@kalousekm První co mě napadlo, že prodejem hrabe pod sebe... Kupuje to pro sebe přes někoho! A nebudu daleko od pravdy. Taková Fa. se v tomto čase neprodává!!! Ještě jak to úplně debilně hájí, že tím splatí závazky vůči NATO 😂 bizar
Moc hezký graf👍 Bezesporu na tom mají zásluhu samotní ukrajinští uprchlíci. Stejně tak ale i systém, který jim začleňovat se a kvalitně pracovat umožňuje. A samozřejmě na tom má zásluhu též mnoho lidí, kteří jsou těmto uprchlíkům s začleňováním se do společnosti, hledáním práce a dalším nápomocni. Díky všem, kteří se na tomto úspěšném “projektu” podílíte.
Cenovka populismu: O 10 % chudší za 15 let
Populismus se tváří jako lék na rozklížený svět. Vzbuzuje naději v časech krize, dává hlas „obyčejnému člověku“, nabízí jednoduchá řešení složitých problémů. Voliči po celém světě – od Argentiny po Maďarsko, od Indie po USA – v posledních dekádách stále častěji sahají po této politické zkratce. Ale co když se za touto rétorikou skrývá pomalý jed pro samotné základy hospodářství?
Autoři studie analyzovali více než 100 let makroekonomické historie, identifikovali 51 populistických lídrů ve 60 zemích a sledovali, co se s ekonomikami pod jejich vedením skutečně stalo. Jejich metodologie je pečlivě vystavěná: kombinace historických dat, syntetických kontrol a pokročilých statistických nástrojů umožnila oddělit efekty populismu od jiných politických vlivů. A výsledek?
Po 15 letech vlády populistického lídra je HDP na hlavu v průměru o 10 % nižší, než by byl bez jeho působení. Jinými slovy – populisté, kteří často slibují hospodářský růst, spravedlnost a návrat suverenity, za sebou zanechávají strukturálně chudší země.
Dopady ale nejsou jen ekonomické. Populismus oslabuje instituce: soudnictví, centrální banky, svobodná média – vše, co představuje nezávislou kontrolu moci, je systematicky podkopáváno. Tato eroze se děje napříč ideologickým spektrem – ať už jde o levicové distributivní populisty jako Chávez, nebo pravicové kulturní populisty jako Orbán.
Společným jmenovatelem je ekonomická fragmentace: propad obchodní a finanční integrace, vyšší zadlužení, růst inflace. A především – ztráta důvěry. Investoři i domácnosti reagují na nestabilitu přirozeně: utlumují činnost, odkládají rozhodnutí, stahují se.
Populismus je navíc sériový – země, které populismus jednou okusily, se k němu často vrací. Historie Argentiny, Itálie nebo Ekvádoru ukazuje, že jednou vybudované „my versus oni“ narativy mají dlouhý stín. Často přežijí samotné lídry.
Tím se populismus přibližuje fenoménu finančních krizí – ne jako jednorázová událost, ale jako symptom hlubší systémové poruchy. Důsledky pak nejsou jen ekonomické, ale civilizační. Ztrácíme schopnost kolektivní racionální debaty, zjednodušujeme realitu na dichotomie, podkopáváme důvěru v data, fakta, odbornost.
Zůstává klíčová otázka: proč přes veškerá varování, data a historické paralely populismus stále láká? Možná proto, že nabízí identitu v čase nejistoty, hrdiny v čase chaosu a jednoduchost v čase komplexity.
Ale každá doba iluzí si žádá střízlivý pohled. Ekonomická cena populismu není spekulací – je doloženým faktem. A čím déle iluze trvá, tím vyšší bude účet.
Celý text u mě na Substacku "Peníze, procenta a prosperita"
Nezklamali. Jen opustil Bílý dům a projel bránou na Pennsylvania Avenue, už ho melou. Chytrolíni, co mění názor podle větru a živí se známkováním. Za prachy a část zdarma z chorobného slavomanství a přizdisráčské touhy malých šmejdů nandat mu to, morálnímu velikánu!
Dneska jsem jich slyšel/viděl víc než tucet: v rádiu a v televizi, v podcastech i v článcích novin, webů. S tituly i bez titulů, z univerzit i pochybných institutů, z mainstreamu i ruské žumpy. Vědí všechno, jsou králové cizích bitev.
"Podělal to", "měl Trumpovi zalichotit", "měl míň mluvit, když je to velmoc!", "měl to skousnout, když chce prachy", "neměl Trumpa opravovat", "měl být milý jako Macron", "neměl dávat ruce křížem", "neměl dávat nohy křížem", "měl mít úctu, když nejsou rovný s rovným", "měl mít radši tlumočníka", "je to sobec", "fracek drzá", "mizerně se připravoval", "neměl provokovat", "měl prosit, prosit, prosit".
Jeden by nad nimi zvracel. Odsudky jim tečou z huby, předtím mastné lahůdkami kdesi v klidné restauračce a za okny cvrkot míru. Pak zvednou zadek a z redakcí, kabinetů a ústavů pro politiku jdou do TV flusat na frajera, jenž se jen tak neposere a neolíže polobotky tupcům, co jsou bez respektu a bez soucitu ke statisícům jeho mrtvých.
Na obrazovce se v radách střídaj' jako na orloji, mudrlanti: couvat, kývat. žebrat, myslet si své, pokořit se, vždyť jde o nás, žvaní a úplně zapomněli, že dnes se ohnout před zrádcem je pro něj zítra pohřbít vlastní zemi, kde už bude doma rusák. Říkají "on" a myslí "my", to je prý holt politika. Aha, fajn odkaz pro zdejší mladé generace: buďte svině a na páteř zapomeňte! Tak jo, díky! A na dobrou noc něco od plic, vy neomylní "stratégové": jděte, prosím, do prdele!
@Jazykarka Ehm jen jak seženeš nový film, který chceš vidět a samozřejmě ho nechceš ukrást? Není to otázka na kvalitu domácí projekce! Já jsem Vlny viděl na festivalu v předpremiéře a spokojenost A co podpora tvůrce? Dík za odpověď 😉
@1250cc03004c44e 🤮Tento demonstrativní výlev páté kolony je součástí "něčeho" nad čím evropští demokrati jednou zapláčou a v Russku se nám smějí a plánují co většího vymyslí příště...