@OMGzine To našetřili ve "spálené zemi" nebo všechno až za Babiše, kdy už "je líp"? Ptám se pro kamaráda, co přemýšlí, jestli snad nepřijde měnová reforma.....
@drahomiraba1 Na plakáty nebo přímo na politiky? Já mám chuť vrhat cokoli přímo na politiky, štěstí pro ně (i pro mě), že se k nám na venkov málokdy podívají.
@raulalbarra@DavisCup Martina NavrátilováI,van Lendl,Petra Kvitová,Jan Kodeš,Jana Novotná,Hana Mandlíková,Tomáš Berdych,Barbora Krejčíková,Jaroslav Drobný,Petr Korda a Kateřina Siniaková...
V roce 1920 začali malomocní poprvé po půl století opouštět izolaci a vracet se k rodinám. Léčbu, která jim vrátila svobodu, dějiny dlouho připisovaly takzvané Deanově metodě. Muž, po němž byla pojmenována, ji však nevymyslel. První skutečně účinnou injekční terapii proti lepře vyvinula třiadvacetiletá učitelka Alice Ballová. Zemřela dřív, než stihla výsledky publikovat – a její jméno bylo z historie na celá desetiletí vymazáno.
Vítám vás u dalšího dílu ze série o opomíjených vědkyních. Nejdříve ale jedna oprava včerejšího článku - několikrát jsem uvedl název Coriho cyklus. V češtině se ale v posledních zhruba dvaceti letech začíná používat (spr��vně) Cyklus Coriových po obou oceněných manželích a zrovna u mého seriálu jsem právě toto měl zmínit.
Alice Augusta Ballová se narodila 24. července 1892 v Seattlu. Její otec James Presley Ball mladší působil jako právník a redaktor černošských novin, matka Laura byla fotografka a dědeček James Presley Ball starší patřil k vůbec prvním černošským daguerrotypistům ve Spojených státech. V rodinném ateliéru se odjakživa pracovalo se rtuťovými parami a jodovanými stříbrnými deskami – chemie proto Alici neoslovila až ve škole, ale prolínala se celým jejím dětstvím. Mezi lety 1902 a 1905 navíc s rodinou žila v Honolulu, kam se přestěhovali kvůli dědečkovu podlomenému zdraví.
Po návratu do Seattlu excelovala na střední škole v přírodních vědách. Do ročenky si tehdy zapsala: „Pracuji a pracuji, a pořád se zdá, že nic není hotovo.“ Na Washingtonské univerzitě získala během čtyř let dva bakalářské tituly: z farmaceutické chemie v roce 1912 a z farmacie o dva roky později. Ještě jako studentka publikovala spolu s profesorem Williamem Dehnem desetistránkovou studii o benzoylaci v éteru. Článek vyšel v prestižním časopise Journal of the American Chemical Society (@AmerChemSociety). Pro černošku to tehdy představovalo nevídaný úspěch, pro vysokoškolačku bez doktorského titulu úspěch ještě vzácnější.
Nabídky k dalšímu akademickému působení přišly z Berkeley i z Havajské koleje (dnešní Havajská univerzita, @uhmanoa). Zvolila známé prostředí Honolulu. Magisterský titul z chemie získala v roce 1915 jako vůbec první žena a zároveň první černošská absolventka této školy. Vedení školy ji vzápětí pověřilo výukou. Ve třiadvaceti letech se tak stala historicky první lektorkou chemie na této instituci.
Téma diplomové práce ji přivedlo k havajskému kořeni kava (ʻawa). Zkoumala v něm obsažené kyseliny, pryskyřice a jejich rozpustnost. Právě na základě tohoto výzkumu ji oslovil Dr. Harry T. Hollmann, chirurg ze Stanice pro výzkum lepry při Americké veřejné zdravotní službě.
Malomocenství, dnes odborně nazývané Hansenova nemoc nebo lepra, nepředstavuje biblické prokletí. Způsobuje ho pomalu se množící bakterie Mycobacterium leprae, jež napadá a ničí kůži i periferní nervy. Ačkoliv není příliš nakažlivá, vyvolávala po staletí panický strach. Na Havaji, kam pronikla v 19. století, zasáhla především původní obyvatelstvo. Od roku 1866 úřady nemocné nedobrovolně izolovaly na poloostrově Kalaupapa na ostrově Molokai. Do roku 1969 tam bylo vyhoštěno přes osm tisíc lidí, převážně domorodých Havajců. Zatímco běloši směli odjet za léčbou na pevninu, původní obyvatele čekal doživotní zákaz návratu a děti narozené v kolonii jim byly neprodleně odebírány.
Jediným tehdy známým léčivem byl olej ze semen stromu chaulmoogra (Hydnocarpus). Ájurvéda i tradiční čínská medicína jej využívaly po staletí, zásadní překážku však tvořily jeho fyzikální vlastnosti. Olej byl hustý, lepkavý a měl odpornou chuť. Po polknutí jej pacienti vyzvraceli, po podkožním vpichu se srážel a způsoboval bolestivé abscesy. Léčivé složky se tak do krevního oběhu prakticky nevstřebaly.
Dr. Hollmann proto požádal Ballovou, aby z oleje izolovala účinné látky a upravila je do formy vhodné pro injekční aplikaci. Vědkyně na úkolu pracovala ve volném čase, nad rámec svých pedagogických povinností a bez nároku na honorář. V roce 1915 dokázala to, o co se jiní marně pokoušeli celá léta: mastné kyseliny z oleje převedla na etylestery. Z těžkého tuku vytvořila tekutější, ve vodě rozpustnou sloučeninu, kterou lidský organismus dokázal vstřebat. Injekce už pod kůží nepálila a účinná látka mohla začít likvidovat samotnou infekci.
Nešlo o lék, který by chorobu dokázal zcela vymýtit, představoval však vůbec první terapeutický postup, díky němuž se pacientům zhojily léze a mohli opustit brány karantény.
V roce 1916 předváděla Ballová při laboratorní výuce obsluhu plynové masky. V dobovém tisku se později objevila zpráva, že se nadýchala plynného chloru, v úmrtním listu byla nicméně jako příčina smrti zaznamenána tuberkulóza. Jisté zůstává datum: zemřela 31. prosince 1916 v Seattlu ve věku pouhých čtyřiadvaceti let. Své přelomové výsledky již sama publikovat nestihla.
Její rozdělanou práci převzal Arthur L. Dean, vedoucí katedry chemie a pozdější prezident univerzity. Univerzitní laboratoř zahájila velkovýrobu esterů a roku 1920 vyšel v Journal of the American Chemical Society článek o frakcionaci chaulmoogrového oleje. Jméno Alice Ballové v něm vůbec nefigurovalo – celá metoda byla prezentována výhradně jako Deanova. V letech 1919 až 1922 propustila nemocnice Kalihi 151 vyléčených pacientů, z Kalaupapy odešlo 44 lidí a nucené transporty do izolace se na čas zcela zastavily.
Dean sice výrobu zorganizoval a pomohl dostat léčbu k nemocným po celém světě – což je zásluha, kterou mu nelze upřít –, zároveň si však neprávem přivlastnil prvenství samotného objevu. Dr. Hollmann to v roce 1922 odmítl přejít mlčením. V odborném periodiku Archives of Dermatology and Syphilology výslovně uvedl, že klíčový problém vyřešila „slečna Alice Ballová, M.S., lektorka chemie“, a dodal, že v Deanově postupu nespatřuje žádné vylepšení oproti původní metodě, kterou Ballová vypracovala. Hollmann sám začal techniku označovat jako metodu Ballové. Tato profesní obhajoba však stačila pouze na dílčí zmínku v odborném tisku; do všeobecných dějin vědy jméno mladé badatelky neproniklo.
Odkaz Alice Ballové tak upadl do zapomnění na bezmála tři čtvrtě století. Teprve v 70. letech 20. století její stopu v archivech znovu objevili Kathryn Takaraová a Stanley Ali. Ten narazil v publikaci z roku 1932 na letmou zmínku o „mladé černošské chemičce“, což iniciovalo postupné odkrývání skutečnosti, kterou se tehdejší vedení univerzity pokusilo vytěsnit.
V roce 1935 byl v univerzitním kampusu Mānoa vysazen strom chaulmoogra, dar siamského krále Pradžadhipoka. Pamětní desku se jménem Alice Ballové k němu však univerzita osadila až v roce 2000. Téhož roku prohlásila havajská guvernérka 28. únor oficiálním Dnem Alice Ballové. V roce 2007 udělila Havajská univerzita vědkyni posmrtně Medaili za zásluhy. Londýnská škola hygieny a tropické medicíny (@LSHTM) vytesala v roce 2019 její jméno na průčelí své budovy po bok Marie Curie-Skłodowské a Florence Nightingalové a od roku 2024 stojí v univerzitní Hamiltonově knihovně její bronzová busta. Hlavní univerzitní budova Dean Hall však nadále nese jméno muže, který si její práci přisvojil, a to navzdory opakovaným studentským peticím za přejmenování.
Injekční aplikaci chaulmoogrových esterů nahradily ve 40. letech sulfonamidy a později kombinace rifampicinu, dapsonu a klofaziminu. Světová zdravotnická organizace (@WHO) dnes eviduje přibližně dvě stě tisíc nových případů malomocenství ročně, především v Indii a zemích jihovýchodní Asie. V českých zemích se lepra dnes nevyskytuje, historicky zde však přítomna byla: analýza DNA potvrdila výskyt bakterie u dvou koster ze Žatce z přelomu 11. a 12. století.
Stigma a strach provázející malomocenství jsou nesrovnatelně starší než havajské karanténní kolonie. Postup, který z nich pacientům poprvé otevřel cestu zpět ke svobodě, byl však po celá desetiletí spojován s nepravým jménem. Když Alice Ballová svůj objev završila, bylo jí pouh��ch třiadvacet let. Neměla patent, nemohla v tehdejší Americe kvůli barvě pleti a pohlaví ani volit a zemřela dřív, než se dočkala uznání, jež jí právem náleželo.
P.S.: Každý den přináším příběh o opomíjených ženách vědy. Pokud vás osud Alice Ballové zaujal, pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – podpořte text komentářem a sdílením a sledujte profil @tkapler, ať vám neunikne další pokračování. Věděli jste, že za první účinnou léčbou malomocných stojí mladá žena tmavé pleti?