@DindaDavid V zápasech, kdy nejsem emočně napojený a spíš sleduju fotbal jako hru mi to proč docela fajn. Aspoň se dozvím něco jiného. Jakmile si tam ještě člověk bude moct nastavit průhlednost, umístění těch prvků a jaké ty prvky se tam objevují bude to zajímavý. V zápasech mého týmu asi ne
Viděla jsem ji na záběrech z Ruska. S plakátem “Ne válce na Ukrajině” stávala na osamocených protestech v ulicích Moskvy. Až teď jsem zjistila, že její bratr je jediný žijící účastník protestu na Rudém náměstí proti invazi do Československa. Nina Litvinova spáchala sebevraždu. Bylo ji 80 let. Ve svém dopise na rozloučenou napsala:
“Mám vás ráda a myslím na vás, ale musím odejít. Život je pro mě nesnesitelný - od té doby, co Putin napadl Ukrajinu, zabíjí nevinné lidi a u nás neustále posílá do vězení tisíce lidí, kteří trpí a umírají jen za to, že jsou proti válce a zabíjení.”
🚨NEW: Donald Trump has attacked rock legend Bruce Springsteen in a new social media post, calling him "a total loser who spews hate."
RETWEET if you stand with @Springsteen against Trump!
Devatenáctiletý Vladislav Stepančuk během čtyřhodinové přestřelky vyvedl z obklíčení 21 vojáků.
Zelenskyj mu udělil titul Hrdina Ukrajiny – je nejmladším Hrdinou Ukrajiny, informuje Suspilne. 👇💙💛🫶
Jediný keramický rezistor, menší než zrnko rýže, zničil celý obvod. Byl to špatný kus. Podle všech pravidel elektrotechniky byl přístroj na pracovním stole selháním.
Měl to být záznamník. Inženýr jménem Wilson Greatbatch se pokoušel sestrojit zařízení, které by dokázalo naslouchat zvuku lidského srdce. Sáhl do krabičky se součástkami – možná už s unavenýma očima v šeru – a vytáhl rezistor označený špatnými barevnými proužky.
Připájel ho. Utěsnil spoj. Přepnul vypínač.
Přístroj nenahrával. Neskřípal šumem. Místo toho začal „mluvit“.
Bip. Ticho. Bip. Ticho.
Impuls trval 1,8 milisekundy. Ticho přesně jednu sekundu. Greatbatch zíral na osciloskop a sledoval, jak zelená křivka vyletí a spadne. Nebyl lékař; byl elektroinženýr, který kutíl ve stodole za domem. Ale rytmu rozuměl.
Došlo mu, že přístroj nenaslouchá. Udílí povely. Ten omyl tloukl přesně jako lidské srdce.
Psala se zima 1956 v severní části státu New York. Greatbatch pracoval na farmě pro výzkum chování zvířat, opravoval přístroje a stavěl nejrůznější udělátka. Byl obyčejný muž se zahradou a rodinou, kterou musel uživit. Neměl lékařský titul ani grant.
Jenže věděl, jaká je alternativa.
Tehdy byl „heart block“ – stav, kdy selže elektrické vedení v srdci – rozsudkem smrti. Pacienta udržovaly při životě jen vnější stroje velké jako televizory, napájené ze zásuvky. Proud musel proniknout kůží přes hrudník a zanechával popáleniny. Bylo to utrpení.
A co hůř, nemocní byli přikovaní ke zdi. Nemohli opustit místnost. A když letní bouře vyřadila elektrickou síť, stroj se zastavil. Srdce se zastavilo. Pacient zemřel.
Greatbatch se podíval na svůj náhodný obvod. Vešel se do dlaně. Uvědomil si, že když zmenší baterii a celé zařízení dobře utěsní, nemusí stát na pojízdném stolku. Mohlo by být uvnitř těla.
Pocítil, jak v něm usedá chladné odhodlání. Našel řešení – a věděl, že mu nikdo neuvěří.
V padesátých letech platilo v medicíně nepsané, přísně hájené pravidlo: elektronika do lidského těla nepatří. Argumenty zněly logicky. Lidské tělo je slané, vlhké a nepřátelské prostředí. Kov dokáže zkorodovat během týdnů. Cizí předměty tělo odmítá.
A tehdejší baterie byly navíc toxické. Vložit chemický zdroj energie do hrudníku bylo považováno přinejmenším za těžkou nedbalost. „Standardem péče“ byly vnější stroje – kruté, ale známé. Myšlenka, že někoho rozříznete a necháte v něm stroj, zněla jako bezohledná sci-fi.
To pravidlo pacienty chránilo před šarlatány. Fungovalo – dokud nenarazilo na Wilsona Greatbatche.
Greatbatch přišel domů a podíval se na své úspory. Měl 2 000 dolarů – suma, která tehdy leckde stačila i na menší dům a rodině by vystačila na rok či dva. Byla to jeho pojistka.
Nevolal na komisi. Nepsal žádost o grant. Zašel do stodoly, uvolnil si místo na pracovním stole a ty peníze vzal. Rodině řekl, že si budou muset pěstovat vlastní zeleninu.
Dal výpověď. Pojistná síť zmizela.
Dva roky byl jeho svět jen ta stodola. Boj byl tichý a monotónní. Problém nebyl jen v obvodu, ale v zapouzdření. Jak schovat stroj před imunitním systémem?
Zkoušel obalit součástky izolační páskou. Tělní tekutiny se skrz ni prodraly. Zkoušel je zalévat pryskyřicí. Pryskyřice praskala. Každé selhání stálo peníze a těch 2 000 dolarů mizelo jako voda.
Lékaři se mu smáli. Když prototyp ukázal inženýrům, připomněli mu, že baterie se jednou vybije. „Pak toho člověka zase rozřízneš, Wilsone,“ říkali. „Je to příliš riskantní.“
On ale dál pájel. Stodolu plnil pach tavicí pryskyřice a cínu. Přezimoval u kamen na dřevo. Upravil obvod tak, aby žral méně energie. Našel nový typ rtuťové baterie. A našel i chirurga – Williama Chardacka –, který byl dost zoufalý na to, aby ho vyslechl.
Zařízení vyzkoušeli na psovi. Fungovalo čtyři hodiny. Pak ho tělní tekutiny zkratovaly.
Greatbatch nepřestal. Našel způsob, jak přístroj zalít speciálním epoxidem používaným na lodní trupy. Zkusili to znovu. Tentokrát vydržel dny. Pak týdny.
Tlak odborné obce nepolevil. Tvrdili, že když přístroj selže, bude z chirurga vrah. Greatbatch odpovídal, že bez přístroje je pacient mrtvý už teď.
V roce 1960 se teorie střetla s realitou. Sedmasedmdesátiletý muž umíral na úplný srdeční blok. Srdce tlouklo tak pomalu, že mozek strádal nedostatkem kyslíku. Vnější přístroje selhávaly. Nebyla jiná možnost.
Greatbatch podal své zařízení. Vypadalo jako hokejový puk zabalený v plastu.
Chirurgové otevřeli hrudník. Přišili elektrody k srdečnímu svalu. Uložili přístroj do dutiny břišní a zašili.
V sále se rozhostilo ticho. Čekali na rytmus.
Dup–dup.
Vypnuli vnější stroj. Vytáhli kabel ze zásuvky.
Mužovo srdce tlouklo dál.
Poprvé v dějinách udržoval člověka při životě stroj umístěný celý uvnitř jeho těla. Pacient ten den nezemřel. Žil ještě 18 měsíců a nakonec zemřel na příčinu, která se s jeho srdcem netýkala.
Greatbatchův omylem zvolený rezistor se proměnil v implantabilní kardiostimulátor.
Během několika let se „bezohledný“ nápad stal zlatým standardem. Zařízení, o němž odborníci tvrdili, že pacienty zabije, začalo zachraňovat stovky tisíc životů. A Greatbatch neskončil: další desetiletí věnoval vývoji lithiové baterie, která prodloužila životnost přístrojů z měsíců na roky.
Nesnil o lékařském impériu. Patent vlastnil, ale často ho licencoval tak, aby se technologie šířila co nejrychleji. Byl to inženýr, který řešil problémy.
Dnes chodí po světě miliony lidí s malým přístrojem v hrudi. Drží jim čas – proto, že jeden inženýr ve stodole sáhl po špatném dílu, zaslechl zvláštní zvuk a odmítl ho přejít.
Zdroje: The New York Times (archiv, 2011), Smithsonian Magazine (History of the Pacemaker), National Inventors Hall of Fame. Některé detaily zestručněny.
Na Polsko útočí ruské drony a za polskými hranicemi začíná největší bělorusko- ruské cvičení za poslední roky, zaměřené na odříznutí pobaltských států od spojenců.
Vy se samozřejmě neobtěžujte k volbám, ať mají prokremelský kolaboranti co nejsnazší cestu k moci.
„Válka na 🇺🇦 Ukrajině je daleko, mě se netýká a v Kyjevě se fakt nebojuje...“
Tohle byla Anna Jefimenko. Mladá maminka z Kyjeva, se čtyřletým synem Markem a manželem Serhiyem.
Při včerejším náletu 🇷🇺 sebevražedných dronů chránila svého syna vlastním tělem tak, že ho zalehla.
Marek útok přežil, ale je raněný - stejně jako jeho prarodiče, kteří Annu doprovázeli. Manžel Serhiy jako jediný z útoku vyšel nezraněn. Jak je to možné? Bojuje totiž v řadách ukrajinské armády daleko od hlavního města...
Anna bude mít zítra pohřeb.
Můžeme být naštvaní a křičet na mraky anebo něco dělat. Já v takových situacích ulevuju svému svědomí vždy tím samým způsobem - pošlu drobnou částku bránící se Ukrajině.
Možností je víc, ale já pravidelně posílám peníze @DarPutinovi. Teď vybíráme na baterii pěti houfnic (tedy děl) a jsme skoro v cíli. Zkuste pomoc i vy. Díky 🙏
➡️ https://t.co/55JhWYRiWL
@FilipHorky@ACSparta_CZ Souhlas, ale najít koule na silné a hlavně rychlé kroky nedokáží v jiných případech (náckovský projevy už s vlajkou a časem pyra)
@jancabeztecky No když vidím jak to komunikují, jak se k tomu na sockách další hráči vyjadřují, tak jsem docela skeptický. A taky budu radši, když budou hrát hezký hokej bez titulu, než Třinec hnus s titulem. A nechci Spartu, aby stavěla tým stylem jako Dědek.
Oh dear, why Czechoslovakia started the war with the bigger Nazi Germany... It would have been enough to cede the Sudetenland to Hitler and there would have been peace!