(1/12)
🧵 Když narazíte na nový post nebo článek, také hned sjíždíte do komentářů, abyste zjistili, co si o něm myslí ostatní?
Rusové vědí, že to tak děláme všichni.
A právě na tom staví jednu z nejúčinnějších zbraní informační války.
Přečtěte si celé vlákno zde👇
Ruská diplomatická škola 🐷🇷🇺📕
včera mne zde zaujala diskuze na toto téma, jen mi chyběly reálné příklady fungování ruské diplomatické školy v praxi.
Podobné taktiky zde předvádějí i různé proruské účty 😉 trocha opakování, nikdy neuškodí.😎
za ♻️retweet♻️ díky 😎
Pro textuchtivé:
Česká politika dnes stojí na křižovatce cynismu a strachu. Dvě nejsilnější politické strany ani v polovině roku nepředstavily volební program. A není to náhoda. Je to taktika. Pokud nemáte program, nemůže vám ho nikdo připomenout, až začnete dělat pravý opak toho, co jste slíbili.
Místo věcné debaty dominuje veřejnému prostoru vulgarita a agresivita, které se z marginálního okraje posunuly do politického mainstreamu. Urážky, lži a osobní útoky dnes nahrazují argumenty a fakta. Vulgarita přestala být varováním. Stala se nástrojem. Politici, kteří včera ujišťovali o své slušnosti, dnes s úsměvem opakují urážky, které se ještě před pár lety neodvážili ani vyslovit.
Kandidáti se posouvají mezi stranami, často v přímém rozporu s tím, co zapřísáhle tvrdili ještě před rokem. Nejde o ideologickou flexibilitu, ale o pragmatickou touhu po moci, financích a vlivu, za cenu jakékoli sebezapřené role.
Do toho všeho se bez uzardění a páteře hlásí Andrej Babiš, který se otevřeně označuje za populistu. Není to omyl ani ironie. Je to pojistka. Pokud vás obviní, že lžete, můžete říct: „Já jsem přece populista.“ Ale je třeba si připomenout, že Babišova politika má jen dvě motivace: zaprvé, zajistit jeho osobní beztrestnost a zabránit vydání soudu. A pro tento cíl je ochoten šířit nepravdy, strašit, rozdělovat společnost a manipulovat její frustraci. Za druhé, vytunelovat a rozkrást vše, co ještě rozkrást lze.
A co vládní koalice?
Vládní koalice, která měla být hrází proti destruktivnímu populismu, zůstává ochromená vlastní zbabělostí. Nedokáže obhájit svá rozhodnutí, nedokáže vést debatu, nedokáže vysvětlit, proč její skandály bobtnají, místo aby byly řešeny. A uprostřed podezření z manipulací s poslanci a podivných zákulisních vlivů mlčí, nebo se odvrací. To vše podtrhává selhání, které otřásá důvěrou občanů nejen v tuto vládu, ale v samotný princip právního státu.
A fenomén mladých a neklidných Motoristé?
Ti vsadili na Turka, který není ani členem strany, ale stal se jejím xichtem. Jeho projevy kombinují nevzdělanost, agresivitu a prázdnotu, jeho styl připomíná tvrdého muže bez odpovědnosti, ale pro část frustrované veřejnosti je právě toto atraktivní. Že nezná program, že není odbornost? No problém, umí hajlovat, vyhrožovat a mlátil holky. To dnes frčí. Pé Pé Pé. Prázdný připosraný Pózer.
Všechny tyto jevy, ať už je nazveme normalizací chaosu nebo úpadkem politické kultury, vytvářejí prostředí, které není pouhou krizí jedné vlády či jednoho lídra. Je to krize odpovědnosti.
Velmi nebezpečná anomie.
Je příznačné pro dnešní stav české politiky, že ani v okamžiku rostoucího válečného ohrožení státu a nárůstu fašistických tendencí ve společnosti nejsou čeští politici schopni najít shodu a jednat společně.
Historicky platilo, že ohrožení zvenčí dokázalo v demokratických zemích sjednotit politické spektrum, alespoň v základních otázkách obrany, ochrany demokratických institucí a bezpečnosti občanů. Dnes je ale situace jiná. Každý konflikt, každá mezinárodní krize, každý bezpečnostní incident se okamžitě stává nástrojem pro populistickou kampaň.
Namísto odpovědné diskuse o bezpečnosti země se tato témata znehodnocují ve veřejném prostoru lacinými slogany, které mají jediný cíl: vyvolat strach, vztek a nenávist vůči „těm druhým“.
Politici, kteří se označují za „ochránce národa“, často ve skutečnosti ohrožují bezpečnost státu, když zneužívají hrozby války či teroru ke sbírání levných politických bodů, místo aby lidem vysvětlovali komplexitu situace a připravovali je na realitu, která může vyžadovat oběti a trpělivost.
Populismus je vždy levnější než pravda.
Pravda je totiž složitá. Pravda znamená mluvit o tom, že obrana státu není jen otázka zbraní, ale i odolnosti institucí, soudržnosti společnosti a obrany demokratických principů. To jsou ale témata, která nezní dobře v krátkých klipech na sociálních sítích a nedávají okamžité lajky.
Je alarmující, že i v době, kdy roste radikalizace, sílí autoritářské a fašizující tendence a blíží se reálné bezpečnostní hrozby, se část politické scény rozhodla, že krátkodobý zisk v anketách a volebních modelech je důležitější než stabilita státu. A z toho plyne zásadní riziko: Pokud se politici nejsou schopni shodnout ani tváří v tvář bezprostřednímu ohrožení, kdy se mají shodnout?
Jestliže politici vidí i válku a strach jako příležitost k politickému marketingu a nikoli jako chvíli, kdy se má odložit ideologická válka uvnitř společnosti, pak je to nejen morální selhání, ale také strategická hrozba pro bezpečnost země.
Politika se mění v permanentní kampaň bez obsahu. V zemi, kde by měli vést odpovědní a připravení lidé, dnes dominují ti nejhlasitější a nejagresivnější.
Pokud tuto spirálu cynismu a vulgarity nezastavíme, nezůstanou nám v politice lidé, kteří by se vůbec chtěli za něco postavit, natož nést odpovědnost.
Otázka tedy není, zda chceme jinou politiku.
Otázka je, zda ji ještě umíme vyžadovat a ocenit.
Od mikrofónu se loučí váš Miloš Frýba.
Československé legie - Zlatoust 🇨🇿✌️
Československé legie jsou pojem sám o sobě, okamžiky kdy měla naše armáda možnost ovlivnit dějiny celého světa a také je ovlivnila....
Rád bych zmínil snad pro někoho méně známé kapitoly tohoto příběhu 😉
za ♻️retweet♻️ díky 😎
Víte, že propaguji zásadu slušného vyjadřování na sociálních sítích a na veřejnosti. Patrik Kořenář se tentokrát opravdu rozlobil a už se neudržel. Jeho věty na adresu všech dezinformátorů, antivaxerů a specificky spolku SMIS-Lab jsou, řekněme, poněkud ostřejší.
1/3