lungo bez mlíka

*accio originální a vtipný bio*

[lungo bez mlíka @pusinkaaaa]

*kalba se spoluzakama*
typek: naliva panaky, jeden nalije az po okraj; zadiva se na me: “ty ses z Moravy, zejo? tak tenhle je pro tebe”
:Dd miluju

[Nákupčí nemovitostí @CifrMarek]

V roce 1990 se narodilo 130 000 dětí. V roce 1999 to bylo 89 000 dětí. Plodnost tak během 90. let klesla z 1,9 na 1,13.

Tyto děti jsou dnes dospělé a v minulém roce vyprodukovaly 77 000 potomků s plodností 1,28 a všichni jsou z toho zděšení.

Společenské téma k řešení to bezesporu je.

Jen je trochu komické sledovat, jak se nad tím nejvíc pohoršuje generace, za které porodnost dramaticky klesla a která té dnešní připravila dárečky v podobě krize bydlení, nedostavěné infrastruktury a státu, který si musí půjčovat i na uživení vlastních důchodů.

Snad k nim budou historici ve svém hodnocení milostiví.

[EUROPEAN HQ @European_HQ]

The unexpected twist no one expected 😱😱

[M @_promar_]

Jak si kdokoliv může vybrat radši kariéru než tohle? Já tomu nerozumím.

[Jie @jietienming]

Zapomeňte na všechno, pražská zoo má mláďata karakalů!!!

[Lucie Amálka 🌸 @LucieAmalka]

To se někdy tak hezky sejde. Nadčasová Vesničko má, středisková. 🤣

[Michal Hardyn @michalhardyn]

Syn minulý týden dokončil školku. Takový milník.
A jak nad tím přemýšlím, došlo mi něco, co mi nejde z hlavy.

Co se za ty roky ve školce dělo, to je vlastně dost neuvěřitelné. A přitom obyčejná státní školka. Platíme jen pár stovek měsíčně jako příspěvek na akce, víc nic.

Celý rok má ve školce nějaké téma, letošní rok pojali jako setkávání s uměním. Děti chodily do galerií, do parků se dívat na sochy, byly v galerii současného umění v DOXu.

Týdny syn třeba mluvil o návštěvě parku Hadovka, kde visí ve vzduchu socha Vzduchoplavec od Františka Skály. Pokaždé se na dílo nejdřív připravili, pak ho viděli naživo a pak si o něm zase povídali.

K tomu přímo ve školce vystupuje nějaké divadlo, jednou nebo dvakrát do měsíce. Doma to pak spolu rozebíráme.

Pro rodiče skoro každý měsíc nějaká akce, masopust, zahradní slavnost. Vždycky připravené jídlo, něco se tvoří, naposledy jsme malovali na kusy dřeva a byla z toho součást výstavy. Děti mají ve školce vlastní galerii a každý týden nosí domů, co namalovaly nebo vytvořily.

Syn v pěti letech několikrát stál před třiceti rodiči a prarodiči a vysvětloval, co vytvořil a jak. V pěti. A samozřejmě nebyl sám, ostatní děti také zvládnou před lidmi prezentovat výsledky své práce.

K tomu škola v přírodě, kam berou i ty nejmenší. Přespávačka ve školce, před ní zahradní slavnost s buřty a rovnou s vernisáží toho, co děti namalovaly.

A mobilní aplikace, kde každý týden dostaneme přehled, co se učily, fotky, noty na písničky i plán na další týden.

Zpívá víc písniček, než kolik jich dohromady dáme s manželkou.

A teď to hlavní. Tohle je pořád jenom obyčejná školka.

Když to vyprávím kamarádům ze zahraničí, koukají na mě jak na blázna. Pro ně je Česko sociální ráj. Veřejné vysoké školy zadarmo. Zdravotnictví, kde jdeš k doktorovi a neřešíš, kolik to bude stát a jestli si to můžeš dovolit. Rodičovská, jakou skoro nikde nemají, klidně na tři roky a jedna z nejdelších v celé Evropské unii.

A co slyšíme? Jak si lidi stěžují. Pořád. Na všechno. Přitom žijeme úplně nejlepší život ze všech generací, co tady kdy byly. A lidi si to nechtějí přiznat.

To může působit až jako nezdvořilé.
Čím to je a jak to změnit?

[tWeetek z malého města je tu🇨🇿🇧🇧🇧🇧🇧🇻🇮🇱 @kahy1977]

Ještě k těm mámám.
Máma se boji o své mimino, nemůže ho vzbudit a zavola ošetřovatele. Praha

[Lukas Rucka @lukasrucka]

Otestujte sa, kto to dá až do konca. 👏

(zdroj: Věda24)

[Oruto_77 @Oruto40141682]

Jednoznačně ;)

[Jan Neubauer🎗️ @neubJan]

Rudolf Hrušínský st.,
minimalistický herecký projev, specifický hlas a obrovské charisma,
odešel z tohoto světa
dnes r. 1994.

Narodil se během představení divadelní hry “Taneček panny Marinky”. Jeho maminka, Hermína Červíčková, odehrála roli a za jevištěm Rudolfa porodila.

1/4

[Jiří Hrebenar @gisat]

To jsou zase radikální komentáře. Potrat není vraždou, ani zabitím dítěte.

V Česku je potrat legální do 12. týdne těhotenství. V tomto období jde o plod, který nemá funkční vědomí, není samostatně životaschopný a jeho nervová soustava neumožňuje vnímání bolesti.

V tento okamžik se nejedná o dítě.

Právně vzniká osobnost narozením. Biologicky je mezníkem viabilita (schopnost samostatné existence) a rozvoj nervové soustavy.

Většina potratů ve světě i v ČR se provádí v prvním trimestru – tedy dávno před jakýmkoliv z těchto prahů.

Používání slova „zabíjení dětí” pro ranné potraty je proto emocionální rétorika, nikoli medicínský fakt – záměrně stírá zásadní rozdíl mezi blastocystou nebo embryem a narozeným (nebo životaschopným) člověkem.

Kdy by potrat byl zabitím dítěte?

Medicína nezná jediný ostrý bod, ale několik postupných prahů, kde se charakter plodu zásadně mění:

▶️ ~24. týden – je nejzásadnější medicínský mezník. Od přibližně 24. týdne je plod schopen přežít mimo dělohu za pomoci moderní medicíny. Právě proto většina vyspělých zemí umožňuje pozdní potraty jen ze závažných zdravotních důvodů – ne proto, že by šlo o svévolné rozhodnutí.

▶️ ~26. týden – vědomí a vnímání bolesti. Kolem tohoto období dosahuje nervová soustava stupně vývoje, kdy plod začíná mít funkční vědomí a schopnost cítit bolest. Od tohoto momentu má biologická argumentace pro přirovnání k „dítěti” výrazně silnější základ.

Ve zkratce řečeno, o zabití dítěte by se dalo hovořit od 24. až 26. týdne těhotenství. Do té doby se z medicínského hlediska o zabití dítěte nejedná.

Pozdní potraty (po 24. týdnu) jsou v Česku zakázány mimo zdravotní indikace.

V Česku lze potrat po 24. týdnu provést POUZE ze závažných zdravotních důvodů – když je plod neslučitelně postižen se životem, nebo když těhotenství přímo ohrožuje zdraví či život matky.

Žádná žena si jednoduše „nepřijde” pro pozdní potrat jako pro kosmetický zákrok. Jde o nejtěžší lékařská a lidská rozhodnutí – často o chtěná, milovaná těhotenství, kde se něco tragicky medicínsky pokazilo.

Používat tyto výjimečné případy jako argument proti potratům obecně je jako zakázat chemoterapii, protože může ublížit zdravým buňkám.

Konzervativní křesťané říkají: „Život začíná početím,”

Jenže Exodus 21:22 popisuje případ, kdy cizí muž způsobí ženě potrat. Trest? Pokuta. Pokud ublíží ženě, trest je smrt. Biblický text tedy přiznává životu matky VYŠŠÍ hodnotu než plodu. To se ale moc necituje.

„Křesťanství” nemluví jedním hlasem. Katolická církev: nikdy. Evangelikálové v USA: nikdy. Česká Církev bratrská: výjimky připouští. Liberální protestanti: právo ženy respektují. Kdo tedy mluví za „křesťanský pohled”? Ten, kdo křičí nejhlasitěji – a to není argument.

Zákazy potratů potraty neeliminují – pouze je znepřístupňují. Země s nejnižší mírou potratů jsou ty s nejlepší sexuální výchovou, dostupnou antikoncepcí a sociální podporou matek.

Čili: kdo chce méně potratů, měl by chtít víc vzdělání a podpory – ne víc zákazů.

[lungo bez mlíka @pusinkaaaa]

@nejakyjmeno Velebná kavárna🫶🏻

[Daily Harry Potter @TheDailyHPotter]

Twenty-five years have passed and we still believe in the magic 🥹

[Posluchač Cimrmanů 🧔🏻✌️🫶🇺🇦 @cimrmanuvposl]

Desatero pro začínající angličtináře:

​1) Nepij před konverzací na kuráž. I plynulou oxfordskou angličtinu zvládneš lépe střízlivý.

2) Pamatuj, že se anglická slova obvykle čtou úplně jinak, než se píšou. Je dobré znát i výslovnost ostatních slov ve větě, abys nezůstal jen u „hello“.

3) Jazykové rozpaky vyjadřuj raději zády k rodilému mluvčímu. Jak neznalost předpřítomného času, tak zapomenuté slovíčko uděláš nejlíp neurčitým zahučením a škubáním ramen.

[Prdlá Prvomatka @PrdlaP]

Prve mě popisování kafí ve Starbucks strašně štvalo. Co je komu do mého jména?! A pak mi došlo, že si to můžu udělat hezký. Pokaždé, když vejdu, můžu si vybrat jméno. Vtipné, či zajímavé, zvláštní nebo ojedinělé.
Třeba dneska jsem byla Boris.

[Diwous @diwous]

Zima v Mraze – hlavním městě Hezké republiky.
Historický Koulův most nad řekou Ledavou.
Pohled přes ostrov Klendra na Sněžnou stranu.
Nad ní se tyčí Mražský hrad s katedrálou sv. Vítra.
V závěru pohled na Nálední divadlo a most Lezavý.

[Martin Hájek 🇨🇿 @Sikkim76]

Když Ralph Fiennes v roce 1992 vstoupil do zkušební místnosti pro film Schindlerův seznam, nikdo nemohl předvídat, co se stane – ani Steven Spielberg.
Fiennes, britský herec s klasickým divadelním vzděláním, jemným hlasem a precizními způsoby, nepůsobil nijak hrozivě.
Ale když začal hrát nacistického velitele Amona Goetha, něco se změnilo.
Jeho dech se zpomalil, jeho pohled zchladl a místností se rozhostilo ticho.
Když skončil, Spielberg netleskal. Prostě vstal a opustil místnost.
O několik minut později se vrátil, bledý jako stěna, a řekl:
„Myslím, že jsem právě potkal zlo.“
Fiennes tuto roli nechtěl.
„Bál jsem se jí,“ přiznal o několik let později. „Nechtěl jsem žít v duchu tohoto muže.“
Spielberg však v něm viděl znepokojivou vyrovnanost: klid, který předchází krutosti.
Během natáčení Ralph často nosil uniformu, i mimo kameru.
Ne z marnivosti, ale protože potřeboval cítit její „váhu, ošklivost“.
Přeživší, kteří navštívili natáčení, se ho stranili.
Jedna žena se rozplakala, když ho uviděla:
„To nejsi ty... to je on. Jsi mu příliš podobný.“
Jeho herecký výkon byl mistrovský.
Ale zanechal v něm hluboké stopy.
„Co mě děsilo, bylo vidět, jak snadno se může objevit krutost,“ řekl. „Doprovázelo mě to celé roky.“
Hollywood se ho snažil obsadit do rolí rafinovaných padouchů, ale on to odmítl.
„Tajemství je jediná síla, kterou herec ještě má.“
Tak se proměnil z monstra v milence, z básníka v vraha, ze špióna v kněze.
Až přišel Lord Voldemort.
Zpočátku se nad návrhem zasmál: „Nemám rád fantasy.“
Přijal ho až ve chvíli, kdy pochopil, jak do něj vnést pravdivost:
„Nechtěl jsem karikaturu. Chtěl jsem, aby lidé cítili, že smrt se naučila chodit.“
Studoval hady, aby se naučil pohybovat, mluvil jako někdo, kdo dýchá skrz sklo.
Daniel Radcliffe prohlásil:
„Když Ralph vstoupil na plac, nebyly potřeba žádné speciální efekty; vzduch sám od sebe zamrzl.“
Mimo kameru je Fiennes pravým opakem svých postav.
Píše poezii, vyhýbá se telefonům a hledá ticho.
„Sláva je hluk. Dávám přednost tichu.“
Ralph Fiennes nehraje zlo.
Rozebírá ho, rozumí mu a vrací ho publiku, zahalené lidskostí.
Protože skutečná hrůza, jak ukázal,
nekřičí.
Šeptá.

[cais @iamcais]

Tohle je boží! Vánoční osvětlení na Žižkově navrhly děti z mateřských škol.

[Tomas Nielsen @TomasNielsen1]

Co dodat k vyznamenáním prezidenta republiky? Snad jen - jděte se už konečně všichni bodnout

Dezolát: Je znechucen vyznamenáním pro Zdeňka Svěráka pro jeho současné názory a pro jeho komunistickou minulost. Jeho umělecký přínos ignoruje.

Libtard: Je znechucen vyznamenáním pro Jarka Nohavicu pro jeho současné názory a pro jeho komunistickou minulost. Jeho umělecký přínos ignoruje.

Zkombinujte si to, jak chcete.

To, co dal Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem dětem, podle mě, nedokázal nikdo.

To, co dal Jarek Nohavica lidem, podle mě, (s výjimkou Karla Kryla) nedokázal nikdo.

Víte co? Jděte se všichni, dezoláti i libtardi, se svou potřebou dštít síru bodnout.