@JanGrolich@RAVpasovec Opravdu boží! Pustila jsem si to asi 10x a pořád se tomu směju. 😂 Říkala jsem si přesně to samé, že by se z ostatních stran měli přijít k vám učit dělat marketing. Fandím vám! 🙋
Jedno jméno, které odhaluje zločinnou diktaturu Islámské republiky.
Aida Rostami.
Byla statečnou lékařkou, která ošetřovala lidi bojující za svobodu v protestech proti režimu. Za tuto „vinu“ ji islámský režim potrestal tím nejděsivějším způsobem.
V prosinci 2022 zmizela poté, co odešla shánět zdravotnický materiál pro zraněné demonstranty. O den později byla její rodina informována, že je mrtvá. Když její tělo viděli, bylo zřejmé, že nešlo o žádnou nehodu. Aida nesla stopy brutálního mučení: měla rozdrcenou lebku, zlomené kosti, poraněná ramena a vyražené oko – zranění, která svědčí o nepředstavitelné krutosti.
Oficiální verze režimu hovořila o nehodě. Rodina, kolegové i nezávislí lékaři ji však odmítli. Aida nebyla obětí nehody – byla umlčena proto, že pomáhala zraněným protestujícím.
Aida si to nezasloužila. Byla lékařkou, ne zločincem. Byla léčitelkou, která zachraňovala životy. Režim jí vzal život, protože se odvážila pomáhat druhým.
Její příběh nesmí být zapomenut.
Nemůžeme mlčet. Aida Rostami je symbolem odvahy a zároveň obžalobou brutality íránské teokratické diktatury. Uctít její památku znamená postavit se proti tomuto násilí – a připomínat světu, co se v Íránu skutečně děje.
------------------------------
One name that exposes the criminal dictatorship of the Islamic Republic.
Aida Rostami.
She was a brave doctor in Iran who treated people fighting for freedom in protests against the regime. For this “crime,” the Islamic regime punished her in the most horrifying way.
In December 2022, she disappeared after leaving to obtain medical supplies for injured demonstrators. The next day, her family was informed that she was dead. When they saw her body, it was immediately clear that this was no accident. Aida bore the marks of brutal torture: a crushed skull, broken bones, damaged shoulders, and a gouged-out eye—injuries that testify to unimaginable cruelty.
The regime’s official version spoke of an accident. Her family, colleagues, and independent doctors rejected that claim. Aida was not the victim of an accident—she was silenced because she helped wounded protesters.
Aida did not deserve this. She was a doctor, not a criminal. She was a healer who saved lives. The regime took her life because she dared to help others.
Her story must not be forgotten.
We cannot remain silent. Aida Rostami is a symbol of courage and an indictment of the brutality of Iran’s theocratic dictatorship. To honor her memory is to stand against this violence—and to remind the world of what is truly happening in Iran.
Současná krize v Íránu: mezi spontánní vzpourou a geopolitickou paralýzou
V lednu 2026 se Írán opět otřásá masovými protesty, které se rozšířily do desítek měst. Podle neověřených zpráv z dnešního rána (11. 1.) si nepokoje vyžádaly již více než sto a možná tisíce mrtvých a velké množství zatčených. Tyto bouře, vyvolané ekonomickým kolapsem, inflací a dlouhodobou frustrací, navazují na vzpoury z let 2022–2023 po smrti Mahsy Amini. Klíčovou roli v nich hrají ženy: pálí hidžáby, odhazují je na ulicích a volají „Žena, život, svoboda“. Tento de facto i feministický rozměr vyjadřuje hlubokou touhu po autonomii v oblékání, projevu a životě – touhu, kterou teokratický režim potlačuje represivními zákony a násilím.
Navzdory síle protestů zůstávají jejich šance na úspěch omezené. Írán postrádá organizovanou ozbrojenou opozici i strukturovanou politickou alternativu. Jak ukazuje Theda Skocpol ve States and Social Revolutions, úspěšné revoluce vyžadují nejen masovou mobilizaci, ale i krizi státního aparátu a přítomnost organizovaných sil. V Íránu však Revoluční gardy reagují rychle: zavádějí internetové black-outy, používají ostrou palbu a masově zatýkají. Spontánní odpor je tak systematicky oslabován.
Paradoxní je přitom ticho části západních levicových intelektuálů a médií. Írán je často vnímán prizmatem „antiimperialismu“ jako protivník USA a Izraele. Pád islamistické totality by však zásadně narušil regionální rovnováhu, oslabil osu proxy válek a mohl otevřít prostor pro demokratizaci. Mlčení tak ve skutečnosti chrání status quo na úkor utlačovaných. Karl Popper ve The Open Society and Its Enemies definoval otevřenou společnost jako prostor kritiky, změny a individuální svobody. Totalitní režimy – ať pravicové, levicové či teokratické – naopak ospravedlňují útlak jednotlivce údajným „vyšším cílem“ a tvrzením, že znají zákony dějin. Íránský režim je učebnicovým příkladem uzavřené společnosti.
Timothy Snyder v On Tyranny varuje, že totalitarismus se vrací v moderních podobách a že svoboda vyžaduje aktivní obranu, nikoli pasivitu. V tomto kontextu je mlčení Západu selháním solidarity. Mezinárodní právo a OSN jsou paralyzovány mocenskými aliancemi Ruska a Číny, jak realisticky popsal Hans Morgenthau: právo bez moci nefunguje.
Niccolò Machiavelli ve Vladaři připomíná, že změna vyžaduje virtù – odvahu využít příležitost. Íránská krize je testem západních hodnot. Pokud selžeme v podpoře otevřené společnosti, potvrdíme, že svoboda žen zůstává jen rétorickým symbolem a privilegiem západních žen. Teď není čas na lítost později, ale na jednání nyní.
Jde o můj osobní postoj.
هممیهنان عزیزم،
شما با شجاعت و ایستادگی خود، تحسین جهانیان را برانگیختهاید. حضور دگرباره و پرشکوهتان در خیابانهای سراسر ایران در شامگاه جمعه، پاسخی دندانشکن به تهدیدهای رهبر خائن و جنایتکار جمهوری اسلامی بود. یقین دارم که او این تصاویر را از مخفیگاهش دیده و از وحشت لرزیده است.
اکنون، با پاسخ قاطع شما به نخستین فراخوان، یقین دارم که ما با هدفمندتر کردن حضور خیابانی، و همزمان، قطع شَریانهای مالی، جمهوری اسلامی و دستگاه فرسوده و شکننده سرکوبش را کاملا به زانو در خواهیم آورد.
در همین راستا، از کارگران و کارکنان بخشهای کلیدی اقتصاد، بهویژه حملونقل، و نفت و گاز و انرژی، دعوت میکنم روند اعتصاب سراسری را آغاز کنند.
همچنین، از همه شما میخواهم امروز و فردا، شنبه و یکشنبه (۲۰ و ۲۱ دیماه)، این بار، از ساعت ۶ بعدازظهر، با پرچم، تصاویر و نمادهای ملی به خیابانها بیایید و فضاهای عمومی را از آنِ خود کنید. هدف ما دیگر، صِرفاً آمدن به خیابان نیست؛ هدف، آمادگی برای تسخیر مراکز شهرها و حفظ آنهاست.
برای رسیدن به این هدف، تا حد امکان از مسیرهای مختلف بهسوی بخشهای مرکزیتر شهرها حرکت کنید و جمعیتهای جدا را به هم پیوند بزنید. همزمان، از همین حالا برای ماندن در خیابان آماده شوید و تدارکات لازم را تهیه کنید.
به جوانان گارد جاویدان ایران، و همه نیروهای مسلح و امنیتی که به پلتفرم همکاری ملی پیوستهاند، میگویم: ماشین سرکوب را بیش از پیش، کند و مختل کنید تا در روز موعود، آن را کاملا از کار بیندازیم.
من نیز در تدارک بازگشت به میهن هستم تا در زمان پیروزی انقلاب ملیمان، کنار شما ملت بزرگ ایران باشم. باور دارم که آن روز بسیار نزدیک است.
پاینده ایران!