Viděno punkem.
Ivan Král, skromný a přitom ve světě nejznámější čs. rocker.
Pracoval u Yoko a Johna, rok hrál s Blondie, pět let s Patti Smith a dva roky s Iggy Popem (do roku 1982).
Pak se jeho hudební stopa vytrácí (občas hraje, živí se jako řidič i tesař), aby se zjevil v kolébce grunge v Seattle a otevřel si v dubnu 1991 kiosek s lívanci a palačinkami.
Nikdy mi to nedalo klidu: mohl se Ivan Král znát s hochy od Pearl Jam, Nirvany, Alice in Chains nebo Soundgarden?
Vždyť Patti Smith byla ctěna těmito rozervanci jako jejich culture zdroj a ikona.
V Králově životopisu jsem nic moc nenašel.
Dokud jsem nenarazil na dva kratší texty v Seattle Times z roku 1992.
První je z rubriky Food Folks: precizně určuje místo kiosku (pouze 10m2..) s poetickým názvem Crepes de Marie v tržnici Pike Place Market.
Ivan Král se u pánve střídá s dalším krajanem, basákem Zbyňkem Pavlíčkem (oba hrají později v triu Native).
Recept na těsto získali v Paříži, v repertoáru mají deset druhů crepes včetně špenátové s mozzarellou.
Oba kuchtíci rozpálili plotnu v dubnu 1991.
A co je zajímavé: z kiosku je to do tří zásadních klubů s grunge nářezem od 100 do 1600 metrů.
Showbox: zde perlili Pearle Jam, Soungarden a Mudhoney.
Crocodile: Nirvana a ti další.
Central Sallon: inkubátor grunge včetně Alice in Chains a všech výše jmenovaných.
Na tržnici pracuje spousta muzikantů a také sem chodí na návštěvu, upřesňuje Král.
A taky se Ivana ptají.. hele, a jaké to bylo?
Ve druhém textu ze Seattle Times odpovídá Král na zásadní otázku: co sakra rocker s takovou biografií dělá u pánve na trhu?!
Ivanova odpověď: každá kapela by měla mít day job a stát lidem tváří tvář, nejen za mikrofonem.
Bylo by magické, kdyby si Eddie Vedder u Ivana objednal crepes s krevetkami a mohli prohodit pár slov.
Dokázat to ale nemohu.
I když Pearl Jam hrávali Ivanovu Dancing Barefoot ze setlistu Patti Smith.
V roce 1994 Ivan Král zasáhl zásadně do hudebního života už v Praze.
Ale to už je jiný příběh.
Miluju palačinky.
The End.
Petra Fialu z Mňágy jsem měl vždycky rád. Jednou jsem vedle něj na festivalu stál u vedlejšího pisoáru, měl ten námořnickej obleček.
"V průběhu vytěžování se choval arogantně, měl ironické poznámky a zlehčoval význam a práci orgánů StB jako celku." https://t.co/d53TV9Fb22
Inspirováno Václavem Klausem na Nově.
"Já bych se především vyvaroval toho jednoduchého výkladu, že 21. srpna 1968 Sovětský svaz napadl Československo. To je interpretace, která se dnes nekriticky opakuje. Historie ale nezačíná 21. srpna. Bylo tady Pražské jaro, byly tady reformy, byly tady obavy okolních socialistických zemí, byla tady geopolitická situace a byla tady celá řada předchozích událostí.
Takže jestli se ptáte, kdo začal invazi, já bych se nejprve zeptal: Co tomu předcházelo?"
Tento text prozrazuje fatální nepochopení vztahu politik-novinář v demokratickém systému. Není to win-win. Politik reprezentuje moc, novinář reprezentuje bezmocné, kteří mají právo na kontrolu moci. Nepravdivým osočením a manipulacím se politik může bránit, nesmí ale útočit, urážet a už vůbec nesmí omezovat. Někdy je to pro politika těžké, někdy je to i nefér. Ale je to tisíckrát lepší, než kdyby to bylo naopak. Komu se to nelíbí, ať jde dělat do novin a ne do politiky. Novinářská kontrola moci není dokonalá a někdy ani není spravedlivá. Ale s jejím omezením si omezíme vlastní svobodu. A to nikdo svobodomyslný neudělá.
Dcera má na vysoké škole spolužačku z Hustopečí.
Manželka: "A mají vinohrad?"
Dcera: "Nemají."
Manželka: "To je jako bych bydlela v Karviné a neměla doma sbíječku." 🤔
„Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala.“
Pamatujete?
Jeden z hlavních sloganů ANO. Volič měl pochopit jednoduchou zprávu: Fiala vám bral, my vám peníze vrátíme.
Po pár měsících Babišovy vlády ale začíná jeho skutečný překlad vypadat spíš takhle:
„Vrátíme SI, co NÁM Fiala vzal. A VÁM vezmeme, co vám dal.“
Začněme rozpočtem:
Fialova vláda navrhla schodek 286 miliard. Babišova vláda schválila 310 miliard. (v tom Fialově rozpočtu např. byly 2,2 % na obranu - v Babišově jsme pod 2% protože “na to nemáme”)
A tím nekončí. Koalice prosadila rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, které otevírá větší prostor pro další výdaje a zadlužování. Proti se postavil Senát a zákon vetoval prezident Pavel právě kvůli riziku dalšího růstu dluhu.
První věc, kterou vám tedy „vrátíme“?
Větší účet - DLUH
Pak Nová zelená úsporám:
Za Fialy mohla běžná domácnost získat přímou dotaci na zateplení, okna, tepelné čerpadlo či rekonstrukci.
Za Babiše se hlavní podpora běžných domácností mění na bezúročné úvěry. Přímé dotace zůstávají hlavně zranitelným domácnostem.
Takže vám? Místo dotace - PŮJČKU
Zatímco rodinám měníme dotace na úvěry, vláda znovu otevírá 250milionový dotační program pro potravinářství, jehož předchozí fungování kritizoval NKÚ. K podpoře se znovu mohou dostat i velcí zpracovatelé. Z obdobných programů v minulosti čerpaly také firmy Agrofertu.
Takže velkým - DOTACE se vracejí.
Ještě názornější je zemědělství:
Fialova vláda nastavila 23 % přímých plateb na prvních 150 hektarů každého podniku.
Přeloženo: víc menším farmám, méně na hektar velkým agropodnikům.
Právě velcí proti tomu protestovali. Současná vláda hledá cesty, jak jejich podporu znovu posílit.
Tedy: Co Fiala vzal velkým a přesunul k menším, vrátíme VELKÝM.
Pak půda:
Vláda připravuje předkupní právo pachtýřů. Při prodeji půdy má získat výhodu ten, kdo na ní už hospodaří.
Zní to jako pomoc malému českému sedlákovi. Jenže v silně koncentrovaném českém zemědělství hospodaří na obrovských pronajatých plochách velké společnosti.
Včetně podniků (hádejte koho?) AGROFERTU.
A pokračujeme:
Vládní poslanci chtějí změnit zákon o střetu zájmů tak, aby se dotační zákaz nevztahoval stejně na nárokové zemědělské platby firem spojených s členem vlády.
Když překáží pravidlo PREMIÉROVI, tak ho změníme!
A stavebnictví:
Nový režim přiznává zvláštní postavení velkým bytovým projektům nad 10 000 m² – zhruba 200 bytů.
Rodinný domek to opravdu není - jsou to DEVELOPEŘI!
Tak si to shrňme:
Domácnost? - Půjčka.
Stát? - Větší dluh.
Menší farma? - Výhody se zmenšují.
Velký producent? - Podpora se vrací.
Velký pachtýř? - Nová výhoda.
Velký developer? - Zvláštní režim.
Překáží zákon? - Přepíšeme ho.
A teď se vraťme k Babišovým „NAŠIM LIDEM “.
V tom spočívalo kouzlo celého předvolebního marketingu hnutí ANO.
Řeknete „naši lidé“ a milion voličů si pomyslí: „To jsem přece já.“
Jenže význam těch slov se nepozná na billboardu. Pozná se při dělení peněz -
Komu dáte dotaci.
Komu půjčku.
Komu výjimku.
Komu změníte zákon.
A koho to necháte zaplatit...
A najednou dostává předvolební slogan úplně jiný význam.
Fiala přesunul část zemědělských peněz od velkých k menším?
Vrátíme je velkým.
Dal domácnostem přímé dotace?
Vezmeme je a rádi vám půjčíme.
Omezil dotační možnosti velkých firem?
Znovu je otevřeme.
Překážejí pravidla střetu zájmů?
Upravíme je.
A nebude na to dost peněz?
Zvýšíme schodek a rozvolníme pravidla zadlužování.
Vy si vezmete úvěr.
My si vrátíme dotace.
Vy dostanete větší státní dluh.
My si vrátíme výhody.
Vy ponesete riziko.
My si nastavíme pravidla.
A pak vám řekneme, že to všechno děláme pro „NAŠE LIDI“.
Takže možná nelhal celý slogan.
Stačilo jen špatně pochopit zájmena - ne: „Vrátíme VÁM, co VÁM Fiala vzal.“
Ale: „Vrátíme SI, co NÁM Fiala vzal.
A VÁM vezmeme, co vám dal.“
A když to nebude stačit? - Tak vás zadlužíme, abychom měli z čeho vracet sobě.
Summit NATO v Bukurešti. Klaus nesnáší Topolánka, Schwarzenberga, Parkánovou. Topolánek nemusí Klause. Má rád Karla. Ostatní v delegaci se snášejí. Hlavou delegace je Klaus. Pozici vlády prezentuje Topolánek.
Řekněte mi, kde je kurva problém? Jste se všichni posrali?
Tohle si přečtěte. To je přesné a měl by to vědět každý.
Via fb Tomáš Dvořák z https://t.co/G468vtYnzm:
Kdyby dneska přišel skutečnej fašismus, většina lidí by ho vůbec nepoznala. Ne proto, že jsou hloupý. Ale proto, že čekaj, že přijde v uniformě od Huga Bosse. Že bude mít hnědou košili, pochodeň, orlici, hákáč, knírek a nějakej upocenej týpek balkóně k tomu bude řvát na celý náměstí antisemitský hesla.
Takhle nás to totiž naučili poznávat ve škole a v televizi.
Fašismus = Hitler. Fašismus = koncentrák. Fašismus = druh�� světová. Fašismus = černobílý záběry ze stopadesátýho dokumentu na ČT2. Hotovo. Dějepisná škatulka. Minulost. Uzavřeno. Nezastavujeme, jedeme dál!
Jenže fašismus většinou nezačíná koncentrákem. Tam končí.
Začíná poměrně nudně a obyčejně. Začíná třeba větou: "Já nejsem rasista, ale…“ Pokračuje větou: "Někdo už by tu měl udělat pořádek.“ A po čase přijde a řekne: "Každej, kdo s náma nesouhlasí, je náš nepřítel.“ A všimněte si, že v tom pořád není žádná uniforma. Žádnej hákáč. Jenom zdánlivě normální člověk s českou vlaječkou v profilovce, kterej vám vysvětluje, že svoboda slova znamená jeho právo řvát na ostatní, že maj držet hubu.
Fašismus se totiž dávno neprodává jako fašismus. Prodává se jako "zdravej rozum", kterej jen tak mimochodem zahrnuje třeba boj proti elitám, inteligenci, neziskovkám, právnímu státu, menšinám a nakonec čemukoliv dalšímu, co "nám" stojí v cestě.
Fašismus se nepozná ani podle vnějších symbolů. Symboly si umí sundat. Umí si vzít sako a jít debatovat do televize. Umí srdceryvně mluvit o rodině, bezpečí, tradici, suverenitě a míru. Umí se tvářit jako starostlivej strejda s pivem v ruce, co to s náma myslí dobře, jen by teda občas někomu odebral občanství, zavřel hranice, zakázal demonstrace, poslal novináře do fabrik a policii vyslal "vychovávat nepřizpůsobivý“.
Ale jinak pohoda. Normální chlap.
Fašismus se nicméně pozná podle vztahu k moci. Nebo podle slovníku. Třeba když nechce soupeře ve volbách "porazit", ale "ponížit" a "zničit". Pozná se podle toho, že z občanů dělá jeden jednolitej kmen a tváří se, že jedná v jeho zájmu. Podle toho, že místo politiky nabízí voličům pomstu. Podle toho, že složitý problémy vysvětluje tak, že ukáže prstem na náhodnýho viníka, někoho, kdo se nemůže snadno bránit (menšiny, imigranti...) a slíbí, že ten problém (rozuměj toho "viníka") vyřeší.
Většina lidi tyhle nuance nevnímá, nebo si je minimálně s fašismem nespojí. Dějepis a válečný dokumenty je naučily, že když se řekne "fašismus", objeví se monstrum. Jakási karikatura zla. A jak u toho nehraje Wagner a nikdo nemá na rukávu pásku, půlka národa si řekne: "klid, to je přece normální politickej názor!" Český zákony tomu mimochodem taky moc nepomáhaj. Ty se povětšinou věnujou jenom "propagaci" symbolů nacismu, ale ne jeho reálnejm projevům. Můžete bejt klidně nacista, jenom u toho nesmíte mít symboly nacistickýho Německa.
Jenže není. Není to normální politickej názor.
Normální politickej názor je, že daně maj bejt takový nebo makový. Že stát má bejt menší nebo větší. Že důchody se maj valorizovat tak nebo onak. Normální politickej názor není, že část lidí je méněcenná a že je jim potřeba zatnout tipec. A právě tady je potřeba to nazývat od samýho začátku pravým jménem.
Protože fašismus se neurazí, když mu řeknete, že je fašismus.
On se urazí, když mu začnete krást publikum.