Extremely severe extinction events happen every 100M years or so and just switching to sustainable energy will not be enough to stop them.
Space satellites to control temperature and massive geo-engineering will be needed or it will be game over.
https://t.co/y4QwutjXce
Taková morbidní zajímavost...
Bývalí úhlavní nepřátelé z války v Bosně, kteří měli vesměs ruce po lokty od krve, se k sobě v Haagu chovali velmi korektně a přátelsky.
Ve vězeňském bloku vznikla specifická subkultura, které se v Haagu přezdívalo „Malá Jugoslávie“ nebo „nejlepší komuna na Balkáně“.
Vězni nebyli zavřeni na celách 24 hodin denně, ale přes den se volně pohybovali po společných chodbách a místnostech.
Dostávali příspěvky na nákup surovin a začali si vařit sami, protože jim erární strava nechutnala. Pravidelně se střídali v přípravě tradičních balkánských jídel. Srbové, Chorvati i Bosňáci jedli u jednoho stolu. Pravidlem bylo, že u jídla se striktně zakazovalo mluvit o válce a o probíhajících soudech.
Největším paradoxem Haagu byly oslavy svátků. Vězni společně slavili pravoslavné i katolické Vánoce, Velikonoce i muslimský Bajram.
Když měl někdo narozeniny, ostatní mu připravili dort nebo koupili dárky ve vězeňské prodejně.
Vězni si navzájem půjčovali právní dokumenty, radili si s obhajobou a sdíleli informace o taktikách prokurátorů.
Panovala mezi nimi jakási vězeňská stavovská čest. Lidé z různých stran fronty si navzájem projevovali respekt coby důstojníci a státníci.
Slobodan Milošević se toho trochu stranil, ale přesto s řadou spoluvězňů (včetně chorvatských a bosenských) udržoval zdvořilé vztahy. Pravidelně hrál šachy se srbskými i chorvatskými obžalovanými.
Vojislav Šešelj na veřejnosti hlásal extrémní šovinismus, ale ve věznici byl známý jako bavič, který pomáhal s právními předpisy chorvatským i bosňáckým spoluvězňům a organizoval vězeňské soutěže v šachu.
Chorvat Mladen Naletilić „Tuta“, obávaný velitel paramilitární jednotky Kažnjenička bojna (Trestný prapor) při příchodu Slobodana Miloševiće všechny důsledně upozorňoval, že ho musí oslovovat "Pane prezidente".
A co Ratko Mladić? Ten se držel stranou. Do Haagu přišel už v docela špatném zdravotním stavu a poznamenaný dlouholetým skrýváním. Většinu času trávil na své cele, studiem spisu nebo sledováním televize. Přátelštější vztahy udržoval pouze s několika málo lidmi – především se svými bývalými srbskými podřízenými generály. Ačkoliv obýval stejný vězeňský blok jako Radovan Karadžić, jejich stará nevraživost a vzájemné obviňování z porážky ve válce způsobily, že se k sobě chovali sice zdvořile, ale velmi formálně.