, jak moc nám z pravěku chybí jen kvůli tomu, že to podlehlo zkáze? Co z těchto „neviditelných“ vynálezů by podle vás mělo dostat v učebnicích více prostoru? Napište mi svůj názor do komentářů! A pokud vás baví objevovat skryté příběhy historie, nezapomeňte profil @tkapler sledovat a sdílet.
Jeden fakt,prosím klidně šířit,není to v obecném povědomí. Urgentní příjem není čekárna na poliklinice. Nechodíte do ambulance v pořadí v jakém jste přišli.Probíhá tam triáž dle závažnosti stavu.Když přijdete s tím,že týden nemůžete vyndat náušnici,jste na konci řady. Lidé co