Samuel Lebl

[SplichalVojta @s_vojtaa]

Hypotéky zdražují. Jsou ale opravdu viníkem banky?

Hypotéky jsou od března dražší o 0,9 %, přestože ČNB sazbu nezvedla. Schillerová ukazuje na banky. Jsou ale banky opravdu viníkem?

Proč repo sazba ≠ hypotéka
Banka vám nepůjčuje za repo sazbu ČNB, ta platí jen na 14 dní. Hypotéku s fixací na 5 let si financuje přes úrokové swapy. To je zjednodušeně cena peněz na 5 let dopředu. A ty od začátku války s Íránem rostou. Dražší ropa znamená vyšší inflaci, a trh proto přestal věřit, že ČNB bude sazby snižovat.

Kde je v tom vláda
Čím větší deficit, tím víc si stát půjčuje. Investoři pak chtějí vyšší výnos ze státních dluhopisů a ten táhne nahoru celou křivku, včetně hypoték. A hrozba bankovní daně banky ke snižování marží nemotivuje. Spíš naopak.

Banky nejsou svatoušci, marže si hlídají. Hlavní tlak ale jde z ropy, inflace a státního dluhu. Ukázat prstem na banky je podle mě politicky nejpohodlnější.

[Samuel Lebl @wSamuelLebl]

@JanBerka8 Drž se, Honzo!

[Samuel Lebl @wSamuelLebl]

@JanBerka8 @portucz Těším se!

[Jan Berka @JanBerka8]

V pondělí točíme další @portucz podcast. A na tenhle se hodně těším – nejen proto, že půjde o stěžejní téma. 💵

Pozvání přijali první ambasadoři finanční gramotnosti Lukáš Nádvorník a Marta Gellová!

V Portu máme finanční gramotnost jako jedno ze stěžejních témat. A tentokrát chceme dát prostor i vám.

Je něco, na co byste se ambasadorů finanční gramotnosti chtěli zeptat? Pište otázky do komentářů 👇

V pondělí to rozsekneme! Těším se, @skejwin! 💪

[Finlord @FinlordCz]

Už i v oblíbené investiční aplikaci @portucz si můžete sami nakupovat akcie a ETF, a to i do DIP (dlouhodobý investiční produkt). Připravili jsme pro vás recenzi této nové brokerage služby, kterou ocení především dlouhodobí investoři:
https://t.co/pBYhsl8dOB

[noobvestor @noobvestorCZ]

Ještě před rokem mě Portu nezaujalo. Vysoké poplatky, obchodní dny, rebalanc portfolia, který mohl vést k daňovým povinnostem atd. To vše je ale vyřešeno a dnes nový režim Brokerage. Až si říkám: kde by dnes mohlo být FIO, kdyby měli tenhle tah na branku?

https://t.co/B1a7RV38vp

[Jan Lipavský @JanLipavsky]

Pozor, dlouhé, ale důležité čtení k návrhu zákona Jindřicha Rajchla, Radka Vondráčka a dalších vládních poslanců o "transparentnosti zahraničních vazeb".

V příspěvku postupně popisuji, koho všeho se návrh zákona týká (všech, od jednotlivců přes akademické instituce až po církve), jak to dělají v USA nebo Izraeli (úplně jinak) a jaké pravomoci by stát získal (obrovské, včetně likvidačních sankcí).

Na první pohled se návrh tváří jako opatření proti „zahraničnímu vlivu“, ale když se člověk podívá do textu, zjistí, že je napsaný velmi široce a může dopadnout na velkou část společnosti.

Zákon se totiž netýká jen neziskových organizací. Už v definici je napsáno, že „subjektem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, právnická osoba, jakož i jiné právní nebo faktické uspořádání“ (§ 3 odst. 1). Jinými slovy: zákon může dopadnout na jednotlivce, spolky, firmy, instituce i různé neformální projekty.

Současně zákon říká, že povinnostem podléhá každý subjekt, který má zahraniční vazby (§ 3 odst. 4). Ty jsou definovány velmi široce jako jakýkoli vztah nebo podpora ze zahraničí, která je spojena s činností ve veřejném prostoru a je „způsobilá přímo nebo nepřímo ovlivnit veřejné mínění, veřejnou debatu, politické procesy nebo rozhodování orgánů veřejné moci“ (§ 3 odst. 3).

Veřejným prostorem se přitom rozumí velmi široká škála činností. Zákon výslovně zmiňuje například mediální, vzdělávací, akademické, analytické, výzkumné nebo advokační aktivity (§ 2 odst. 2).

Zákon navíc výslovně říká, že se vztahuje i na neziskové organizace, protože „povinnostem podle tohoto zákona podléhá rovněž každý neziskový subjekt, zejména spolek, nadace, nadační fond, ústav, obecně prospěšná společnost nebo církevní právnická osoba“ (§ 3 odst. 6).

To znamená, že se může týkat nejen neziskovek, ale také univerzit, výzkumných institucí, think-tanků, vzdělávacích projektů, některých firem i jednotlivých odborníků, pokud mají zahraniční partnerství nebo financování.

Pokud subjekt spadá do této definice, musí se zapsat do registru zahraničních vazeb, který vede Ministerstvo spravedlnosti (§ 4). Do registru se přitom zapisují velmi podrobné údaje – například zahraniční partneři, financování, struktura organizace nebo osoby podílející se na činnosti (§ 4 odst. 4).

Problém tohoto návrhu není jen v samotné registraci, ale hlavně v tom, že definice jsou napsané velmi široce a vágně. Není vždy jasné, kde končí běžná mezinárodní spolupráce a kde začíná „zahraniční vlivová činnost“. Takové gumové formulace dávají státu velký prostor rozhodovat, koho do systému zahrne a koho ne.

A právě proto je důležité ten text číst opravdu pozorně. Protože to, co se prezentuje jako zákon proti „cizím agentům“, může v praxi zasáhnout mnohem širší část společnosti.

Od autorů jsme včera mohli slyšet obhajobu, že „Takové zákony mají přece i v USA nebo v Izraeli.“ Ano, mají. Jenže když se podíváme na jejich skutečné znění, zjistíme, že fungují úplně jinak.

Ve Spojených státech existuje zákon Foreign Agents Registration Act (FARA). Ten vznikl už v roce 1938 jako reakce na nacistickou propagandu. Jeho princip je ale poměrně úzký: registrovat se musí ten, kdo v USA jedná jménem zahraniční vlády, politické strany nebo organizace a snaží se ovlivňovat americkou politiku nebo veřejné rozhodování. Typicky jde o lobbistické firmy, PR agentury nebo právní kanceláře pracující pro cizí vlády či státní firmy.

Klíčové je, že americký zákon vyžaduje vztah agent – zahraniční zadavatel. Nestačí jen obecná „zahraniční vazba“. Musí být jasné, že někdo jedná na pokyn nebo ve prospěch konkrétního zahraničního klienta.

Zároveň existuje celá řada výjimek. Zákon se běžně nevztahuje na akademický výzkum, běžnou žurnalistiku, náboženské organizace, humanitární aktivity ani standardní obchodní činnost. Smyslem je transparentnost lobbingu pro cizí státy, nikoli kontrola mezinárodní spolupráce v celé společnosti. (1/2)

[Jan Berka @JanBerka8]

Pondělní fintwit zaplavil zajímavý text od Citrini Research o tom, jak expanze AI může vyústit ve skokový nárůst nezaměstnanosti (zejména u white-collar profesí) a postupně se přelít do citelného ekonomického zpomalení. V zásadě jde o argument, že pozitivní nabídkový šok (růst produktivity a pokles nákladů práce) tentokrát nemusí vyvolat pozitivní poptávkový šok, ale naopak negativní. Vytvořená přidaná hodnota se nemusí ve stejné míře vracet do ekonomiky prostřednictvím mezd a spotřeby.

Klíčovým mechanismem je koncentrace dopadu do vyšších příjmových skupin. Propouštění white-collar pracovníků a pokles jejich příjmů nebolí jen trh práce, ale i spotřebu. Právě horní příjmové skupiny totiž táhnou významnou část poptávky. V první fázi může AI působit protržně – marže rostou, zisky pozitivně překvapují, akcie posilují a firmy přelévají rekordní profity zpět do AI infrastruktury. Trh tak může určitou dobu růst i v prostředí postupně slábnoucí domácí poptávky. To však může celý problém dále prohlubovat, protože slabší spotřebitelská poptávka se postupně projeví v reálné ekonomice.

Citrini uvádí konkrétní příklady firem a sektorů, které jsou na tento typ změny nejcitlivější – od softwaru přes platební systémy a cestování až po realitní trh. Popisuje postupné zesilování celého procesu: AI zlevňuje práci → firmy propouštějí → spotřeba slábne → firmy chrání marže další substitucí práce AI → a cyklus se opakuje. Jde o negativní zpětnou vazbu, která se může z reálné ekonomiky přelít i do finančního systému.

Za slabší místo považuji předpoklad opožděné reakce hospodářské politiky, zejména v prostředí výrazně rostoucí nezaměstnanosti. Historická zkušenost spíše naznačuje, že v takové situaci bývá reakce fiskální i měnové politiky poměrně rychlá a razantní. Otázkou však zůstává, zda tradiční nástroje dokážou řešit strukturální problém nahrazování práce technologií, nikoli jen cyklický výkyv poptávky.

Celkově text dobře zapadá do současného tržního narativu. AI se, jak je patrné z vývoje posledních týdnů, postupně posouvá z faktoru, který má ekonomiku podpořit, do faktoru, který jí může alespoň v přechodové fázi uškodit. Debata se tak posouvá od otázky „jak rychle AI zvýší produktivitu“ k otázce „jak rychle se ekonomika dokáže této produktivitě přizpůsobit“. V dlouhém horizontu zůstávám příznivcem první varianty.

Za pozornost stojí i to, že akcie zmiňované v textu si včera prošly citelným propadem, což jen podtrhuje rostoucí citlivost trhu na toto téma.

Text od Citrini Research: https://t.co/hk9zQ1dqF8

[Finlord @FinlordCz]

Dejte svým dětem více než jen sladkosti – dejte jim i finanční budoucnost!

Dětský účet od @portucz a Portu <26 umožňují vytvořit globálně diverzifikované portfolio ETF od 100 Kč s velmi nízkým poplatkem za správu.

Kdo dosáhne na poplatek 0,12 % p.a.?:
https://t.co/bajNFc7xZI