Octobus

[Олег Володарський @volodarskijo]

68-річна пенсіонерка прийняла у себе 200 бійців ЗСУ, втрат��ла сина, але знайшла чоловіка для онучки.

Коли почалася повномасштабна війна, її село опинилося за 7 км від ворожої артилерії.

Сусіди масово виїжджали, залишаючи Клавдії ключі від домівок і сво��х тварин. А сама вона відмовилася виїзжати.

І вже 25 лютого 2022 року до неї звернулися троє військових - попросили дах над головою.

Так 68-річна Клавдія Шматко стала для двох сотень бійців другою мамою.

Її позивний - "Комбат" (так назвали її наші військові). Вона годувала їх борщем і варениками, прала одяг, ліпила пиріжки, а влітку заморожувала компоти й клала до сумок їм на позиції.

Військові спали в неї на ліжках, на підлозі та в підвалі. До того ж вона знала день народження кожного та пекла їм торти зі свічками.

А вони теж відповідали їй добром: купили їй новий бойлер, подарували телефон та навчили користуватися месенджерами. А також привезли бронежилет і каску.

Коли приїжджали з позицій, то бігли до її столу за домашньою їжею. А вона на своєму мопеді розвозила їм обіди по блокпостах.

Найважчий удар Клавдії війна завдала 30 серпня 2022 року - ракета вбила її сина Сашка прямо на заводі.

Молодший син Сергій теж пішов до військкомату. Зараз він на фронті, а його діти з бабусею. То ж онуки допомагають Клавдії приймати бійців і передавати їм, що бабуся наварила горохового супу.

А ще Клавдія Іванівна виявилася чудовою свахою. Вона познайомила одного ��і своїх "соколиків" (так вона називає наших військових) - бійця Дмитра - зі своєю старшою онукою Катериною.

Вони спочатку листувалися, потім зустрілися, а згодом Дмитро публічно освідчився їй просто під час програми "Я не забуду" на каналі "Дім". Катя сказала "Так"!

Тепер у Клавдії, яка вже мала до цього шістьох онуків і двох правнуків, є ще один - законний "соколик" у родині.

Вона втратила рідного сина, але стала мамою для сотень чужих. І планує на День Перемоги накрити стіл від хати аж до річки - щоб зустріти всіх своїх хлопців.

Це не просто історія. Це - сила українського духу.

[Lucia H. 🦁🇺🇦 🇮🇱 @lucyhopes7]

Doufám, že už navždy zavřu dezo scéně tu jejich nevymáchanou h..u.
Text dobře zpracovaný z IG ohledně PP a AB,
a hlavně to sdílení plánů ohledně jaderných zbraní.
Nikdy nebyl agentem StB ani rozvědčíkem.

A už mi nelezte do vláken se svými nesmysly ‼️

Prosím sdílet. Díky.

[Mac @Mac_Volonter]

Devátá část
Zážitky z mojí dovolené po Ukrajině sepsal
@BohumilKartous
člověk, kterého jsem poznal na konci roku. Jeho pomoc Ukrajině je upřímná a když jsme se dohodly na cestě neměl jsem nejmenší tušení kolik textu z této cesty vznikne. Celý text je možné vidět už dnes zde: https://t.co/RfjbqxQnKB…

Mac jde řešit nějaké pojížďky a já se s ním na chvíli rozloučím v centru Slavjansku. Jdu za Denisou a Františkem, dalším dobrovolníkem, který bojuje v ukrajinské armádě. Zajímá mě jeho osobní pohled na válku. František má byt nedaleko, přesto doufám, že bude navigace fungovat. Bloudit městem, ve kterém je pravděpodobnost útoku ze vzduchu jedna z největších v Ukrajině, moc nechci.
Stavuju se před tím ještě v supermarketu. Ptal jsem se Denisy, jestli něco nepotřebují, že bych to cestou vzal. Připadám si v Ukrajině trvale jako člověk, který by měl co nejméně zaclánět a co nejvíce pomáhat. Denisa píše, že mají vše a že snad jedině prášek na praní Františkovi v bytě chybí. V supermarketu je poměrně hodně lidí. Najdu regál s pracími potřebami, vezmu gel a jdu k pokladně. Je samoobslužná. Válka neumí zabránit technologiím v postupu. Směsice lidí je tu pestrá, od starších, přes rodiče s dětmi až po studenty. Je myslím šílené uvědomovat si, že v takových situacích si připadáte, jako kdyby se nedělo nic zvláštního ve světě kolem. Lidi si jdou koupit to, co potřebují domů. Akorát že po cestě tam nebo v noci ve spánku, nebo kdykoliv jindy je může zabít šahíd, KAB, FAB nebo raketa.
Ulice vedoucí ke Františkovu bytu je částečně zasíťovaná. Vytváří to zvláštní pocit. Člověk ve stavu trvalého ohrožení rád využije jakékoliv příležitosti, aby tento podvědomý pocit alespoň na chvíli vypnul. Sítě nad hlavou takovou úlevu navozují, byť jsou účinné jen proti dronům. V okamžiku, kdy člověk vyjde ze síťovaného tunelu, ohrožení je rázem pociťováno silněji. Nicméně lidský mozek potřebuje situace normalizovat, takže přechodový stav trvá jen pár vteřin.
Byt jsem nakonec našel, jde o typickou gorbačovku, tedy činžák postavený na konci 80. let 20. století. Oproti českým stavbám je vnitřní vybavení spořejší a stěny jsou poněkud užší. Adam Sybera, který žije v podobném domě v Kyjevě, s nadsázkou říká, že jde o komunitní bydlení, neboť o sousedech a jejich životě víte úplně vše, stejně jako oni o vás. Zvláštní pocit umocňují kovové vstupní dveře, opatřené mechanickým zámkem na číselný kód. Jako byste vstupovali do zvláštního trezoru, který ovšem nebyl projektován k tomu uchovávat cokoliv cenného.
František bydlí až úplně nahoře, v pátém patře. V míru je to pravděpodobně žádoucí, během války, kterou Rusko proti Ukrajině vede, je to takové sedadlo smrti. Na ukrajinská města útočí ruský teroristický aparát shora. Denisa je doma, František přichází po pěti minutách. Týpek, který má za sebou anarchistickou minulost a několik let dobrovolničení, vozil kamionem pomoc na frontu. Před rokem si řekl, že tahle forma pomoci nestačí k tomu, aby Ukrajina vytlačila agresora ze svého území, dokonce ani na to, aby úplně zastavila jeho postup. Celoživotní odpůrce armády, který rebeloval proti jakékoliv autoritě státu, podepsal kontrakt se ZSU, zbrojními silami Ukrajiny, a vstoupil do výcviku.
Po několikaměsíčním výcviku byl František zařazen jako evakuační řidič. Jezdí většinou se speciálně upravenými bévépéčky (bojová vozidal pěchoty), ale jak mi sám později říká, podílí se i na dočišťování po útoku. Na kontě má desítky zatčených nebo eliminovaných Rusů. Některé situace jsou děsivé. Vypráví mi o tom, že dočišťovali po jednom útoku a narazili na dům obsazený ruskou armádou. Ukázalo se, že vevnitř jsou Čečenci. Když je odzbrojili, prohledávali vnitřní prostory a našli těla majitelů domu, staršího manželského páru. Těla nesla stopy krutého mučení. Po tomto nálezu Františkova jednotka dokončila svou misi velmi rychle.
Každodenní Františkova realita je zcela mimo jakékoliv chápání běžného člověka.

[Octobus @Octobus_2026]

@PetrosKecyaPoli @BarekSvata @PatrikNacher Patrik v celé své parádě.😆

[Octobus @Octobus_2026]

@TBTP2024 @afitnessmodel @Mac_Volonter Souhlas.

[Mac @Mac_Volonter]

V poslední době se šíří pomluvy a nenávist od lidí, kteří ještě nedávno tahali rozumy. Osobně nevím, proč se snaží vytvářet konkurenční prostředí, a to mezi všemi dobrovolníky.

Takže pokud je moje práce tak špatná, jak oni tvrdí, nejspíš jsem nějak podvodně ovlivnil i městskou radu v Poltavě.

[Octobus @Octobus_2026]

@oprokop @TomasZdechovsky Asi to měl raději investovat do bytu.
Se divím, že se s vámi neporadil, odborník.
Nebo se mohl zeptat Alenky, že?
🤣🤣🤣🤣
Třeba si mohl koupit dluhopisy.
Ale vypafa to, že z něj ministr financí nikdy nebude.

[Octobus @Octobus_2026]

@darja_stomatova Díky za Vaši práci.

Rusové jsou svině.🤬

[Octobus @Octobus_2026]

@BoetOuali @BezeLzi_cz @PatrikNacher To je jak s Andrejem. Ten taky napsal 2 knihy 🤣🤣🤣🤣🤣🤣
A nikdo nevěří, že vůbec tuší, co v nich psal.

[Octobus @Octobus_2026]

@BezeLzi_cz Tak teď už čekám jen na to,až mu zavolá někdo se slavným podvodem ohledně půjčky a donutí ho nacpat prachy do Bitcoin automatu.
Možná by se hlava pomazaná chytla.🤣🤣🤣🤣

[Radecho ♛ ‏ @Radecho]

Patrik Nacher, poslanec za hnutí ANO a autor publikace Konec finančních negramotů v Čechách, naposílal statisíce do podvodné kryptoměny PlatonCoin. „Nechápu to. Naštěstí mám portfolio rozložené ještě mezi FraudCoin a ScamCoin,“ uvedl k případu odborník na finanční gramotnost.

[🦁🇨🇿🇺🇦Černé_svědomí_Adama_Vojtěcha @CVojtecha]

Tohle je bohužel vážné, prosím o maximální sdílení…

💔 HLEDAME ERIKA ROČKA 💔

25.7.2026 se Erik ztratil/zmizel v okoli obce Vřesina u Ostravy.

Erik je 185 cm vysoky, ma kratke hnede vlasy, hnede oci a sportovni postavu. Na sobe mel tmave zelenou bundu a svetle zeleny batoh.

[Octobus @Octobus_2026]

@matej_hlavaty Ne ne...🤣🤣🤣👍
A že se s někým neporadil? Třeba s Alenkou🤣🤣🤣

[Octobus @Octobus_2026]

@rugby_team_army

[Mac @Mac_Volonter]

Osmá část
Zážitky z mojí dovolené po Ukrajině sepsal
@BohumilKartous
člověk, kterého jsem poznal na konci roku. Jeho pomoc Ukrajině je upřímná a když jsme se dohodly na cestě neměl jsem nejmenší tušení kolik textu z této cesty vznikne. Celý text je možné vidět už dnes zde: https://t.co/wLpeeVk0fL

Mac se vrací zvenčí. Jdeme se podívat na stav šestikolky, kterou jednotce zajistil a která slouží hlavně k evakuaci bojovníků a bojovnic nasazených na pozicích, pokud se dostanou do jinak těžko řešitelné situace nebo jsou zranění. Zlobí údajně převodovka, bude třeba ji opravit a ideálně, výhledově zajistit ještě jednu. Michal říká, že nedávno evakuoval dva lidi z pozic a pod útočícími drony si nemůže dovolit technické selhání. Tentokrát ještě dojela. Mac mi ukazuje přídavné konstrukce navařené po stranách stroje, za sedadlem řidiče. Jsou to provizorní sedáky, díky nimž dokáže šestikolka evakuovat až čtyři lidi. Macův nápad.

Není to první šestikolka, kterou Mac do Ukrajiny dovezl. Ta předchozí skončila u velitele jiné jednotky, který ji sice ochotně přijal, ale jak Mac zjistil po několika měsících, zjevně ji takřka vůbec nevyužil. Když za ním Mac přijel, měla najeto jen pár desítek kilometrů, „míň, než když zajíždím stroj na polygonu“ slovy Maca. Je pochopitelné, že když řeknete někomu ve válce, že mu můžete dovézt pomoc, pravděpodobně neodmítne. Ale pokud chcete mít dobrý dojem z toho, že pomoc skutečně slouží, potřebujete o tom mít důkaz. Té jednotce už Mac pomoc nedodává, Michalovi a Runě ano. Říkají si o to, co skutečně potřebují a Mac má pravidelný přehled o tom, jak pomoc využívají.

Jedeme s Michalem do Slavjansku. Velitel je de facto pořád na telefonu a řeší logistiku a koordinaci činností jednotky. Většinou u toha vapuje nebo kouří, záleží, co je zrovna po ruce. Michal je z Doněcku, biker, jezdil na BMX. Ukazoval mi videa cca 15 let stará. Asi dvacetiletý kluk vzdáleně připomínající současného bojovníka na nich předvádí bravurní freestyle ve svém rodném městě. Je večer, jsou s kamarádem v parku, kolem lidi, zjevně příjemná letní atmosféra. Dnes je Doněck okupovaný Ruskem a zarostlý Michal místo kola řídí už čtvrtým rokem bojovníky, kteří brání Rusku, aby se roztáhlo přes další území Ukrajiny. On, stejně jako jeho lidé, jsou profesionální kombatanti, ačkoliv ještě před nedávnem žila většina z nich civilní životy.

Ve Slavjansku vystupujeme u Macova auta a třídíme zbytek věcí, které patří jiným. Měl by přijet Artem, dronař od Ostrých kartuz z Charkova, kterého už jsem několikrát potkal a který se objevil i ve filmu Velký vlastenecký výlet. Usměvavý týpek, který na začátku celoplošné invaze Ruska založil společně s dalšími kamarády jednotku a bojuje od té doby s ní. Původem inženýr, technolog.

Typický příběh ukrajinské armády: jednotky vznikaly spontánně, většinou na platformě přátel a kamarádů a postupně se začlenily do vojska. Jsou významně autonomní, což obnáší i potřebu doplňovat zásoby a výzbroj od armády z vlastních zdrojů. Artem si jede pro starlinky a další potřebnou technologii. Těším se na něj, mluví trochu anglicky a naše domluva je vtipná anglicko - česko - ukrajinská hatmatilka. Vždy jsme si dokázali říct všechno podstatné.

Je zrovna 8. 3. Mezinárodní den žen. Je vtipné sledovat, jak v Ukrajině přežívá duch sovětského významu svátku a jak muži z jednotky od rána shánějí květiny, dary a píšou papírová přání svým partnerkám a spolubojovnicím. Ženy mají dnes „svůj den“ a v Ukrajině se to zjevně stále bere jako svého druhu příležitost slavit. Moje přítelkyně neví přesně, kde jsem, nechtěl jsem jí to říkat dopředu, aby se zbytečně nestrachovala. Myslím na ni a při čekání na Artema se mi podaří na panelovém parkovišti najít místo, kde ocelový spojník vytváří tvar vzdáleně připomínající půl srdce. Doplním druhou půlku z kamínků, vyfotím, a posílám to Káti.

Artem je tu. Starší terénní pickup a na střeši reby, rušičky dronů. Cesta z Charkova sem, jak jsem psal, je nebezpečná a vojensky vyhlížející auto je prioritní cíl ždun, ruských dronů útočících kolem ukrajinských silnic. Artem je člověk, který se vždy směje. I dnes. Má se vždy dobře. I dnes. Viděl jsem ho sice dohromady pětkrát, ale mám pocit, že je to můj dávný přítel, se kterým se znám dekády. Kdybych měl s někým bojovat ve válce, bude to Artem. Měl bych v té všednodennosti války pocit, že válka je prostě takové hodně špatné počasí, což ale neznamená, že bychom kvůli tomu měli dávat najevo blbou náladu.

Jedeme s Macem na Novou poštu pro další elektroniku, kterou je potřeba zaplatit a převzít. Michalova jednotka je objednala a včera se dohodli s Macem, že je možné využít na to peníze ze sbírky. Mac sice neumí ukrajinsky v pravém slova smyslu, ale vzhledem k jeho znalosti situace, potřeb bojujících jednotek dokáže velmi dobře pochopit, co dává smysl a co je potřeba a podle toho také prioritizovat, případně priority měnit. Od toho se pak odvíjí také změny v plánech, ze dne na den i během dní jako takových. Pokud bych měl někomu doporučit trénink proměnlivosti a dovednosti adaptace, válka je k tomu asi nejlepší možná situace. Sice musíte plánovat, velmi strategicky, ale zároveň musíte počítat s tím, že už zítra budete muset všechno promýšlet znovu. Musíte to dělat rychle a musíte se rozhodovat s co možná nejlepším odhadem skutečnosti, protože jinak to bude stát život vás nebo někoho z vašich blízkých spolubojovníků.

[Octobus @Octobus_2026]

@Mac_Volonter @BohumilKartous Alespoň trochu.💧

[Octobus @Octobus_2026]

@avozils @Ovarisimus 👍

[Octobus @Octobus_2026]

@dubova_lenka @Posledniskaut To budou mít asi za trest.😆

[Octobus @Octobus_2026]

@avozils @Ovarisimus No to je těžký. 1. Záleží na tom jestli má ocas nebo ne.🤣
2. Podle sociální struktury to vidím spíš na makake.🤣🤣

[Octobus @Octobus_2026]

@vitulrych @F1 Jj. Závist je svině.
A s námi tu žije takových ubožáků, kteří raději shnilé koblihe a hranatou 0, co závodí s dětmi, aby měl alespoň nějaký úspěch. Nedozrálou Micinku, ožralého Bechera a namyšlenýho zloděje per.😬